2453/2012
Správní řízení: nicotnost správního rozhodnutí Stavební řízení: fikce souhlasu se změnou v užívání stavby
Správní řízení: nicotnost správního rozhodnutí Stavební řízení: fikce souhlasu se změnou v užívání stavby
k § 127 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon)
k § 77 odst. 2 správního řádu (č. 500/2004 Sb.)
k § 76 odst. 2 soudního řádu správního
I. Pokud v zákonné lhůtě 30 dnů ode dne oznámení o změně v užívání stavby stavební úřad podle § 127 odst. 2 věty druhé stavebního zákona z roku 2006 vydá rozhodnutí, kterým oznámenou změnu v užívání stavby zakáže, nenastane zákonná
fikce
vyslovení souhlasu se změnou v užívání stavby ve smyslu § 127 odst. 2 věty poslední. Ani skutečnost, že podané odvolání proti rozhodnutí o zákazu změny v užívání stavby má odkladný účinek, nemohla způsobit fikci souhlasu se změnou v užívání stavby. Ani další průběh správního řízení ve věci rozhodnutí, kterým byla změna v užívání stavby zakázána, a jeho případné zrušení, nezpůsobí zpětně fikci souhlasu se změnou v užívání stavby.II. Výrok usnesení vydaného podle § 156 odst. 2 správního řádu z roku 2004, kterým stavební úřad zrušil mlčky udělený souhlas se změnou v užívání stavby za situace, kdy
fikce
souhlasu ve smyslu § 127 odst. 2 věty poslední stavebního zákona z roku 2006 nenastala, je právně a fakticky neuskutečnitelný, protože jednoduše řečeno ruší mlčky udělený souhlas, který však neexistuje. To způsobuje nicotnost správního rozhodnutí ve smyslu § 77 odst. 2 správního řádu z roku 2004.(Podle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 11. 5. 2010, čj. 59 Ca 72/2009-55)
Věc:
Milan H. proti Krajskému úřadu Libereckého kraje, za účasti města Rychnova u Jablonce nad Nisou, o povolení ke změně užívání stavby.Dne 16. 7. 1998 vydal stavební úřad kolaudační rozhodnutí, kterým bylo povoleno užívání stavby autobazaru, včetně elektropřípojky, na dočasnou dobu do 20. 4. 2008. Po uplynutí této lhůty žalobce dne 11. 12. 2008 oznámil podle § 127 odst. 1 stavebního zákona změnu v užívání předmětné stavby ze stavby dočasné na stavbu trvalou. Stavební úřad vydal dne 30. 12. 2008 rozhodnutí, kterým podle § 127 odst. 2 stavebního zákona zakázal změnu v užívání dočasné stavby autobazaru na stavbu trvalou. K odvolání žalobce bylo však toto rozhodnutí dne 17. 3. 2009 zrušeno a řízení zastaveno. Dne 8. 4. 2009 stavební úřad žalobci oznámil zahájení přezkumného řízení na podkladě rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 3. 2009. Stavební úřad uvedl, že v případě žalobce nastal stav, kdy podle § 127 odst. 2 stavebního zákona se má za to, že mu byl udělen souhlas se změnou v užívání dočasné stavby autobazaru v obci Rychnov u Jablonce nad Nisou na stavbu trvalou. Souhlas udělený mlčky je ale v rozporu se stavebním zákonem, proto je třeba jej postupem podle § 156 odst. 2 správního řádu zrušit.
Dne 11. 5. 2009 vydal stavební úřad jako správní orgán I. stupně usnesení podle § 156 odst. 2 správního řádu, kterým mlčky udělený souhlas na změnu v užívání stavby dočasné na stavbu trvalou zrušil s účinky ode dne, kdy byl rušený souhlas mlčky udělen, tj. 30. dnem od oznámení změny. V odůvodnění tohoto usnesení stavební úřad konstatoval, že rozhodnutím ze dne 30. 12. 2008 byla zakázána změna v užívání dočasné stavby autobazaru na stavbu trvalou. Vzhledem k podanému odvolání a následnému zrušení rozhodnutí nastává právní stav uvedený v § 127 odst. 2 stavebního zákona, tedy má se za to, že stavební úřad se změnou v užívání souhlasí. Souhlas vznikl mlčky 30. dnem od oznámení změny. Tento udělený souhlas mlčky je však v rozporu s § 126 odst. 3 stavebního zákona, neboť změna v užívání stavby autobazaru je v rozporu s územním plánem města Rychnova u Jablonce nad Nisou, a to v rozporu s platným územním plánem i předchozím územním plánem, protože pozemek žalobce není určen k žádné výstavbě a jeho funkční využití je plocha zemědělská - orná půda. Žádosti žalobce o změnu funkčního využití pozemku byly zamítnuty.
Proti tomuto usnesení se žalobce odvolal. Odvolání bylo stavebnímu úřadu doručeno dne 1. 6. 2009. V podaném odvolání pouze navrhoval zrušení napadeného usnesení stavebního úřadu a podáním ze dne 18. 6. 2009 svoje námitky doplnil. Jak vyplývá ze správního spisu stavebního úřadu a správního spisu žalovaného, toto doplnění odvolání neměl žalovaný při vydání žalobou napadeného rozhodnutí k dispozici.
Žalovaný odvolání žalobce rozhodnutím ze dne 30. 6. 2009 zamítl. V odůvodnění uvedl, že pochybením stavebního úřadu bylo, že v tomto rozhodnutí, kterým změnu v užívání stavby zakázal, případnému odvolání neodejmul odkladný účinek. Protože žalobce proti tomuto rozhodnutí včas odvolání podal, nastal stav ve smyslu § 127 odst. 2 stavebního zákona, uplynutím lhůty 30 dnů od oznámení změny v užívání stavby se tedy má za to, že stavební úřad se změnou užívání souhlasí, vznikl tzv. souhlas mlčky. Z tohoto důvodu muselo být v odvolacím řízení vydáno rozhodnutí o zrušení rozhodnutí o zákazu a řízení ve věci bylo zastaveno. Odvolací orgán však v průběhu tohoto řízení zjistil, že souhlas udělený mlčky je v rozporu se stavebním zákonem. Z tohoto důvodu odvolací orgán vyslovil svůj právní názor, že je třeba postupem podle § 156 odst. 2 správního řádu provést přezkumné řízení a souhlas udělený mlčky dne 10. 1. 2009 usnesením zrušit.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci.
Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, rozhodl, že napadená rozhodnutí Krajského úřadu Libereckého kraje a Městského úřadu Rychnov u Jablonce nad Nisou jsou nicotná.
Z odůvodnění:
Pro posouzení napadeného rozhodnutí jsou rozhodné § 126 a § 127 stavebního zákona. Podle § 126 odst. 1 stavebního zákona lze stavbu užívat k účelu vymezenému v kolaudačním rozhodnutí. Změna v účelu užívání stavby, v jejím provozním zařízení, ve způsobu výroby nebo v jejím podstatném rozšíření a změna v činnosti, jejíž účinky by mohly ohrozit život a veřejné zdraví, život a zdraví zvířat, bezpečnost nebo životní prostředí, je přípustná jen na základě písemného souhlasu stavebního úřadu (odstavec 2 citovaného ustanovení) s tím, že změna v užívání stavby musí být v souladu se záměry územního plánování, s veřejnými zájmy chráněnými tímto zákonem a se zvláštními právními předpisy (odstavec 3 citovaného ustanovení). Ustanovení § 127 stavebního zákona pak upravuje postup stavebníka a stavebního úřadu v případě změny v užívání stavby. Znění § 127 stavebního zákona ve znění rozhodném pro souzený případ je následující:
"
§ 127
(1) Stavební úřad vydá souhlas se změnou v užívaní stavby na základě oznámení osoby, kterámá ke stavbě vlastnické právo nebo prokáže právo změnit užívání stavby. Oznámení obsahuje popis a odůvodnění zamýšlené změny, její rozsah a důsledky. K oznámení se připojí doklad o vlastnickém právu ke stavbě, pokud stavební úřad nemůže existenci takového práva ověřit v katastru nemovitostí, popřípadě souhlas vlastníka stavby se změnou v užívání, a závazná stanoviska dotčených orgánů vyžadovaná zvláštními právními předpisy 4).
(2) Jestliže stavební úřad se změnou v užívání stavby souhlasí, zašle do 30 dnů ode dne jejího oznámení souhlas tomu, kdo změnu oznámil. V opačném případě rozhodnutím, které je prvním úkonem v řízení, ve stejné lhůtě změnu v užívání stavby zakáže. Pokud stavební úřad ve lhůtě 30 dnů ode dne oznámení nevyjádří se změnou v užívání stavby souhlas ani ji nezakáže, má se za to, že se změnou v užívání stavby souhlasí.
(3) Jestliže se změna dotýká práv třetích osob nebo vyžaduje podrobnější posouzení jejích účinků na okolí, stavební úřad do 30 dnů od oznámení změny písemně vyrozumí osobu, která ji oznámila, že změna podléhá rozhodnutí a zároveň určí podklady nezbytné pro řízení. Dnem jejich předložení je zahájeno řízení o změně v užívání stavby.
"Z citovaného ustanovení tak vyplývá postup stavebního úřadu v případě, že ten, kdo je tak oprávněn učinit ve smyslu § 127 odst. 1 stavebního zákona, oznámí změnu v užívání stavby. Stavební úřad buď:
1) ve lhůtě 30 dnů ode dne oznámení změny v užívání s touto změnou vysloví souhlas a tento souhlas (formou písemného oznámení s obsahem dle § 127 odst. 1 stavebního zákona a příslušných ustanovení prováděcí vyhlášky) zašle ve stanovené lhůtě 30 dnů tomu, kdo změnu oznámil, nebo
2) ve lhůtě 30 dnů ode dne oznámení rozhodnutím změnu v užívání stavby zakáže (formou správního rozhodnutí, které je zároveň prvním úkonem v řízení), nebo
3) ve lhůtě 30 dnů ode dne oznámení ani nevysloví a nezašle svůj souhlas se změnou, ani nevydá rozhodnutí o zákazu změny, ani nepostupuje dle § 127 odst. 3 stavebního zákona (písemně nevyrozumí oznamovatele, že změna podléhá rozhodnutí); v takovém případě se má za to, že stavební úřad se změnou v užívání stavby souhlasí, jedná se o fikci vyslovení a zaslání souhlasu se změnou v užívání stavby, tzv. mlčky udělený souhlas.
K případu
fikce
vyslovení souhlasu se změnou v užívání stavby soud uvádí, že k tomu, aby tato fikce
nastala, musí být splněny zákonné předpoklady uvedené v § 127 odst. 2 stavebního zákona. Tedy ve lhůtě 30 dnů ode dne oznámení změny v užívání stavební úřad nevydá (a nezašle oznamovateli) ani souhlas, ani rozhodnutí, kterým změnu zakáže.Z citovaného ustanovení výslovně nevyplývá požadavek, že by muselo být o zákazu změny v užívání stavby stavebním úřadem rozhodnuto pravomocně a vykonatelně, resp. že by vždy muselo být součástí takového rozhodnutí o zákazu změny v užívání i rozhodnutí o odnětí odkladného účinku podanému odvolání proti rozhodnutí podle § 85 odst. 2 správního řádu. Naopak z celkové koncepce § 127 odst. 2 stavebního zákona je zřejmé, že ve stanovené lhůtě 30 dnů ode dne oznámení změny o zákazu změny nemůže být zpravidla rozhodnuto pravomocně a vykonatelně. Zákonodárce do citovaného ustanovení vtělil fikci uděleného souhlasu, tzv. mlčky uděleného souhlasu, se změnou v užívání stavby jako jistou obranu proti nečinnosti stavebního úřadu na jedné straně, ale na straně druhé také jako prostředek pro ulehčení činnosti stavebního úřadu pro případ, že zákonné předpoklady pro změnu v užívání stavby jsou splněny.
Jak vyplývá z obsahu žalobou napadeného rozhodnutí, a žalobce tyto skutečnosti nijak nepopírá, žalobce dne 11. 12. 2008 oznámil (jako vlastník autobazaru, jehož užívání bylo povoleno kolaudačním rozhodnutím jako stavby dočasné do 20. 4. 2008) změnu v užívání této stavby na stavbu trvalou ve smyslu § 127 odst. 1 stavebního zákona. V zákonné lhůtě 30 dnů ode dne tohoto oznámení stavební úřad postupoval dle § 127 odst. 2 věty druhé stavebního zákona a vydal správní rozhodnutí ze dne 30. 12. 2008, kterým oznámenou změnu v užívání stavby zakázal. Soud má za to, že za tohoto stavu
nemohla nastat zákonná
, neboť zde nenastala část hypotézy právní normy vyjádřená slovy "fikce
vyslovení souhlasu se změnou v užívání stavby ve smyslu § 127 odst. 2 věty posledníani ji nezakáže
". Na tom nemůže nic změnit ani další průběh správního řízení ve věci rozhodnutí ze dne 30. 12. 2008, kterým stavební úřad žalobci změnu v užívání stavby zakázal.Ani skutečnost, že žalobcem podané odvolání proti tomuto rozhodnutí o zákazu mělo dle § 85 odst. 1 správního řádu odkladný účinek, nemohlo způsobit fikci vyslovení a zaslání souhlasu se změnou v užívání stavby autobazaru. Rovněž následné zrušení rozhodnutí o zákazu změny v užívání a zastavení řízení v dané věci nemohlo zpětně způsobit tzv. mlčky udělený souhlas se změnou žalobcem oznámenou dne 11. 12. 2008. Soud tedy závěr správních orgánů, že dne 10. 1. 2009 nastal stav, kdy byl žalobci udělen mlčky souhlas s oznámenou změnou v užívání stavby autobazaru ze stavby dočasné na stavbu trvalou, považuje za nesprávný, učiněný v rozporu s § 127 odst. 2 větou poslední stavebního zákona.
Nyní již k posouzení žalobou napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího usnesení stavebního úřadu. Soud dospěl k závěru, že výrok usnesení stavebního úřadu ze dne 11. 5. 2009, kterým stavební úřad zrušil mlčky udělený souhlas se změnou v užívání stavby autobazaru, je právně a fakticky neuskutečnitelný, protože jednoduše řečeno ruší mlčky udělený souhlas, který však neexistuje, neboť
fikce
uděleného souhlasu ve smyslu § 127 odst. 2 věty poslední stavebního zákona nenastala. Výrok správního rozhodnutí, který je právně a fakticky neuskutečnitelný (nelze rušit něco, co neexistuje), způsobuje nicotnost správního rozhodnutí. Podle § 77 odst. 2 správního řádu je nicotné dále rozhodnutí, které trpí vadami, jež je činí zjevně vnitřně rozporným nebo právně či fakticky neuskutečnitelným, anebo jinými vadami, pro něž je nelze vůbec považovat za rozhodnutí správního orgánu. Nicotnost z těchto důvodů vyslovuje soud podle soudního řádu správního. Podle § 76 odst. 2 s. ř. s. zjistí-li soud, že rozhodnutí trpí takovými vadami, které vyvolávají jeho nicotnost, vysloví rozsudkem tuto nicotnost i bez návrhu, jinými slovy k nicotnosti přezkoumávaných správních rozhodnutí přihlíží bez ohledu na uplatněné žalobní body z úřední povinnosti.Soud tak uzavírá s tím, že v souzeném případě shledal usnesení stavebního úřadu vydané v I. stupni nicotným ze shora uvedeného důvodu, tato nicotnost pak způsobuje i nicotnost žalobou napadeného rozhodnutí žalovaného jako odvolacího orgánu.
Soud v souladu s § 76 odst. 2 s. ř. s. výrokem I. rozsudku vyslovil nicotnost obou správních rozhodnutí z úřední povinnosti, ačkoli žalobce nicotnost správních rozhodnutí nenamítal a uplatnil jiné žalobní námitky. (...)
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.