457/2005
Správní řízení a předběžná otázka
Ej 533/2004
Správní řízení: předběžná otázka
k § 40 odst. 2 správního řádu
Je-li pro rozhodnutí správního orgánu významná skutečnost ztráty bezúhonnosti, je sice správní orgán vázán rozhodnutím soudu o tom, zda a kým byl spáchán trestný čin (§ 40 odst. 2 správního řádu), není však již vázán závěry soudu o uložení či neuložení konkrétního druhu trestu a není ani povinen brát v úvahu důvody, které k těmto závěrům soud vedly.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 8. 2004, čj. 6 A 39/2000-75)
Věc:
MUDr. Jan S. v B. proti Ministerstvu zdravotnictví o zrušení registrace k poskytování zdravotní péče v nestátním zdravotnickém zařízení.Žalovaný dne 3. 12. 1999 zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Okresního úřadu Brno-venkov ze dne 14. 10. 1999, kterým správní orgán I. stupně podle § 12 odst. 2 a § 13 odst. 2 ve spojení s § 9 odst. 3 zákona č. 160/1992 Sb., o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních, ve znění zákona č. 161/1993 Sb., zrušil registraci žalobce k poskytování zdravotní péče v nestátním zdravotnickém zařízení.
Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Městského soudu v Praze, který věc postoupil Vrchnímu soudu v Praze. Žalovaný se podle žalobce dopustil porušení principu
presumpce
neviny tím, že ve svém rozhodnutí vycházel z nezákonných rozhodnutí České lékařské komory. Žalobce rovněž odkázal na usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 9. 1999, kterým se mj. zrušuje výrok rozsudku Okresního soudu Brno-venkov v té části, v níž byl žalobci uložen trest zákazu činnosti. V této souvislosti poukázal na odůvodnění usnesení, v němž se soud vyjadřuje k důsledkům, které by pro profesní existenci žalobce vyvstaly uložením tohoto druhu trestu.Ze správního spisu vyplynulo, že dne 22. 9. 1993 vydal Okresní úřad Brno-venkov v souladu s § 8 zákona č. 160/1992 Sb. rozhodnutí o registraci, jímž žalobci založil oprávnění k provozování nestátního zdravotnického zařízení. V únoru 1998 zahájil okresní úřad správní řízení ve věci zrušení rozhodnutí o registraci, které rozhodnutím ze dne 8. 7. 1998 přerušil z důvodu vedeného trestního řízení. Dne 15. 4. 1999 byl žalobce rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov odsouzen pro trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 písm. c) trestního zákona. Trestného činu se žalobce dopustil tím, že dne 7. 7. 1997 ošetřoval jako praktický lékař pro dospělé ve své ordinaci pacienty přesto, že byl pod vlivem alkoholu, tedy vykonával zaměstnání, při kterém by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí, ve stavu vylučujícím způsobilost, jenž si přivodil vlivem návykové látky. Žalobci byl uložen trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku, a dále mu bylo uloženo ochranné protialkoholní a protitoxikomanické léčení v ambulantní formě. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 30. 9. 1999 byl zrušen citovaný rozsudek Okresního soudu Brno-venkov ve výroku o trestu zákazu činnosti a ve výroku o ochranném opatření.
Nejvyšší správní soud, který věc převzal k dokončení řízení (§ 132 s. ř. s.), žalobu coby nedůvodnou zamítl.
Z odůvodnění:
Za lichou považuje soud námitku, že napadeným rozhodnutím došlo k porušení zásady
presumpce
neviny. Jak správní orgán I. stupně, tak i žalovaný vycházel z pravomocného rozhodnutí, kterým byl žalobce pro trestný čin dle § 201 písm. c) trestního zákona odsouzen. Bezúhonnost žadatele o registraci nestátního zdravotního zařízení je jednou ze základních podmínek pro její vydání a rovněž její zachování je předpokladem pro to, aby registrace nebyla jejímu držiteli zrušena.Samotný fakt, že držitel registrace byl pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin či pro trestný čin spáchaný z nedbalosti v souvislosti s poskytováním zdravotní péče, je důvodem ke zrušení registrace. Mezi žalobcem a žalovaným nebyl spor, že k takovému odsouzení žalobce došlo. Správní orgán při svém rozhodování o zrušení registrace nemůže brát v úvahu důsledky, které toto rozhodnutí vyvolá pro další profesní aktivity držitele registrace, a je tedy neúčinná žalobcova námitka, že správní orgán měl přihlédnout k závěrům, z nichž vycházel trestní soud ve svém rozhodnutí ze dne 30. 9. 1999, sp. zn. 7 To 229/99, kterým se mění výrok týkající se uloženého trestu. Správní orgán zde nemá prostor pro úvahu, zda registraci zruší či ne.
Z ustanovení § 12 odst. 2 zákona o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních vyplývá, že správní orgán při změně údajů obsažených v rozhodnutí o registraci nebo dokladů, které je povinen provozovatel zařízení připojit k žádosti o registraci, rozhodne o změně, případně zrušení registrace. Ve spojení s § 9 citovaného zákona je zřejmé, že správní orgán je povinen rozhodnout o zrušení registrace, a to toho důvodu, že bezúhonnost provozovatele zařízení je takovou obecnou podmínkou pro jeho provozování, při jejímž pozbytí jsou bez dalšího naplněny podmínky pro vydání rozhodnutí o zrušení registrace. V této souvislosti je zcela irelevantní, jaký trest byl žalobci uložen: podmínkou pro vydání rozhodnutí o zrušení registrace je samotný fakt pravomocného odsouzení a s ním spojená ztráta bezúhonnosti.
Je-li pro rozhodnutí správního orgánu významná skutečnost ztráty bezúhonnosti, je sice správní orgán vázán rozhodnutím soudu o tom, zda a kým byl spáchán trestný čin (§ 40 odst. 2 správního řádu), není však již vázán závěry soudu o uložení či neuložení konkrétního druhu trestu a není ani povinen brát v úvahu důvody, které k těmto závěrům soud vedly.
Soud tedy zdůrazňuje, že uložení sankce v trestním řízení je nutno striktně oddělit od vydání rozhodnutí o zrušení registrace, a nesouhlasí ani s žalobcovým tvrzením, že vydání rozhodnutí o zrušení registrace a uložení trestu zákazu činnosti rozhodnutím v trestním řízení jsou ekvivalentní, co se dopadů týče. Zákaz činnosti je trestem, který vyvolává pro profesní existenci odsouzeného mnohem rozsáhlejší a citelnější dopady než rozhodnutí správního orgánu, které pouze zbavuje držitele registrace možnosti nadále provozovat nestátní zdravotnické zařízení, tedy které jinak této osobě neznemožňuje další výkon její profese. Smyslem trestu zákazu činnosti je vyřazení odsouzeného z možnosti vykonávat určité zaměstnání či funkci, k nimž je třeba určitá morální a odborná způsobilost, a jeho důsledkem může být skutečně ukončení profesní kariéry.
(axa)
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.