2955/2014
Správní řízení: lhůty pro zahájení a vydání rozhodnutí v přezkumném řízení; zrušení vyjádření, osvědčení nebo sdělení správního orgánu; státní občanství: osvědčení o státním občanství
Správní řízení: lhůty pro zahájení a vydání rozhodnutí v přezkumném řízení; zrušení vyjádření, osvědčení nebo sdělení správního orgánu Státní občanství: osvědčení o státním občanství
k § 96 odst. 1, § 97 odst. 2 a § 156 odst. 2 správního řádu (č. 500/2004 Sb.)
Pro vydání usnesení dle § 156 odst. 2 správního řádu z roku 2004, jímž se ruší vyjádření, osvědčení nebo sdělení správního orgánu, které je v rozporu s právními předpisy, neplatí lhůty pro zahájení a vydání rozhodnutí v přezkumném řízení uvedené v § 96 odst. 1 a § 97 odst. 2 citovaného zákona.
(Podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2013, čj. 7 A 86/2011-42)
Prejudikatura:
č. 2725/2013 Sb. NSS.Věc:
Tomáš Robert V. proti Magistrátu hlavního města Prahy o osvědčení o státním občanství.Úřad městské části Praha 1, odbor matrik, oddělení státního občanství (správní orgán I. stupně) vydal osvědčení, podle kterého byl žalobce státním občanem České republiky. Následně však zjistil, že osvědčení bylo vydáno v rozporu se zákonem, neboť žalobce sice nabyl narozením po rodičích československé státní občanství, ovšem nestal se k 1. 1. 1969 státním občanem České socialistické republiky. Po zániku československé federace se tak žalobce nestal občanem samostatné České republiky. Proto správní orgán I. stupně osvědčení o státním občanství České republiky zrušil.
Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí odvolání, ve kterém uvedl, že lhůta pro zrušení správního aktu nebyla dodržena, a vydané rozhodnutí je tedy bez právních účinků.
Odvolání však žalovaný zamítl a v odůvodnění tohoto rozhodnutí mimo jiné konstatoval, že § 156 odst. 2 správního řádu je ustanovením speciálním ve vztahu k obecným ustanovením o lhůtách v přezkumném řízení, která se v tomto případě neuplatní.
Proti posledně uvedenému rozhodnutí podal žalobce žalobu, ve které mimo jiné namítal, že na přezkumné řízení, tedy i na přezkum případné správnosti důvodů pro vydání osvědčení o státním občanství, se vztahují lhůty dle § 96 odst. 1 a § 97 odst. 2 správního řádu. Tyto lhůty v případě přezkumu žalobcova osvědčení nebyly dodrženy. Žalovaný se nezabýval základními zásadami správního řízení s premisou šetření práv získaných v dobré víře, ani prekluzivními lhůtami pro přezkum rozhodnutí.
Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě uvedl, že v daném případě postupoval podle § 156 odst. 2 správního řádu, přičemž toto usnesení lze vydat po celou dobu, po kterou trvají účinky vyjádření, osvědčení nebo sdělení. Ustanovení hlavy IX v části druhé o přezkumném řízení se na tento postup použijí pouze přiměřeně, a nikoliv tedy v plném rozsahu. Ustanovení § 156 odst. 2 správního řádu je třeba považovat za ustanovení speciální, jehož aplikace má přednost před obecným ustanovením o lhůtách v přezkumném řízení. Nebylo by v souladu se smyslem a účelem právní úpravy vázat takovéto přezkumné řízení absolutními lhůtami a současně na straně druhé stanovit, že usnesení o zrušení vyjádření, osvědčení nebo sdělení lze vydat po celou dobu, po kterou trvají účinky těchto správních aktů.
expressis verbis
Městský soud v Praze žalobu zamítl.
Z odůvodnění:
Podle § 156 odst. 2 správního řádu „[v]
yjádření, osvědčení nebo sdělení správního orgánu, které je v rozporu s právními předpisy a které nelze opravit podle odstavce 1, zruší usnesením správní orgán, který je vydal nebo učinil, a to s účinky ode dne, kdy bylo zrušované vyjádření nebo osvědčení vydáno anebo sdělení učiněno, nestanoví-li zákon jiný postup; takové usnesení lze vydat po dobu, po kterou trvají účinky vyjádření, osvědčení nebo sdělení. Na tento postup se přiměřeně použijí ustanovení hlavy IX části druhé o přezkumném řízení.
“S žalobcem je tak možno souhlasit v tom, že na postup podle § 156 odst. 2 správního řádu se přiměřeně uplatní ustanovení týkající se přezkumného řízení obsažená v hlavě IX části druhé správního řádu. Tato ustanovení se však použijí toliko „
přiměřeně
“, mj. se tedy neaplikují tam, kde § 156 odst. 2 správního řádu stanoví výslovně jinak. Jednou z odlišností tohoto řízení od „obecného
“ přezkumného řízení upravenou v § 156 odst. 2 správního řádu je mj. i ustanovení o tom, že „usnesení lze vydat po dobu, po kterou trvají účinky vyjádření, osvědčení nebo sdělení
“ – jde tedy o speciální úpravu o tom, v jaké lhůtě je možno zrušující usnesení vydat. Je tedy vyloučena aplikace § 96 odst. 1 a § 97 odst. 2 správního řádu, které zakotvují lhůty pro rozhodování v „obecném
“ přezkumném řízení. Námitka žalobce proti údajnému porušení těchto ustanovení tedy nemůže být důvodná, neboť tato ustanovení na daný případ vůbec nedopadají. Uvedený názor je obsažen i v existující komentářové literatuře – viz Vedral, J. Správní řád – komentář
. II. vyd. Praha: BOVA Polygon, 2012. V neposlední řadě je třeba říci, že žalovaný shora uvedený názor v odůvodnění svého rozhodnutí přesvědčivě rozvedl a odůvodnil a žalobce s argumenty žalovaného v podstatě nijak nepolemizuje a omezuje se toliko na konstatování, že „lhůty
[...] nebyly dodrženy
“.Správnost výkladu žalovaného lze podpořit ještě následujícími dvěma argumenty:
První oporu pro tento výklad lze nalézt již v samotném § 156 odst. 2 správního řádu, který stanoví, že „
usnesení lze vydat po dobu, po kterou trvají účinky vyjádření, osvědčení nebo sdělení
“. Pokud by i pro přezkum osvědčení měly platit lhůty uvedené v § 96 odst. 1 a § 97 odst. 2 správního řádu, není zřejmé, jaký smysl by vlastně toto ustanovení mělo. Dle názoru soudu je zřejmé, že tímto ustanovením chtěl zákonodárce zakotvit odlišnost lhůt pro přezkumné řízení vedené ve vztahu k osvědčením od přezkumného řízení vedeného ve vztahu k rozhodnutím. Jinou možnost výkladu toto ustanovení neskýtá, a zcela tak vylučuje výklad prezentovaný žalobcem.Druhou oporu – již poněkud vzdálenější – lze nalézt ve stavebním zákoně z roku 2006. Ten v některých případech zakotvil možnost zjednodušeného postupu stavebního úřadu a vydávání tzv. souhlasů – jde např. o územní souhlas podle § 96 odst. 1 nebo kolaudační souhlas podle § 122 stavebního zákona z roku 2006. Tyto souhlasy nejsou rozhodnutími vydanými ve správním řízení, a jde tedy rovněž o úkon vydávaný podle § 154 správního řádu (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 9. 2012, čj. 2 As 86/2010-76). Podle § 96 odst. 4 stavebního zákona z roku 2006 ve znění účinném od 1. 1. 2013 „[ú]
zemní souhlas lze přezkoumat v přezkumném řízení, které lze zahájit do 1 roku ode dne, kdy územní souhlas nabyl právních účinků. Rozhodnutí ve věci v přezkumném řízení v prvním stupni nelze vydat po uplynutí 15 měsíců ode dne, kdy územní souhlas nabyl právních účinků“.
Podobně § 122 odst. 3 stavebního zákona z roku 2006 stanoví ve vztahu ke kolaudačnímu souhlasu, že „[s]ouhlas lze přezkoumat v přezkumném řízení, které lze zahájit do 1 roku ode dne, kdy souhlas nabyl právních účinků
“. Rozhodnutí ve věci v přezkumném řízení v prvním stupni nelze vydat po uplynutí 15 měsíců ode dne, kdy souhlas nabyl právních účinků. Obě ustanovení tedy stanovují lhůtu pro přezkumné řízení vůči těmto aktům shodně jako § 96 odst. 1 a § 97 odst. 2 správního řádu – taková ustanovení by však byla zcela nadbytečná, pokud by tato ustanovení na přezkoumání aktů vydaných podle části čtvrté správního řádu dopadala i tak. I zákonodárce tedy zjevně vycházel z předpokladu, že nebýt výslovné úpravy ve stavebním zákoně, bylo by možno i souhlasy vydávané podle stavebního zákona z roku 2006 přezkoumat v přezkumném řízení po celou dobu, po kterou trvají jejich účinky. Takovou situaci přitom zákonodárce považoval za nežádoucí, a proto ji výslovně ve zvláštním zákoně vyloučil. Zákon č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, však žádnou takovou výjimku nezakotvuje, a platí zde tedy obecná úprava uvedená v § 156 odst. 2 správního řádu, a proto lze osvědčení o státním občanství přezkoumat po celou dobu, po kterou trvají jeho účinky.Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.