Vydání 4/2011

Číslo: 4/2011 · Ročník: IX

2234/2011

Správní řízení: nahlížení do spisu

Správní řízení: nahlížení do spisu
I. Časové hledisko podání žádosti podle § 38 odst. 2 správního řádu z roku 2004 nemůže být vnímáno jako překážka realizace práva nahlédnout do spisu, jež není (až na fyzickou existenci spisu) žádným způsobem časově omezeno.
II. Řízení podle § 38 odst. 2 správního řádu z roku 2004 je řízením obecně návrhovým, byť akcesorické povahy k řízení ve věci samé, včetně pravidel upravujících dispozici žadatele se svým návrhem a možnosti správního orgánu v případě pochybností o naplnění tohoto ustanovení vyzvat žadatele k doplnění takové žádosti.
III. Každé omezení práva nahlížet do spisu dle § 38 správního řádu z roku 2004 musí být proporcionální k zájmu, který je odepřením tohoto práva chráněn. Důvodem pro odepření nahlédnutí do spisu není hodnocení osoby žadatele či chování účastníků správního řízení od skončení řízení ani pouhé eventuální (hypotetické) porušení zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů.
(Podle rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 3. 2010, čj. 10 Ca 140/2009 – 24)
Věc: Marie N. proti Krajskému úřadu Jihočeského kraje o nahlédnutí do spisu.
Městský úřad Dačice usnesením ze dne 7. 9. 2009 odepřel žalobkyni nahlédnout do spisu ve věci zasílání výhružných SMS zpráv na mobilní telefon žalobkyně, ve kterém vystupovala jako oznamovatelka, nikoli jako účastník přestupkového řízení. Žalobkyně žádostí (ze dne 2. 9. 2009) žádala o nahlédnutí do uvedeného spisu z důvodu, aby zjistila, jaká osoba jí zasílala v roce 2008 výhružné SMS zprávy, a dále, že se obávala ohrožení svého života z důvodu zpráv, které obdržela na mobilní telefon. Bála se, že by neznámá osoba, která jí výhružné SMS zasílala, mohla své výhružky uskutečnit. Správní orgán však neshledal v žádosti žalobkyně existenci právního zájmu, na jehož základě by měl umožnit nahlédnutí do spisu.
Městský úřad konstatoval, že žalobkyni jako oznamovatelce nenáleží dle zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, právo na sdělení výsledku řízení ve formě zaslání písemného vyhotovení. Oznamovatel přestupku není dle zákona o přestupcích účastníkem řízení. Vzhledem k tomu, že žalobkyni nebyla jednáním pachatele přestupku způsobena žádná majetková újma, městský úřad uvedl, že žalobkyni nelze považovat za účastníka přestupkového řízení. Žalobkyně není v přestupkovém řízení poškozenou. V současné době jí již žádné bezprostřední ohrožení na životě nehrozí. Bylo prokázáno, že pachatel přestupku neuskutečnil žádnou z výhružek a po projednání věci lze mít za to, že došlo k jeho nápravě a že se dalšího protiprávního jednání vyvaruje. Žalobkyně v žádosti o nahlédnutí do spisu neprokázala ani právní zájem, a ani neuvedla, že by v daném případě utrpěla újmu na zdraví, ztrátu na výdělku, škodu za ztížení společenského uplatnění apod.
Žalobkyně napadla usnesení městského úřadu odvoláním neboť její žádost o nahlédnutí do spisu byla posouzena nesprávně. Žalobkyně obdržela další SMS zprávy, avšak policii znění obdržených zpráv neoznámila. Měla za to, že ačkoli nebyla majetkově poškozena a neměla ve správním řízení postavení poškozené, nemůže tato skutečnost jít k její tíži při nahlížení do spisu.
Krajský úřad dne 26. 10. 2009 odvolání žalobkyně zamítl s odůvodněním, že jediným účastníkem přestupkového řízení, ohledně kterého chtěla žalobkyně nahlédnout do spisu, je obviněný, přičemž žalobkyně měla možnost dle § 67 zákona o přestupcích požádat správní orgán o vyrozumění o učiněných opatřeních. Této možnosti však žalobkyně nevyužila. Žalobkyně v případě, že jí nevznikla žádná majetková újma, nebyla účastníkem řízení ani poškozenou ve smyslu přestupkového práva. Její žádost o nahlédnutí do spisu se proto jeví jako účelová, neboť ji podala po dlouhé době od spáchání přestupku. Pokud v odvolání uváděla, že tak učinila z obavy o svůj život, tak obava mohla být bezprostředně po obdržení výhružné zprávy, nikoliv po době delší než 1 rok. V případě, že by nebylo vyhověno žádosti žalobkyně o nahlédnutí do spisu, mohlo by dojít k porušení § 13 odst. 1 zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů.
Žalobkyně se žalobou u Krajského soudu v Českých Budějovicích domáhala přezkoumání uvedeného rozhodnutí žalovaného. Žalovaný podle názoru žalobkyně věc nesprávně posoudil a s námitkami žalobkyně se v napadeném rozhodnutí nevypořádal. Žalobkyni není známo, jaký jiný vážný důvod než zjištění pachatele protiprávního jednání by jako osoba, proti které jeho jednání směřovalo, měla prokazovat. Měla za to, že má právo znát identitu osoby, která protiprávně zasahovala do jejího soukromí, její osobní cti a důstojnosti a vyhrožovala ji. Dle jejího názoru veřejný zájem nemůže být na tom, aby pachatelé protiprávního jednání byli vůči poškozeným uchováni v anonymitě. Pachatel protiprávního jednání si musí být vědom, že jeho jednání má i ty důsledky, že se poškozený dozví jeho totožnost. Skutečnost, že žalobkyně nebyla majetkově poškozena, nemůže být k její tíži v právu nahlédnout do spisu a zjistit osobu pachatele. Nejde tu pouze o zjištění osoby pachatele, ale také o možnost přezkoumat správnost rozhodnutí policejního orgánu. Policejní orgán nepostupoval v souladu se zákonem, když věc posoudil jako přestupek, neboť s ohledem na obsah zpráv došlo ke spáchání trestného činu. V případě, že bylo žalovaným zamezeno do spisu nahlédnout, bylo jí znemožněno se dále účinně bránit a prosazovat svá práva v tom ohledu, že není schopna svou případnou žádost o prošetření postupu policejního orgánu ze strany státního zastupitelství zdůvodnit přímými poznatky z nashromážděného spisového materiálu. V tom je zcela jistě prokázán právní zájem na nahlédnutí do spisu, neboť se znalostí spisového materiálu je spojena i možnost hájit svá práva. Bez znalosti spisu není schopna posoudit správnost rozhodnutí ani Policie ČR, ani správního orgánu. Její žádost byla motivována snahou o ochranu její osoby a o řádné prošetření věci. Pokud žalovaný uvádí, že by nahlédnutím do spisu došlo k porušení § 13 odst. 1 zákona č. 101/2000 Sb., tak toto ustanovení se na věc nevztahuje.
Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, neboť správní orgán prvního stupně nepochybil, když odmítl žádost o nahlédnutí do spisu žalobkyni, neboť ta nebyla účastníkem přestupkového řízení ve věci, která byla vyřízena v blokovém řízení. V odůvodnění uvedl, že žalobkyně žádala o nahlédnutí do spisu po více než 17 měsících po přijetí výhrůžných SMS zpráv, kdy bylo provedeno šetření, zda pachatel svůj přestupek neopakoval či nebyl stíhán za jiný přestupek, a zdůvodnil své rozhodnutí i poukazem na § 13 odst. 1 zákona č. 101/2000 Sb. Přestupkové řízení má neveřejný charakter, z čehož vyplývá, že kromě řádných účastníků přestupkového řízení nemá nikdo další žádající o nahlédnutí do spisu podle správního řádu z roku 2004 právo na sdělení výsledku projednaných přestupků či sdělení údajů o pachatelích přestupků vyjma osob, které splňují zákonné podmínky § 38 odst. 2 správního řádu. Žalobkyně přesvědčivým způsobem neprokázala existenci právního zájmu nebo jiného důležitého důvodu k nahlédnutí do spisu, a proto nebylo nahlédnutí žalobkyni umožněno.
Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
(...) Nahlížení do spisu je upraveno v § 38 správního řádu. Toto ustanovení předpokládá z hlediska osoby, jež uvedené právo hodlá realizovat, nejen dvojí rozsah (a možná omezení) tohoto práva (hmotněprávní důsledky), ale také dva rozdílné přístupy ze strany příslušného správního orgánu (procesněprávní důsledky). Prvním okruhem osob (možno říci s rozsáhlejším petenciálem výkonu tohoto práva) jsou účastníci řízení, resp. jejich zástupci. Druhé skupině osob (tedy osobám, jež nejsou v postavení účastníků řízení či jejich zástupců) pak správní orgán umožní nahlédnout do spisu pouze tehdy, pokud prokáží právní zájem nebo jiný vážný důvod a pokud tím nebude porušeno právo některého z účastníků řízení, popřípadě dotčených osob anebo veřejný zájem – viz § 38 odst. 2 správního řádu (obdobným způsobem pojímá právo dalších osob rovněž soudní řád správní – srov. § 45 odst. 2 s.ř.s.). V případě druhé skupiny osob se jedná o svého druhu samostatné procesní právo osoby odlišné od účastníka řízení (resp. jeho zástupce) na zpřístupnění spisu, a to za stanovených zákonných podmínek. Na rozdíl od účastníků řízení (jejich zástupců) je předpokladem umožnění nahlédnutí do spisu mj. prokázání právního zájmu nebo jiného vážného důvodu, a to nejčastěji přímo v žádosti podané touto osobou.
Odepře-li správní orgán osobě (nerozhodné zda podle § 38 odst. 1 nebo podle odst. 2 správního řádu) nahlížet do spisu nebo jeho části, musí o tom vydat usnesení, které se oznamuje pouze této osobě (§ 38 odst. 5 správního řádu); toto usnesení lze vydat bez předchozího řízení, jestliže obdobné usnesení bylo týmž správním orgánem vydáno v téže věci nebo jiné věci za obdobných skutkových okolností. Významné rozdíly v charakteru tohoto ustanovení lze vymezit podle postavení osoby, jíž je nahlížení do spisu odepřeno: při odepření nahlížení do spisu účastníkům řízení či jejich zástupcům má takové usnesení toliko povahu procesní, zatímco v případě tzv. jiných osob (v tomto případě žalobkyně) má povahu rozhodnutí ve věci, tj. má hmotněprávní účinky, jež jsou nezbytným předpokladem přípustnosti jeho přezkoumání soudem v rámci správního soudnictví (srov. zejm. § 65 odst. 1 s.ř.s.). Je tomu tak proto, že osoba žadatele nemá v takovém případě možnost proti odepření nahlížení do spisu brojit např. v odvolání ve věci samé. Neuplatní se proto ani kompetenční výluka podle soudního řádu správního [§ 70 písm. c) s.ř.s.].
Až na výjimku (§ 38 odst. 6
in fine
správního řádu) je pak s právem nahlížet do spisu spojeno i právo činit si výpisy a právo na to, aby správní orgán (zřejmě za úplatu v rozsahu podle zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích) pořídl kopie spisu nebo jeho části (§ 38 odst. 4 správního řádu).
Oprávnění žádat o nahlédnutí do spisu není žádným způsobem časově omezeno, tj. oprávněné osoby mohou o nahlédnutí do spisu požádat jak v případě řízení, které ještě nebylo ukončeno, tak i v případě řízení, jež bylo pravomocně skončeno, a to bez ohledu na časovou vzdálenost okamžiku realizace práva podle § 38 správního řádu od okamžiku ukončení takového řízení. Podmínkou (možností) realizace tohoto práva je pochopitelně materiální existence předmětu nahlížení, tj. spisu. (...)
Pokud by měl správní orgán snad pochybnost o dostatečném naplnění hypotézy § 38 odst. 2 správního řádu (či o kvalitě podané žádosti), není vyloučeno (ba naopak se doporučuje), aby v tomto smyslu žadatele vyzval podle § 45 odst. 2 správního řádu k doplnění žádosti, neboť v případě žádosti o nahlížení do spisu se nepochybně jedná o řízení (byť akcesorické povahy k řízení ve věci samé), v rámci kterého není vyloučena aplikace příslušných procesních ustanovení dle správního řádu (srov. § 76 odst. 2 správního řádu
a contrario
).
Tak tomu ovšem v případě usnesení městského úřadu ze dne 7. 9. 2009 nebylo a městský úřad zvolil postup podle § 76 odst. 2 správního řádu, aniž by však řádně naplnil tu část hypotézy § 38 odst. 2 správního řádu, jež přísluší do jeho působnosti. V prvé řadě (a stejně tak později i žalovaný) městský úřad v usnesení zdůvodňoval zcela mimo předmět řízení podle § 38 odst. 2 postavení žalobkyně v přestupkovém řízení toliko jako oznamovatelky, a nikoliv jako účastnice tohoto řízení, aniž by uvedl význam této skutečnosti ve vztahu k § 38 odst. 2 správního řádu, jehož aplikace se uplatní právě (a jen) ve vztahu k osobám tzv. jiným, tj. odlišným od účastníků řízení. Práva a povinnosti žalobkyně (jako poškozené) v přestupkovém řízení tak nelze považovat za důvody
relevantní
pro rozhodnutí městského úřadu podle § 38 odst. 2 správního řádu. Ani navíc své postavení jako poškozené v přestupkovém řízení nezdůrazňovala a žádost ze dne 2. 9. 2009 podala výslovně podle § 38 odst. 2 správního řádu.
Městský úřad v usnesení ze dne 7. 9. 2009 hodnotil jednak časový odstup podané žádosti od projednávaného deliktu, jednat též osobu pachatele uvedeného nezákonného jednání (a to včetně ověření – na policii – jeho chování v době od spáchání deliktu). V uvedeném postupu soud neshledal atributy rozhodování předpokládaného v § 38 odst. 2 správního řádu, když časové hledisko podané žádosti nemůže být vnímáno jako překážka realizace práva nahlédnout do spisu, jež není (až na fyzickou existenci spisu) žádným způsobem časově omezeno. O nahlédnutí do spisu lze požádat kdykoliv za existence spisu. Hodnocení osoby pachatele předmětného deliktu je zcela nepřípadné vzhledem k podmínkám, kdy správní orgán má dle § 38 odst. 2 správního řádu povinnost umožnit nahlédnout do spisu. Je vůbec otázkou, zda uvedený postup městského úřadu odpovídá požadavku pro ekonomii správního procesu (§ 6 správního řádu).
Jako zcela nepřezkoumatelný hodnotí soud i odkaz na porušení zájmu na ochraně osobních údajů fyzických osob dle zákona č. 101/2000 Sb. (aniž by ovšem byla uvedena konkrétní ustanovení či konkrétní hrozící porušení zájmů chráněných uvedeným právním předpisem) a tvrzení o účelovosti podané žádosti zdůvodňované toliko poukazem na postavení žalobkyně v přestupkové řízení, časovém odstupu žádosti a hodnocení chování pachatele.
Závěr usnesení ze dne 7. 9. 2009 o tom, že „v daném případě je vhodnější žádost oznamovatelky odmítnout zcela“ pak soud hodnotí jako nesprávný a v rozporu se zásadou materiální pravdy (§ 3 správního řádu), podle které má správní orgán postupovat tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonů s požadavky uvedenými v § 2 správního řádu. Vhodnost nemůže být měřítkem pro hodnocení oprávněnosti podané žádosti. Z lediska činnosti správního orgánu nemůže být vhodnost vnímána toliko z pohledu rozhodujícího orgánu (co je vhodné pro správní orgán, nemusí být – a většinou také není – vhodné pro účastníky správního řízení). Stejně tak každé omezení práva nahlížet do spisu musí být proporcionální k zájmu, který je (dle tvrzení správního orgánu) odepřením tohoto práva chráněn, a jakékoliv takové omezení musí šetřit jeho podstaty a smyslu a nesmí být ze strany správního orgánu zneužíváno k jiným účelům, než ke kterým je stanoveno. Z tohoto pohledu je výše uvedený závěr městského úřadu také nepřezkoumatelný, neboť důvody jsou nedostatečně konkretizovány a nadto městským úřadem připuštěny toliko
in eventum
.
Pro úplnost předložených argumentů soudu nezbývá než odmítnout z formálního hlediska i samotnou formulaci výroku usnesení ze dne 7. 9. 2009. V případě řízení podle § 38 odst. 2 správního řádu se jedná o řízení o žádosti. Na tom nemění nic ani skutečnost, že se jedná, jak je uvedeno výše, o řízení akcesorické ve vztahu k řízení ve věci samé. Žádosti se obvykle vyhovuje, nebo se žádost zamítá, popř. se žádosti nevyhovuje (srov. např. Šromová E.; Šimek L. Vzory úkonů a podání podle nového správního řádu. 1. vyd. C. H. Beck : Praha 2006). Formulaci o odpírání práva nahlédnout do spisu je proto třeba odmítnout.
Krajský soud se podrobně zabýval nejprve usnesením městského úřadu ze dne 7. 9. 2009 proto, že stejně jako orgán prvního stupně i žalovaný, při projednávání odvolání žalobkyně, rozhodoval způsobem vylučujícím přezkoumatelnost žalobou napadeného rozhodnutí, když bez dalšího validoval postup městského úřadu, a to především opakováním argumentů, jež v předchozím řízení městský úřad použil, tj. hodnocením postavení žalobkyně v přestupkovém řízení a účelovostí odvolání odvozené od okamžiku podání žádosti a spáchání projednávaného deliktu. V obou případech se jedná (jak bylo zdůrazněno výše) o argumenty, jež nepředstavují dostatečné odůvodnění postupu podle § 38 odst. 5 správního řádu. Navíc stejně jako v případě rozhodování městského úřadu i žalovaný připustil pouze eventuální (hypotetické) porušení zákona č. 101/2000 Sb., konkrétně § 13 odst. 1, a to aniž by uvedl, v čem by konkrétně uvedené ustanovení bylo porušeno, popř. zdali ochrana uvedených zájmů je vůbec proporcionální v tomto konkrétním případě k omezení práva žalobkyně nahlédnout do souvisejícího spisu. Výklad přístupu žalovaného (ale též městského úřadu) by mohl mít za následek, dovozeno ad absudum, že právo nahlížení do sposu podle § 38 odst. 2 správního řádu by fakticky nebylo realizovatelné nikdy, neboť by zde vždy existoval výše nastíněný argument porušení některého z ustanovení zákona č. 101/2000 Sb. Ač by tak extenzivní výklad zřejmě žalovanému (i městskému úřadu) nebyl cizí, jistě to nebylo účelem přijetí posledně citovaného zákona (což žalovaný i městský úřad ostatně potvrzují svým nikoliv striktním odkazem na pouhou eventualitu porušení tohoto zákona). Navíc má správní orgán vždy ještě možnosti (i ve vztahu k části spisu) aplikovat § 38 odst. 6 správního řádu. Naopak z důvodu absence takového postupu ze strany žalovaného (i městského úřadu) je třeba v dalším řízení zvážit otázku bezpředmětnosti žádosti o nahlížení do spisu.
Žalovaný převzal argumentaci městského úřadu namísto toho, aby se řádně vypořádal s odvolacími námitkami žalobkyně uvedenými v jejím odvolání ze dne 29. 9. 2009. Žalovaný se nevypořádal s námitkou žalobkyně o tom, že právo nahlédnout do spisu má nehledě na své postavení v přestupkovém řízení, ani s tvrzeným významem zjištění osoby pachatele pro vyloučení jeho budoucího eventuálního opakování nezákonného jednání, který žalobkyně považovala za vážný důvod presumovaný v § 38 odst. 2 správního řádu. Žalovaný rovněž nereagoval na námitku žalobkyně o nesprávném postupu městského úřadu při vyřizování její žádosti o nahlédnutí do spisu a neposoudil její námitku o chrně anonymity pachatele protiprávního jednání ve vztahu k veřejnému zájmu. Žalovaný byl povinen se zabývat pouze tím, zda žalobkyně prokázala právní zájem nebo jiný vážný důvod pro nahlížení do spisu o přestupku, a v tom případě tím nebudou porušena mj. práva účastníků řízení. Takto ovšem nepostupoval, důvody, zda žalobkyně prokázala právní zájem či jiný vážný důvod, se žalovaný nezabýval. Proto je rozhodnutí žalovaného nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.
Žalovaný naopak dle soudu správně odmítl námitku žalované o dalším z důvodů, pro který by ji mělo být nahlížení do spisu umožněno, a to prošetření postupu policie v této věci. Tento důvod (bez ohledu na to, že městský úřad mohl žalovanou k doplnění žádosti vyzvat) žalovaná ve své žádosti ze dne 2. 9. 2009 neuvedla a poprvé jej zmínila až v odvolání ze dne 29. 9. 2009, kdy uvedla, že „nejde pouze o zjištění osoby pachatele, ale také o možnost přezkoumat správnost rozhodnutí policejního orgánu“. Soud znovu opakuje, že řízení podle § 38 odst. 2 správního řádu je řízením obecně návrhovým, a proto se na něj vztahují i příslušná ustanovení správního řádu, včetně pravidel upravujících dispozici žadatele se svým návrhem. Podle § 45 odst. 4 správního řádu tak žadatel může zúžit předmět své žádosti nebo vzít žádost zpět (až na výjimku) v průběhu správního řízení kdykoliv. Na rozdíl od toho, rozšířit svoji žádost může pouze postupem podle § 41 odst. 8 správního řádu, tzn. za prvé, pouze do vydání rozhodnutí orgánem prvního stupně, a za druhé, je třeba o povolení takové změny požádat správní orgán, který řízení vede. Nelze pominout ani základní limity (odvolací fáze) správního procesu včetně prvku koncentrace uvedeného v § 82 odst. 4 správního řádu, jehož smyslem je, aby se správní řízení pokud možno odehrálo před orgánem prvního stupně. K takovým skutečnostem nebo návrhům uvedeným poprvé tehdy, jde-li o skutečnosti, které nemohl účastník řízení uplatnit dříve. Toto ustanovení tak zvyšuje především odpovědnost účastníků řízení v tom, že musí své návrhy uplatňovat bez zbytečného odkladu. Pokud tedy žalovaná v odvolání uvedla jako další z důvodů nahlédnutí do přestupkového spisu pochybnosti o postupu policie, nejednalo se jistě o důvod jí dříve neznámý, který by nemohl být uplatněn v řízení před správním orgánem prvního stupně. Ze stejného důvodu proto soud odmítl i totožnou námitku žalobkyně uvedenou v žalobě. (...)

Zasílání aktuálního vydání na e-mail


Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.