Vydání 2/2006

V době ukončení služebního poměru žalobce (služební poměr byl ukončen ke dni 31. 3. 1993) bylo rozhodováno o výsluhovém příspěvku podle tehdy platné právní úpravy, tj. podle zákona č. 76/1959 Sb., který v § 33 stanovil výši a podmínky přiznání výsluhového příspěvku vojákům z povolání propuštěným ze služebního poměru. Jelikož žalobce konal službu v ozbrojených silách po dobu 20 let, vztahoval se na něj § 33 odst. 1 písm. c) citovaného zákona, podle něhož mu náležel výsluhový příspěvek do 60 let věku ve výši 30 % platu. Podle odst. 1 citovaného ustanovení je pro vyměření dávek podle tohoto zákona rozhodný platový tarif a pravidelné měsíční příplatky náležející vojákovi z povolání v posledním kalendářním měsíci trvání služebního poměru a měsíční průměr proměnlivých příplatků, odměn a prémií vyplacených v kalendářním roce předcházejícím dni skončení služebního poměru, pokud podléhají dani ze mzdy. Rozhodnutím Vojenského úřadu sociálního zabezpečení ze dne 12. 5. 1993 byl žalobci přiznán výsluhový příspěvek podle citovaného zákona na dobu od 1. 4. 1993 do 28. 8. 2014 ve výši 3375 Kč. Tato částka byla vypočítána ze základu ve výši 9220 Kč tvořeného částkou 9180 Kč (výše platu náležící v posledním kalendářním měsíci před propuštěním) a částkou 40 Kč (měsíční průměr proměnlivých složek platu vyplacených v kalendářním roce předcházejícím dni skončení služebního poměru, pokud podléhají dani ze mzdy), přičemž za 20 let služby v ozbrojených silách náleželo žalobci 30 % uvedeného základu, tedy částka 2766 Kč, zvýšená podle zákona č. 547/1992 Sb. o 22 % (609 Kč).

Rozhodování o snížení výsluhového příspěvku probíhalo již za účinnosti nové právní úpravy výsluhových náležitostí podle zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, který v § 165 odst. 4 stanoví, že výsluhový příspěvek přiznaný podle dosavadních předpisů se považuje za výsluhový příspěvek podle tohoto zákona, a to ve výši, v jaké náležel ke dni účinnosti tohoto zákona, a nadále se vyplácí a zvyšuje za podmínek, které stanoví tento zákon. Podle § 142 odst. 4 citovaného zákona platí pro organizaci a řízení o výsluhových náležitostech a jejich výplatě ustanovení zvláštních právních předpisů, přičemž zákon odkazuje na § 56 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zákon č. 155/1995 Sb.“). Podle ustanovení § 56 odst. 1 písm. c) tohoto zákona zjistí-li se, že důchod byl přiznán nebo je vyplácen ve vyšší částce, než v jaké náleží, důchod se sníží, a to ode dne následujícího po dni, jímž uplynulo období, za které již byl vyplacen.

Rozhodnutí Vojenského úřadu sociálního zabezpečení ze dne 10. 6. 2002 o snížení částky výsluhového příspěvku přiznaného rozhodnutím ze dne 12. 5. 1993, a to ode dne 1. 7. 2002, vydal správní orgán poté, co zjistil, že pro dřívější výpočet výsluhového příplatku byla použita nesprávná výše hrubého platu. Při stanovení výsluhového příspěvku rozhodnutím ze dne 12. 5. 1993 totiž došlo k chybnému výpočtu jeho výše, kdy do něj byly započítány rovněž doplatky platového tarifu, příplatky za vedení a zvláštní příplatek vyplacené sice v měsíci březnu 1993, ale náležející za měsíc předcházející. Snížení bylo provedeno podle ustanovení § 56 odst. 1 písm. c) zákona č. 155/1995 Sb. Výsluhový příplatek byl vypočítán ze základu 7920 Kč tvořeného výší platu náležejícího v posledním kalendářním měsíci před propuštěním ve výši 7880 Kč a měsíčního průměru proměnlivých složek platu vyplacených v kalendářním roce předcházejícím dni skončení služebního poměru, pokud podléhají dani ze mzdy, ve výši 40 Kč. Podle ustanovení § 33 odst. 1 písm. c) zákona č. 76/1959 Sb. náleží za 20 let služby 30 % základu, tedy 2 376 Kč, po zvýšení zákonem č. 547/1992 Sb. o 22 %, tedy o 523 Kč, jde o částku 2899 Kč. Po dalších zvýšeních zákonnými úpravami byl výsluhový příspěvek stanoven na celkovou výši 6462 Kč.

Námitka žalobce o výpočtu výsluhového příspěvku podle platového tarifu podle stavu před jeho ustanovením do nižší funkce je vzhledem k výše uvedené právní úpravě výsluhových náležitostí neopodstatněná. Rovněž není při stanovení výše výsluhového příspěvku možné započítat případné náhrady za bojové rozdílení či proplacení náhradního volna a služeb podle nařízení náčelníka generálního štábu č. 19/1992, neboť je nelze zařadit mezi náležitosti uvedené v § 33d odst. 1 zákona č. 76/1959 Sb. Postup správních orgánů proto nelze vyhodnotit jako nezákonný.