3785/2018
Správní řízení: nárok na náhradu nákladů odvolacího řízení
Správní řízení: nárok na náhradu nákladů odvolacího řízení
k § 177 odst. 2 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů
V případě rozhodování o náhradě nákladů odvolacího řízení podle zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, platí, že zrušení rozhodnutí služebního funkcionáře I. stupně odvolacím orgánem představuje úspěch příslušníka v odvolacím řízení. V takovém případě příslušníku svědčí podle § 177 odst. 2 zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů nárok na náhradu nákladů odvolacího řízení.
(Podle rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 5. 2018, čj. 22 Ad 16/2017-27)
Věc:
Bc. Ivana K. proti Řediteli Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje o nárok na náhradu nákladů.Náměstek ředitele krajského ředitelství pro ekonomiku (dále jen „služební funkcionář I. stupně“) vydal dne 13. 3. 2014 rozhodnutí, kterým žalobkyni neposkytl náhradu za ztrátu na služebním příjmu po dobu neschopnosti ke službě, náhradu za bolest, náhradu za ztížení společenského uplatnění a náhradu nákladů spojených s léčením.
Žalovaný rozhodnutím ze dne 8. 11. 2017 rozhodnutí služebního funkcionáře I. stupně zrušil, věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí a II. výrokem nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení.
Žalobkyně podala žalobu u Krajského soudu v Ostravě, v níž napadla výrok II. rozhodnutí žalovaného. Namítala, že požadavek na náhradu nákladů odvolacího řízení řádně uplatnila a s ohledem na zrušení rozhodnutí služebního funkcionáře I. stupně byla v odvolacím řízení úspěšná.
Žalovaný ve vyjádření k žalobě zdůraznil, že žalobkyně v odvolání nepřesně formulovala požadavek na výrok rozhodnutí odvolacího orgánu ve věci samé. Nelze nepřesně požadovat způsob rozhodnutí v rámci odvolacího řízení, který doslovně ani nemůže být splněn (zde zrušení rozhodnutí služebního funkcionáře I. stupně bez dalšího), a na druhou stranu očekávat, že tento nepřesný požadavek bude v případě náhrady nákladů odvolacím orgánem modifikovaně interpretován, a to navíc způsobem vyhovujícím představám žalobkyně. Tím spíše měl být návrh rozhodnutí odvolacího orgánu přesně formulován, když žalobkyně byla i v odvolacím řízení zastoupena advokátem. Žalovaný zdůraznil, že v době podání odvolání mohl rozhodnutí služebního funkcionáře I. stupně buď změnit, nebo zrušit s účinky zastavení řízení, anebo odvolání zamítnout a uvedené rozhodnutí potvrdit. Až zákonem č. 183/2017 Sb. byly s účinností od 1. 7. 2017 rozšířeny možnosti odvolacího orgánu o zrušení rozhodnutí služebního funkcionáře I. stupně a vrácení věci k dalšímu řízení. Žalovaný uvedl, že nikdy rozhodnutí služebního funkcionáře I. stupně nezměnil, pročež o úspěchu žalobkyně nelze hovořit.V rozhodnutí žalovaného je výrok o náhradě nákladů řízení odůvodněn tak, že žalovaný zdůrazňuje specifikum předchozího rozhodnutí o odvolání ze dne 4. 7. 2014, neboť to bylo zrušeno rozsudkem krajského soudu ze dne 7. 12. 2016, čj. 22 Ad 91/2014-37. Uvedl, že přestože v rozhodnutí ze dne 4. 7. 2014 nebylo o náhradě nákladů rozhodnuto vůbec, v žalobě proti tomuto rozhodnutí to žalobkyně nenamítala. Žalovaný dále uvedl, že pokud se žalobkyně odvoláním domáhala zrušení rozhodnutí služebního funkcionáře I. stupně bez dalšího, nenavrhla legální možnost, která by se v rámci řízení o odvolání dala aplikovat a tím její návrh uspokojit. Jelikož tak bylo možno jen spekulovat o skutečném úmyslu žalobkyně co do navrženého způsobu rozhodnutí odvolacího orgánu, nelze podle žalovaného hovořit o tom, že by měla v řízení o odvolání úspěch, a to tím spíše, že byla zastupována advokátem.
Krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení a zároveň uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení.
Z odůvodnění:
[6] Podle § 2 odst. 2 správního řádu, „[s]právní orgán uplatňuje svou pravomoc pouze k těm účelům, k nimž mu byla zákonem nebo na základě zákona svěřena, a v rozsahu, v jakém mu byla svěřena“.
[7] Podle § 37 odst. 1 věty druhé správního řádu „[p]odání se posuzuje podle svého skutečného obsahu a bez ohledu na to, jak je označeno“.
[8] Právě citovaná ustanovení zcela rozbíjejí filipiku žalovaného o formulaci odvolacího návrhu žalobkyní.
[9] Ať již byl totiž odvolací návrh formulován jakkoli, z podání žalobkyně i sám žalovaný seznal, že se jedná o odvolání, jehož prostřednictvím se žalobkyně snaží domoci nároků, které jí služební funkcionář I. stupně nepřiznal.
[10] Poté bylo ovšem na žalovaném, aby o tomto odvolání rozhodl, a to některým ze způsobů, které mu zákon dává. Této povinnosti ho nemohla žádná – byť i sebenešťastnější – formulace návrhu rozhodnutí odvolacího orgánu zbavit. Uvedeného si konečně byl žalovaný zjevně vědom, neboť o odvolání – i přes vytýkanou formulaci návrhu odvolacího rozhodnutí – rozhodl, a to způsobem, který mu zákon umožňuje.
[11] Podle § 177 odst. 2 věty prvé zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, „[j]estliže je účastník v řízení o odvolání […] úspěšný, má nárok na náhradu nákladů od bezpečnostního sboru“.
[12] Krajský soud se proto dále věnoval otázce, zda lze zrušení rozhodnutí služebního funkcionáře I. stupně a vrácení věci k dalšímu řízení hodnotit jako úspěch žalobkyně v odvolacím řízení.
[13] Při rozhodování o náhradě nákladů řízení se – podobně jako v občanském soudním řízení či v soudním řízení správním – úspěch určuje podle výsledků řízení.
[14] Na rozdíl od soudního řízení správního či občanského soudního řízení však zákon o služebním poměru nepřiznává příslušníkovi právo na náhradu nákladů řízení před služebním funkcionářem I. stupně a především neurčuje pro případ zrušení věci a jejího vrácení k novému projednání žádnou pravomoc služebního funkcionáře I. stupně rozhodnout o náhradě nákladů odvolacího řízení v novém rozhodnutí o věci podle finálního výsledku sporu [v občanském soudním řízení srov. § 224 odst. 3 o. s. ř., v soudním řízení správním srov. § 110 odst. 3 s. ř. s.
[15] Současně nelze spoléhat na skutečnost, že odvolací orgán se bude věcí zabývat znovu a rozhodovat v budoucnosti o náhradě nákladů odvolacího řízení. Nelze totiž vyloučit, že služební funkcionář I. stupně příslušníku v plném rozsahu vyhoví. Nelze ani vyloučit, že příslušník z jiných důvodů odvolání proti novému rozhodnutí služebního funkcionáře I. stupně nepodá.
[16] Za této situace dospívá krajský soud k závěru, že se jedná o situaci obdobnou situaci, kdy soud ve správním soudnictví zruší rozhodnutí správního orgánu a věc mu vrátí k novému projednání a rozhodnutí (§ 78 odst. 1 a 4 s. ř. s.). V takovém případě je zrušení rozhodnutí správního orgánu úspěchem žalobce ve věci a žalobci náleží náhrada nákladů řízení (§ 60 odst. 1 s. ř. s.).
[17] Proto i v případě rozhodování o náhradě nákladů odvolacího řízení podle zákona o služebním poměru platí, že zrušení rozhodnutí služebního funkcionáře I. stupně odvolacím orgánem představuje úspěch příslušníka v odvolacím řízení. V takovém případě příslušníku svědčí podle § 177 odst. 2 zákona o služebním poměru nárok na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.