Vydání 1/2005

Obvodní úřad městské části Praha 9 rozhodnutím ze dne 9. 3. 1999 vydal podle § 66 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, k žádosti stavebníka (žalobkyně) Jany F. stavební povolení na půdní vestavbu v domě č. p. 572 v ulici Č. v P. Vestavba spočívala ve zřízení dvou mezonetových bytů.

Na toto rozhodnutí reagovala podáním ze dne 6. 12. 1999 paní Zdenka J. Poukázala zejména na fakt, že v době vydání stavebního povolení měl dům č. 572 v ulici Č. v P. celkem sedm spolumajitelů, avšak k jednání byl přizván pouze jeden z nich (paní P.). Dne 3. 1. 2000 paní Zdenka J. a pan Slavomír L. doplnili, že o vydání stavebního povolení ze dne 9. 3. 1999 se dozvěděli náhodně počátkem měsíce října 1999 při osobní návštěvě paní G. u pana P.

Obvodní úřad městské části Praha 9, odbor výstavby, rozhodnutím ze dne 21. 1. 2000 povolil obnovu stavebního řízení ukončeného rozhodnutím ze dne 9. 3. 1999. Důvodem obnovy bylo, že opomenutí účastníci řízení, kteří se o vydání stavebního povolení dozvěděli počátkem října 1999, měli k půdní vestavbě námitky, jejíchž uplatnění ve stavebním řízení by pravděpodobně mělo na stavební povolení podstatný vliv. Správní orgán konstatoval, že návrh byl podán včas a že náprava nemohla být zjednána v odvolacím řízení. Proti tomuto rozhodnutí nebylo podáno odvolání a rozhodnutí nabylo právní moci dne 17. 2. 2000.

Magistrát hlavního města Prahy, odbor výstavby, rozhodnutím ze dne 27. 12. 2000 v mimoodvolacím řízení rozhodnutí obvodního úřadu ze dne 21. 1. 2000 podle § 65 odst. 2 správního řádu zrušil. Navrhovatelé podle něj nesplnili tříměsíční subjektivní lhůtu pro uplatnění svého práva, tj. nepodali návrh na zahájení obnovy řízení v době, jejíž běh počínal ode dne, kdy se o skutečnostech svědčících o zahájení obnovy řízení dozvěděli, přičemž tuto vědomost měli získat v průběhu měsíce srpna 1999.

Ministerstvo pro místní rozvoj žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 24. 5. 2001 zrušilo podle § 59 odst. 2 správního řádu k odvolání Slavomíra L. rozhodnutí magistrátu ze dne 27. 12. 2000. V odůvodnění tohoto rozhodnutí ministerstvo k dodržení tříměsíční subjektivní lhůty pro podání návrhu na obnovu řízení konstatovalo, že vědomost o důvodech obnovy stavebního řízení nelze vztahovat pouze k vědomosti o probíhajících stavebních pracích. Důvodem obnovy řízení podle § 62 odst. 1 písm. c) správního řádu je, že účastníkovi řízení byla odňata možnost účastnit se řízení nesprávným postupem správního orgánu, mohlo-li to mít podstatný vliv na rozhodnutí a nemohla-li být náprava zjednána v odvolacím řízení. Tříměsíční subjektivní lhůta pro podání návrhu na obnovu řízení může běžet teprve ode dne, kdy se účastník dozvěděl o všech těchto aspektech důvodu obnovy řízení. Účastník musí mít tedy vědomost o tom, že probíhalo správní řízení, kterého se měl zúčastnit, že byl opomenut a že se tak stalo nesprávným postupem správního orgánu. V daném případě proto nepostačuje, že účastníci věděli nebo vědět mohli či museli, že v domě probíhají stavební práce. Mělo-li by se prokázat, že účastníci podali návrh na obnovu řízení opožděně, muselo by být prokázáno, že věděli o tom, že proběhlo stavební řízení dříve než tři měsíce před podáním návrhu na jeho obnovu. Takovýto důkaz však ve správním spisu neexistuje. Naopak jediný doklad o tom, že stavební úřad informoval účastníky o povolení půdní vestavby, je záznam z místního šetření konaného dne 8. 10. 1999, tj. necelé dva měsíce před podáním návrhu na obnovu řízení. Pokud by vznikly pochybnosti o tom, kdy se účastníci dozvěděli o důvodech obnovy řízení, bylo by nutno aplikovat § 27 odst. 4 správního řádu, který stanoví, že v pochybnostech se považuje lhůta za zachovanou, pokud se neprokáže opak. Z uvedených důvodů považuje ministerstvo za prokázané, že návrh na obnovu řízení podali účastníci včas.

Rozhodnutí Ministerstva pro místní rozvoj ze dne 24. 5. 2001 napadla žalobkyně žalobou, v níž dovozovala, že tříměsíční lhůta pro podání návrhu na povolení obnovy řízení již uplynula. Poukazovala na to, že stavba byla zahájena bezprostředně po vydání stavebního povolení. V průběhu jara a léta 1999 bylo postaveno lešení, stržena střecha a v průběhu měsíce srpna zahájena oprava střechy. Vzhledem k rozsahu prací je žalobkyně toho názoru, že spoluvlastníci domu museli vědět o zahájení a postupu prací.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě především zopakoval, že není rozhodující, zda navrhovatelé věděli, že jsou prováděny stavební práce, ale to, kdy se před podáním návrhu na obnovu řízení dozvěděli o tom, že bylo vedeno stavební řízení, ve kterém měli být účastníky a že žalobkyni bylo vydáno stavební povolení na změny stavby dotýkající se také společných částí domu. Takový důkaz ve spisu neexistuje. Je v něm však založen záznam z místního šetření konaného dne 8. 10. 1999, necelé dva měsíce před podáním návrhu na obnovu řízení, v němž stavební úřad sdělil účastníkům řízení, že půdní vestavba byla žalobkyni povolena.

Nejvyšší správní soud, který věc převzal podle § 132 s. ř. s. k dokončení řízení, žalobu jako nedůvodnou zamítl.