60/2004
Správní řízení a jednání za společnost v likvidaci
Správní řízení: jednání za společnost v likvidaci; doručování
k § 68 odst. 5 a § 72 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění zákona č. 370/2000 Sb.
k § 91 a § 91a zákona ČNR č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění zákona č. 362/2000 Sb.
k § 24 a § 25 odst. 1 správního řádu
I. Vstoupí-li společnost do likvidace, nezaniká funkce statutárních orgánů. Na likvidátora však přechází v mezích § 72 obchodního zákoníku jejich působnost jednat jménem společnosti, tj. vykonávat úkony směřující k likvidaci. Pouze pokud likvidátor svoji funkci nevykonává, dochází k "oživení" působnosti statutárních orgánů (§ 68 odst. 5 obch. zák.), nicméně jen v rozsahu omezeném na účel likvidace.
II. Vykonává-li likvidátor svoji funkci, toliko on je oprávněn převzít rozhodnutí o pozastavení obchodování s registrovanými cennými papíry (§ 91 odst. 1 zákona ČNR č. 591/1992 Sb., o cenných papírech). Takové doručení likvidátorovi je v souladu s § 25 odst. 1 správního řádu.
(Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2003, čj. 5 A 122/2002-41)
Věc:
Akciová společnost H. v P. proti Komisi pro cenné papíry o zákaz převodu registrovaných akcií.Komise pro cenné papíry rozhodnutím ze 7. 8. 2001 žalobkyni zakázala podle § 91a odst. 1 zákona o cenných papírech veškeré převody registrovaných akcií v celkovém objemu 16 466 840 000 Kč na dobu šesti měsíců s účinností od 9. 8. 2001. Důvodem k vyslovení zákazu byla hrozba velkých hospodářských ztrát, které mohly vzniknout akcionářům žalobce, případně dalším investorům, na kapitálovém trhu v případě přijetí investičních rozhodnutí na základě nejasných či neúplných informací o hospodářské a ekonomické situaci žalobce. Stále trvá stav spočívající v tom, že ačkoli byl 15. 12. 2000 do obchodního rejstříku zapsán jako likvidátor Zdeněk Č., čímž na něj přešla v souladu s § 70 odst. 2 obch. zák., ve znění účinném k 31. 12. 2000, působnost statutárního orgánu jednat jménem společnosti, členové statutárních orgánů žalobkyně mu odpírají přístup k účetním dokladům potřebným pro činnost likvidátora a k řádnému průběhu likvidace, a to i přes předběžné opatření vydané Krajským obchodním soudem v Praze. Proto jsou splněny podmínky ustanovení § 91 odst. 2 zákona o cenných papírech, a je tedy odůvodněn závěr o nutnosti opětovně vyslovit zákaz veškerých převodů akcií žalobce.
Žalobkyně se u Vrchního soudu v Praze domáhala zrušení tohoto rozhodnutí. Namítla, že jí žalovaná napadené rozhodnutí nedoručila. Uvedla, že ve vztahu k emisi cenných papírů není orgánem žalobkyně likvidátor, ale představenstvo, protože na likvidátora přechází pouze působnost taxativně uvedená v § 72, resp. § 220 odst. 4 obch. zák. Kromě uvedeného vystoupila žalobkyně navíc z likvidace, a zápis v obchodním rejstříku tak již neodpovídá skutečnosti.
Žalovaná proti tomu uvedla, že převzetí rozhodnutí likvidátorem je postačující a zákonu odpovídající. Předmětné rozhodnutí bylo předáno v prostorách žalované přímo likvidátorovi; to, že s ním představenstvo nespolupracuje, nehraje roli. Proti rozhodnutí žalované nebyl podán rozklad, a žaloba proto není přípustná.
Žalobkyně v replice k tomuto vyjádření setrvala na žalobní argumentaci. Dodala, že podle rozhodnutí valné hromady žalobkyně z 10. 1. 2001 bylo v souladu s ustanovením § 68 odst. 8 obch. zák., ve znění účinném od 1. 1. 2001 do 31. 12. 2001, zrušeno rozhodnutí valné hromady žalobkyně z 20. 8. 1997 o zrušení společnosti a jejím vstupu do likvidace. Ze zákona skončila funkce likvidátora, a to s účinností ke dni, kdy toto rozhodnutí bylo učiněno. O tomto rozhodnutí žalovaná věděla.
Protože řízení nebylo u vrchního soudu skončeno do 31. 12. 2002, věc k dokončení převzal Nejvyšší správní soud. Ten usnesením 28. 8. 2003 žalobu odmítl s tím, že žalobkyně napadla rozhodnutí vydané v I. stupni a nevyčerpala opravné prostředky ve správním řízení.
Z odůvodnění:
Podle ustanovení § 24 odst. 1 spr. ř. se důležité písemnosti, zejména rozhodnutí, doručují do vlastních rukou. Písemnosti, které jsou určeny orgánům nebo organizacím, tj. právnickým osobám, se podle ustanovení § 25 odst. 1 spr. ř. doručují pracovníkům oprávněným za orgány nebo organizace přijímat písemnosti. Není-li takových pracovníků, doručuje se písemnost, která je určena do vlastních rukou, tomu, kdo je oprávněn za orgán nebo organizaci jednat.
Doručování písemností tvoří důležitou součást správního řízení, protože jsou s ním spojeny právní důsledky, které mají jak pro účastníka správního řízení, tak i pro správní orgán zásadní význam. Správní řád v ustanovení § 25 odst. 1 nespojuje doručení písemnosti určené právnické osobě s jejím sídlem zapsaným v obchodním rejstříku, protože takový požadavek by vylučoval např. doručit (předat) písemnost přímo v budově správního orgánu jejímu adresátovi, v případě právnické osoby pak fyzické osobě, která je oprávněna písemnost převzít s účinky pro právnickou osobu (statutární orgán, pověřený pracovník, zmocněnec). Tímto způsobem správní orgány běžně doručují a tato praxe je správně vnímána jako zcela zákonná. Proto není možné považovat převzetí písemnosti, která je určena pro právnickou osobu, mimo sídlo právnické osoby osobou oprávněnou za ni jednat za právně neúčinné. To by neodpovídalo ani právní úpravě obsažené ve správním řádu.
Aby byla písemnost ve smyslu § 25 odst. 1 spr. ř. řádně doručena, musí být kumulativně splněny dva základní předpoklady. Jednak musí být z písemnosti zřejmé, že je určena právnické osobě, jednak musí být doručeno fyzickým osobám, které jsou oprávněny písemnost za právnickou osobu převzít. To jsou buď její pracovníci (zaměstnanci), kteří jsou oprávněni za právnickou osobu přijímat písemnosti, a není-li jich, pak ten, kdo je oprávněn za právnickou osobu jednat (např. statutární orgán nebo oprávněný člen statutárního orgánu). Z dikce ustanovení § 25 odst. 1 spr. ř. jasně plyne, že písemnosti určené právnickým osobám se doručují fyzickým osobám oprávněným písemnost převzít a vyvolat svým úkonem účinky doručení pro právnickou osobu; toto ustanovení naopak nepožaduje, aby se tak stalo v sídle právnické osoby. Je proto nutno posoudit - s ohledem na stěžejní žalobní bod - zda mohlo být likvidátorovi rozhodnutí žalované doručeno jako orgánu oprávněnému v daném případě za žalobkyni jednat.
Likvidací se rozumí zákonem upravený proces, ve kterém dochází k vypořádání majetkových vztahů právnické osoby, která se zrušuje, a to likvidací. Likvidaci lze také charakterizovat jako vypořádání po zrušení obchodů, neboť v průběhu likvidace již není vyvíjena či rozvíjena podnikatelská činnost, ale všechny úkony směřují pouze k likvidaci. Právní úprava procesu likvidace obchodních společností je upravena v § 70 až § 75 obch. zák. Ústřední osobou při rušení společnosti s likvidací je likvidátor. Vstup společnosti do likvidace a osoba likvidátora se zapisují do obchodního rejstříku.
Podle výpisu z obchodního rejstříku je od 15. 12. 2000 zapsán jako likvidátor Zdeněk Č. V té době však už byla od r. 1997 žalobkyně v likvidaci. Vstup společnosti do likvidace má z hlediska jednání statutárního orgánu závažné právní důsledky. Především zaniká působnost dosavadního statutárního orgánu jednat jménem obchodní společnosti. Na likvidátora přechází jeho jmenováním v rámci § 72 obch. zák. působnost statutárního orgánu jednat jménem společnosti (§ 70 odst. 3 obch. zák.). Likvidátor činí jménem společnosti jen úkony směřující k likvidaci společnosti (tedy úkony vedoucí k vypořádání majetkových vztahů a zhodnocení práv), zastupuje společnost před soudy nebo jinými orgány apod. Při výkonu této působnosti likvidátor plní závazky společnosti, uplatňuje pohledávky a přijímá plnění, uzavírá smíry a dohody o změně a zániku práv a závazků. Hlavním úkolem likvidátora je totiž vést společnost, která je v likvidaci, k postupnému ukončení všech činností, k vypořádání všech závazků společnosti, k rozdělení zbývající majetkové podstaty (tzv. likvidačního zůstatku společnosti) mezi společníky a nakonec k zániku společnosti v likvidaci výmazem v obchodním rejstříku.
Vstupem společnosti do likvidace automaticky nezaniká funkce statutárních orgánů. Ty jsou ve své existenci nedotčeny, ale zaniká jejich oprávnění jednat jménem společnosti. I v případě, že likvidátor přestane svou funkci vykonávat, např. z důvodu jeho odstoupení nebo smrti, a dochází tak k "oživení" působnosti statutárních orgánů, mohou tyto orgány, stejně jako likvidátor, vykonávat svou působnost jen v rozsahu omezeném na účel likvidace, jak vyplývá z § 68 odst. 5 poslední věta obch. zák. Z toho tedy lze bezpochyby dovodit, že ať za společnost v likvidaci jedná kdokoliv, likvidátor nebo statutární orgán, je existencí likvidace dán a vymezen rozsah působnosti toho, kdo za ni jedná.
Nelze proto akceptovat právní názor žalobkyně, že ve vztahu k emisi cenných papírů nemá likvidátor žádná oprávnění, neboť ta zůstávají statutárnímu orgánu společnosti i v průběhu likvidace a na likvidátora přecházejí pouze oprávnění taxativně uvedená v § 72, resp. § 220 odst. 4 obch. zák.
Doručil-li tedy žalovaný své rozhodnutí ze dne 7. 8. 2001 likvidátorovi do vlastních rukou, postupoval, jak je výše zdůvodněno, zcela v souladu s ustanovením § 25 odst. 1 spr. ř.
Pokud žalobkyně namítala, že vystoupila z likvidace a zápis v obchodním rejstříku již neodpovídá skutečnosti, toto své tvrzení nijak nekonkretizovala, ať jde o časové určení nebo bližší specifikaci, přičemž navíc obchodní zákoník termín "vystoupení z likvidace" nezná. Podle názoru Nejvyššího správního soudu není důvodná ani výhrada poukazující na rozhodnutí valné hromady ze dne 10. 1. 2001, protože žalobou podanou u příslušného soudu byla napadena platnost tohoto rozhodnutí a ve věci nebylo v době doručování předmětného rozhodnutí žalované pravomocně rozhodnuto. Proto právní stav likvidace stále trval.
Z důvodů výše uvedených Nejvyšší správní soud podle § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 68 písm. a) s. ř. s. žalobu jako nepřípustnou odmítl.
(ci)
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.