4192/2021
Spotřební daň z minerálních olejů: množství skutečně spotřebovaného minerálního oleje pro výrobu tepla
Spotřební daň z minerálních olejů: množství skutečně spotřebovaného minerálního oleje pro výrobu tepla
k § 56 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pro zdaňovací období 2014-2016 (v textu jen „zákon o spotřebních daních“)
k § 2 odst. 1 vyhlášky č. 413/2003 Sb., kterou se stanoví způsob výpočtu nároku na vrácení spotřební daně zaplacené v cenách některých minerálních olejů prokazatelně použitých pro výrobu tepla a způsob a podmínky vedení evidence o nákupu a spotřebě těchto výrobků, ve znění zákona č. 277/2005 Sb. (v textu jen „vyhláška č. 413/2003 Sb.“)
Množství skutečně spotřebovaného minerálního oleje pro výrobu tepla podle § 56 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 413/2003 Sb. lze prokázat rovněž kvalifikovaným výpočtem, je-li proveden na základě objektivních a prokazatelných vstupních údajů.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 3. 2021, čj. 1 Afs 289/2019-41)
Věc:
R. J. proti Generálnímu ředitelství cel o spotřební dani z minerálních olejů, o kasační stížnosti žalobce. Jádrem sporu v projednávané věci je způsob prokázání skutečné spotřeby minerálních olejů pro výrobu tepla v souvislosti s výpočtem nároku na vrácení spotřební daně podle § 56 zákona o spotřebních daních, a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 413/2003 Sb.
Celní úřad pro Liberecký kraj (dále jen „správce daně“) 33 dodatečnými platebními výměry vydanými ve dnech 5. až 19. 6. 2018 žalobci doměřil spotřební daň z minerálních olejů za zdaňovací období únor 2014 až prosinec 2016 (s výjimkou března 2014 a ledna 2015) v celkové výši 1.158.960 Kč.
Odvolání žalobce proti všem dodatečným platebním výměrům žalovaný rozhodnutím ze dne 19. 10. 2018 zamítl a rozhodnutí správce daně potvrdil.
Žalovaný konstatoval, že správce daně na základě výsledku daňové kontroly snížil žalobci přiznaný nárok na vrácení spotřební daně za výše zmíněná zdaňovací období. Žalovaný odkázal na § 56 zákona o spotřebních daních a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 413/2003 Sb., přičemž zdůraznil, že podmínkou vzniku nároku na vrácení daně z minerálních olejů je prokázání skutečné spotřeby oleje pro výrobu tepla. Důkazní břemeno ohledně množství skutečně spotřebovaného minerálního oleje za účelem výroby tepla tíží žalobce. Ten však množství spotřebovávaného oleje exaktně neměřil, nýbrž je stanovoval výpočtem zohledňujícím množství jím v recyklerech zahřáté asfaltové směsi a spotřebu recykleru. Na skutečnou spotřebu má vliv množství faktorů a použitím teoretického koeficientu a měrné hmotnosti se skutečné spotřeby dobrat nelze. Evidenci měl žalobce vést pro každé topné zařízení zvlášť, což nečinil, přestože využíval vícero recyklerů dvou různých typů. Žalobce měl nastavit svou evidenci tak, aby odrážela skutečnou spotřebu olejů v topných zařízeních. Prokázání pouze pravděpodobné spotřeby minerálních olejů nestačí.
Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu, kterou Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 22. 7. 2019, čj. 59 Af 48/2018-85, zamítl.
Pokud jde o prokázání skutečné spotřeby minerálního oleje, krajský soud konstatoval, že žalobce zjišťoval množství protopeného oleje výpočtem „průměrná spotřeba oleje v litrech na tunu“ x „množství ohřáté asfaltové směsi v tunách“. Takto vypočtené množství oleje žalobce nijak nekorigoval, aby lépe odpovídalo skutečné spotřebě. V případě typu recykleru BA10000 bylo navíc udávané množství spotřebovaného oleje vyjadřováno souhrnně jednou cifrou, přestože žalobce spotřebovával olej ve dvou recyklerech tohoto typu, a byl proto podle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 413/2003 Sb. povinen prokazovat svůj nárok evidencí skutečně spotřebovaného oleje vedenou za každý recykler zvlášť. Krajský soud dále uvedl, že předložená evidence o výdeji oleje z nádrže bencalor do jednotlivých recyklerů, kterou žalobce předložil v průběhu daňové kontroly, není způsobilá prokázat množství skutečně spotřebovaného oleje. Přelití určitého množství oleje do recykleru automaticky neznamená také jeho užití za účelem výroby tepla.
Žalobcův způsob výpočtu množství spotřebovaného oleje je podle krajského soudu přinejlepším nepřesný. Na reálné množství oleje spáleného za účelem ohřátí asfaltové směsi tak, aby mohlo dojít k její pokládce, má bez pochyby vliv jak hustota (měrná hmotnost) oleje a asfaltové směsi, tak počáteční teplota směsi a teplota okolního vzduchu. Rozdíly, které v důsledku rozdílných podmínek při jednotlivých ohřevech mohou vznikat, není výpočet žalobce schopen reflektovat. Dalšími problematickými faktory při zjišťování množství oleje prostřednictvím aplikovaného výpočtu jsou žalobcem užívané údaje o průměrné spotřebě recyklerů 6 nebo 7 litrů na tunu. Žalovaný přepočítal dle údajů na internetových stránkách výrobce recyklerů, že spotřeba oleje je v případě obou používaných typů recyklerů stejná, tedy cca 6 litrů oleje na tunu asfaltové směsi. Přesný výsledek pochopitelně závisí na konkrétní hustotě oleje. Těmto údajům pak zjevně neodpovídá žalobcem užívaný teoretický koeficient 7 l/t, nicméně ani spotřeba 6 l/t nemůže být logicky zcela konstantní. Dalším problematickým faktorem vstupujícím do žalobcova výpočtu je i samotné množství žalobcem ohřáté asfaltové směsi, které žalobce stanovoval na základě jím vystavených faktur. V některých případech však bylo na fakturách zachyceno množství asfaltové směsi v m2, z čehož zjevně není možno objem či hmotnost asfaltové směsi přesně stanovit. I pokud měl žalobce k dispozici objem asfaltové směsi v m3, přepočet na hmotnost směsi opět vychází z její hustoty, jež nemusí být ve všech případech naprosto totožná.
Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost. Stěžovatel má za to, že nebyla náležitým způsobem přezkoumána klíčová žalobní námitka, která se týká prokázání skutečné spotřeby minerálního oleje k výrobě tepla. Stěžovatel se domnívá, že právní závěry učiněné v napadeném rozsudku, jsou zjevně ovlivněny souvisejícím soudním řízením ve věci vedené u krajského soudu pod sp. zn. 59 Af 14/2019 (u NSS pak pod sp. zn. 10 Afs 293/2019), které se sice váží k obdobné klíčové námitce, ovšem za zcela odlišných situací vzešlých z rozdílných daňových řízení (daňová kontrola x místní šetření), od kterých se odvíjejí různá práva a povinnosti na straně stěžovatele a žalovaného v daňovém řízení. Krajský soud rovněž zamítl žalobu za současného odmítnutí provádění dokazování předloženými listinami směřujícími k doložení dřívější vlastní správní praxe správce daně až do roku 2011. Nevypořádal se rovněž s uplatněnou námitkou vztahující se k povinnosti správce daně ve smyslu § 92 odst. 5 písm. c) zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, tj. prokázat skutečnosti vyvracející věrohodnost, průkaznost, správnost či úplnost povinných evidencí.
Stěžovatel jako důkaz osvědčující skutečnou spotřebu oleje k výrobě tepla použil kombinaci údajů o výdeji oleje z nádrže bencalor, provozních záznamů recyklerů a údajů o dodaném množství ohřáté asfaltové směsi dle vydaných faktur. Spotřeba minerálních olejů k výrobě tepla byla stěžovatelem propočítána dle stanovené spotřeby oleje k výrobě tepla vyplývající z technické dokumentace výrobce recykleru. Tato provozní zařízení (recyklery) nemají od výrobce namontovány měřiče spotřeby oleje k výrobě tepla a vzniká zde otázka, zda by případný zásah do tohoto zařízení dodatečnou montáží měřiče spotřeby neznamenal porušení záruky či porušení servisních podmínek od výrobce a zda v případě dodatečné montáže měřiče spotřeby (průtokoměru) by tato okolnost byla příslušným správcem daně akceptována. V tomto případě sice krajský soud v napadeném rozsudku tuto variantu připustil jako nejefektivnější, nikoliv však jako akceptovatelnou ze strany správce daně. Nutno současně podotknout, že takto vykázané množství spotřebovaného minerálního oleje stěžovatelem nepřevyšovalo množství, které bylo vydáno z nádrže bencalor, ani nepřevyšuje množství řádně zakoupeného minerálního oleje stěžovatelem.
V této souvislosti stěžovatel upozorňuje, že vyhláška č. 413/2003 Sb. neurčuje konkrétní způsob vedení evidence spotřeby minerálního oleje, pouze požaduje evidovat údaje o zakoupeném množství minerálního oleje a skutečné spotřebě minerálního oleje.
Nejvyšší správní soud zrušil rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec i rozhodnutí žalovaného a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
(…)
c) Prokázání skutečné spotřeby minerálního oleje a legitimní očekávání
[41] Klíčovou spornou otázkou v projednávané věci je ovšem prokázání skutečné spotřeby minerálního oleje ze strany stěžovatele. Stěžovatel množství spotřebovaného oleje počítá na základě údajů o doloženém nákupu oleje, fakturovaném množství ohřáté asfaltové směsi a průměrné spotřebě recykleru.
[42] Jak již Nejvyšší správní soud uvedl shora, podmínky vracení daně z minerálních olejů osobám užívajícím tyto oleje pro výrobu tepla blíže upravuje § 56 zákona o spotřebních daních (ve znění účinném do 26. 3. 2019). Podle § 56 odst. 1 tohoto zákona „[n]
árok na vrácení daně vzniká právnickým a fyzickým osobám, které nakoupily za cenu včetně daně, vyrobily pro vlastní spotřebu nebo přijaly v režimu podmíněného osvobození od daně minerální oleje podle § 45 odst. 1 písm. b) uvedené pod kódy nomenklatury 2710 19 41 až 2710 19 49 (dále jen ‚topné oleje‘), které byly jimi prokazatelně použity pro výrobu tepla a které byly prokazatelně označkovány a obarveny podle části páté, pokud jsou předmětem značkování a barvení vybraných minerálních olejů. Toto ustanovení se nevztahuje na osoby, kterým byla vrácena daň z nakoupených topných olejů podle § 15, 15a nebo 55
.“[43] Podle § 56 odst. 5 zákona o spotřebních daních „[n]
árok na vrácení daně vzniká dnem spotřeby topných olejů pro výrobu tepla
“. Podle § 56 odst. 7 věty první téhož zákona „[n]árok na vrácení daně se prokazuje dokladem o prodeji a evidencí o nákupu a spotřebě vedenou kupujícím
“. V případě, kdy právnické a fyzické osoby použijí pro výrobu tepla topné oleje, které samy vyrobily nebo obarvily a označkovaly v daňovém skladu, prokazuje se nárok na vrácení daně interním dokladem (o tento případ popsaný v poslední větě § 56 odst. 7 zákona o spotřebních daních se však v projednávané věci nejedná).[44] Podle § 1 vyhlášky č. 413/2003 Sb. „[n]
árok na vrácení spotřební daně (dále jen
‚daň‘) zaplacené v cenách některých minerálních olejů (dále jen ‚topné oleje‘) se uplatňuje v daňovém přiznání (§ 56 odst. 10 zákona) částkou vypočtenou vynásobením sazby daně snížené o 660,- Kč/1000 l množstvím topných olejů prokazatelně použitých pro výrobu tepla za zdaňovací období (§ 17 zákona) v 1000 litrech, přičemž toto množství se zaokrouhluje na tři desetinná místa
“.
[45] Podle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 413/2003 Sb. platí, že „[e]
vidence, kterou subjekt prokazuje za příslušné zdaňovací období nárok na vrácení daně, obsahuje údaje o množství nakoupených topných olejů a o skutečné spotřebě těchto olejů pro výrobu tepla. Údaje o nákupu se evidují podle jednotlivých dokladů o prodeji, jejichž náležitosti jsou stanoveny zákonem. Evidence o spotřebě se vede zvlášť za každé topné zařízení, ve kterém se topné oleje spotřebovávají. K daňovému přiznání se připojí kopie dokladů o prodeji a na kopii bude vyznačeno, že je shodná s originálem. Kopie dokladů o prodeji podepisuje osoba odpovědná za odebrání topných olejů na straně daňového subjektu
.“ (Obdobně § 2 odst. 2 vyhlášky č. 413/2003 Sb. pak v návaznosti na § 56 odst. 7 poslední větu zákona o spotřebních daních upravuje vedení evidence rovněž v případě, kdy subjekt použije pro výrobu tepla topné oleje, které sám vyrobil nebo které obarvil a označkoval v daňovém skladu).[46] K výkladu a aplikaci shora citovaných ustanovení existuje dosud dosti skromná
judikatura
správních soudů, obzvláště Nejvyššího správního soudu.[47] V rozsudku ze dne 11. 6. 2020, čj. 9 Afs 308/2019-38, Nejvyšší správní soud vyslovil závěr, že nárok na vrácení daně z minerálních olejů dle § 56 zákona o spotřebních daních je daňový subjekt povinen prokázat dokladem o prodeji a evidencí o nákupu a spotřebě minerálních olejů, tj. způsobilým podkladem obsahujícím údaje o typu a množství nakoupených minerálních olejů za cenu včetně daně a o skutečné spotřebě těchto olejů pro výrobu tepla. Nejvyšší správní soud v tomto rozsudku konkrétně uvedl: „
Pro uplatnění nároku na vrácení daně je daňový subjekt povinen ve smyslu § 56 odst. 1 zákona o spotřebních daních prokázat, že nakoupil lehké topné oleje za cenu včetně daně a že je použil pro zákonem stanovený účel, tj. na výrobu tepla. Tyto hmotněprávní podmínky prokazuje ve smyslu odst. 7 uvedeného ustanovení dokladem o prodeji a evidencí o nákupu a spotřebě vedenou podle zákona o spotřebních daních a vyhlášky. Odstavce 1 a 7 citovaného ustanovení nelze vnímat izolovaně, nýbrž v jejich logické propojenosti. Neodpovídalo by totiž principu racionálního zákonodárce, pokud by se povinnost prokázat koupi a spotřebu lehkých topných olejů nevázala na jejich prokazatelné použití pro zákonem sledovaný účel. Smyslem daňového zvýhodnění je zcela zjevně preference využití lehkých topných olejů na výrobu tepla, což však může být splněno pouze tehdy, budou-li za tímto účelem skutečně použity. V opačném případě hrozí riziko nežádoucích daňových úniků. Ostatně, § 56 odst. 1 zákona o spotřebních daních výslovně zmiňuje prokazatelné použití pro výrobu tepla. Obdobné znění ve vztahu k evidenci obsahuje vyhláška, která vyžaduje uvést skutečnou spotřebu těchto olejů pro výrobu tepla. Z hlediska dikce a smyslu zákonné a prováděcí úpravy považuje NSS za nesporné, že pro úspěšné uplatnění nároku na vrácení spotřební daně musí být z předložených dokladů a evidence prokazatelná spotřeba lehkých topných olejů v souladu se zákonem stanoveným účelem (srov. rozsudek NSS ze dne 24. 11. 2009, čj. 2 Afs 96/2009-65). Přesto, že povinností správce daně je dbát, aby skutečnosti rozhodné pro správné stanovení daňové povinnosti byly zjištěny co nejúplněji, daňové řízení není založeno na zásadě vyšetřovací, nýbrž na povinnosti daňového subjektu prokázat vše, co sám tvrdí (viz rozsudek NSS ze dne 9. 2. 2005, čj. 1 Afs 54/2004-125, publ. pod č. 1022/2007 Sb. NSS). Je to tedy daňový subjekt, kdo nese břemeno tvrzení ve vztahu ke své daňové povinnosti (včetně nároku na vrácení daně) a břemeno důkazní ve vztahu k těmto tvrzením (§ 92 odst. 3 daňového řádu)
.“ (body 33-35 rozsudku) [48] V odkazované věci však nešlo o nějaké dílčí formální pochybení při vedení evidence, ale o důkazní nezpůsobilost celé předložené evidence. Nejvyšší správní soud v této souvislosti zdůraznil: „
Aby evidence byla způsobilým podkladem pro prokázání nároku na vrácení daně, musí z ní být patrné, o jaké lehké topné oleje se jednalo, jaké množství bylo spotřebováno v jednotlivých zařízeních za účelem výroby tepla, zda u nich byla splněna daňová povinnost, musí být vedena zvlášť pro každé zařízení. To však předložená evidence nesplňovala
.“ (viz bod 40 rozsudku)[49] V projednávané věci žalovaný i krajský soud poukázali rovněž na obecné závěry rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 10. 2015, čj. 31 Af 86/2014-109, v němž byla mezi účastníky rovněž sporná otázka splnění podmínky prokázání použití minerálních olejů pro výrobu tepla. Krajský soud v Hradci Králové v tomto rozsudku uvedl: „
Pokud chce daňový subjekt úspěšně nárokovat vrácení spotřební daně, je povinen prokázat, že zakoupené minerální oleje byly skutečně použity na zákonem předvídaný účel. Jak ustanovení § 56 odst. 7 písm. zákona o spotřebních daních, tak ustanovení § 2 odst. 1 vyhl. č. 413/2003 Sb. totiž výslovně hovoří o prokázání skutečné spotřeby minerálních olejů pro nárok na vrácení daně. Jako důkaz přitom může být osvědčeno vše, co je schopno skutečné použití předmětných minerálních olejů k zákonem stanovenému účelu prokázat, evidence však musí být vedena tak, aby skutečnou, nikoliv odhadnutou či pravděpodobnou, spotřebu prokazovala. Evidence skutečné spotřeby se přitom musí vždy vztahovat ke každému konkrétnímu zdaňovacímu období. Tuto přísnost zákona nelze obejít ani tvrzením, že v součtu více zdaňovacích období byl nakonec uplatněn nárok jen z toho, co bylo pro výrobu tepla opravdu použito. Je tedy vždy na daňovém subjektu, aby si zajistil, pokud chce nárokovat nějaký daňový benefit, dostatečné podklady a věrohodné důkazy pro prokázání splnění podmínek pro jeho přiznání, tj. v tomto případě např. zajištěním sledování hladiny v nádržích na topné oleje u topných zařízení (jak bylo zjištěno, plastové nádrže byly částečně průhledné, některé byly opatřeny ryskami, některé osazeny měřidlem snímajícím výšku hladiny), apod
.“ V tomto případě však byla skutková situace odlišná a množství spotřebovaného oleje bylo odhadováno. [50] Krajský soud v nyní projednávané věci s odkazem na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové uvedl, že ačkoliv „
žalobcem užívaný výpočet lze považovat za ‚kvalifikovanější‘ odhad, neboť žalobce k výsledku dochází výpočtem na základě konkrétních vstupních údajů
“, ze shora popsaných důvodů „však jde ve své podstatě stále pouze o odhad. Žalobce tedy rovněž prokazuje spotřebu pravděpodobnou, nikoli však skutečnou. Přitom je to on, kdo požaduje využití benefitu vrácení spotřební daně a koho tedy tíží důkazní břemeno ohledně skutečně spotřebovaného minerálního oleje
“ (viz bod 33 rozsudku krajského soudu). [51] Nejvyšší správní soud nesouhlasí se závěrem krajského soudu o tom, že by zákonné úpravě o prokázání množství skutečné spotřebovaného minerálního oleje pro výrobu tepla podle § 56 zákona o spotřebních daních a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 413/2003 Sb. v projednávané věci nebylo možno dostát rovněž kvalifikovaným výpočtem na základě objektivních a prokazatelných vstupních údajů.
[52] Předně je nutno zdůraznit, že zákon o spotřebních daních ani vyhláška č. 413/2003 Sb. opravdu nestanoví konkrétní způsob, jakým má být množství skutečně spotřebovaného minerálního oleje měřeno a evidováno. Ustanovení § 2 odst. 1 vyhlášky č. 413/2003 Sb. v tomto směru stanoví toliko požadavek, aby evidence, kterou subjekt prokazuje za příslušné zdaňovací období nárok na vrácení daně, obsahovala „
údaje o množství nakoupených topných olejů a o skutečné spotřebě těchto olejů pro výrobu tepla
“. Současně evidence o spotřebě „se vede zvlášť za každé topné zařízení, ve kterém se topné oleje spotřebovávají
“. Jak zdůraznil Nejvyšší správní soud ve shora citovaném rozsudku čj. 9 Afs 308/2019-38, pro úspěšné uplatnění nároku na vrácení spotřební daně musí být z předložených dokladů a evidence prokazatelná spotřeba lehkých topných olejů v souladu se zákonem stanoveným účelem. Množství skutečné spotřeby těchto olejů pro výrobu tepla ve smyslu § 2 odst. 1 vyhlášky č. 413/2003 Sb. tak jistě nelze „prokázat“ libovolným a nijak nepodloženým odhadem spotřeby. [53] Na druhou stranu Nejvyšší správní soud poukazuje na skutečnost, že právní úprava v tomto případě nejde tak daleko jako v jiných oblastech, aby současně stanovila konkrétní způsob výpočtu, kterým má být vypočítána výše nároku na vrácení spotřební daně z minerálních olejů jako například v oblasti zemědělské výroby (viz vyhláška č. 79/2019 Sb., o způsobu výpočtu výše nároku na vrácení spotřební daně z minerálních olejů spotřebovaných v zemědělské prvovýrobě nebo při provádění hospodaření v lese). Právní úprava v tomto případě rovněž nejde ani tak daleko, aby nařizovala instalaci speciálních měřičů (např. průtokoměrů) na zařízeních (recyklerech), která je ani od výrobce zpravidla zabudovány nemají (v této souvislosti lze podpůrně odkázat na institut nevyměření poplatků za znečišťování podle zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, a s tím související instalaci měřicího zařízení pro jednorázové či kontinuální měření, viz rovněž rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 9. 2020, čj. 1 As 145/2019-42).
[54] Za této situace je tedy nezbytné připustit, aby množství skutečné spotřeby minerálních olejů pro výrobu tepla ve smyslu § 2 odst. 1 vyhlášky č. 413/2003 Sb. bylo možno prokázat rovněž pomocí výpočtu provedeného na základě objektivních a prokazatelných vstupních údajů. Těmito údaji na vstupu jsou v projednávané věci zejména 1) množství ohřáté asfaltové směsi (váha a plocha ohřátého asfaltu), 2) průměrná spotřeba oleje dle údajů výrobce příslušného typu recykleru a v neposlední řadě rovněž 3) údaj o zakoupeném množství příslušného minerálního oleje, resp. množství odčerpaného oleje z nádrže bencalor.
[55] Nejvyšší správní soud nijak nezpochybňuje skutečnost, že na reálné množství oleje spotřebovaného (spáleného) za účelem ohřátí asfaltové směsi tak, aby mohlo dojít k její pokládce, má nepochybně vliv řada faktorů – jak hustota (měrná hmotnost) oleje a asfaltové směsi, tak počáteční teplota směsi a teplota okolního vzduchu. Rozdíly, které v důsledku rozdílných podmínek při jednotlivých ohřevech mohou vznikat, není výpočet založený mj. na průměrné spotřebě oleje příslušným typem recykleru schopen zcela přesně reflektovat. Na druhé straně nelze odhlédnout od skutečnosti, že ani evidence zaznamenávající měření množství oleje nalitého do recykleru, případně zůstatkového oleje po ohřátí asfaltové směsi, by nebyla prosta drobných omylů a nepřesností, o možnostech záměrné manipulace nemluvě. Obzvláště pokud by toto měření nebylo prováděno automaticky, pomocí instalovaného měřicího zařízení, ale bylo činěno manuálně osobami, které obsluhují recykler.
[56] Nadto Nejvyšší správní soud podotýká, že výpočty založené na objektivních a prokazatelných vstupních údajích nelze považovat za „nepřesné“ jenom proto, že mezi tyto vstupní údaje patří rovněž „průměrné hodnoty“ (v tomto případě průměrná spotřeba oleje příslušným typem recykleru dle údajů jeho výrobce). Ostatně výpočty založené na průměrech a paušálech jsou běžnou součástí daňového práva a jsou používány v řadě oblastí. Mají svůj jasný smysl a účel. Obzvláště v situacích, kdy zjištění konkrétních vstupních údajů a hodnot může být spojeno s nepřiměřenými obtížemi, které by zbytečně zatěžovaly jak daňové subjekty, tak by značně znesnadňovaly správu daní a nepoměrně tak zvyšovaly náklady na jejich stanovení. V neposlední řadě nelze odhlédnout ani od povahy a obsahu zdaňované ekonomické činnosti žalobce. Je jasné, že pořizovací cena minerálních olejů na zahřátí asfaltové směsi je nesrovnatelně nižší částkou v poměru k dalším surovinám a komoditám, kterých je zapotřebí k pokládce asfaltu (např. vlastní asfaltové směsi, lidské práce, provozu recyklerů, dopravě atd.) a které tvoří rozhodující objem jak příjmů, tak výdajů podrobených pohledu vznikající daňové povinnosti. Nejedná se proto o položku, která by nutně odůvodňovala měření s přesností „lékárenských vah“.
[57] Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že množství skutečně spotřebovaného minerálního oleje pro výrobu tepla podle § 56 zákona o spotřebních daních a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 413/2003 Sb. lze prokázat rovněž kvalifikovaným výpočtem, je-li proveden na základě objektivních a prokazatelných vstupních údajů. (…)
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.