Vydání 1/2005

Žalobci považují napadené rozhodnutí ministerstva za nezákonné, neboť jím byl potvrzen nesprávný procesní postup správního orgánu nižšího stupně; ve správním řízení o uložení pokuty žalobkyni byla odňata možnost účasti žalobci, jehož práva spoluvlastníka nemovitosti mohla být rozhodnutím dotčena. Správní orgán v prvním stupni tak porušil § 14 správního řádu.

Žaloba není důvodná.

Podle ustanovení § 14 odst. 1 zákona ČNR č. 160/1992 Sb. může orgán příslušný k registraci uložit provozovateli pokutu za porušení povinností vyplývajících z tohoto zákona. Provozovatelkou lékárny, tzn. osobou oprávněnou vykonávat podnikatelskou činnost na základě registrace vydané Okresním úřadem v Pelhřimově, je výlučně paní PharmDr. Jitka K. V předmětném řízení, které bylo vedeno, byla uložena pokuta nestátnímu zdravotnickému zařízení, jehož provozovatelem je PharmDr. Jitka K., a nikoli žalobci - Zdeňku K. V řízení o uložení pokuty se jednalo pouze o sankci pro nesplnění povinnosti nestátního zdravotnického zařízení (§ 5 cit. zákona), a nikoli o zásah do vlastnického práva žalobce k objektu lékárny, a to zejména v situaci, kdy byl tento objekt do vlastnictví manželů K. převeden přímo s podmínkou, že bude užíván k poskytování tohoto druhu zdravotní péče.

Podle § 14 odst. 1 spr. ř. je účastníkem řízení ten, o jehož právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech má být v řízení jednáno nebo jehož práva, právem chráněné zájmy nebo povinnosti mohou být rozhodnutím přímo dotčeny; účastníkem řízení je i ten, kdo tvrdí, že může být rozhodnutím ve svých právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech přímo dotčen, a to až do doby, než se prokáže opak. V daném případě správní orgán o právech ani povinnostech žalobce Zdeňka K. nejednal; žalobce tedy z tohoto titulu nebyl účastníkem řízení, nicméně ani v průběhu řízení o uložení pokuty žalobce neuplatnil tvrzení, že je účastníkem řízení, a proto ani správní orgán, který řízení vedl, se otázkou jeho účastenství nemohl zabývat, resp. rozhodovat o tom, zda je či není účastníkem řízení, a jako s takovým s ním i v řízení samém jednat. Tvrzení svědčící jeho účastenství v řízení uvedl žalobce poprvé až v návrhu na povolení obnovy řízení; od tohoto okamžiku s ním jako s účastníkem řízení správní orgán jednal.

Obnova řízení je mimořádným opravným prostředkem směřujícím proti pravomocným rozhodnutím. Obnovu řízení lze povolit pouze na základě taxativně stanovených podmínek uvedených v § 62 odst. 1 spr. ř. Jednou ze zákonných podmínek je skutečnost, že nesprávným postupem správního orgánu byla účastníkovi řízení odňata možnost účastnit se řízení, mohlo-li to mít podstatný vliv na rozhodnutí a nemohla-li náprava být zjednána v odvolacím řízení [§ 62 odst. 1 písm. c) spr. ř.].

Žalobce nesprávně dovozuje své postavení účastníka řízení již ze samotné existence spoluvlastnického práva k objektu, v němž je činnost nestátního zdravotnického zařízení poskytována. Tím ale není podle § 14 odst. 1 spr. ř. založeno jeho účastenství v řízení o uložení pokuty za nesplnění zákonné povinnosti uložené provozovatelce takového zařízení, tj. povinnosti uzavřít smlouvu o podílení se na zajišťování pohotovostní lékárenské služby tak, jak stanoví § 5 odst. 2 písm. f) zákona ČNR č. 160/1992 Sb. Podle ustanovení § 14 odst. 2 spr. ř. je účastníkem řízení i ten, komu zvláštní právní předpis takové postavení přiznává. Ze zákona ČNR č. 160/1992 Sb., podle kterého byla pokuta uložena, ani jiného zákona takovému postavení žalobce nic nesvědčí. Povinnosti uložené provozovatelce nestátního zdravotnického zařízení jsou povinnostmi, které výlučně souvisejí s její podnikatelskou činností, k níž zákon nevyžaduje zvláštní souhlas jiné osoby. Podle ustanovení § 146 občanského zákoníku může jeden z manželů použít majetek ve společném jmění manželů nebo jeho část k podnikání se souhlasem druhého manžela, přičemž takový souhlas je třeba udělit při prvním použití majetku patřícího do společného jmění manželů a k dalším právním úkonům souvisejícím s podnikáním již takového souhlasu není třeba. Vyslovil-li žalobce souhlas s použitím nemovitosti ve společném jmění manželů k podnikatelským účelům manželky, nemůže namítat porušování svých vlastnických práv k této nemovitosti v okamžiku, kdy je manželce ukládána sankce v souvislosti s nesplněním povinností souvisejících s její podnikatelskou činností.

Předmětem přezkumné činnosti soudu v této věci je, jak výše uvedeno, rozhodnutí žalovaného Ministerstva zdravotnictví ze dne 21. 3. 2002. Soud přezkoumávající toto rozhodnutí proto posuzoval jen to, zda v době jeho vydání (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) byly splněny podmínky stanovené zákonem (správním řádem) pro povolení obnovy řízení či nikoliv. Žádné jiné skutečnosti nemohl soud v tomto řízení přezkoumávat - tedy ani ne ty, které uvádějí žalobci ve svém vyjádření ze dne 8. 9. 2004, neboť ty se vztahují k podstatě věci samé, totiž zda žalobkyni mohla být uložena pokuta či nikoliv.

Vzhledem k tomu, že při přezkoumávání napadeného rozhodnutí vychází soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), nebránilo soudu v rozhodnutí v této věci ani to, že po jeho vydání Krajský soud v Brně zrušil rozhodnutí ve věci samé, totiž o uložení pokuty žalobkyni.

Soud přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že žalovaný správně posoudil stav věci a nepochybil, zamítl-li odvolání proti rozhodnutí, jímž nebyla obnova řízení pro nedostatek důvodů povolena. Proto soud žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.