Vydání 3/2008

Krajský soud se v prvé řadě zabýval žalobní námitkou, v níž žalobce namítá nicotnost napadeného rozhodnutí. (...)

(...) Soud přisvědčuje žalobci v jeho názoru, že skutečnost, že mu rozhodnutí o zrušení rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 18. 1. 2006 a o zahájení disciplinárního řízení před žalovanou nebylo oznámeno, představuje porušení základních zásad správního řízení. Takovýto postup zcela jistě zakládá rozpor s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), který upravuje právo každého na stanovený postup při domáhání se svých práv.

Kromě toho však soud shledává, že došlo i k porušení norem práva jednoduchého. Podle § 180 odst. 1 správního řádu (č. 500/2004 Sb.) tam, kde se podle dosavadních právních předpisů postupuje ve správním řízení tak, že správní orgány vydávají rozhodnutí, aniž tyto předpisy řízení v celém rozsahu upravují, postupují v otázkách, jejichž řešení je nezbytné, podle tohoto zákona. Podle § 9 správního řádu se správním řízením rozumí postup správního orgánu, jehož účelem je vydání rozhodnutí, jímž se v určité věci zakládají, mění nebo ruší práva anebo povinnosti jmenovitě určené osoby, nebo jímž se v určité věci prohlašuje, že taková osoba práva nebo povinnosti má, anebo nemá. Podle § 1 odst. 1 správního řádu se správním orgánem rozumí mimo jiné právnická osoba, pokud vykonává působnost v oblasti veřejné správy. Podle § 179 odst. 2 správního řádu bylo-li řízení pravomocně skončeno před účinností tohoto zákona, postupuje se při přezkumném řízení, obnově řízení nebo vydávání nového rozhodnutí podle tohoto zákona. Disciplinární řízení vedené žalovanou je správním řízením ve smyslu citovaných ustanovení správního řádu. Žalovaná rozhodla o zrušení rozhodnutí orgánu I. stupně již za účinnosti tohoto správního řádu. Její rozhodnutí podle § 14 odst. 1 písm. c) disciplinárního řádu má charakter rozhodování v přezkumném řízení - vyplývá to z toho, že námitka toho, kdo podal stížnost, na jejímž základě bylo disciplinární řízení vedeno, jednak nemá odkladný účinek, jednak je pouze podnětem pro předsedu nebo pověřeného člena žalované, aby na základě vlastního uvážení podal návrh žalované na zrušení rozhodnutí správního orgánu I. stupně (srov. § 11 odst. 1 větu druhou a § 14 odst. 1 disciplinárního řádu). Proto se na projednávané rozhodnutí žalované ze dne 7. 4. 2006 podle § 14 odst. 1 disciplinárního řádu tento správní řád vztahuje. Za situace, kdy ani zákon č. 220/1991 Sb., ani disciplinární řád neupravují formu rozhodnutí podle § 14 odst. 1 disciplinárního řádu, není možné dovodit, že postačí rozhodnutí poznamenat do zápisu ze zasedání žalované, jak to učinila žalovaná. Absence ustanovení o formě rozhodnutí je právě otázkou, jejíž řešení je nezbytné a která není předpisy, podle nichž správní orgán postupuje, upravena. Proto bylo v projednávaném případě nutné, aby žalovaná postupovala ve smyslu § 180 odst. 2 správního řádu podle ustanovení správního řádu o formě rozhodnutí. Podle § 67 odst. 2 téhož zákona se rozhodnutí vyhotovuje v písemné formě; rozhodnutí se písemně nevyhotovuje, stanoví-li tak zákon; výroková část takového rozhodnutí, podstatné části jeho odůvodnění a poučení o opravném prostředku se pouze vyhlásí a do spisu se učiní záznam, který obsahuje výrokovou část, odůvodnění, datum vydání, číslo jednací, datum vyhotovení, otisk úředního razítka, jméno, příjmení, funkci nebo služební číslo a podpis oprávněné úřední osoby. V projednávaném případě však rozhodnutí žalované ze dne 7. 4. 2006 nemělo žádnou z forem, kterou správní řád připouští. Podle ustálené judikatury a právní doktríny způsobuje absolutní nedostatek formy projevu vůle správního orgánu nicotnost správního aktu. Nelze tedy jinak než uzavřít, že rozhodnutí žalované ze dne 7. 4. 2006, o zrušení rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 18. 1. 2006 a o zahájení disciplinárního řízení před žalovanou, je nulitní.

Jestliže je rozhodnutí žalované ze dne 7. dubna 2006 nicotné, má to za následek, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 18. 1. 2006 nikdy nebylo zrušeno a disciplinární řízení před žalovanou nikdy nebylo řádně zahájeno. Ježto pravomocné rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 18. 1. 2006 nebylo zrušeno, bránila řízení před žalovanou překážka . Podle ustálené judikatury a právní doktríny správní akt vydaný ve věci pravomocně rozhodnuté trpí formální vadou takové míry, že způsobuje jeho neexistenci čili nicotnost.