Vydání 10/2015

[9] Dříve než přistoupil k řešení sporné otázky, musel rozšířený senát posoudit svoji pravomoc o ní rozhodnout.

[10] Podle § 17 odst. 1 s. ř. s. "[d]."

[11] Rozšířený senát má za to, že podmínky výše citovaného ustanovení jsou splněny. K dílčímu rozkolu v postupech jednotlivých senátů při vybírání soudních poplatků za řízení o kasační stížnosti již došlo (v důsledku jejich odlišných právních názorů na nutnost splnění poplatkové povinnosti či samotnou poplatkovou povinnost), předkládající senát se chce navíc odchýlit od převažujícího právního názoru výslovně a opakovaně již vyjádřeného v rozhodnutích Nejvyššího správního soudu. Tento názor přitom v aplikační praxi přetrvává i po změně právní úpravy v oblasti soudních poplatků, jež byla v zákoně o soudních poplatcích i v soudním řádu správním provedena s účinností ode dne 1. 1. 2012 zákonem č. 303/2011 Sb.

[12] Úvodem považuje rozšířený senát za potřebné připomenout podstatu a funkce institutu soudních poplatků a také základní ustanovení zákona, jež poplatkovou povinnost upravují a do jejichž znění se tato doktrinální východiska promítají.

[13] Soudní poplatky jsou součástí soustavy poplatků (do ní ještě patří zejména poplatky správní a místní), jejichž základním rysem je zpoplatnění úkonů veřejné moci. Soudní poplatky mají tři základní funkce: fiskální (jejímž cílem je, aby ti, kdo se obracejí na soudy, přispěli k úhradě nákladů spojených s jejich činností), regulační (jejímž cílem je odradit podatele od svévolných, bezdůvodných anebo malicherných návrhů, které by soudy zbytečně zatěžovaly) a motivační (jež má působit tak, aby povinní dobrovolně plnili své povinnosti a účastníci právních vztahů řešili své spory mimosoudně).

[14] Podle § 1 zákona o soudních poplatcích se poplatky "", "" (Příloha zákona).

[15] Podle § 3 odst. 1 věty druhé uvedeného zákona rozhoduje ve správním soudnictví "". Podle § 3 odst. 4 téhož zákona "[v]".

[16] Podle § 4 odst. 1 zákona, "[j][...]".

[17] Výše uvedená ustanovení, v nichž jsou zakotvena základní pravidla pro výběr soudních poplatků, jsou pak s ohledem na funkce, jež tyto poplatky mají, dále rozvinuta v § 11 citovaného zákona, kde jsou upraveny případy osvobození od soudních poplatků. Ze zákona se osvobození vztahuje buď na řízení v určitých věcech, anebo na osoby, které zákon taxativně vypočítává. Takovéto osvobození pak platí i pro další fáze řízení ve věci, ve správním soudnictví tedy i pro řízení o kasační stížnosti.

[18] Kromě osvobození, kterého se dostává účastníkům ze zákona, lze toto dobrodiní přiznat podle § 36 odst. 3 s. ř. s. též individuálně rozhodnutím soudu při splnění podmínek zde uvedených. Také v tomto případě se osvobození přiznané pro řízení o návrhu (žalobě) vztahuje i na řízení o kasační stížnosti.

[19] Ve správním soudnictví se tedy soudní poplatek platí za každý návrh, jímž se zahajuje řízení ve věci samé (za žalobu), není-li řízení od poplatku osvobozeno nebo není-li od poplatku osvobozen účastník, ať již ze zákona, či rozhodnutím soudu. Totéž platí i pro kasační stížnost. Zákon o soudních poplatcích pak v určitých případech stanoví poplatkovou povinnost i nad tento rámec a spojuje ji i s některými dalšími návrhy; v oblasti správního soudnictví konkrétně s návrhem na přiznání odkladného účinku žaloby nebo kasační stížnosti (položka 20 Přílohy), dále s návrhem na vydání předběžného opatření (položka 5 Přílohy) a s návrhem na přikázání věci z důvodu vhodnosti (položka 24 Přílohy).

[20] Na základě této výchozí premisy přistoupil rozšířený senát k posouzení sporné otázky. V projednávané věci směřuje podaná žaloba proti rozhodnutí správního orgánu ve věci přestupkové. Řízení v této věci podléhá poplatkové povinnosti (o čemž není mezi účastníky sporu), stěžovatel jako přestupce není od této povinnosti osvobozen ani zákonem, ani rozhodnutím soudu, svoji povinnost zaplatit poplatek ostatně sám nijak nezpochybnil. Řízení o žalobě bylo ukončeno usnesením o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku. Při aplikaci obecného pravidla formulovaného v bodě 19 tedy podléhá poplatkové povinnosti i kasační stížnost proti tomuto usnesení podaná.

[21] Rozšířený senát nenalezl na straně stěžovatele žádné důvody, proč by soudní poplatek v projednávané věci neměl být vybrán. Zákon sám neformuluje žádné výjimky pro tyto případy a o individuální osvobození si stěžovatel ani v řízení o žalobě, ani v řízení o kasační stížnosti nepožádal. Dřívější judikaturou definovaný problém "" odpadl ke dni účinnosti zákona č. 303/2011 Sb., jímž byl novelizován zákon o soudních poplatcích (tj. ke dni 1. 1. 2012), a proto již v současné době nemůže být pro modifikaci poplatkové povinnosti relevantním důvodem.

[22] Dotazuje-li se tedy první senát, zda lze považovat skutečnost, že stěžovatel napadá kasační stížností usnesení krajského soudu o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, samu o sobě za důvod k tomu, aby Nejvyšší správní soud nepožadoval po stěžovateli zaplacení soudního poplatku za řízení o kasační stížnosti, pak odpověď zní, že nikoliv. Jestliže věcí ve smyslu soudního řádu správního i zákona o soudních poplatcích je zde přezkoumání rozhodnutí o uložení sankce za přestupek a řízení o žalobě je zpoplatněno, pak nelze řízení o kasační stížnosti v téže věci nějak oddělit a dovodit, že toto řízení poplatkové povinnosti nepodléhá. Důvody, které krajský soud k jeho rozhodnutí vedly, jsou pro posouzení této otázky irelevantní.

[23] Vzhledem k šíři problematiky, kterou s odkazem na dosavadní judikaturu první senát v usnesení o postoupení věci předestřel, považuje rozšířený senát za potřebné vyjádřit se dále i k poplatkové povinnosti stěžovatelů za kasační stížnosti podané proti usnesením krajského soudu o neosvobození od soudních poplatků nebo o neustanovení zástupce a také k otázce povinného zastoupení.

[24] Zde je totiž situace odlišná. V předešlém textu bylo zdůrazněno, že poplatková povinnost stíhá účastníky zásadně za řízení a její vznik je spojen s podáním návrhu na zahájení řízení ve věci samé (zde žaloby); za jiné návrhy či úkony se poplatek platí jen tehdy, jestliže to zákon výslovně stanoví.

[25] Žádost o osvobození od soudních poplatků či návrh na ustanovení zástupce však svou povahou nejsou návrhy na zahájení řízení ve věci samé ani nepatří mezi jiné zpoplatněné návrhy či úkony vyjmenované v zákoně o soudních poplatcích; jedná se jen o procesní návrhy podané v probíhajícím řízení o žalobě, které je zpoplatněno a za něž má být poplatek vybrán. "" o těchto návrzích tak nejsou spojena s další poplatkovou povinností.

[26] Kasační stížnost je však připuštěna i proti usnesením o těchto procesních návrzích (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 20. 5. 2014, čj. 3 As 125/2012-43, č. 3072/2014 Sb. NSS), je proto otázkou, zda v těchto případech podléhá řízení o kasační stížnosti poplatkové povinnosti, či nikoliv. Rozšířený senát proto zvažoval, zda ve prospěch poplatkové povinnosti svědčí více skutečnost, že i v těchto případech probíhá jakési řízení o návrhu, jenž je v zákoně primárně koncipován jako (mimořádný) opravný prostředek proti konečným rozhodnutím krajského soudu o návrzích podaných ve věci samé (zde o žalobě proti rozhodnutí), nebo zda má naopak větší význam skutečnost, že zde o žádné pokračování řízení ve věci samé nejde a poplatek se za procesní návrhy podané v řízení u krajského soudu nevybírá.

[27] Po posouzení věci dospěl rozšířený senát k závěru, že řízení o kasační stížnosti zde s poplatkovou povinností spojeno není. V případě rozhodování krajského soudu o žádosti o osvobození od soudního poplatku a o návrhu na ustanovení zástupce (ale i o jiných procesních návrzích) totiž považuje za nejpodstatnější, že se jedná pouze o úkony učiněné v probíhajícím řízení o žalobě, které slouží k zajištění podmínek řízení nebo jeho řádného průběhu. Řízení o kasační stížnosti proti rozhodnutím soudu o těchto návrzích nevybočuje z vymezeného rámce, jeho výsledkem není nic jiného než jen konečné rozhodnutí o procesní otázce podstatné pro žalobní řízení, jež před krajským soudem i v době rozhodování Nejvyššího správního soudu stále běží.

[28] Jestliže je tedy poplatková povinnost spojena s řízením o žalobě, v jehož rámci rozhoduje Nejvyšší správní soud o "" kasační stížnosti, nevzniká podáním takové kasační stížnosti stěžovateli nová poplatková povinnost, neboť za řízení ve věci je již zaplaceno (případně se tato otázka řeší).

[29] Výše uvedené závěry se pak promítají i do úvah o povinném zastoupení stěžovatele. Je-li podána kasační stížnost proti usnesení krajského soudu o neosvobození od soudních poplatků, o neustanovení zástupce či proti jinému procesnímu usnesení učiněnému v řízení o žalobě, je rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti učiněno v rámci tohoto řízení, a proto se zde § 105 odst. 1 a 2 s. ř. s. neuplatní.

[30] Rozšířený senát shrnuje, že stěžovatel má povinnost zaplatit poplatek za řízení o kasační stížnosti jen tehdy, pokud kasační stížnost směřuje proti rozhodnutí krajského soudu o návrhu podaném ve věci samé (o žalobě) či o jiném návrhu, jenž je spojen s poplatkovou povinností. [§ 1 písm. a), § 2 odst. 2 písm. b) a § 4 odst. 1 písm. d) zákona o soudních poplatcích].

[31] Řízení o kasační stížnosti proti rozhodnutím krajského soudu o procesních návrzích, které učinil stěžovatel v průběhu řízení o žalobě, poplatkové povinnosti nepodléhá. Podmínkou řízení zde není ani povinné zastoupení stěžovatele podle § 105 odst. 2 s. ř. s.

[32] Rozšířený senát v předložené věci posuzoval pouze dílčí právní otázku, proto o ní podle § 71 odst. 1 jednacího řádu Nejvyššího správního soudu rozhodl usnesením a věc vrátil k projednání a rozhodnutí prvnímu senátu s právním názorem výše uvedeným.