Vydání 12/2013

Číslo: 12/2013 · Ročník: XI

2921/2013

Správní řízení: možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí; stavební řízení: nařízení odstranění stavby hrozící zřícením

Správní řízení: možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí Stavební řízení: nařízení odstranění stavby hrozící zřícením
k § 36 odst. 3 správního řádu (č. 500/2004 Sb.)
k § 135 odst. 1 a 5 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon)
Stavební úřad má v případě nařízení neodkladného odstranění stavby, provedení nutných zabezpečovacích prací nebo vyklizení stavby dle § 135 stavebního zákona z roku 2006 jakožto mimořádného institutu pro případ ohrožení životů a zdraví osob nebo zvířat zákonnou možnost upustit od předchozího projednání s účastníky, včetně výzvy dle § 36 odst. 3 správního řádu z roku 2004 k vyjádření se k podkladům rozhodnutí, pokud to okolnosti případu vyžadují, zejména pokud by v důsledku prodlení hrozila okamžitá závažná újma.
(Podle rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 3. 2013, čj. 30 A 3/2012-84)
Věc:
Společnost s ručením omezeným SEBASTIANO NEMOVITOSTI proti Krajskému úřadu Plzeňského kraje o odstranění souboru staveb.
Městský úřad Horažďovice, odbor výstavby a územního plánování, rozhodnutím ze dne 12. 9. 2011 nařídil žalobkyni neodkladné odstranění souboru staveb v jejím vlastnictví (stodola, vepřín, obytná budova s hospodářskou částí, včetně příslušenství), nacházejícího se v k. ú. Defurovy Lažany (dále jen „předmětné nemovitosti“). Současně s ním byla žalobkyni zaslána listina označená jako „
Znalecký posudek č. 235-1/2011 ze dne 6. 8. 2011
“ vypracovaná Ing. Josefem Šlechtou, znalcem z oboru stavebnictví. Tato listina konstatovala značnou zanedbanost předmětných nemovitostí a doporučovala je odstranit.
Proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně podala žalobkyně odvolání k žalovanému. Žalovaný rozhodnutí správního orgánu I. stupně částečně změnil a ve zbytku potvrdil. Opravným rozhodnutím ze dne 1. 12. 2011 žalovaný výrok II. napadeného rozhodnutí opravil tak, že označení správního orgánu I. stupně bylo z „
MěÚ Rokycany
“ opraveno na správné „
MěÚ Horažďovice
“.
Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně žalobu u Krajského soudu v Plzni. Žalobkyně považovala napadené rozhodnutí za nezákonné, nesprávné a působící značný zásah do jejích práv. Předně namítala nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí a zároveň vyslovila přesvědčení, že postup žalovaného směřující k vydání napadeného rozhodnutí (stejně tak dle všeho i postup správního orgánu I. stupně) trpí závažnými procesními nedostatky, které ve svém důsledku vedou až k určitému zneužití ustanovení upravujících postup správních orgánů ve správním řízení. V daném případě došlo k podstatnému porušení ustanovení o řízení dle § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s.
V souzené věci byl dle žalobkyně porušen § 36 odst. 3 správního řádu, a to zejména v tom směru, že již v rozhodnutí I. stupně se překvapivě hovořilo o vypracovaném znaleckém posudku, který byl žalobkyni zaslán až zároveň se samotným rozhodnutím správního orgánu I. stupně.
Žalobkyně považovala tento posudek za evidentně nesprávný a chtěla se k němu před vydáním napadeného rozhodnutí obsáhle vyjádřit a doložit dokumenty, které vyvracejí jeho správnost. Žalobkyně též v rámci odvolání žádala, aby namítaná procesní vada byla zhojena tak, že žalobkyni bude jako odvolatelce poskytnuta lhůta k tomu, aby se mohla seznámit se znaleckým posudkem a mohla mu oponovat. Žádná taková lhůta jí poskytnuta nebyla a odvolací orgán v napadeném rozhodnutí zaujal stanovisko, že v případě řízení o odstranění stavby není třeba dodržovat § 36 odst. 3 správního řádu z roku 2004; dokonce uvedl, že postupem dle § 36 odst. 3 citovaného zákona by došlo ke zbytečným průtahům a v žádném případě by to nezměnilo výsledné rozhodnutí, neboť znalecký posudek hovoří jasně.
Tento výklad nemá však žádnou oporu v zákoně – nic, co je uvedeno ve stavebním zákoně, neumožňuje žalovanému a stavebnímu úřadu, aby nedodržoval § 36 odst. 3 správního řádu z roku 2004. Smyslem tohoto ustanovení je umožnit účastníku řízení, aby ve fázi před vydáním rozhodnutí mohl uplatnit vůči důkazům (včetně znaleckého posudku) své výhrady, resp. učinit procesní návrhy tak, aby rozhodnutí skutečně vycházelo ze spolehlivě zjištěného stavu věci. V této souvislosti neobstojí ani výhrada žalovaného, že bylo beztak rozhodováno na základě znaleckého posudku – i znalecký posudek je důkaz jako každý jiný, přičemž, jak vyplývá i z četné soudní praxe, existuje i velmi vysoké množství znaleckých posudků, které se následně ukážou jako nesprávné. Žalobkyni tak byla nesprávným postupem upřena možnost seznámit se s podklady řízení a případně navrhnout jejich doplnění. Žalobkyně již na svůj účet objednala provedení revizního znaleckého posudku znalcem z oboru statika, který chtěla předložit jako důkaz, ovšem ještě než byl tento posudek dokončen, žalovaný (opět překvapivě a bez použití § 36 odst. 3 citovaného zákona) již ve věci rozhodl. Situace je o to závažnější, že jde o zánik staveb ve vlastnictví žalobkyně, kdy žalobkyně tvrdila, že tyto stavby jsou v převážné části v dobrém statickém stavu a jejich likvidace je zcela zbytečná.
Žalobkyně v té souvislosti odkázala na judikaturu k § 36 odst. 3 správního řádu z roku 2004 (příp. použitelnou judikaturu k § 33 odst. 2 správního řádu z roku 1967), podle níž bývá porušení tohoto zákonného ustanovení zásadně důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí. Konkrétně pak z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 11. 2003, čj. 7 A 112/2002-36, č. 303/2004 Sb. NSS, vyplývá, že smyslem § 33 odst. 2 správního řádu z roku 1967 je
umožnit účastníku řízení, aby ve fázi před vydáním rozhodnutí, tedy poté, co správní orgán ukončil shromažďování podkladů rozhodnutí, mohl uplatnit své výhrady, resp. učinit procesní návrhy tak, aby rozhodnutí skutečně vycházelo ze spolehlivě zjištěného stavu věci. Účastník řízení si sám nemůže učinit právně
relevantní
úsudek o tom, kdy je shromažďování podkladů rozhodnutí ukončeno, z výzvy správního orgánu k seznámení musí být zřejmé, že shromažďování podkladů bylo ukončeno
. Žalobkyně rovněž citovala rozhodnutí ve věci sp. zn. 6 A 147/94, podle něhož vadou řízení, která mohla mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí (§ 250i odst. 3 o. s. ř.), je i to, že důkazní stav byl v řízení o rozkladu doplněn o další zásadní důkazy a účastníku řízení nebyla dána možnost uplatnit zákonné právo plynoucí z § 33 odst. 2 správního řádu z roku 2004, totiž k takto doplněnému podkladu pro rozhodnutí se před vydáním rozhodnutí vyjádřit či navrhnout jeho doplnění.
Žalobkyně uzavřela, že tím, že žalovaný neaplikoval § 36 odst. 3 správního řádu z roku 2004, jí fakticky znemožnil právo vyjádřit se k věci, právo reagovat na nově založené důkazy do spisu, a žalobkyně tak byla zkrácena na procesních právech.
Krajský soud v Plzni žalobu zamítl.
Z odůvodnění:
III. Posouzení věci krajským soudem
(...) Jedinou uplatněnou žalobní námitkou je porušení § 36 odst. 3 správního řádu z roku 2004 ze strany správních orgánů obou stupňů. Podle tohoto ustanovení platí: „
Nestanoví-li zákon jinak, musí být účastníkům před vydáním rozhodnutí ve věci dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí; to se netýká žadatele, pokud se jeho žádosti v plném rozsahu vyhovuje, a účastníka, který se práva vyjádřit se k podkladům rozhodnutí vzdal
.“
Jádrem sporu mezi stranami je aplikace tohoto ustanovení správního řádu z roku 2004 v řízení o odstranění stavby podle stavebního zákona z roku 2006.
Není pochyb o tom, že smyslem § 36 odst. 3 správního řádu z roku 2004 je umožnit účastníkům (správního) řízení, aby se mohli ještě před vydáním konkrétního rozhodnutí seznámit, příp. vyjádřit k podkladům, na jejichž základě správní orgán rozhodne. Je však nutné zaměřit se na celé znění uvedeného ustanovení. V jeho úvodu je řečeno, že povinnost správních orgánů umožnit účastníkům před vydáním rozhodnutí ve věci vyjádřit se k podkladům rozhodnutí je dána tehdy,
nestanoví-li zákon jinak
. Zdejší soud si takové uvození § 36 odst. 3 uvedeného zákona vykládá tak, že výjimka z pravidla nastaveného tímto ustanovením může být dána pouze zákonem, přičemž to může být jakýkoliv zákon (nikoliv jen správní řád sám, neboť zákonodárce neužil dikci,
nestanoví-li
tento
zákon
(tj. správní řád z roku 2004)
jinak
.
V další fázi se soud soustředil na to, zda § 135 odst. 5 v návaznosti na § 135 odst. 1 stavebního zákona z roku 2006, které byly správními orgány ve věci aplikovány, je onou zákonnou výjimkou připouštějící postup mimo mantinely nastavené § 36 odst. 3 správního řádu z roku 2004.
Soud dospěl k závěru, že tomu tak je.
Podle § 135 odst. 1 stavebního zákona z roku 2006 „[s]
tavební úřad nařídí vlastníku stavby neodkladné odstranění stavby a zabezpečí její odstranění, jsou-li ohroženy životy osob nebo zvířat tím, že stavba hrozí zřícením
“.
Podle § 135 odst. 2 citovaného zákona „[s]
tavební úřad nařídí vlastníku stavby provedení nutných zabezpečovacích prací, jestliže stavba svým technickým stavem ohrožuje zdraví a životy osob nebo zvířat, není-li nutné ji neodkladně odstranit
“.
Podle § 135 odst. 5 téhož zákona „
[o]dstranění stavby
, nutné zabezpečovací práce, popřípadě vyklizení stavby
může stavební úřad nařídit i bez předchozího projednání s vlastníkem stavby
“. Užité slovní spojení „
předchozí projednání
“ je pojmově obsáhlejší a lze pod něj podřadit i možnost účastníků řízení před vydáním rozhodnutí ve věci (zde rozhodnutí o odstranění stavby) vyjádřit se k jeho podkladům. Stavební úřad má tedy v případě aplikace § 135 odst. 1, resp. § 135 odst. 5 stavebního zákona z roku 2006, jakožto mimořádného institutu pro případ ohrožení životů osob nebo zvířat tím, že stavba hrozí zřícením, zákonnou možnost vybočit z mezí daných § 36 odst. 3 části věty před středníkem správního řádu z roku 2004, a v jeho postupu tak v obecné rovině nelze spatřovat porušení zákona.
Soud následně posuzoval to, zda se v souzeném případě jednalo o takovou situaci, kdy správní orgán mohl využít postup podle § 135 odst. 5 stavebního zákona z roku 2006.
Předně nebylo možné si nepovšimnout okolností, které předcházely vydání napadených rozhodnutí. O tom, že nemovitosti ve vlastnictví žalobkyně jsou ve stavu, který začíná být nebezpečný okolí, byla žalobkyně poprvé informována již šest let před vydáním rozhodnutí I. stupně. Z obsahu správního spisu je zřejmé ignorování nevyhovujícího stavu ze strany žalobkyně, která byla z více méně trvalé letargie vytržena až rozhodnutím o odstranění stavby. V tomto okamžiku, pomine-li se nesplněný příslib nápravy uvedený v podání ze dne 28. 11. 2006, žalobkyně počíná „
konat
“ a v odvolání namítá nemožnost předchozího seznámení se s obsahem posudku, který byl stavebním úřadem použit jako stěžejní podklad pro vydání rozhodnutí I. stupně, konstatuje jeho (= posudku) věcnou nesprávnost a vyjadřuje odhodlání se k němu, v případě seznámení se s ním před vydáním rozhodnutí, obsáhle vyjádřit a doložit dokumenty vyvracející jeho správnost. K tomu měly již být podniknuty kroky a v té souvislosti žalobkyně žádala o poskytnutí lhůty k seznámení se s posudkem za účelem oponovat mu.
Rozhodnutí I. stupně spolu s předmětným posudkem bylo žalobkyni doručeno dne 14. 9. 2011. Žalobkyně brojila proti rozhodnutí stavebního úřadu odvoláním ze dne 27. 9. 2011, odvolání bylo doručeno stavebnímu úřadu dne 29. 9. 2011. Spis spolu s odvoláním byl krajskému úřadu předložen spolu s podáním ze dne 27. 10. 2011 a žalovaný vydal napadené rozhodnutí dne 14. 11. 2011. Ode dne 14. 9. 2011 do dne vydání napadeného rozhodnutí tedy uplynuly dva měsíce, během nichž žalobkyně nebyla schopna ani konkretizovat, jaké kroky hodlá ve věci podniknout a jaká obsáhlá vyjádření a dokumenty předložit.
Na druhou stranu soud ovšem nemohl přehlédnout přístup především správního orgánu I. stupně k věci. Stavební úřad několik let monitoroval nevyhovující stav nemovitostí ve vlastnictví žalobkyně. Měl tedy k dispozici dostatek času, aby nechal nejen vypracovat příslušný posudek, ale aby s ním, před vydáním rozhodnutí, seznámil žalobkyni.
A právě ona dlouhá doba, kdy stavební úřad jen stereotypně a planě konstatoval zchátralost staveb, byla nakonec okolností, díky níž se soud, i přes výše popsaný přístup žalobkyně k situaci, přiklonil k závěru, že v souzené věci nebyl postup podle § 135 odst. 5 stavebního zákona nezbytný. Podle názoru soudu totiž situace nevyžadovala tak razantní postup. Jestliže stavební úřad nepovažoval stav nemovitostí za natolik kritický, aby přistoupil k nařízení odstranění stavby dříve, jistě bylo možné i za stavu daného v roce 2011 postupovat v souladu s § 36 odst. 3 správního řádu z roku 2004 a umožnit žalobkyni seznámit se s listinou označenou jako znalecký posudek č. 235-1/2011 a vyjádřit se k ní před vydáním rozhodnutí. Tím, že žalovaný tak neučinil, procesně pochybil, neboť aplikace § 135 odst. 5 stavebního zákona z roku 2006 nebyla v dané věci důvodná.
Ani tento závěr však automaticky neznamená, že by soud musel přistoupit ke zrušení napadeného rozhodnutí.
Podle § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. „[s]
oud zruší napadené rozhodnutí pro vady řízení bez jednání rozsudkem pro podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem,
mohlo-li mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé
“. I když podle názoru soudu stavební úřad měl v dané věci postupovat podle § 36 odst. 3 správního řádu z roku 2004, nemělo jeho pochybení vliv na zákonnost rozhodnutí. Jeho závěr, totiž nařízení odstranění staveb, by byl totiž stejný i v případě, že by byla žalobkyně s posudkem seznámena před vydáním rozhodnutí I. stupně. Závěry posudku byly jednoznačné a žalobkyně, byť deklarovala rozsáhlou argumentaci vyvracející závěry posudku, resp. stavebního úřadu, nebyla s to tak učinit ani v průběhu odvolacího řízení. Správní orgány obou stupňů tak vycházely z listiny vyhotovené Ing. Šlechtou, žádné oponentní argumenty předložené žalobkyní k dispozici neměly. Soud proto výše popsané procesní pochybení nemohl posoudit za natolik zásadní, aby bylo možné uvažovat o jeho vlivu na zákonnost rozhodnutí správních orgánů obou stupňů. A protože žalobkyně žádné jiné námitky v žalobě neuplatnila, soud
dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a podle § 78 odst. 7 s. ř. s. ji zamítl
.

Zasílání aktuálního vydání na e-mail


Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.