Vydání 9/2007

Podle § 62 odst. 1 písm. c) správního řádu (č. 71/1967 Sb.) řízení před správním orgánem ukončené rozhodnutím, které je v právní moci, se na návrh účastníka řízení obnoví, jestliže byla nesprávným postupem správního orgánu účastníkovi řízení odňata možnost účastnit se řízení, mohlo-li to mít podstatný vliv na rozhodnutí a nemohla-li náprava být zjednána v odvolacím řízení.

Za důvod obnovy řízení podle citovaného § 62 odst. 1 písm. c) správního řádu je třeba rozumět situaci, kdy správní orgán existujícímu účastníku řízení odejme možnost účastnit se jeho průběhu buď zcela, nebo v jeho části. Tak je tomu např. tehdy, jestliže nepřizve konkrétního účastníka řízení k místnímu ohledání [srov. § 38 odst. 3 správního řádu (č. 71/1967 Sb.), nedá mu možnost, aby se před vydáním rozhodnutí mohl vyjádřit k jeho podkladu i ke způsobu jeho zjištění, popřípadě navrhnout jeho doplnění (srov. § 33 odst. 2 téhož zákona), apod. I v takových případech lze však o obnově řízení uvažovat pouze za předpokladu, že napadené rozhodnutí správního orgánu je pravomocné ve smyslu § 52 odst. 1 správního řádu (č. 71/1967 Sb.). Právní moc rozhodnutí nastane tehdy, je-li rozhodnutí oznámeno způsobem uvedeným v § 51 správního řádu (doručením do vlastních rukou nebo ústním oznámením za současného vzdání se nároku na písemné vyhotovení rozhodnutí) všem účastníkům řízení a nelze-li se proti němu odvolat (pokud marně uplynula lhůta k podání odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně nebo jde-li o rozhodnutí o odvolání vydané odvolacím správním orgánem, proti kterému již zákon další řádný opravný prostředek nepřipouští – srov. § 59 odst. 4 správního řádu). Rozhodnutí, které nebylo oznámeno některému ze známých účastníků řízení, nemůže být v právní moci.

Z uvedeného vyplývá, že za důvod obnovy řízení ve smyslu § 62 odst. 1 písm. c) správního řádu (č. 71/1967 Sb.) nelze považovat případ, kdy správní orgán existenci účastníka řízení opomenul, ačkoliv o jeho existenci vědět měl a mohl, a tomuto účastníkovi rozhodnutí neoznámil. Jeho opravný prostředek proti takovému rozhodnutí je pak nutno podle obsahu (srov. § 19 odst. 2 větu prvou správního řádu) posoudit jako odvolání, a nikoliv jako návrh na obnovu řízení. Tento názor je konformní s názorem právní teorie, podle něhož lze obnovu řízení provést pouze potud, pokud vady postupu správního orgánu nejsou natolik závažné, že znemožnily, aby rozhodnutí nabylo právní moci. Tak je tomu tehdy, nebylo-li účastníkovi doručeno rozhodnutí ve věci; nápravu je potom stále možno zjednat použitím řádného opravného prostředku (srov. Vladimír Vopálka, Věra Šimůnková a Miloslav Šolín: , druhé vydání, C. H. Beck, Praha 2003, str. 203).

Z obsahu správního spisu vyplývá, že žalobce byl účastníkem řízení o umístění a povolení stavby dešťové kanalizace v areálu čerpací stanice P. v Bohuňovicích přinejmenším z důvodu jeho vlastnického práva k sousednímu pozemku [srov. § 34 odst. 1 a § 59 odst. 1 písm. b) stavebního zákona (č. 50/1976 Sb.)]. Přestože Městský úřad Šternberk jako stavební úřad, který vedl řízení o umístění a povolení uvedené stavby, měl a mohl o existenci žalobce jako jednoho z účastníků řízení vědět z údajů obsažených v katastru nemovitostí, s ním jako s účastníkem řízení nejednal a rozhodnutí o umístění a povolení uvedené stavby mu zákonem stanoveným způsobem neoznámil. Za této situace jeho rozhodnutí o povolení stavby ze dne 3. 3. 2004 nemohlo nabýt právní moci ve smyslu § 52 odst. 1 správního řádu (č. 71/1967 Sb.), která je předpokladem přípustnosti návrhu účastníka řízení na obnovu řízení podle § 62 odst. 1 téhož zákona. Písemné podání žalobce ze dne 22. 10. 2004 nazvané „návrh na obnovu řízení“ a doručené Městskému úřadu Šternberk dne 26. 10. 2004 měl proto tento správní orgán podle jeho obsahu ve smyslu § 19 odst. 2 věty prvé správního řádu (č. 71/1967 Sb.) posoudit nikoli jako návrh na obnovu řízení podle § 62 odst. 1 písm. c) citovaného zákona, nýbrž jako odvolání ve smyslu § 54 téhož zákona. Pokud tak neučinil a v dalším řízení nepostupoval podle § 56 a § 57 správního řádu (č. 71/1967 Sb.), zatížil správní řízení vadou, která mohla mít za následek nezákonnost rozhodnutí. Ustanovení správního řádu o řízení před správním orgánem závažně porušil i žalovaný tím, že zjištěnou vadu řízení před správním orgánem I. stupně v odvolacím řízení odpovídajícím způsobem neodstranil [srov. § 59 správního řádu (č. 71/1967 Sb.)].