Vydání 10/2004

Žalobce uvedl, že vydaná rozhodnutí považuje za nezákonná a má za to, že důkazy, které předložil v návrhu na obnovu řízení a které správní orgány v průběhu předchozího řízení odmítly, je třeba považovat za nové skutečnosti podle § 62 odst. 1 písm. a) spr. ř., a to právě z toho důvodu, že byly dříve správním orgánem odmítnuty. Novými skutečnostmi jsou i skutečnosti, které účastník řízení nemohl v řízení uplatnit proto, že např. listina nebo jiná věc potřebná k provedení důkazu byla tehdy nedostupná. Tyto skutečnosti nebyly součástí spisu a správní orgán je při svém rozhodování nebral v úvahu, tzn. nerozhodoval na podkladě těchto skutečností. Z tohoto hlediska je třeba na tyto skutečnosti hledět jako na skutečnosti nové, které jsou důvodem pro obnovu řízení.

K otázce dodržení lhůty pro podání návrhu na obnovu řízení žalobce uvedl, že návrh na obnovu řízení sice podal u věcně nepříslušného stavebního úřadu (u Městského úřadu v Blansku), avšak tento správní orgán, který nebyl příslušný k rozhodnutí, byl povinen jeho podání neprodleně postoupit příslušnému správnímu orgánu a uvědomit o tom účastníka řízení. Pokud tento správní orgán postoupil návrh příslušnému správnímu orgánu až 41 dnů po dni, kdy návrh byl podán, a v této době již uplynula lhůta k podání návrhu na obnovu řízení, je nutno vycházet ze skutečnosti, že návrh na obnovu řízení byl podán u správního orgánu v dané věci dne 8. 12. 1999, tedy včas.

Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí, neboť žaloba neobsahuje žádné důvody, které by dokládaly nezákonnost napadeného rozhodnutí. Pokud jde o žalobcovu námitku týkající se prokázání nových skutečností, je nutno vycházet z toho, že odstranění stavby bylo žalobci nařízeno v řízení vedeném podle § 88 odst. 1 písm. b) stavebního zákona, neboť stavebník nesplnil povinnost předložit podklady a doklady v požadovaném rozsahu a ve lhůtě stanovené stavebním úřadem. Na tom nemohla nic změnit ani skutečnost, že tuto povinnost se pokusil splnit až v odvolacím řízení, a navíc v otázce prokázání vlastnictví ke stavbě, resp. k její části, jejíž změnu chtěl dodatečně povolit, zcela nedostatečně. Nemohlo se proto jednat o nové skutečnosti nebo důkazy, které vyšly najevo po právní moci rozhodnutí o odstranění stavby. Pokud jde o dodržení lhůty, v dané věci je zcela evidentní, že subjektivní lhůta tří měsíců k podání návrhu na obnovu řízení nebyla dodržena. Povinnost podat návrh na obnovu řízení u správního orgánu, který ve věci rozhodoval v posledním stupni, je dána přímo správním řádem. Okresní úřad v Blansku mohl rozhodovat pouze o návrhu, který byl podán u něj jako u orgánu, který ve věci rozhodoval v posledním stupni. Na tom nic nemůže změnit ani nesprávný postup stavebního úřadu Městského úřadu v Blansku při nakládání s návrhem, který u něj byl předtím podán. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobci uplynula subjektivní lhůta 2. 2. 2000, tedy až po upozornění stavebního úřadu Městského úřadu v Blansku ze dne 18. 1. 2000.

Ze spisů mj. vyplynulo, že návrh na obnovu řízení je založen na tom, že hlavním důvodem k uložení povinnosti odstranit nástavbu rodinného domu a dalších stavebních úprav byla skutečnost, že žalobce nedoložil v rámci stanovené lhůty doklad o zastínění sousední nemovitosti a doklad o vlastnictví k tzv. štítové zdi sousedící s nemovitostí jiného vlastníka. Protože dokument osvědčující vlastnictví zdi nebylo možné získat od katastrálního úřadu jinak než ukončením řízení ve věci úpravy hranic mezi sousedícími pozemky, zaslal žalobce tyto dokumenty až po lhůtě stanovené stavebním úřadem pro doplnění vlastního řízení o odstranění stavby. Žalobce připojil oba požadované dokumenty ke svému odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně; odvolací orgán však nevzal na vědomí, že chybějící dokumenty byly dodány ještě v rámci stavebního řízení, třebaže až v rámci řízení odvolacího. Z těchto důvodů je zřejmé, že doplněné dokumenty lze považovat za nové skutečnosti, které jsou důvodem pro obnovu řízení. Stavební úřad Městského úřadu Blansko poté sdělil žalobci přípisem ze dne 18. 1. 2000, že dle § 63 odst. 1 spr. ř. obnovu řízení povoluje na návrh účastníka řízení nebo nařizuje ten správní orgán, který ve věci rozhodl v posledním stupni. V daném případě se jedná o Okresní úřad v Blansku - referát regionálního rozvoje, ke kterému je nutno návrh na obnovu řízení podat. Dne 25. 2. 2000 žalobce podal návrh na obnovu řízení u Okresního úřadu v Blansku - referátu regionálního rozvoje, který odůvodnil shodně jako svůj návrh podaný u stavebního úřadu Městského úřadu v Blansku dne 8. 12. 1999.

Žaloba není důvodná.

Podle § 62 odst. 1 písm. a) spr. ř. se řízení před správním orgánem ukončené rozhodnutím, které je v právní moci, na návrh účastníka řízení obnoví, jestliže vyšly najevo nové skutečnosti nebo důkazy, které mohly mít podstatný vliv na rozhodnutí a nemohly být v řízení uplatněny bez zavinění účastníka řízení.

Podle § 63 odst. 1 spr. ř. obnovu řízení povolí na návrh účastníka řízení nebo nařídí správní orgán, který ve věci rozhodl v posledním stupni. Dle odstavce 3 uvedeného ustanovení se návrh podává u správního orgánu uvedeného v odstavci 1 ve lhůtě tří měsíců ode dne, kdy se účastník dozvěděl o důvodech obnovy, nejdéle však do tří let od právní moci rozhodnutí; ve stejné lhůtě může správní orgán obnovu řízení nařídit. Zmeškání lhůty (§ 28) nelze prominout.

Zásadní žalobcovou námitkou je tvrzení, že v dané věci vyšly najevo nové skutečnosti a že návrh na obnovu řízení byl podán v zákonné lhůtě. Nejvyšší správní soud se s těmito námitkami neztotožnil z následujících důvodů:

Z dikce ustanovení § 62 odst. 1 písm. a) spr. ř. vyplývá, že obnovit lze jen správní řízení ukončené vydáním rozhodnutí, které je v právní moci, vyšly-li najevo nové skutečnosti nebo důkazy, které mohly mít podstatný vliv na rozhodnutí a nemohly být v řízení uplatněny bez zavinění účastníka řízení. Pro nové skutečnosti nebo důkazy se tedy obnovuje řízení jen za předpokladu, že vyšly najevo po právní moci rozhodnutí a že je účastník v původním řízení buď vůbec neznal, nebo je bez své viny nemohl uplatnit, např. proto, že listina nebo jiná věc potřebná k provedení důkazu byla nedostupná, že důležitý svědek nebyl dosažitelný nebo dodatečně vypověděl o důležitých okolnostech, ačkoliv v původním řízení odepřel výpověď. V dané věci tyto zákonem stanovené podmínky naplněny nebyly, neboť žalobce doložil stavebním úřadem požadované doklady, z nichž dovozuje nové skutečnosti, v průběhu odvolacího řízení, což vyplývá jak z předložených správních spisů, tak i z žalobcových tvrzení uvedených v žalobě. Nemůže se tedy jednat o nové skutečnosti nebo důkazy, které žalobce v původním řízení neznal nebo které bez své viny nemohl uplatnit. Z uvedeného je nutno učinit závěr, že v dané věci nebyla splněna základní podmínka pro povolení obnovy řízení obsažená v ustanovení § 62 odst. 1 písm. a) spr. ř., tj. existence nových skutečností nebo důkazů, které nemohly být v řízení uplatněny bez zavinění účastníka řízení. Soud se proto již nemusel zabývat splněním další zákonné podmínky, tj. zda nové skutečnosti nebo důkazy mohly mít podstatný vliv na rozhodnutí.

Pokud jde o námitku týkající se dodržení lhůty k podání návrhu na obnovu řízení, obecně je nutno uvést, že v návrhu na povolení obnovy řízení musí navrhovatel uvést, kdy se dozvěděl o důvodech obnovy, případně kdy rozhodnutí vydané v řízení, které má být obnoveno, nabylo právní moci. Třebaže žalobce ani v jednom z návrhů na povolení obnovy řízení tuto skutečnost neuvedl, z obsahu předložených správních spisů soud zjistil, že rozhodnutí vydané v řízení, které má být obnoveno, bylo žalobci doručeno dne 2. 11. 1999. Tímto dnem začala žalobci běžet subjektivní lhůta tří měsíců pro podání návrhu na obnovu řízení, která je nepřekročitelná, protože její zmeškání nelze prominout. Žalobce tuto lhůtu nedodržel, protože svůj návrh podal u Okresního úřadu v Blansku - referátu regionálního rozvoje, tedy u správního orgánu, který ve věci rozhodl v posledním stupni, až dne 25. 2. 2000. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani nesprávný postup stavebního úřadu Městského úřadu v Blansku, u kterého žalobce podal návrh na povolení obnovy řízení dne 8. 12. 1999, který nepostupoval v souladu s ustanovením § 20 spr. ř., dle kterého byl povinen žalobcův návrh neprodleně postoupit příslušnému správnímu orgánu a uvědomit o tom účastníka řízení, neboť bylo pouze věcí žalobce, aby návrh na obnovu řízení podal u věcně příslušného správního orgánu, což však v zákonem stanovené lhůtě neučinil. V této souvislosti je dále nutno uvést, že sdělení stavebního úřadu Městského úřadu v Blansku ze dne 18. 1. 2000, že návrh na obnovu řízení je nutno podat u Okresního úřadu v Blansku - referátu regionálního rozvoje, bylo žalobci doručeno dne 21. 1. 2000, tedy ještě ve lhůtě pro podání návrhu na obnovu řízení u příslušného správního orgánu. Soud se proto nemůže ztotožnit ani s žalobcovým tvrzením, že postupem stavebního úřadu Městského úřadu v Blansku mu uplynula lhůta k podání návrhu na obnovu řízení, neboť ta uplynula až dnem 2. 2. 2000.

Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud shledal žalobu nedůvodnou, a proto ji podle ustanovení § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.