Vydání 2/2012

[22] V nyní projednávané věci správní orgán nejprve uvedl na poštovní dodejku ulici, číslo domu, město a směrovací číslo trvalého bydliště žalobce. Po vrácení předvolání k ústnímu jednání s tím, že nebylo v úložní době vyzvednuto a dodejka obsahovala rukou psanou poznámku, že žalobce má zřízen „“, uváděl nadále vedle výše uvedených údajů rovněž údaj o čísle P. O. Boxu. Správní spis rovněž obsahuje sdělení České pošty ze dne 18. 5. 2010, podle kterého byla zásilka obsahující rozhodnutí o uložení sankcí oznámena dne 26. 8. 2008 do P. O. Boxu a po deseti dnech byla do P. O. Boxu vložena opakovaná výzva k vyzvednutí zásilky. Po ukončení úložní doby byla zásilka vrácena zpět odesílateli.

[23] Předmětem právního posouzení tak byla relativně komplikovaná právní otázka doručování úředních písemností v případě, kdy má adresát písemnosti zřízenu na základě právního vztahu s poskytovatelem poštovních služeb poštovní přihrádku. Věc dále komplikuje to, že správní orgán uvedl u adresáta jak adresu jeho bydliště, tak údaj o čísle P. O. Boxu. V důsledku podstatné změny právní úpravy bylo třeba rovněž posoudit, nakolik lze vycházet z dosavadní judikatury. Rovněž bylo třeba ve správním soudnictví na celou věc nahlížet tak, zda postup, který zvolil správní orgán a posléze poskytovatel poštovních služeb, zasáhl do veřejných subjektivních práv žalobce takovým způsobem, že bylo třeba žalobou napadené rozhodnutí z tohoto důvodu zrušit.

[24] Dosavadní (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2008, sp. zn. 20 Cdo 5250/2007, usnesení ze dne 22. 4. 2010, sp. zn. 20 Cdo 2696/2008, či rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 11. 2002, sp. zn. 5 Cmo 343/2002, č. 66/2003 Sb. NS) stála na stanovisku, že je-li pro řízení třeba dokladu o doručení písemnosti, nelze soudní písemnost adresovat do poštovní přihrádky, a jestliže tak soud přesto učiní, je náhradní doručení písemnosti vyloučeno. Rovněž nebylo možné zásilku určenou do vlastních rukou uložit do P. O. Boxu, neboť tento postup nesplňuje podmínky pro náhradní doručení zásilky. V návaznosti na tehdejší právní úpravu doručování v občanském soudním řízení, resp. v řízení podle zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, (která byla obdobná) soudy stručně uzavřely, že náhradní doručování je právní fikcí, která je podmíněna vyvratitelnou domněnkou, že se adresát v místě doručení zdržuje. P. O. Box proto není způsobilý být místem náhradního doručení zásilky, neboť se nemůže jednat o místo, kde se někdo zdržuje.

[25] Správní řád účinný od 1. 1. 2006 však v § 23 odst. 1 neobsahuje požadavek, aby se adresát písemnosti v místě doručení též zdržoval. Jde o zásadní odlišnost od předchozí procesní úpravy správního řízení. Podle § 24 odst. 2 správního řádu z roku 1967 se písemnost uložila v místně příslušné provozovně držitele poštovní licence tehdy, pokud není adresát písemnosti určené do vlastních rukou zastižen, . Rovněž občanský soudní řád obsahoval do 31. 12. 2004 v § 46 odst. 4 úpravu, která uložení zásilky podmiňovala tím, že se adresát v místě doručení zdržuje. Právě proto dosavadní jednoznačně zdůrazňovala zákonný požadavek, aby se adresát v místě doručení též zdržoval, pokud má být platně doručeno náhradním způsobem. Proto nemohlo být náhradní doručení do vlastních rukou účinné v případě doručování do P. O. Boxu, protože adresát se v místě zřízeného P. O. Boxu nezdržuje a ani zdržovat nemůže. Dosavadní tedy vycházela z tehdy platné právní úpravy. V době jejího vzniku ani nebylo třeba, aby dávala hypotetickou odpověď na otázku řešení situace, kdy podmínka současného zdržování se v místě doručení nebude obsažena v odpovídajících procesních předpisech.

[26] Krajský soud sice připustil, že došlo ke změně právní úpravy, současně však konstatoval, že z dosavadních rozhodnutí vyplývá povinnost dodržovat při doručování všechna zákonná ustanovení, protože jen tehdy lze rozhodnutí doručit fikcí. S posledně uvedeným názorem se Nejvyšší správní soud ztotožňuje, avšak domnívá se, že změna právní úpravy přímou využitelnost dosavadní judikatury podstatně ovlivnila. Požadavek na přesné dodržení podmínek pro doručování písemností zejména v případě jejich náhradního doručení musí být rovněž v souladu s tendencí posílit odpovědnost adresáta zásilky za bezproblémovou realizaci doručování úředních písemností. Ústavní soud v usnesení ze dne 30. 6. 2010, sp. zn. II. ÚS 1308/10, v souvislosti s novelou občanského soudního řádu provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. konstatoval, že „[t]“ Tento princip musí být zachován i v případě, pokud se adresát rozhodne využívat poštovní přihrádku a uzavře z toho důvodu s poskytovatelem poštovních služeb smlouvu o jejím pronájmu. Využití poštovní přihrádky je totiž třeba chápat jako nástroj, který má doručení písemnosti zjednodušit, a nikoli zkomplikovat. Vždy je třeba, aby odpovídající míru odpovědnosti za řádné doručení zásilky nesl vedle odesílatele též její adresát. Odpovídající záruky ochrany práv adresáta pak obsahují procesní úpravy vždy v souvislosti s konkrétním typem doručované písemnosti (např. institut uložení zásilky spolu s fikcí jejího doručení v případě jejího nevyzvednutí u zásilek určených do vlastních rukou). Skrze tento přístup, akcentující ve zvýšené míře odpovědnost adresáta za doručování jemu určených zásilek, je třeba nahlížet na jednotlivé problémy, které doručování úředních písemností v souvislosti s užitím P. O. Boxu přináší a na které krajský soud správně upozornil.

[27] Služba „“ představuje jistý uživatelský komfort pro adresáta, pokud se v důsledku např. nadměrného množství doručovaných zásilek či omezené přítomnosti v místě doručení rozhodne zajistit realizaci doručování prostřednictvím této služby. Z pronájmu P. O. Boxu jeho uživateli neplynou pouze práva, ale musí si být vědom i povinností, na které z vlastní vůle zřízením P. O. Boxu přistoupil. Mezi tyto povinnosti patří především povinnost zajistit „“ poštovních přihrádky tak, aby byl adresát obeznámen s jejím obsahem. Argumentem proti této povinnosti není ani to, že fyzická osoba může mít zřízeno více poštovních přihrádek.

[28] Krajský soud nezjišťoval podrobnosti týkající se uzavřené smlouvy o pronájmu poštovní přihrádky ani to, jakým způsobem učinil poskytovatel poštovní služby zjištění, že žalobce tuto službu zřídil. Žalobce uvádí pouze zcela obecně ve vyjádření ke kasační stížnosti, že mohl mít zřízen P. O. Box např. za účelem podnikatelských aktivit. Zda tomu tak skutečně bylo, však již neuvádí. Bude proto třeba upřesnit dokazováním před krajským soudem rozsah vzájemných práv a povinností žalobce a poskytovatele poštovních služeb souvisejících se zřízením P. O. Boxu.

[29] Krajský soud rovněž podrobně nezjišťoval, zda poskytovatel poštovních služeb učinil nejprve pokus o doručení zásilky na adrese trvalého pobytu žalobce nebo zda vycházel z čl. 24 bod 6 Poštovních podmínek, zásilku považoval za dodávanou do P. O. Boxu a rovnou ji uložil do poštovní přihrádky. Stěžovatel v žalobou napadeném rozhodnutí uvedl, že z poštovní dodejky vyplývá, že se poskytovatel poštovních služeb pokusil zásilku doručit, v kasační stížnosti však již tento argument neuvádí. Z poštovních dodejek založených ve spise neplyne, že doručovatel učinil před uložením zásilek pokus o jejich doručení do místa trvalého bydliště, pouze se v nich uvádí, že adresát byl písemně vyrozuměn o uložení zásilek. Tato otázka tedy zůstává dosud v řízení nevyřešena. To však je ve věci podstatné, protože jiná procesní situace nastává, pokud poskytovatel poštovních služeb nakládá se zásilkou jako s adresovanou do P. O. Boxu, a jiná v případě, pokud by po předchozím marném pokusu o doručení byl P. O. Box využit „“ jako „“ dle § 23 odst. 4 správního řádu, kam lze vložit oznámení o neúspěšném doručení písemnosti. Teprve poté, kdy bude tato okolnost postavena najisto, bude možné vyslovit úvahu, zda je takový postup přípustný. Krajský soud mohl a měl tyto důkazy doplnit sám v souladu s § 77 odst. 2 s. ř. s., protože byly potřebné k posouzení právní otázky, kterou musel v soudním řízení řešit. Teprve poté mohl uzavřít, zda je třeba rozhodnutí stěžovatele zrušit, či nikoli.

[30] Správní ani soudní spis tedy neobsahují dostatek podkladů pro závěr, zda se poskytovatel poštovních služeb pokusil zásilku nejprve doručit do místa trvalého pobytu žalobce, které bylo v adrese uvedeno. Neobstojí však v této souvislosti žalobní námitka, že byl žalobce v době doručování na nemocenské, pobýval v místě doručení celý den a byl by jistě zastižen. Nejvyšší správní soud především nepřehlédl, že žalobce obsahově obdobnou námitku vznesl i v řízení, které bylo u tohoto soudu vedeno pod sp. zn. 8 As 2/2011, což může sehrát roli při úvaze o možné účelovosti této námitky. Podstatné rovněž je, že námitka je relativně obecná a obecným argumentem, že by byl žalobce „“, nelze podpořit tvrzení, že poskytovatel poštovních služeb neučinil pokus zásilky fyzicky doručit. Žalobce v této souvislosti nebyl nucen prokazovat negativní skutečnost. Pokud však tvrdí, že poskytovatel poštovních služeb v řízení nekonal, bylo třeba, aby takové tvrzení doprovodil dostatečně konkrétními tvrzeními, jimiž takový stav dokládá. Tuto okolnost neobjasňuje ani sdělení České pošty ze dne 18. 5. 2010. Z něj pouze vyplývá, kdy byla zásilka oznámena do P. O. Boxu, kdy do něj byla vložena opakovaná výzva a že po uplynutí úložní doby byla zásilka vrácena zpět z důvodu nevyzvednutí. Nikoli tedy to, zda se poskytovatel poštovních služeb pokusil předtím zásilku fyzicky doručit.

[31] Co však ze správního spisu bezpečně plyne, je to, že poskytovatel poštovních služeb zásilku uložil a oznámení o uložení vložil do P. O. Boxu. Bylo třeba posoudit, zda je P. O. Box místem, kam lze oznámení uložit. Podle § 23 odst. 4 věty první správního řádu se adresát vyzve vložením oznámení o neúspěšném doručení písemnosti do domovní schránky nebo na jiné vhodné místo, aby si uloženou písemnost ve lhůtě 10 dnů vyzvedl; současně se mu sdělí, kde, odkdy a v kterou denní dobu si lze písemnost vyzvednout. Nejvyšší správní soud je přesvědčen, že P. O. Box je „“, do kterého lze oznámení o neúspěšném doručení písemnosti vložit. Účelem oznámení o uložení zásilky je nepochybně zajistit informovanost adresáta o tom, že mu byla zaslána zásilka určená do vlastních rukou a v maximální míře zajistit, aby se fakticky dostala do jeho dispozice. Proto je zpravidla volena pro vložení oznámení domovní schránka, neboť je v takovém případě zpravidla nejvyšší pravděpodobnost, že se o zásilce adresát skutečně dozví. Domovní schránka však není jediným místem, kam lze oznámení vložit. Správní řád staví domovní schránku a „“ vedle sebe, nepodmiňuje užití druhého z nich např. tím, že domovní schránka nebyla k dispozici. Neobstojí proto právní názor krajského soudu, který využití jiného vhodného místa podmiňuje tím, že se oznámení nepodaří vložit do domovní schránky, a tvrdí, že je třeba, aby takové místo mělo faktickou a místní souvislost s místem trvalého pobytu. Takový předpoklad správní řád neobsahuje a jako nezbytný jej nelze vyhodnotit ani jeho výkladem. Pokud má adresát zřízenu poštovní přihrádku, lze a je třeba předpokládat, že se bude rovněž seznamovat s jejím obsahem. Protože se poštovní přihrádka nenachází v místě jeho bydliště a musí se dostavit na poštu, aby přihrádku vybral, je i vyšší pravděpodobnost, že se o uložené zásilce dozví a navíc má možnost si zásilku rovnou vyzvednout, pokud se poštovní přihrádka nachází v místě, kde je zásilka rovněž uložena. Proto lze P. O. Box považovat za „“, do kterého je možné vložit oznámení dle § 23 odst. 4 správního řádu.

[32] Krajský soud zdůraznil, že správní orgán poté, kdy z ručně psané poznámky zjistil, že adresát má zřízenu poštovní přihrádku, nesprávně „“ adresu žalobce tak, že do adresy trvalého bydliště vpisoval údaj o P. O. Boxu, což je v rozporu s čl. 4 Poštovních podmínek. Ideálním řešením v této souvislosti je, pokud adresát za takové situace výslovně v souladu s § 19 odst. 3 správního řádu správnímu orgánu sdělí, že požaduje doručování do P. O. Boxu. To se v této věci nestalo. Pokud by se správní orgán rozhodl doručovat pouze do P. O. Boxu, lze si představit následnou procesní obranu adresáta stojící na tvrzení, že takové místo doručování správní řád nepředpokládá a rovněž jej nelze s ohledem na konkrétní skutkové okolnosti považovat za místo, kde bude adresát zastižen.

[33] Je možné, že v následném řízení před krajským soudem po doplnění dokazování vyjde najevo, že poskytovatel poštovních služeb považoval zásilku obsahující rozhodnutí o uložení sankce za zásilku, která má být dodána prostřednictvím poštovní přihrádky, nepokoušel se ji nejprve doručit na adresu trvalého bydliště a rovnou ji podle čl. 24 bod 6 Poštovních pravidel uložil. I v takovém případě by bylo možné přemýšlet nad tím, zda a jak ve skutečnosti utrpěla veřejná subjektivní práva žalobce, pokud je třeba klást důraz na jeho povinnost seznamovat se průběžně s obsahem P. O. Boxu, který ostatně zřídil ze své vlastní vůle. Pokud je skutečným účelem zřízení P. O. Boxu doručování písemnosti zjednodušit, a nikoli doručení v konečném důsledku zmařit, lze uvažovat, nakolik je takový postup pro adresáta v praxi nevýhodnější oproti situaci, kdy jej poštovní doručovatel na doručovací adrese nezastihne a musí i v takovém případě zanechat oznámení vložením do domovní schránky. Argument větší pravděpodobností, že se adresát o uložení zásilky skutečně dozví, pokud je vložena do domovní schránky namísto poštovní přihrádky, neobstojí, protože je možné, že poštovní přihrádka byla zřízena právě pro zajištění lepší dostupnosti poštovní přihrádky namísto domovní schránky, zejména pokud se adresát v místě doručování nezdržuje. Tyto úvahy však naráží na § 23 odst. 1 správního řádu, který předpokládá uložení písemnosti teprve tehdy, pokud není adresát zastižen a není možné doručení jiným způsobem. Rovněž § 23 odst. 4 správního řádu nestanoví povinnost vložit do domovní schránky resp. poštovní přihrádky oznámení o tom, že byla uložena zásilka určená do vlastních rukou, ale oznámení o „“. Platná právní úprava proto podstatně předurčuje posouzení situace, kdy poskytovatel poštovní služby rezignuje na pokus o doručení zásilky na adresu, která je na ní uvedena a nakládá se zásilkou přímo tak, že má být dodána prostřednictvím poštovní přihrádky dle čl. 4 odst. 3 Poštovních podmínek, byť by se tak stalo v důsledku nadbytečně uvedeného údaje o P. O. Boxu na zásilce.