Správní řízení: nahlížení do spisu
I. Časové hledisko podání žádosti podle
§ 38 odst. 2 správního řádu z roku 2004
nemůže být vnímáno jako překážka realizace práva nahlédnout do spisu, jež není (až na fyzickou
existenci spisu) žádným způsobem časově omezeno.
II. Řízení podle § 38 odst.
2 správního řádu z roku 2004 je řízením obecně návrhovým, byť akcesorické povahy k řízení ve
věci samé, včetně pravidel upravujících dispozici žadatele se svým návrhem a možnosti správního
orgánu v případě pochybností o naplnění tohoto ustanovení vyzvat žadatele k doplnění takové
žádosti.
III. Každé omezení práva nahlížet do spisu dle
§ 38 správního řádu z roku 2004 musí být
proporcionální k zájmu, který je odepřením tohoto práva chráněn. Důvodem pro odepření nahlédnutí do
spisu není hodnocení osoby žadatele či chování účastníků správního řízení od skončení řízení ani
pouhé eventuální (hypotetické) porušení zákona č.
101/2000 Sb., o ochraně osobních
údajů.
(Podle rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 3. 2010, čj. 10 Ca 140/2009 –
24)
Věc: Marie N. proti Krajskému úřadu Jihočeského kraje o nahlédnutí do spisu.
Městský úřad Dačice usnesením ze dne 7. 9. 2009 odepřel žalobkyni nahlédnout do spisu ve věci
zasílání výhružných SMS zpráv na mobilní telefon žalobkyně, ve kterém vystupovala jako
oznamovatelka, nikoli jako účastník přestupkového řízení. Žalobkyně žádostí (ze dne 2. 9. 2009)
žádala o nahlédnutí do uvedeného spisu z důvodu, aby zjistila, jaká osoba jí zasílala v roce 2008
výhružné SMS zprávy, a dále, že se obávala ohrožení svého života z důvodu zpráv, které obdržela na
mobilní telefon. Bála se, že by neznámá osoba, která jí výhružné SMS zasílala, mohla své výhružky
uskutečnit. Správní orgán však neshledal v žádosti žalobkyně existenci právního zájmu, na jehož
základě by měl umožnit nahlédnutí do spisu.
Městský úřad konstatoval, že žalobkyni jako oznamovatelce nenáleží dle zákona č.
200/1990 Sb., o přestupcích, právo na sdělení
výsledku řízení ve formě zaslání písemného vyhotovení. Oznamovatel přestupku není dle zákona o
přestupcích účastníkem řízení. Vzhledem k tomu, že žalobkyni nebyla jednáním pachatele přestupku
způsobena žádná majetková újma, městský úřad uvedl, že žalobkyni nelze považovat za účastníka
přestupkového řízení. Žalobkyně není v přestupkovém řízení poškozenou. V současné době jí již žádné
bezprostřední ohrožení na životě nehrozí. Bylo prokázáno, že pachatel přestupku neuskutečnil žádnou
z výhružek a po projednání věci lze mít za to, že došlo k jeho nápravě a že se dalšího protiprávního
jednání vyvaruje. Žalobkyně v žádosti o nahlédnutí do spisu neprokázala ani právní zájem, a ani
neuvedla, že by v daném případě utrpěla újmu na zdraví, ztrátu na výdělku, škodu za ztížení
společenského uplatnění apod.
Žalobkyně napadla usnesení městského úřadu odvoláním neboť její žádost o nahlédnutí do spisu byla
posouzena nesprávně. Žalobkyně obdržela další SMS zprávy, avšak policii znění obdržených zpráv
neoznámila. Měla za to, že ačkoli nebyla majetkově poškozena a neměla ve správním řízení postavení
poškozené, nemůže tato skutečnost jít k její tíži při nahlížení do spisu.
Krajský úřad dne 26. 10. 2009 odvolání žalobkyně zamítl s odůvodněním, že jediným účastníkem
přestupkového řízení, ohledně kterého chtěla žalobkyně nahlédnout do spisu, je obviněný, přičemž
žalobkyně měla možnost dle § 67 zákona o
přestupcích požádat správní orgán o vyrozumění o učiněných opatřeních. Této možnosti však žalobkyně
nevyužila. Žalobkyně v případě, že jí nevznikla žádná majetková újma, nebyla účastníkem řízení ani
poškozenou ve smyslu přestupkového práva. Její žádost o nahlédnutí do spisu se proto jeví jako
účelová, neboť ji podala po dlouhé době od spáchání přestupku. Pokud v odvolání uváděla, že tak
učinila z obavy o svůj život, tak obava mohla být bezprostředně po obdržení výhružné zprávy, nikoliv
po době delší než 1 rok. V případě, že by nebylo vyhověno žádosti žalobkyně o nahlédnutí do spisu,
mohlo by dojít k porušení § 13 odst. 1
zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních
údajů.
Žalobkyně se žalobou u Krajského soudu v Českých Budějovicích domáhala přezkoumání uvedeného
rozhodnutí žalovaného. Žalovaný podle názoru žalobkyně věc nesprávně posoudil a s námitkami
žalobkyně se v napadeném rozhodnutí nevypořádal. Žalobkyni není známo, jaký jiný vážný důvod než
zjištění pachatele protiprávního jednání by jako osoba, proti které jeho jednání směřovalo, měla
prokazovat. Měla za to, že má právo znát identitu osoby, která protiprávně zasahovala do jejího
soukromí, její osobní cti a důstojnosti a vyhrožovala ji. Dle jejího názoru veřejný zájem nemůže být
na tom, aby pachatelé protiprávního jednání byli vůči poškozeným uchováni v anonymitě. Pachatel
protiprávního jednání si musí být vědom, že jeho jednání má i ty důsledky, že se poškozený dozví
jeho totožnost. Skutečnost, že žalobkyně nebyla majetkově poškozena, nemůže být k její tíži v právu
nahlédnout do spisu a zjistit osobu pachatele. Nejde tu pouze o zjištění osoby pachatele, ale také o
možnost přezkoumat správnost rozhodnutí policejního orgánu. Policejní orgán nepostupoval v souladu
se zákonem, když věc posoudil jako přestupek, neboť s ohledem na obsah zpráv došlo ke spáchání
trestného činu. V případě, že bylo žalovaným zamezeno do spisu nahlédnout, bylo jí znemožněno se
dále účinně bránit a prosazovat svá práva v tom ohledu, že není schopna svou případnou žádost o
prošetření postupu policejního orgánu ze strany státního zastupitelství zdůvodnit přímými poznatky z
nashromážděného spisového materiálu. V tom je zcela jistě prokázán právní zájem na nahlédnutí do
spisu, neboť se znalostí spisového materiálu je spojena i možnost hájit svá práva. Bez znalosti
spisu není schopna posoudit správnost rozhodnutí ani Policie ČR, ani správního orgánu. Její žádost
byla motivována snahou o ochranu její osoby a o řádné prošetření věci. Pokud žalovaný uvádí, že by
nahlédnutím do spisu došlo k porušení § 13 odst.
1 zákona č. 101/2000 Sb., tak toto
ustanovení se na věc nevztahuje.
Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, neboť správní orgán prvního stupně nepochybil, když odmítl
žádost o nahlédnutí do spisu žalobkyni, neboť ta nebyla účastníkem přestupkového řízení ve věci,
která byla vyřízena v blokovém řízení. V odůvodnění uvedl, že žalobkyně žádala o nahlédnutí do spisu
po více než 17 měsících po přijetí výhrůžných SMS zpráv, kdy bylo provedeno šetření, zda pachatel
svůj přestupek neopakoval či nebyl stíhán za jiný přestupek, a zdůvodnil své rozhodnutí i poukazem
na § 13 odst. 1 zákona č.
101/2000 Sb. Přestupkové řízení má neveřejný
charakter, z čehož vyplývá, že kromě řádných účastníků přestupkového řízení nemá nikdo další
žádající o nahlédnutí do spisu podle správního řádu z roku 2004 právo na sdělení výsledku
projednaných přestupků či sdělení údajů o pachatelích přestupků vyjma osob, které splňují zákonné
podmínky § 38 odst. 2 správního řádu.
Žalobkyně přesvědčivým způsobem neprokázala existenci právního zájmu nebo jiného důležitého důvodu k
nahlédnutí do spisu, a proto nebylo nahlédnutí žalobkyni umožněno.
Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu
řízení.
Z odůvodnění:
(...) Nahlížení do spisu je upraveno v §
38 správního řádu. Toto ustanovení předpokládá z hlediska osoby, jež uvedené právo hodlá
realizovat, nejen dvojí rozsah (a možná omezení) tohoto práva (hmotněprávní důsledky), ale také dva
rozdílné přístupy ze strany příslušného správního orgánu (procesněprávní důsledky). Prvním okruhem
osob (možno říci s rozsáhlejším petenciálem výkonu tohoto práva) jsou účastníci řízení, resp. jejich
zástupci. Druhé skupině osob (tedy osobám, jež nejsou v postavení účastníků řízení či jejich
zástupců) pak správní orgán umožní nahlédnout do spisu pouze tehdy, pokud prokáží právní zájem nebo
jiný vážný důvod a pokud tím nebude porušeno právo některého z účastníků řízení, popřípadě dotčených
osob anebo veřejný zájem – viz § 38 odst.
2 správního řádu (obdobným způsobem pojímá právo dalších osob rovněž soudní řád správní –
srov. § 45 odst. 2 s.ř.s.). V případě
druhé skupiny osob se jedná o svého druhu samostatné procesní právo osoby odlišné od účastníka
řízení (resp. jeho zástupce) na zpřístupnění spisu, a to za stanovených zákonných podmínek. Na
rozdíl od účastníků řízení (jejich zástupců) je předpokladem umožnění nahlédnutí do spisu mj.
prokázání právního zájmu nebo jiného vážného důvodu, a to nejčastěji přímo v žádosti podané touto
osobou.
Odepře-li správní orgán osobě (nerozhodné zda podle
§ 38 odst. 1 nebo podle odst. 2 správního
řádu) nahlížet do spisu nebo jeho části, musí o tom vydat usnesení, které se oznamuje pouze této
osobě (§ 38 odst. 5 správního řádu); toto
usnesení lze vydat bez předchozího řízení, jestliže obdobné usnesení bylo týmž správním orgánem
vydáno v téže věci nebo jiné věci za obdobných skutkových okolností. Významné rozdíly v charakteru
tohoto ustanovení lze vymezit podle postavení osoby, jíž je nahlížení do spisu odepřeno: při
odepření nahlížení do spisu účastníkům řízení či jejich zástupcům má takové usnesení toliko povahu
procesní, zatímco v případě tzv. jiných osob (v tomto případě žalobkyně) má povahu rozhodnutí ve
věci, tj. má hmotněprávní účinky, jež jsou nezbytným předpokladem přípustnosti jeho přezkoumání
soudem v rámci správního soudnictví (srov. zejm.
§ 65 odst. 1 s.ř.s.). Je tomu tak proto,
že osoba žadatele nemá v takovém případě možnost proti odepření nahlížení do spisu brojit např. v
odvolání ve věci samé. Neuplatní se proto ani kompetenční výluka podle soudního řádu správního
[§ 70 písm. c) s.ř.s.].
Až na výjimku (§ 38 odst. 6
in fine
správního řádu) je pak s právem nahlížet do spisu spojeno i právo činit si výpisy a právo na to, aby
správní orgán (zřejmě za úplatu v rozsahu podle zákona č.
634/2004 Sb., o správních poplatcích) pořídl
kopie spisu nebo jeho části (§ 38 odst. 4
správního řádu).
Oprávnění žádat o nahlédnutí do spisu není žádným způsobem časově omezeno, tj. oprávněné osoby
mohou o nahlédnutí do spisu požádat jak v případě řízení, které ještě nebylo ukončeno, tak i v
případě řízení, jež bylo pravomocně skončeno, a to bez ohledu na časovou vzdálenost okamžiku
realizace práva podle § 38 správního řádu
od okamžiku ukončení takového řízení. Podmínkou (možností) realizace tohoto práva je pochopitelně
materiální existence předmětu nahlížení, tj. spisu. (...)
Pokud by měl správní orgán snad pochybnost o dostatečném naplnění hypotézy
§ 38 odst. 2 správního řádu (či o kvalitě
podané žádosti), není vyloučeno (ba naopak se doporučuje), aby v tomto smyslu žadatele vyzval podle
§ 45 odst. 2 správního řádu k doplnění
žádosti, neboť v případě žádosti o nahlížení do spisu se nepochybně jedná o řízení (byť akcesorické
povahy k řízení ve věci samé), v rámci kterého není vyloučena aplikace příslušných procesních
ustanovení dle správního řádu (srov. § 76 odst.
2 správního řádu
a contrario
).
Tak tomu ovšem v případě usnesení městského úřadu ze dne 7. 9. 2009 nebylo a městský úřad zvolil
postup podle § 76 odst. 2 správního řádu,
aniž by však řádně naplnil tu část hypotézy § 38
odst. 2 správního řádu, jež přísluší do jeho působnosti. V prvé řadě (a stejně tak později i
žalovaný) městský úřad v usnesení zdůvodňoval zcela mimo předmět řízení podle
§ 38 odst. 2 postavení žalobkyně v
přestupkovém řízení toliko jako oznamovatelky, a nikoliv jako účastnice tohoto řízení, aniž by uvedl
význam této skutečnosti ve vztahu k § 38 odst.
2 správního řádu, jehož aplikace se uplatní právě (a jen) ve vztahu k osobám tzv. jiným, tj.
odlišným od účastníků řízení. Práva a povinnosti žalobkyně (jako poškozené) v přestupkovém řízení
tak nelze považovat za důvody
relevantní
pro rozhodnutí městského úřadu podle
§ 38 odst. 2 správního řádu. Ani navíc
své postavení jako poškozené v přestupkovém řízení nezdůrazňovala a žádost ze dne 2. 9. 2009 podala
výslovně podle § 38 odst. 2 správního
řádu.
Městský úřad v usnesení ze dne 7. 9. 2009 hodnotil jednak časový odstup podané žádosti od
projednávaného deliktu, jednat též osobu pachatele uvedeného nezákonného jednání (a to včetně
ověření – na policii – jeho chování v době od spáchání deliktu). V uvedeném postupu soud neshledal
atributy rozhodování předpokládaného v § 38
odst. 2 správního řádu, když časové hledisko podané žádosti nemůže být vnímáno jako překážka
realizace práva nahlédnout do spisu, jež není (až na fyzickou existenci spisu) žádným způsobem
časově omezeno. O nahlédnutí do spisu lze požádat kdykoliv za existence spisu. Hodnocení osoby
pachatele předmětného deliktu je zcela nepřípadné vzhledem k podmínkám, kdy správní orgán má dle
§ 38 odst. 2 správního řádu povinnost
umožnit nahlédnout do spisu. Je vůbec otázkou, zda uvedený postup městského úřadu odpovídá požadavku
pro ekonomii správního procesu (§ 6
správního řádu).
Jako zcela nepřezkoumatelný hodnotí soud i odkaz na porušení zájmu na ochraně osobních údajů
fyzických osob dle zákona č. 101/2000 Sb.
(aniž by ovšem byla uvedena konkrétní ustanovení či konkrétní hrozící porušení zájmů chráněných
uvedeným právním předpisem) a tvrzení o účelovosti podané žádosti zdůvodňované toliko poukazem na
postavení žalobkyně v přestupkové řízení, časovém odstupu žádosti a hodnocení chování pachatele.
Závěr usnesení ze dne 7. 9. 2009 o tom, že „v daném případě je vhodnější žádost oznamovatelky
odmítnout zcela“ pak soud hodnotí jako nesprávný a v rozporu se zásadou materiální pravdy
(§ 3 správního řádu), podle které má správní
orgán postupovat tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu,
který je nezbytný pro soulad jeho úkonů s požadavky uvedenými v
§ 2 správního řádu. Vhodnost nemůže být
měřítkem pro hodnocení oprávněnosti podané žádosti. Z lediska činnosti správního orgánu nemůže být
vhodnost vnímána toliko z pohledu rozhodujícího orgánu (co je vhodné pro správní orgán, nemusí být –
a většinou také není – vhodné pro účastníky správního řízení). Stejně tak každé omezení práva
nahlížet do spisu musí být proporcionální k zájmu, který je (dle tvrzení správního orgánu) odepřením
tohoto práva chráněn, a jakékoliv takové omezení musí šetřit jeho podstaty a smyslu a nesmí být ze
strany správního orgánu zneužíváno k jiným účelům, než ke kterým je stanoveno. Z tohoto pohledu je
výše uvedený závěr městského úřadu také nepřezkoumatelný, neboť důvody jsou nedostatečně
konkretizovány a nadto městským úřadem připuštěny toliko
in eventum
.
Pro úplnost předložených argumentů soudu nezbývá než odmítnout z formálního hlediska i samotnou
formulaci výroku usnesení ze dne 7. 9. 2009. V případě řízení podle
§ 38 odst. 2 správního řádu se jedná o
řízení o žádosti. Na tom nemění nic ani skutečnost, že se jedná, jak je uvedeno výše, o řízení
akcesorické ve vztahu k řízení ve věci samé. Žádosti se obvykle vyhovuje, nebo se žádost zamítá,
popř. se žádosti nevyhovuje (srov. např. Šromová E.; Šimek L. Vzory úkonů a podání podle nového
správního řádu. 1. vyd. C. H. Beck : Praha 2006). Formulaci o odpírání práva nahlédnout do spisu je
proto třeba odmítnout.
Krajský soud se podrobně zabýval nejprve usnesením městského úřadu ze dne 7. 9. 2009 proto, že
stejně jako orgán prvního stupně i žalovaný, při projednávání odvolání žalobkyně, rozhodoval
způsobem vylučujícím přezkoumatelnost žalobou napadeného rozhodnutí, když bez dalšího validoval
postup městského úřadu, a to především opakováním argumentů, jež v předchozím řízení městský úřad
použil, tj. hodnocením postavení žalobkyně v přestupkovém řízení a účelovostí odvolání odvozené od
okamžiku podání žádosti a spáchání projednávaného deliktu. V obou případech se jedná (jak bylo
zdůrazněno výše) o argumenty, jež nepředstavují dostatečné odůvodnění postupu podle
§ 38 odst. 5 správního řádu. Navíc stejně
jako v případě rozhodování městského úřadu i žalovaný připustil pouze eventuální (hypotetické)
porušení zákona č. 101/2000 Sb., konkrétně
§ 13 odst. 1, a to aniž by uvedl, v čem
by konkrétně uvedené ustanovení bylo porušeno, popř. zdali ochrana uvedených zájmů je vůbec
proporcionální v tomto konkrétním případě k omezení práva žalobkyně nahlédnout do souvisejícího
spisu. Výklad přístupu žalovaného (ale též městského úřadu) by mohl mít za následek, dovozeno ad
absudum, že právo nahlížení do sposu podle § 38
odst. 2 správního řádu by fakticky nebylo realizovatelné nikdy, neboť by zde vždy existoval
výše nastíněný argument porušení některého z ustanovení zákona č.
101/2000 Sb. Ač by tak extenzivní výklad
zřejmě žalovanému (i městskému úřadu) nebyl cizí, jistě to nebylo účelem přijetí posledně citovaného
zákona (což žalovaný i městský úřad ostatně potvrzují svým nikoliv striktním odkazem na pouhou
eventualitu porušení tohoto zákona). Navíc má správní orgán vždy ještě možnosti (i ve vztahu k části
spisu) aplikovat § 38 odst. 6 správního
řádu. Naopak z důvodu absence takového postupu ze strany žalovaného (i městského úřadu) je třeba v
dalším řízení zvážit otázku bezpředmětnosti žádosti o nahlížení do spisu.
Žalovaný převzal argumentaci městského úřadu namísto toho, aby se řádně vypořádal s odvolacími
námitkami žalobkyně uvedenými v jejím odvolání ze dne 29. 9. 2009. Žalovaný se nevypořádal s
námitkou žalobkyně o tom, že právo nahlédnout do spisu má nehledě na své postavení v přestupkovém
řízení, ani s tvrzeným významem zjištění osoby pachatele pro vyloučení jeho budoucího eventuálního
opakování nezákonného jednání, který žalobkyně považovala za vážný důvod presumovaný v
§ 38 odst. 2 správního řádu. Žalovaný
rovněž nereagoval na námitku žalobkyně o nesprávném postupu městského úřadu při vyřizování její
žádosti o nahlédnutí do spisu a neposoudil její námitku o chrně anonymity pachatele protiprávního
jednání ve vztahu k veřejnému zájmu. Žalovaný byl povinen se zabývat pouze tím, zda žalobkyně
prokázala právní zájem nebo jiný vážný důvod pro nahlížení do spisu o přestupku, a v tom případě tím
nebudou porušena mj. práva účastníků řízení. Takto ovšem nepostupoval, důvody, zda žalobkyně
prokázala právní zájem či jiný vážný důvod, se žalovaný nezabýval. Proto je rozhodnutí žalovaného
nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.
Žalovaný naopak dle soudu správně odmítl námitku žalované o dalším z důvodů, pro který by ji mělo
být nahlížení do spisu umožněno, a to prošetření postupu policie v této věci. Tento důvod (bez
ohledu na to, že městský úřad mohl žalovanou k doplnění žádosti vyzvat) žalovaná ve své žádosti ze
dne 2. 9. 2009 neuvedla a poprvé jej zmínila až v odvolání ze dne 29. 9. 2009, kdy uvedla, že „nejde
pouze o zjištění osoby pachatele, ale také o možnost přezkoumat správnost rozhodnutí policejního
orgánu“. Soud znovu opakuje, že řízení podle §
38 odst. 2 správního řádu je řízením obecně návrhovým, a proto se na něj vztahují i příslušná
ustanovení správního řádu, včetně pravidel upravujících dispozici žadatele se svým návrhem. Podle
§ 45 odst. 4 správního řádu tak žadatel
může zúžit předmět své žádosti nebo vzít žádost zpět (až na výjimku) v průběhu správního řízení
kdykoliv. Na rozdíl od toho, rozšířit svoji žádost může pouze postupem podle
§ 41 odst. 8 správního řádu, tzn. za
prvé, pouze do vydání rozhodnutí orgánem prvního stupně, a za druhé, je třeba o povolení takové
změny požádat správní orgán, který řízení vede. Nelze pominout ani základní limity (odvolací fáze)
správního procesu včetně prvku koncentrace uvedeného v
§ 82 odst. 4 správního řádu, jehož
smyslem je, aby se správní řízení pokud možno odehrálo před orgánem prvního stupně. K takovým
skutečnostem nebo návrhům uvedeným poprvé tehdy, jde-li o skutečnosti, které nemohl účastník řízení
uplatnit dříve. Toto ustanovení tak zvyšuje především odpovědnost účastníků řízení v tom, že musí
své návrhy uplatňovat bez zbytečného odkladu. Pokud tedy žalovaná v odvolání uvedla jako další z
důvodů nahlédnutí do přestupkového spisu pochybnosti o postupu policie, nejednalo se jistě o důvod
jí dříve neznámý, který by nemohl být uplatněn v řízení před správním orgánem prvního stupně. Ze
stejného důvodu proto soud odmítl i totožnou námitku žalobkyně uvedenou v žalobě.
(...)