1552/2008
Služební poměr vojáka z povolání: odpovědnost za ztrátu svěřených předmětů; provedení a zhodnocení důkazů
Ej 94/2008
Služební poměr vojáka z povolání: odpovědnost za ztrátu svěřených předmětů; provedení a zhodnocení důkazů
k § 106 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění zákona č. 254/2002 Sb.
V případě odpovědnosti za ztrátu svěřených předmětů (§ 106 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání) je důkazní břemeno na vojákovi, kterému byly tyto předměty svěřeny. Této odpovědnosti se může zprostit tehdy, pokud je prokázáno, že ztrátu
"nezavinil"
, tj. že se nedopustil zaviněného protiprávního jednání, které mělo za následek tuto ztrátu. V příslušném správním řízení tento voják musí především uvést skutečnosti rozhodné pro závěr, že ke ztrátě došlo bez jeho "zavinění"
. Na správním orgánu je, aby k tomuto tvrzení provedl odpovídající důkazy.(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2008, čj. 8 As 40/2006-43)
Věc:
Ing. Petr B. proti Velitelství sil podpory a výcviku Armády České republiky o odpovědnost za ztrátu svěřených předmětů, o kasační stížnosti žalobce.Velitel Vojenského ústavu 3255 Praha dne 12. 7. 2005 rozhodl, že žalobce je povinen v souladu s § 106 zákona č. 221/1999 Sb. zaplatit České republice - Ministerstvu obrany k úhradě škody částku 27 216 Kč. Neznámý pachatel odcizil ze soukromého vozidla žalobce 1 kus služebního přenosného PC a 1 kus
Card Phone D 211
. Žalobce tyto věci nechal ležet na zadním sedadle svého automobilu.Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, které dne 23. 9. 2005 žalovaný zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil. Ponechání svěřeného materiálu na volně přístupném neveřejném prostoru (zde na ulici) je pochybením v povinnosti řádného zajištění.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu u Krajského soudu v Praze. Uvedl, že dne 25. 5. 2005 měl ve svém automobilu ve sportovním batohu počítač s příslušenstvím. S manželkou odjel vozidlem do ulice Na Kocínce v Praze, kde kolem 15.30 z vozu vystoupil a asi na pět až deset minut se vzdálil. Ve voze na místě řidiče zůstala sedět jeho manželka, která po vystoupení žalobce z vozu uzamkla všechny dveře. Následně neznámá osoba rozbila okno a batoh s počítačem odcizila. Žalobce zavolal Policii ČR, která vozidlo ohledala a potvrdila, že k vniknutí do něho došlo po rozbití okna. U žalobce k porušení povinností, které by měly za následek způsobení škody, nedošlo. Jeho počínání nelze hodnotit ani jako nedbalost - vědomou či nevědomou.
Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 29. 5. 2006 byla žaloba zamítnuta. Soud sdílí názor žalovaného, že odpovědnost vojáka za ztrátu předmětů, které mu byly svěřeny ve smyslu § 106 zákona č. 221/1999 Sb., je přísnější než obecná odpovědnost za škodu. Žalobce mohl vědět, že pokud tyto předměty ponechá, byť v uzamčeném vozidle s další osobou, vystavuje je nebezpečí možného odcizení. Pro posouzení otázky zaviněného jednání žalobce je zcela nerozhodné, že předměty byly uloženy ve sportovním batohu a že pachatel nemohl tušit, že tento batoh obsahuje počítač. Porušení právní povinnosti žalobce spočívá především v tom, že svěřené předměty ponechal mimo svůj dosah.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost. V ní především vyslovil nesouhlas se závěrem krajského soudu o odpovědnosti stěžovatele. Argumentace soudu není dostatečně přesvědčivá; soud pouze zopakoval argumentaci správního orgánu. Poukázal na to, že vozidlo nezanechal opuštěné, ale zůstala v něm přítomna dospělá osoba (navíc rovněž příslušnice ozbrojeného sboru). K vloupání do auta došlo na frekventované ulici v tzv. lepší části města
("na dobré adrese").
Stěžovatel tedy považoval zabezpečení věcí v autě za přiměřené jak situaci, tak i hodnotě a charakteru převážených věcí.Nejvyšší správní soud napadený rozsudek Krajského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
Na rozdíl od obecné odpovědnosti (§ 101 - § 103 zákona č. 221/1999 Sb.) je v případě odpovědnosti za ztrátu svěřených předmětů (§ 106 téhož zákona) důkazní břemeno na vojákovi, kterému byly tyto předměty svěřeny na písemné potvrzení. Této zvláštní odpovědnosti se může zprostit tehdy, pokud je prokázáno, že ztrátu nezavinil (přesněji řečeno nedopustil se zaviněného protiprávního jednání, které mělo za následek tuto ztrátu).
V příslušném správním řízení (a i v případném řízení před soudem ve správním soudnictví) tento voják musí především tvrdit (unést břemeno tvrzení), že ke ztrátě (odcizení) došlo bez jeho
"zavinění"
. Je pak na správním orgánu, aby k tomuto tvrzení provedl odpovídající důkazy.Stěžovatel popsal, jak k odcizení mělo dojít, dostatečně podrobně ve vyjádření osoby odpovědné za způsobenou škodu ze dne 23. 6. 2005, v odvolání proti rozhodnutí správního orgánu prvého stupně (a následně i v žalobě). K prověření tohoto tvrzení stěžovatele měl správní orgán k dispozici pouze kopii záznamu o podání vysvětlení ze dne 26. 5. 2005, sepsaného na Místním oddělení Policie ČR v Praze 6, Pelléova 21, dne 26. 5. 2005 po 19 hodině a kopii usnesení téhož místního oddělení ze dne 17. 7. 2005 o odložení věci. K prověření věrohodnosti tvrzení stěžovatele nebylo zjišťováno, zda a kdy bylo odcizení oznámeno policii, zda a kdy a s jakými zjištěními bylo provedeno šetření na místě. Ani ve správním řízení nebyla vyslechnuta manželka stěžovatele, která měla být v momentu odcizení na místě přítomna. Pokud je v rozhodnutí o odvolání dovozováno, že na menším zabezpečení se podílelo i to, že na okna auta byla instalována folie, není z obsahu správního spisu zřejmé, zda folie bránily pro pohled zvenčí ověření, zda je v autě přítomna osoba (zda folie byly umístěny na všech oknech, zda při pohledu zvenčí byly zcela neprůhledné).
Teprve po provedení všech potřebných důkazů a jejich zhodnocení, na základě takto zjištěného skutkového stavu věci by bylo možné učinit právní závěry, zda se stěžovateli podařilo své odpovědnosti zprostit. Přes tento nedostatek přezkoumávaného správního rozhodnutí byla žaloba proti tomuto rozhodnutí (aniž by i soud provedl další dokazování) zamítnuta. Pro úplnost (pro potřebu dalšího řízení) je možno uvést, že nelze ze samotné skutečnosti, že došlo k odcizení, dovozovat existenci zaviněného protiprávního jednání odpovědné osoby. Pokud tedy například po doplnění důkazního řízení správní orgán i soud dospějí k závěru, že tvrzení stěžovatele o způsobu odcizení odpovídá skutečnosti, bude třeba se zevrubněji zabývat otázkou, zda opatření učiněná stěžovatelem byla se zřetelem na všechny okolnosti k ochraně svěřených věcí dostatečná, mj. zda a jaký rozdíl v tomto směru by byl mezi osobní přítomností stěžovatele či jiné dospělé osoby.
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.