Rozhodnutím Celního úřadu Karviná ze dne 31. 5. 2006 byla žalobci vyměřena daň z tabákových výrobků.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 6. 12. 2006 zamítl.
Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného u Krajského soudu v Ostravě žalobu, ve které uvedl, že dle čl. 2 směrnice 95/59/ES se za tabákové výrobky považuje tabák ke kouření ve dvou variantách: a) jemně řezaný tabák k ruční výrobě cigaret, a b) ostatní tabák ke kouření. Dle čl. 5 této směrnice se za tabák ke kouření považuje řezaný nebo jinak dělený tabák, kroucený nebo lisovaný do desek vhodný ke kouření bez dalšího průmyslového zpracování a tabákový odpad dodaný k maloobchodnímu prodeji, na který se nevztahují čl. 3 a 4 směrnice a který je určen ke kouření. Směrnice č. 2001/37/ES pak stanoví, že tabákovými výrobky se rozumějí výrobky určené ke kouření, šňupání, sání nebo žvýkání, pokud jsou vyrobeny, byť částečně, z tabáku, ať už geneticky upraveného či neupraveného. Celní úřad posoudil předmětné zboží jako tabákový odpad dle § 101 odst. 3 písm. c) bod 2. zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních (dále jen „zákon č. 353/2003 Sb.“), ze znaleckého posudku Ing. Jinocha se však podává, že se jedná o nezpracovaný odpad. Z platebního výměru pak při pouhém uvedení položky KN 2401 není zřejmé, zda je zboží zdaněno jako tabák či tabákový odpad. Ze znaleckého posudku Ing. Jinocha jasně vyplývá, že se jedná o tabák neupravený a nezpůsobilý pro kouření, proto nemůže být předmětem spotřební daně.
Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že je rozhodující, zda lze užít prodávaný výrobek (tabák prodávaný pod obchodním označení „GOLEM“) ke kouření v podmínkách běžného spotřebitele, o čemž provedené dokazování jasně svědčí, rozhodující je tedy nikoli deklarovaný účel, ale použitelnost ke kouření, a to jak podle zákona č. 353/2003 Sb., tak i podle předpisů ES.
Krajský soud v Ostravě žalobu zamítl.
Z odůvodnění:
Krajský soud se neztotožňuje ani s námitkou týkající se nesouladu právních předpisů ČR se směrnicemi ES. Žalobce totiž při své argumentaci čerpá zřejmě z nesprávného překladu čl. 5 Směrnice č. 95/59/ES do českého jazyka, byť takto publikovaném v českém vydání Úředního věstníku ES.
Soudní dvůr Evropských společenství již ve věci 283/81 (CILFIT) dospěl k závěru, že výklad ustanovení právního předpisu Společenství vyžaduje srovnání různých jazykových verzí (odst. 18 rozsudku) a každé ustanovení práva Společenství je třeba posuzovat v jeho celkové souvislosti a vykládat s ohledem na všechna ustanovení tohoto práva, jeho cíle a stav vývoje k datu, kdy má být dotčené ustanovení práva uplatněno (odst. 20 rozsudku). Z uvedeného vyplývá, že k řádné aplikaci práva Společenství není vyloučeno srovnání více jazykových verzí, aby byl řádně zjištěn účel a smysl příslušného ustanovení.
Čl. 5 Směrnice č. 95/59/ES používá sice v českém překladu ve vztahu k tabáku pojem
„vhodný ke kouření“
, ve vztahu k tabákovému odpadu
„určen ke kouření“
, tato odchylka se však již neobjevuje v ostatních jazykových verzích. Pro srovnání krajský soud seřadil užité pojmy v následující přehledné tabulce:
jazyk
pojem užitý pro tabák
pojem užitý pro tabákový odpad
CZ vhodný ke kouření určen ke kouření
SK vhodný k fajčeniu na fajčenie vhodné
BG emozheie dea esie peushai emozheie dea esie peushai
PL nadający się do palenia nadają się do palenia
SL ga je mogoče kaditi ki se lahko kadijo
ES susceptible de ser fumado susceptibles de ser fumados
PT susceptível de ser fumado susceptíveis de ser fumados
DA og som kan ryges og som kan ryges
DE zum Rauchen eignet zum Rauchen geeignete
EN capable of being smoked which can be smoked
NL te worden gerookt te worden gerookt
FR susceptible d'etre fumé susceptibles d'etre fumés
IT che puo essere fumato che possono essere fumati
RO care poate fi fumat care pot fi fumate
atd.
Z uvedeného je zřejmé, že smyslem těchto ustanovení je zdanit tabákové výrobky (lhostejno zda tabák či tabákový odpad), který je použitelný (vhodný, způsobilý) ke kouření, přičemž
„určení“
ke kouření je zcela nerozhodné, jako rozhodné je určeno kritérium
„použitelnosti“
, jak argumentuje i žalovaný.
S takovou evropskou úpravou je pak zcela v souladu i § 101 odst. 3 písm. c), pokud v bodě 1. za předmět spotřební daně určuje tabák způsobilý ke kouření a v bodě 2. tabákový odpad, který je možné kouřit.
Pokud pak žalobce argumentuje čl. 2 odst. 1 směrnice č. 2001/37/ES, ta je pro rozhodnutí v této věci irelevantní, když jejím účelem je dle jejího čl. 1 sblížit právní a správní předpisy členských států týkající se maximálního obsahu dehtu, nikotinu a oxidu uhelnatého v cigaretách a varování týkající se zdraví a jiných údajů, které musí být uvedeny na jednotlivých baleních tabákových výrobků, spolu s určitými opatřeními, jež se týkají složení a označení tabákových výrobků, přičemž je základem vysoká úroveň ochrany zdraví. Tato směrnice se tedy nijak nedotýká oblasti spotřebních daní a jejich předmětu.
Krajský soud se proto dále omezil na výklad (právem ČR ani právem ES nedefinovaného) pojmu
„způsobilý ke kouření“
užitého § 101 odst. 3 písm. c) v bodě 1. zákona č. 353/2003 Sb., resp.
„který je možné kouřit“
- § 101 odst. 3 písm. c) bod 2. zákona č. 353/2003 Sb. Krajský soud již ve svých dřívějších rozhodnutích (srov. např. rozsudek ze dne 1. 11. 2007, čj. 22 Ca 507/2006-43) dovodil, že není možno bez dalšího dovozovat, že pro nedostatek definice nemůže být použitelným ke kouření žádný tabákový odpad. Právem nedefinovaný pojem je třeba vykládat tak, jak je tento pojem jazykově obecně chápán.
„Použitelný ke kouření“
je proto tabák či tabákový odpad, který lze ke kouření použít. Tuto vlastnost musí mít bez dalšího (krom běžného laického uživatelského) zpracovávání, když tento pojem nezahrnuje v sobě obsahově žádné zpracovávání. Je-li totiž předmětem daně takovýto tabák či tabákový odpad, jen je-li upraven pro prodej konečnému spotřebiteli, pak ho musí být schopen ke kouření použít právě tento konečný spotřebitel, a to bez asistence dalších osob, natož průmyslových zpracovatelů.
Mezi zpracovateli posudků a analýz byl v okamžiku rozhodování žalovaného (§ 75 s. ř. s.) spor o tom, zda je předmětné zboží GOLEM způsobilé ke kouření bez dalšího zpracování. Stojí proti sobě totiž na straně jedné žalobcem předkládaný znalecký posudek, podle kterého není předmětné zboží způsobilé ke kouření běžným uživatelem bez dalšího průmyslového zpracování, a na druhé straně posudek CTL, podle něhož sice nelze toto zboží kouřit v lulce či po ubalení cigarety, lze jím však naplnit dutinku a takto naplněnou ji kouřit.
Krajský soud vzhledem k rozpornosti těchto závěrů doplnil dokazování zkouškou kouření dutinky naplněné předmětným zbožím, kdy takto bylo přímo u soudního jednání prokázáno, že takto naplněná dutinka po zapálení hoří, hořet při běžném kouření nepřestane, a to ani při přerušení tahu, přičemž zhasnutí takto laicky vyrobené cigarety bylo dosaženo až „típnutím“, tzn. uhašením cigarety o popelník. V řízení tedy bylo prokázáno, že předmětné zboží lze při běžném laickém kuřáckém užití kouřit bez jakéhokoli dalšího zpracovávání, čímž se ukázal správným i závěr žalovaného o nesprávnosti znaleckého posudku Ing. Jinocha.
Krajský soud proto k jednotlivým žalobním bodům uzavírá, že:
1) předmětné zboží je způsobilé ke kouření bez dalšího průmyslového zpracování, proto, ať už se jedná o tabák či o tabákový odpad (krajský soud přitom zastává názor, že se jedná o tabák jinak dělený – srov. např. rozsudek ze dne 23. 4. 2008, čj. 22 Ca 275/2007-46), je toto zboží předmětem spotřební daně. Závěr znaleckého posudku Ing. Jinocha o nezpůsobilosti předmětného zboží ke kouření byl vyvrácen dokazováním provedeným v soudním řízení – zkouškou kouření tohoto zboží;
2) pro zákonnost napadeného rozhodnutí ve výroku je nerozhodné, zda se jedná o tabák či tabákový odpad, proto nejasnost odůvodnění napadeného rozhodnutí k této otázce, jakkoli je vadou řízení, nemůže mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, proto není důvodem ke zrušení napadeného rozhodnutí;
3) i podle práva ES je rozhodujícím kritériem pro zdanění tabákových výrobků jejich
„použitelnost“
(způsobilost, vhodnost) ke kouření, kdy určení výrobce, dovozce či prodejce nemá na tuto otázku žádný vliv. Zákon č. 353/2003 Sb. je proto v této otázce s právem ES plně harmonizován.