Vydání 10/2007

Číslo: 10/2007 · Ročník: V

1325/2007

Spotřební daně: provozovna určená k prodeji tabákových výrobků a lihovin

Ejk 39/2006
Spotřební daně: provozovna určená k prodeji tabákových výrobků a lihovin
k § 133 odst. 1 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění účinném pro zdaňovací období roku 2004
Dle § 133 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, je prodej tabákových výrobků a lihovin zakázán mimo provozovny určené k prodeji zboží a poskytování služeb kolaudačním rozhodnutím podle zvláštního právního předpisu. Takovým rozhodnutím není souhlas s prodejem tohoto zboží vystavený obcí, na jejímž území se provozovna nachází. Musí se jednat o kolaudační rozhodnutí místně příslušného stavebního úřadu vydané v souladu se stavebním zákonem z roku 1976.
(Podle rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 12. 2005, čj. 31 Ca 132/2005-30)
Věc:
Antonín Z. proti Celnímu ředitelství Hradec Králové o uložení pokuty.
Celní úřad Náchod, pobočka Rychnov nad Kněžnou, uložil žalobci dne 4. 2. 2005 pokutu dle § 135 odst. 3 zákona o spotřebních daních ve výši 5000 Kč a současně propadnutí zajištěných lihovin a tabákových výrobků, neboť žalobce prodával tabákové výrobky a lihoviny v provozovně bez platného kolaudačního rozhodnutí.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, které žalovaný dne 4. 3. 2005 zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil.
Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce žalobou, ve které namítal především nezákonnost napadeného rozhodnutí. Nesouhlasil se závěrem správních orgánů, že v době kontroly prodával zboží v provozovně bez platného kolaudačního rozhodnutí. Takové rozhodnutí totiž vlastnil, jednalo se o kolaudační rozhodnutí Městského úřadu v Meziměstí ze dne 11. 10. 1993 znějící na účel stavby
„Zemědělská účelová stavba pro drobné pěstitelství a skladování nářadí v Meziměstí – Starostíně“
. Tentýž úřad pak podle jeho názoru rozhodl dne 2. 7. 1997 o změně v užívání stavby, když souhlasil se změnou v jejím užívání pro prodej lihovin a tabákových výrobků. Tím měly být splněny podmínky tehdy platného znění § 85 odst. 1 stavebního zákona (č. 50/1976 Sb.). Provozovna žalobce splňovala podmínky k prodeji tabákových výrobků a lihovin. Protože ji v průběhu času rozšířil o restauraci a parkoviště, bylo na celý komplex vydáno ještě nové kolaudační rozhodnutí ze dne 26. 11. 2004, které nabylo právní moci dne 3. 12. 2004.
Ve svém vyjádření k žalobě žalovaný nad rámec odůvodnění napadeného rozhodnutí mimo jiné konstatoval, že kolaudační rozhodnutí ze dne 26. 11. 2004 nemohlo být v době kontroly vzato v úvahu, protože bylo vydáno až po provedené kontrole.
Krajský soud v Hradci Králové žalobu zamítl.
Z odůvodnění:
Podstata věci spočívala v posouzení, zda žalobce svým jednáním naplnil skutkovou podstatu jiného správního deliktu dle § 135 odst. 3 zákona o spotřebních daních, jak je mu kladeno za vinu celními orgány. Dle tohoto ustanovení se jiného správního deliktu dopustí právnická osoba, která poruší zákaz nabídky a prodeje lihovin a tabákových výrobků podle § 133. Právnické osobě může kontrolní orgán uložit pokutu do 2 000 000 Kč. Dle odst. 4 se za právnickou osobu pro účely této části zákona pokládá také fyzická osoba – podnikatel. Ustanovení § 133 zákona o spotřebních daních pak stanoví, že na tržištích, v tržnicích a mimo provozovny určené k prodeji zboží a poskytování služeb kolaudačním rozhodnutím podle zvláštního právního předpisu je prodej tabákových výrobků a lihovin zakázán. Oním zvláštním právním předpisem je dle odkazu míněn již citovaný stavební zákon. Ten se dané problematiky dotýká ve svém § 85 odst. 1, ve znění ke dni předmětné kontroly. Změny ve způsobu užívání, v jejím provozním zařízení, ve způsobu nebo podstatném rozšíření výroby jsou přípustné jen po předchozím ohlášení stavebnímu úřadu, který o nich rozhodne nebo nařídí nové kolaudační řízení. Tento zákonný předpoklad
rekolaudace
stavby ale v případě žalobcovy provozovny naplněn rozhodně nebyl. Je nesporné, že stavba, ve které žalobce prodával předmětné zboží, byla v roce 1993 kolaudována pro účely drobného pěstitelství a skladování nářadí. Sám žalobce uznává, že s takovým vymezením účelu stavby by v ní prodej zboží realizovat nemohl. Svoje oprávnění prodeje odvozuje až od písemného podání ze dne 2. 7. 1997, nazvaného
„Souhlas se změnou v užívání stavby“
. Jedná se o vyjádření města Meziměstí, zastoupeného svým starostou, které k žádosti žalobce sděluje, že souhlasí se změnou v užívání uvedené stavby na prodejní stánek, který bude sloužit pro prodej originálně zabalených potravin a nápojů. Jedná se tedy o podání města Meziměstí, nikoli Městského úřadu Meziměstí, který v lokalitě umístění stavby vykonává pravomoci stavebního úřadu. Rozhodně tedy nejde o rozhodnutí stavebního úřadu o změně v užívání stavby ve smyslu citovaného ustanovení stavebního zákona. Ostatně není ani dostatečně zřejmé, oč vůbec žalobce tehdy ěsto Meziměstí žádal, ale to již není pro posouzení věci významné. Podstatné je, že žalobcova provozovna, ve které lihoviny a tabákové výrobky prodával, nebyla k tomuto účelu ke dni provedené kontroly určena rozhodnutím příslušného stavebního úřadu. K tomu došlo až kolaudačním rozhodnutím Městského úřadu Meziměstí ze dne 26. 11. 2004, tedy zhruba dva měsíce poté, což jenom potvrzuje právní závěry krajského soudu, že taková
rekolaudace
do té doby provedena nebyla. Krajský soud se tak ztotožnil se závěry žalovaného, že žalobce se coby podnikatel vymezeného jiného správního deliktu dopustil a sankce spočívající v pokutě 5000 Kč byla celním úřadem uložena po právu. Pokud jde o výrok ukládající propadnutí zajištěných lihovin a tabákových výrobků, vyplývá povinnost takového postupu celního úřadu z § 135 odst. 5 zákona o spotřební dani. Jedná se tedy o
obligatorní
náležitost správního rozhodnutí, kterou celní orgány o své vůli nemohou opomenout.

Zasílání aktuálního vydání na e-mail


Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.