447/2005
Správní poplatky a návrh na přezkoumání rozhodnutí zadavatele
Ej 523/2004
Správní poplatky: návrh na přezkoumání rozhodnutí zadavatele o výběru nejvhodnější nabídky
k § 59 zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění zákonů č 148/1996 Sb. a č. 28/2000 Sb.*)
k § 2 zákona ČNR č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích
k položce 62 písm. b) sazebníku správních poplatků, ve znění zákonů č. 85/1994 Sb., č. 273/1994 Sb. a č. 305/1997 Sb.
Podal-li žalobce návrh na přezkoumání rozhodnutí zadavatele o výběru nejvhodnější nabídky ve smyslu § 59 zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, vymezil tím rámec přezkumné činnosti a možné způsoby rozhodnutí žalovaného v souladu s § 57 a § 59 citovaného zákona. Jde o úkony, které podléhají ve smyslu § 2 zákona ČNR č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, zpoplatnění dle položky 62 písm. b) sazebníku správních poplatků. Pokud orgán dohledu zrušil rozhodnutí zadavatele proto, že žádná z nabídek nebyla úplná, a hodnocení nabídek tedy nemělo být provedeno vůbec, a vlastním hodnocením se nezabýval, nemění to nic na poplatkové povinnosti [§ 60 zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, položka 62 písm. c) sazebníku správních poplatků], a poplatek vyměřený podle položky 62 písm. b) sazebníku správních poplatků tak nelze vracet.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 9. 2004, čj. 2 A 16/2002-39)
Věc:
Společnost s ručením omezeným U. v P. proti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, o veřejnou zakázku.Dne 2. 7. 2001 vydal zadavatel veřejné zakázky rozhodnutí o výběru nejvhodnější nabídky, a to nabídky uchazeče R. Žalobce proti tomuto rozhodnutí uplatnil námitky, kterým zadavatel nevyhověl. Žalobce tedy dne 30. 7. 2001 podal u žalovaného jako orgánu dohledu návrh na přezkoumání rozhodnutí zadavatele o námitkách uchazeče proti rozhodnutí zadavatele o výběru nejvhodnější nabídky.
Žalovaný dne 31. 7. 2001 zahájil správní řízení a vyměřil žalobci správní poplatek ve výši 82 950 Kč dle položky 62 písm. b) sazebníku správních poplatků, který je přílohou zákona o správních poplatcích. Žalobce vyměřený správní poplatek zaplatil.
Žalovaný poté rozhodnutím ze dne 12. 10. 2001 zrušil rozhodnutí zadavatele o výběru nejvhodnější nabídky. Z rozhodnutí vyplynulo, že po přezkoumání dokumentace o zadání veřejné zakázky žalovaný zjistil v nabídkách uchazečů takové nedostatky, které měly být důvodem pro to, aby komise na základě jejich posouzení navrhla zadavateli jejich vyřazení (§ 34 odst. 4 zákona o zadávání veřejných zakázek). To však komise neučinila. Žalovaný proto konstatoval, že zadavatel neobdržel v této veřejné obchodní soutěži žádnou nabídku, která by byla z hlediska podmínek soutěže úplná. Komise pro posouzení a hodnocení nabídek měla proto zadavateli navrhnout vyřazení všech nabídek a zadavatel měl následně rozhodnout o vyloučení uchazečů. Žalovaný proto uzavřel, že nemělo být vůbec provedeno hodnocení nabídek, a proto se již blíže nezabýval skutečnostmi ohledně vlastního hodnocení nabídek, jak navrhoval žalobce ve svém návrhu.
Poté, co obdržel toto rozhodnutí žalovaného, požádal žalobce o vrácení zaplaceného správního poplatku. Žalovaný ale jeho žádost dne 22. 11. 2001 zamítl a v odůvodnění uvedl, že ze strany žalovaného došlo k provedení zpoplatněného úkonu - přezkoumání postupu zadavatele, přičemž ustanovení § 57 odst. 5 zákona o zadávání veřejných zakázek jej opravňuje přezkoumat napadené rozhodnutí v celém rozsahu a není přitom vázán návrhem uchazeče.
Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce odvolání, které předseda žalovaného dne 28. 2. 2002 zamítl. V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že správní řízení bylo zahájeno na návrh žalobce a žalovaný v něm postupoval v souladu s ustanovením § 57 odst. 5 zákona o zadávání veřejných zakázek, který mu umožňuje přezkoumat napadené rozhodnutí v celém rozsahu. Tím žalovaný provedl úkony, které podléhají ve smyslu § 2 zákona o správních poplatcích zpoplatnění, přičemž poplatníkem správního poplatku je ta osoba, která k tomuto úkonu dala podnět (§ 3 zákona o správních poplatcích). Podle položky 62 písm. c) sazebníku správních poplatků je zpoplatněn návrh na přezkoumání ostatních úkonů zadavatele dle § 60 zákona o zadávání veřejných zakázek. Žalobce však svůj návrh směřoval na přezkoumání rozhodnutí o výběru nejvhodnější zakázky dle § 59 tohoto zákona a tomuto ustanovení odpovídal jeho návrh jak po stránce formální, tak obsahové, neboť směřoval k přezkoumání celého procesu rozhodování zadavatele o výběru nejvhodnější nabídky. Správní řízení vedené žalovaným pak bylo vedeno v intencích ustanovení § 59 písm. a) zákona o zadávání veřejných zakázek a jeho výsledkem bylo zrušení rozhodnutí zadavatele. Z těchto důvodů nebylo možné vyhovět návrhu žalobce a dodatečně vyměřit správní poplatek dle položky 62 písm. c) sazebníku správních poplatků.
Toto rozhodnutí napadl žalobce žalobou u Krajského soudu v Brně, který ji postoupil Vrchnímu soudu v Olomouci. Namítal, že rozhodnutí žalovaného bylo vydáno v rozporu s ustanovením § 8 zákona o správních poplatcích, dle kterého správní orgán, který poplatek vybral, jej vrátí v plné výši, nedošlo-li vůbec k provedení úkonu bez viny poplatníka. Z hlediska přezkoumání zákonnosti postupu zadavatele rozlišuje zákon o zadávání veřejných zakázek přezkoumání rozhodnutí zadavatele o výběru nejvhodnější nabídky dle § 59 zákona o zadávání veřejných zakázek, které souvisí s postupem zadavatele dle § 35 citovaného zákona, a přezkoumání ostatních úkonů zadavatele dle § 60 zákona o zadávání veřejných zakázek, které se mimo jiné vztahuje k posuzování nabídek dle § 34 citovaného zákona. S tím pak souvisí rozdílná výše správního poplatku, který je osoba, na jejíž návrh je přezkoumání prováděno, povinna zaplatit dle položky 62 písm. b) a c) přílohy zákona o správních poplatcích. Žalovaný na návrh žalobce dle § 59 zákona o zadávání veřejných zakázek zahájil řízení o přezkoumání rozhodnutí zadavatele dle ustanovení § 57 zákona o zadávání veřejných zakázek a správní poplatek byl stanoven v souladu se zákonem dle položky 62 písm. b). Žalovaný pak s odkazem na ustanovení § 57 odst. 5 zákona o zadávání veřejných zakázek přezkoumal postup zadavatele při výběrovém řízení a svým rozhodnutím ze dne 12. 10. 2001 rozhodnutí zadavatele o výběru nejvhodnější nabídky v obchodní veřejné soutěži zrušil, aniž se zabýval hodnocením vlastního rozhodnutí o výběru nejvhodnější nabídky, tedy návrhem žalobce. Žalobce proto tvrdil, že přestože bylo zahájeno řízení na základě jeho návrhu, podaného podle ustanovení § 59 zákona o zadávání veřejných zakázek, žalovaný fakticky provedl řízení dle § 60 tohoto zákona, i když ve výroku odkázal, a to dle žalobce chybně, na § 59 písm. a) tohoto zákona. Žalobce tvrdil, že i když žalovaný ve svých rozhodnutích odkazuje na § 57 odst. 5 zákona o zadávání veřejných zakázek a uvádí, že využil tohoto ustanovení a přezkoumal napadené rozhodnutí v plném rozsahu, obsah spisu a především rozhodnutí ze dne 12. 10. 2001 ukazují, že se žalovaný nezabýval obsahem návrhu žalobce a námitkami tam uvedenými a ani věcně nepřezkoumával vlastní rozhodnutí zadavatele o výběru nejvhodnější nabídky. Správní poplatek proto měl být žalobci z velké části vrácen.
Nejvyšší správní soud, který věc převzal k dokončení řízení (§ 132 s. ř. s.), žalobu zamítl.
Z odůvodnění:
Právní režim této veřejné zakázky se řídí zákonem č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění zákonů č. 148/1996 Sb., č. 93/1998 Sb., č. 28/2000 Sb. a č. 256/2000 Sb., neboť veřejná obchodní soutěž byla vyhlášena dne 13. 12. 2000.
Podle § 57 odst. 1 zákona o zadávání veřejných zakázek je řízení u orgánu dohledu zahájeno dnem, kdy obdrží od uchazeče návrh na přezkoumání úkonů zadavatele.
Podle pátého odstavce je orgán dohledu oprávněn přezkoumat napadené rozhodnutí v celém rozsahu a není přitom vázán návrhem uchazeče.
Podle § 59 zákona o zadávání veřejných zakázek platí, že je-li podán návrh na přezkoumání rozhodnutí zadavatele o výběru nejvhodnější nabídky, orgán dohledu po jeho přezkoumání buď a) rozhodnutí zadavatele zruší, shledá-li porušení tohoto zákona, a zadavateli uloží provést nový výběr, popřípadě zadání veřejné zakázky zruší, nebo b) návrh zamítne a rozhodnutí zadavatele potvrdí, neshledá-li porušení zákona.
Je-li podle § 60 zákona o zadávání veřejných zakázek podán návrh v ostatních případech, než je uvedeno v § 59, orgán dohledu po jeho přezkoumání rozhodne, že a) nedošlo k porušení tohoto zákona, a návrh zamítne, nebo b) byl porušen tento zákon, a uloží zadavateli provést nápravu, popřípadě zadání veřejné zakázky zruší.
Dle položky 62 písm. b) přílohy zákona o správních poplatcích se stanoví správní poplatek pro návrh na přezkoumání úkonů zadavatele o výběru nejvhodnější nabídky sazbou 0,5 % z nabídkové ceny navrhovatele v rozpětí nejméně 2 500 Kč, nejvýše 100 000 Kč. Dle položky 62 písm. c) přílohy zákona o správních poplatcích se stanoví správní poplatek pro návrh na přezkoumání úkonů zadavatele v ostatních případech ve výši 2 500 Kč. V poznámkách týkajících se položky 62 je ve vztahu k písm. b) a c) uveden odkaz na § 59 a § 60 zákona o zadávání veřejných zakázek.
Návrh na přezkoumání rozhodnutí zadavatele učiněný žalobcem se svým obsahem nejen dotýkal revize výběru nejvhodnější nabídky zadavatelem, ale přímo k ní mířil. Námitky žalobce směřovaly nejen k vlastnímu výběru nejvhodnější nabídky zadavatelem, ale i k hodnocení úplnosti nabídek ostatních uchazečů. Námitky žalobce uvedené v jeho návrhu vyjadřovaly nesouhlas se zadavatelovým výběrem nabídky a jeho argumenty směřovaly k cíli prospět své učiněné nabídce. Pokud tedy návrh žalovaného směřoval svým obsahem jednoznačně k aktu výběru nejvhodnější nabídky, ubíral se tímto směrem i další postup žalovaného v rámci řízení o přezkoumání rozhodnutí zadavatele o tomto výběru.
Přezkumné řízení dle § 57 zákona o zadávání veřejných zakázek prováděné žalovaným jako orgánem dohledu je nedílnou součástí zadávacího řízení jako celku. Podkladem pro vydání rozhodnutí je především kompletní dokumentace o zadání veřejné zakázky a písemná vyjádření účastníků tohoto správního řízení, předmětem přezkumného řízení jsou pak úkony zadavatele vedoucí až k uzavření smlouvy k provedení veřejné zakázky. Přezkumná činnost orgánu dohledu spočívá výhradně v kontrole, zda byly dodrženy předepsané postupy a úkony zajišťující rámec pro vlastní posouzení a hodnocení nabídek. Pravomoci orgánu dohledu zasahují do úrovně těch činností zadavatele, které vytvářejí "fair podmínky" pro účast uchazečů na soutěži, ale končí tam, kde nastupuje vlastní úvaha o tom, která nabídka splnila konkrétní kritérium a v jaké kvalitě.
Podle § 57 odst. 5 zákona o zadávání veřejných zakázek platí, že orgán dohledu je oprávněn přezkoumat napadené rozhodnutí v celém rozsahu a není přitom vázán jen návrhem uchazeče. V návaznosti na výše vymezený rozsah přezkumné činnosti orgánu dohledu je proto nutno konstatovat, že tento orgán není v jejím rámci vázán pouze námitkami a návrhy uchazeče, ale je oprávněn přezkoumat napadené rozhodnutí, které završilo celý proces rozhodování zadavatele o výběru nejvhodnější nabídky, ve všech jeho částech a s ohledem na všechny podklady, na základě kterých bylo napadené rozhodnutí vydáno. V této souvislosti pak hovoříme o principu plné
apelace
.Do procesu přezkoumání úkonů zadavatele žalovaným dle § 59 tedy spadá v daném případě i způsob hodnocení nabídek jednotlivých uchazečů z pohledu, zda uchazeči splnili všechna kritéria stanovená zadavatelem při vyhlášení veřejné nabídky. Pokud žalovaný zjistil, že žádná z nabídek uchazečů nebyla úplná a veřejná obchodní soutěž měla být již pro tuto vadu zrušena, bylo nadbytečné zabývat se dalšími žalobcovými námitkami, jež směřovaly k výběru nejvhodnější nabídky zadavatelem.
I když žalovaný úřad skončí při tom, že nalezne pochybení již v té části postupu zadavatele, kterou by bylo možno napadnout dříve samostatným návrhem uchazeče, nelze tento fakt spojovat se změnou poplatkové povinnosti; uchazeči z procesního hlediska nic nebránilo, aby úřadem zjištěné porušení zákona sám namítal v režimu § 60 zákona o zadávání veřejných zakázek, a pokud tak sám neučinil, soud nevidí žádný logický důvod pro to, aby žalovaný úřad - zahájiv řízení v režimu § 59 - upravoval dodatečně poplatkovou povinnost podle toho, k jakému výsledku dojde; zda totiž ustane na tom, že vytkne vady, které svou povahou mohou být podřazeny pod režim § 60, či zda bude pokračovat dále a vytkne i případné další vady, které by již odpovídaly režimu § 59. Takto však stanovovat poplatkovou povinnost nelze a žalovaný vycházeje z návrhu, který řádně projednal v režimu § 59 zákona o zadávání veřejných zakázek, vyměřil správní poplatek zcela transparentním způsobem.
Lze proto uzavřít, že žalobce tím, že podal návrh ve smyslu § 59 zákona o zadávání veřejných zakázek na přezkoumání rozhodnutí zadavatele o výběru nejvhodnější nabídky poté, co již takové rozhodnutí bylo vydáno, vymezil rámec přezkumné činnosti a způsobu rozhodnutí žalovaného ve smyslu § 57 a § 59 zákona o zadávání veřejných zakázek. Žalovaný v rámci své přezkumné činnosti provedl úkony v rozsahu své pravomoci, k nimž mířil návrh žalovaného, tedy úkony, které podléhají ve smyslu § 2 zákona o správních poplatcích zpoplatnění dle položky 62 písm. b) sazebníku správních poplatků, jenž je přílohou zákona o správních poplatcích. Žalovaný proto neporušil zákon, jestliže v daném případě nevrátil vyměřený správní poplatek dle položky 62 písm. b) sazebníku správních poplatků a žalobcovo odvolání proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 11. 2001 o jeho nevrácení zamítl.
(aty)
*) Zákon č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, byl s účinností od 1. 5. 2004 zrušen zákonem č. 40/2004, o veřejných zakázkách (srov. jeho § 96 a násl.).
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.