4013/2020
Soudní poplatky: věcné osvobození; ochrana při platební neschopnosti zaměstnavatele
Soudní poplatky: věcné osvobození; ochrana při platební neschopnosti zaměstnavatele
k § 11 odst. 1 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích
Plnění poskytované státem jako ochrana při platební neschopnosti zaměstnavatele je „státní dávkou“ ve smyslu § 11 odst. 1 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.
(Podle rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 9. 2019, čj. 64 Ad 1/2019-299)
Věc:
L. H. proti Ministerstvu práce a sociálních věci o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele.Ministerstvo práce a sociálních věcí rozhodnutím ze dne 14. 5. 2013 zamítlo žalobcovo odvolání a potvrdilo rozhodnutí Úřadu práce České republiky ze dne 12. 1. 2012, kterým byla zamítnuta žalobcova žádost o uspokojení splatných mzdových nároků zaměstnance podle zákona č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů (dále jen „ZOZPNZ“) s odůvodněním, že žádost byla podána dne 4. 1. 2012 přestože dřívější příkaz k úhradě mzdových nároků byl vydán dne 22. 11. 2011. Žádost byla tedy podána v blokační 12měsíční lhůtě stanovené § 5 odst. 1 ZOZPNZ.
Žalobce proti tomuto rozhodnutí podal žalobu, ve které namítal, že zákon nikde nelimituje ani neukládá zaměstnanci povinnost uplatnit veškeré možné mzdové nároky dle ZOZPNZ jedinou žádostí pod sankcí ztráty zbytku nároku (v jediné žádosti neuplatněného). Žalobci tak není zakázáno učinit více postupných žádostí.
Podle žalovaného pozdější doplácení již částečně přiznaných mzdových nároků by podle něj představovalo obcházení § 5 odst. 2 ZOZPNZ. Žádost by přitom byla navíc uplatněna až po uplynutí lhůty stanovené ZOZPNZ k podání žádosti.
Krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
(…)
[17 ]Krajský soud zastává názor, že toto řízení je osvobozeno od soudních poplatků podle § 11 odst. 1 písm. b) zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, když plnění vyplácené zaměstnancům státem jako ochrana při platební neschopnosti zaměstnavatele je podle krajského soudu tzv. „státní dávkou“.
[18] Pojem „státní dávka“ nedefinuje zákon o soudních poplatcích ani žádný jiný právní předpis České republiky. Vyskytuje se krom zákona o soudních poplatcích již jen v zákoně č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, [§ 4 odst. 1 písm. i)] jako plnění osvobozené od daně, ovšem bez jakéhokoli odkazu či definice, a v dnes již zrušeném zákoně č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů [§ 9 písm. f) – zde jako „
další státní sociální dávka
“], jako aprobovaný účel zpracování citlivých údajů, ovšem opět bez jakékoli definice či odkazu.[19]Krajský soud proto sdílí názor komentářové literatury: „
Jedná se o sběrnou kategorii, přičemž je do značné míry na rozhodovací činnosti soudů, jaké typy plnění sem budou zařazeny
.“ (Večeřa, J. Zákon o soudních poplatcích. Komentář
. Praha : Wolters Kluwer, 2015). (…)
[20 ]Podle názoru zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (usnesení Nejvyššího správního soudu1) ze dne 25. 9. 2018, čj. Konf 15/2018-11) ve shodě s komentářovou literaturou (Hendrych, D. a kol.:
Správní právo. Obecná část
. Praha : C. H. Beck, 2012) se staví plnění poskytované státem jako ochrana při platební neschopnosti zaměstnavatele po bok jiných dávek sociálního zabezpečení.[21] Bylo by i proti smyslu předmětné dávky, která má zaměstnanci pomoci překlenout období, kdy je bez prostředků (které mu měl vyplatit jeho zaměstnavatel, ale neučinil tak), požadovat po dotčeném zaměstnanci platbu soudního poplatku.
[22] Proto krajský soud uzavírá, že plnění poskytované státem jako ochrana při platební neschopnosti zaměstnavatele je „státní dávkou“ ve smyslu § 11 odst. 1 písm. b) zákona o soudních poplatcích a soudní řízení v těchto věcech je od soudních poplatků osvobozeno.
[23] Z tohoto důvodu krajský soud nevybral poplatek z žaloby a rozhodl též o vrácení zaplacených soudních poplatků z dovolání, které tak byly zaplaceny dne 17. 10. 2014 (2 000 Kč) a 30. 11. 2016 (10 000 Kč) na základě nesprávných výzev soudů (§ 10 odst. 2 zákona o soudních poplatcích).
[24] Pro úplnost krajský soud doplňuje, že mu nepřísluší přezkoumávat závěry Nejvyššího správního soudu, který dne 12. 4. 2019 v této věci vybral soudní poplatek z kasační stížnosti proti usnesení podepsaného soudu ze dne 22. 2. 2019, čj. 64 Ad 1/2019-271.
1) Správně má být „usnesení zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, ze dne 29. 5. 2018, čj. Konf 15/2018-11“.
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.