Vydání 4/2008

Rozhodnutím komise k projednávání přestupků při odboru dopravních a správních činností města Chomutov ze dne 18. 4. 2005 byl žalobce uznán vinným přestupkem na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi podle § 30 odst. 1 písm. i) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích (dále též "zákon o přestupcích"), a přestupkem proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu podle § 22 odst. 1 písm. f) téhož zákona. Uvedeného se žalobce dopustil tím, že dne 6. 8. 2004 kolem 1.00 hod v obci Chomutov řídil z benzinové čerpací stanice Agip do ul. Resslova motorové vozidlo zn. Nissan Maxima, přičemž po příjezdu do Resslovy ulice byl policisty vyzván k orientační dechové zkoušce na alkohol, které se odmítl podrobit. Žalobci byla uložena pokuta ve výši 7000 Kč a dále zákaz činnosti (řízení motorových vozidel) na dobu 12 měsíců.

Proti tomuto rozhodnutí se žalobce odvolal. Žalovaný rozhodnutím ze dne 22. 6. 2005 odvolání zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil.

Rozhodnutí žalovaného žalobce napadl žalobou u Krajského soudu v Ústí nad Labem. Ten rozsudkem ze dne 12. 9. 2005 rozhodnutí žalovaného i správního orgánu I. stupně zrušil a věc žalovanému vrátil k dalšímu řízení. Správní orgán I. stupně nepřipustil důkaz čestným prohlášením bratra žalobce (osoby, která není účastníkem řízení), neboť to dle jeho názoru neumožňuje § 39 správního řádu z roku 1967. S tím krajský soud nesouhlasí. Správní řád v uvedeném ustanovení zmiňuje možnost připustit namísto nedostupného důkazu čestné prohlášení účastníka řízení. Z toho ovšem nelze dovodit, že by čestné prohlášení vyhotovené jinou osobou, nemohlo taktéž posloužit k přesnému a úplnému zjištění skutečného stavu věci (§ 31 odst. 1 správního řádu), zejména obsahuje-li tak závažné údaje, jako v tomto případě. Soud také nesouhlasí s postupem správního orgánu I. stupně, který bez dalšího předjímal, jak by svědecká výpověď bratra žalobce zněla, a jen z tohoto důvodu tento důkaz odmítl. V neprospěch žalobce v dané věci svědčí vesměs nepřímé důkazy (nebyl zastižen při řízení svého auta, ale až doma; vizuální identifikace žalobce policisty proběhla v noci za velmi snížené viditelnosti, přičemž žalobce si je se svým bratrem velmi podobný). Tyto skutečnosti měly vést správní orgán ke zvlášť pečlivému přezkoumání všech skutkových okolností a se zřetelem na písemné prohlášení bratra žalobce měl být tento podrobně vyslechnut. Teprve poté mohl být posuzován obsah jeho výpovědi v souvislosti s ostatními provedenými důkazy a při hodnocení všech těchto důkazů měla být zvážena i věrohodnost výpovědi tohoto svědka.

Kasační stížností se žalovaný (stěžovatel) domáhá přezkoumání rozsudku krajského soudu. Dovozuje, že obě správní rozhodnutí vycházejí ze spolehlivě zjištěného stavu věci a obsahují předepsané náležitosti. Správní orgán I. stupně nepřipustil čestné prohlášení bratra žalobce s ohledem na § 32, § 34 a § 39 správního řádu. Čestné prohlášení žalobce předložil až při druhém ústním jednání (dne 9. 2. 2005) za účasti svého "právního zástupce". Při prvém jednání dne 20. 11. 2004 tuto skutečnost na svoji obhajobu neuvedl, ačkoli mu byla tato možnost dána. Žalovaný je přesvědčen, že vylíčení průběhu událostí tak, jak je uvedl ve svém prohlášení bratr žalobce, a tvrzení žalobce, že vozidlo řídil jeho bratr, je účelové, aby se žalobce vyhnul postihu za své protiprávní jednání. Stěžovatel nemůže souhlasit se závěrem krajského soudu, že postupoval v rozporu s § 59 správního řádu, neboť má za to, že nebyly dány důvody, pro které by bylo nutné rozhodnutí správního orgánu I. stupně změnit nebo zrušit.

Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.