776/2006
Služební poměr vojáka z povolání a výsluhový příspěvek
Ej 197/2004
Služební poměr vojáka z povolání: výsluhový příspěvek
k § 19 odst. 1 písm. d) a § 143 odst. 6 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, v původním znění
k § 9 odst. 1 písm. c) vyhlášky Ministerstva obrany č. 113/1996 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků, ve znění pozdějších předpisů*)
Skončí-li služební poměr vojáka z povolání propuštěním ze služebního poměru proto, že pro něj není v důsledku organizačních změn jiné služební zařazení [§ 19 odst. 1 písm. d) zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání], a skončí-li z tohoto důvodu i studium při zaměstnání, je pro stanovení výše výsluhového příspěvku podle § 143 odst. 6 citovaného zákona určující skutečná, nikoli plánovaná doba studia [§ 9 odst. 1 písm. c) vyhlášky Ministerstva obrany č. 113/1996 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků, ve znění pozdějších předpisů].
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 2. 2004, čj. 6 A 54/2001-46)
Věc:
Jaromír H. proti Ministerstvu obrany o výsluhový příspěvek.Dne 3. 4. 1998 uzavřel žalovaný se žalobcem dohodu o vyslání ke studiu při zaměstnání s tím, že délka studia byla stanovena na 48 měsíců a závazek k setrvání ve služebním poměru vojáka z povolání po skončení studia na dobu jednonásobku délky studia; ke studiu byl žalobce vyslán dnem 1. 9. 1998. Dle rozkazu ministra obrany č. 268 byl žalobce dle § 19 odst. 1 písm. d) zákona o vojácích z povolání propuštěn ze služebního poměru vojáka z povolání dnem 30. 9. 2000.
Žalobce nato podal žádost o výsluhový příspěvek a odchodné. Rozhodnutím ze dne 15. 2. 2001 přiznal Vojenský úřad sociálního zabezpečení žalobci výsluhový příspěvek dle § 142 odst. 1, § 132 a § 143 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve výši 6674 Kč měsíčně.
Odvolání proti tomuto rozhodnutí zamítl žalovaný rozhodnutím ze dne 9. 4. 2001 a napadené rozhodnutí potvrdil. Své rozhodnutí odůvodnil tak, že žalobci byla pro výpočet výsluhového příspěvku započtena doba skutečného studia společně se závazkem za studium, nikoliv doba plánovaného ukončení vysokoškolského studia.
Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného opravným prostředkem u Vrchního soudu v Praze. Zpochybnil zde přepracování rozhodné doby pro účely výpočtu stanovení výsluhového příspěvku: dohodou s Armádou České republiky byl totiž jeho závazek stanoven na dobu určitou, a to do 31. 7. 2006, bez jakéhokoliv dodatku o tom, že závazek je podmíněn pokračováním ve studiu.
Žalovaný ve svém vyjádření k opravnému prostředku uvedl, že základním kritériem pro vznik nároku na výsluhový příspěvek je doba trvání služebního poměru včetně dopočtené doby v případě skončení služebního poměru dle § 19 odst. 1 písm. d) zákona o vojácích z povolání. Žalobce byl vyslán ke studiu dnem 1. 9. 1998 a ke skončení studia došlo zároveň s propuštěním ze služebního poměru; nestudoval tedy v celém plánovaném rozsahu, ale jeho studium bylo ukončeno dne 30. 9. 2000. Zbývalo mu tedy splnit závazek za studium v délce 2 roků a 1 měsíce, tj. od 1. 10. 2000 do 31. 10. 2002. V tomto rozsahu mu byla započtena doba rozhodná pro účely vzniku nároku a výši výsluhových náležitostí.
Nejvyšší správní soud, který převzal neskončenou věc od Vrchního soudu v Praze podle § 132 s. ř. s., pokračoval v řízení o ní jako o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu. Tuto žalobu pak jako nedůvodnou zamítl.
Z odůvodnění:
Zásadní námitkou žalobce, kterou uplatnil v žalobě, je nesouhlas s přepracováním rozhodné doby pro účely výpočtu výsluhového příspěvku tak, jak byla stanovena v rozhodnutí Vojenského úřadu sociálního zabezpečení ze dne 15. 2. 2001, tedy na 20 roků a 8 dnů. Žalobce poukázal na skutečnost, že dle dohody, kterou uzavřel s Armádou České republiky dne 3. 4. 1998, měl jeho služební poměr trvat do 31. 7. 2006, tedy po dobu 48 měsíců studia společně s dalšími 48 měsíci jako závazkem setrvání ve služebním poměru.
Nejvyšší správní soud se s touto žalobní námitkou neztotožnil z následujících důvodů: ve vyhlášce Ministerstva obrany č. 113/1996 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků, ve znění pozdějších předpisů, která je
relevantní
pro posouzení sporné věci, je přesně stanovena doba závazku k setrvání ve služebním poměru vojáka z povolání. Z této zákonné úpravy vyplývá, že závazek k setrvání ve služebním poměru vojáka z povolání po skončení studia je stanoven na jednonásobek doby trvání studia, přičemž úprava také přesně definuje, co se rozumí pod pojmem zahájení a skončení studia.V projednávané věci zahájil žalobce studium dne 1. 9. 1998 a ukončil je dne 30. 9. 2000 propuštěním ze služebního poměru. Jeho skutečné studium jako vojáka z povolání trvalo 2 roky a 1 měsíc, nikoliv 48 měsíců, jak bylo původně plánováno. Proto i závazek k setrvání ve služebním poměru vojáka z povolání měl délku 2 roků a 1 měsíce a počal běžet od 1. 10. 2000, přičemž měl skončit právě za 2 roky a 1 měsíc. Nejvyšší správní soud se proto ztotožňuje se započtením doby rozhodné pro účely vzniku nároku a výši výsluhových náležitostí tak, jak byla provedena v napadeném rozhodnutí a rozhodnutí mu předcházejícím.
*) Zrušena k 1. 12. 1999 vyhláškou č. 264/1999 Sb., o poskytování studijního volna vojákům z povolání.
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.