3814/2018
Služební poměr: propuštění ze služebního poměru; procesní práva účastníka řízení
Služební poměr: propuštění ze služebního poměru; procesní práva účastníka řízení
k § 42 odst. 1 písm. d), § 174 odst. 1 a § 184 odst. 2 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů
Je-li ve zvláštním řízení o propuštění ze služebního poměru z důvodu uvedeného v § 42 odst. 1 písm. d) zákona č. 361/2003 Sb. (zavrženíhodné jednání, které má znaky trestného činu a je způsobilé ohrozit dobrou pověst bezpečnostního sboru) prvním úkonem služebního funkcionáře doručení rozhodnutí o propuštění (§ 184 odst. 2 téhož zákona), je z povahy věci vyloučeno, aby propuštěný příslušník realizoval před vydáním rozhodnutí procesní práva účastníka řízení uvedená v § 174 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., jako je právo nahlížet do spisu, činit důkazní a jiné návrhy či právo vyjádřit v řízení své stanovisko. Tato práva může propuštěný příslušník logicky uplatnit až po předání rozhodnutí o propuštění či následně v odvolacím řízení.
(Podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 12. 2017, čj. 9 Ad 16/2015-78)*)
Věc:
Kateřina V. proti Krajskému ředitelství policie hlavního města Prahy o propuštění ze služebního poměru.Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 1 zahájilo dne 30. 7. 2011 trestní stíhání žalobkyně pro přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku a zločin přijetí úplatku podle § 331 odst. 1 a 3 písm. b) trestního zákoníku. Uvedených skutků se měla dopustit tím, že nejméně v době od 28. 4. 2011 do 29. 7. 2011 v lokalitách vymezených v rozhodnutí v době svého volna mezi službami, kdy měla nepřetržitý odpočinek, v kompletním služebním stejnokroji bez zákonného důvodu vykonávala dohled nad silničním provozem a jeho řízením, tzn. zastavovala motorová vozidla, zabraňovala jim ve vjezdu do ulice, vykazovala již zaparkované automobily z ulice, usměrňovala pohyb vozidel i chodců. Takto a následně obdobným jednáním vzbuzovala dojem, že vykonává pravomoc svěřenou jí zákonem č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, přičemž jednala pod příslibem vyplacení finanční odměny ve výši nejméně 2 000 Kč za jednu „
akci
“ od obviněného pprap. A. V., který ji na tyto akce dle požadavků různých filmových produkcí vysílal a vyplácel jí dohodnutou částku. Ředitelka Obvodního ředitelství policie Praha II proto dne 2. 8. 2011 rozhodla o propuštění žalobkyně ze služebního poměru příslušníka Policie České republiky pro porušení služebního slibu s tím, že služební poměr skončí podle § 42 odst. 5 písm. a) zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů dnem doručení tohoto rozhodnutí.V odvolání proti rozhodnutí I. stupně žalobkyně namítla, že rozhodnutí nemá oporu v zákoně, když i na rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru musí být aplikován zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, který stanoví podmínky pro okamžité zrušení pracovního poměru, které v jejím případě nebyly splněny. Dále namítla, že propuštění z důvodu spáchání trestného činu je upraveno v § 42 odst. 1 písm. a), b) a c) zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, kdy je nutno vyčkat na pravomocné rozhodnutí soudu o vině. Takovéto rozhodnutí chybí, neboť správní orgán I. stupně vycházel pouze z usnesení o zahájení trestního stíhání.
Žalovaný ve svém rozhodnutí ze dne 2. 4. 2015 pod slova „
oddělení hlídkové služby Smíchov
“ doplnil nový odstavec následujícího znění: „neboť porušila služební slib tím, že se dopustila zavrženíhodného jednání, které má znaky trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku a přijetí úplatku podle § 331 odst. 1 a 3 písm. b) trestního zákoníku, a toto jednání je způsobilé ohrozit dobrou pověst Policie České republiky
“. V dalším odvolací orgán prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Žalovaný následně zmínil, že dne 28. 11. 2011 vydal rozhodnutí, kterým odvolání žalobkyně zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Žalobkyně toto rozhodnutí napadla žalobou u Městského soudu v Praze, který jej rozsudkem ze dne 16. 7. 2014, čj. 3 Ad 2/2012-67, ve znění opravného usnesení ze dne 8. 12. 2014, čj. 3 Ad 2/2012-75, zrušil a vrátil věc žalovanému k dalším řízení. Žalovaný na základě tohoto zrušovacího rozsudku přistoupil k opětovnému projednání odvolání žalobkyně. K její námitce, že rozhodnutí I. stupně nemá oporu v zákoníku práce, uvedl, že služební poměr příslušníka Policie České republiky, kterým žalobkyně v době vytýkaného jednání byla, má vlastní právní úpravu v zákoně o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů a zákoník práce se v takovém případě nepoužije. Za nedůvodný označil také odkaz žalobkyně na § 42 odst. 1 písm. a) zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů s tím, že žalobkyně byla propuštěna dle § 40 odst. 1 písm. d) (správně mělo být uveden § 42 odst. 1 písm. d) – pozn. soudu) uvedeného zákona, který stanoví, že služební funkcionář je povinen propustit příslušníka, který poruší slib tím, že se dopustí zavrženíhodného jednání, které má znaky trestného činu a je způsobilé ohrozit dobrou pověst bezpečnostního sboru. Při propuštění podle uvedeného ustanovení nemusí služební funkcionář vyčkat na rozhodnutí, zda bude jednání příslušníka shledáno přestupkem, nebo trestným činem, avšak musí zjistit skutečný stav věci. Služební funkcionář si v rámci úvahy vytváří vlastní názor a úsudek, zda by jednání příslušníka bylo trestným činem z pohledu formálních znaků. Nerozhoduje tedy o tom, zda se daný příslušník dopustil trestného činu, ale posuzuje skutečnost, zda porušil služební přísahu zavrženíhodným jednáním, které má formální znaky trestného činu a je způsobilé ohrozit dobrou pověst bezpečnostního sboru.
V žalobě podané proti napadenému rozhodnutí žalobkyně nejprve zrekapitulovala průběh předchozího správního a soudního řízení. Napadené rozhodnutí se dle žalobkyně pokusilo zhojit rozsáhlé nedostatky rozhodnutí I. stupně a negovalo dvouinstančnost řízení ve věcech služebního poměru. Ke stejnému závěru dospěl i senát poradní komise krajského ředitele v doporučení ze dne 15. 1. 2015, který své stanovisko změnil až po zásahu předsedy poradní komise. Žalovaný předložil v odvolacím řízení zcela nové důkazy, se kterými žalobkyně neměla možnost se seznámit. Rozhodnutí I. stupně bylo opřeno pouze o usnesení o zahájení trestního stíhání, přičemž nyní žalovaný tvrdí, že k propuštění žalobkyně vedly zcela jiné důvody.
Námitku, že o jejím propuštění nebylo vedeno žádné řízení, žalovaný zpochybnil tvrzením, že toto řízení bylo zahájeno dne 4. 8. 2011 předáním rozhodnutí I. stupně. Ani žalovaný, ani Nejvyšší správní soud v rozsudcích, na něž žalovaný poukázal, však nevysvětlil, jak je to fyzicky proveditelné, když doručením rozhodnutí končí řízení ve věcech služebního poměru. Žalovaný nevysvětlil, jak mohl rozhodovat na základě zjištěného stavu věci, když řízení ve věci služebního poměru nebylo vedeno. Nevyrovnal se ani s námitkou, že § 183 zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů vylučuje právo účastníka řízení zakotvené v § 174 odst. 1 písm. a) a b) téhož zákona.
Žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Ohledně námitky, že ve věci propuštění žalobkyně ze služebního poměru nebylo vedeno řízení, žalovaný uvedl, že užitý postup upravuje § 183 a násl. zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Žalobkyně měla výhrady ke znění zákona, když uvedla, že odporuje fyzické proveditelnosti, aby doručením rozhodnutí bylo zahájeno řízení, přitom však zcela ignorovala znění zákona. Postup dle uvedeného ustanovení je již od přijetí zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů správními soudy bez jakýchkoliv výhrad akceptován.
V replice k vyjádření žalovaného žalobkyně uvedla, že považuje za
absurdní
, aby prvním úkonem v řízení bylo doručení rozhodnutí. Ani soud podle ní nevysvětlil tvrzení o přesunu dokazování do odvolacího řízení. Městský soud v Praze žalobu zamítl.
Z odůvodnění:
(…)[37] Námitku, v níž žalobkyně vytýká žalovanému, že (po vydání zrušovacího rozsudku) předložil v odvolacím řízení zcela nové důkazy, považuje soud za nedůvodnou a ryze účelovou. Listinné důkazy pocházející z trestního spisu, které žalovaný učinil součástí správního spisu, předně nemohly být pro žalobkyni něčím novým a neznámým, neboť lze důvodně předpokládat, že se s těmito důkazy seznámila v průběhu trestního řízení vedeného proti její osobě. Důvody, které vedly k propuštění žalobkyně ze služebního poměru, jsou stále tytéž, jako tomu bylo v době vydání prvostupňového rozhodnutí. Žalovaný v souladu se závazným pokynem soudu toliko napravil pochybení služebního funkcionáře spočívající v nezaložení listinných důkazů dokládajících trestnou činnost žalobkyně do správního spisu.
[38] Na tomto místě soud považuje za nutné zdůraznit, že nebylo povinností služebního funkcionáře seznámit s těmito důkazy žalobkyni před vydáním rozhodnutí o jejím propuštění ze služebního poměru. Jedná se o důsledek specifického charakteru řízení o propuštění ze služebního poměru z důvodu uvedeného v § 42 odst. 1 písm. d) zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Dle dikce § 183 téhož zákona se jedná o tzv. zvláštní řízení. Podle § 184 odst. 2 může být prvním úkonem v takovém řízení doručení rozhodnutí o propuštění, jestliže služební funkcionář uvedený v odstavci 1 zjistil takový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jeho rozhodnutí. Nemá-li tedy služební funkcionář žádné pochyby o tom, že příslušník se dopustil natolik závažného jednání, které je podle § 42 odst. 1 písm. d) zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů důvodem pro jeho
obligatorní
propuštění ze služebního poměru, je oprávněn ve zvláštním řízení doručit takovému příslušníkovi rozhodnutí o jeho propuštění ze služebního poměru na samém počátku řízení a propustit jej ze služebního poměru takříkajíc „na hodinu
“. K tomu došlo i v nyní projednávané věci, v níž žalobkyni bylo rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru doručeno dne 4. 8. 2011 zároveň s oznámením o zahájení řízení a poučením o jejích procesních právech. Při uplatnění takového postupu, k němuž služebního funkcionáře opravňuje shora citovaný § 184 odst. 2 zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, je z povahy věci vyloučeno, aby dotčený příslušník realizoval před vydáním rozhodnutí procesní práva účastníka řízení uvedená v § 174 odst. 1 tohoto zákona, jako je právo nahlížet do spisu, činit důkazní a jiné návrhy či právo vyjádřit v řízení své stanovisko. Tato práva může účastník, tj. propuštěný příslušník, logicky uplatnit až po předání rozhodnutí o propuštění a následně v průběhu odvolacího řízení, jak tomu bylo i v případě žalobkyně. Ta proto nemůže důvodně vytýkat služebnímu funkcionáři, že jí před vydáním prvostupňového rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru neumožnil uplatnit procesní práva, která jí přiznává § 174 odst. 1 zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Služební funkcionář ve zvláštním řízení tuto povinnost neměl, protože toto řízení v souladu s § 184 odst. 2 uvedeného zákona zahájil tím, že žalobkyni doručil rozhodnutí o jejím propuštění ze služebního poměru. [39] Soud k tomu dodává, že uplatnění procesních práv účastníka řízení zakotvených v § 174 odst. 1 písm. b) zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, tedy práva vyjádřit se před vydáním rozhodnutí k jeho podkladům, ke způsobu jejich zjištění, popřípadě navrhnout jejich doplnění, ve zvláštním řízení výslovně vylučuje § 183 téhož zákona.
[40] Argument žalobkyně, že žádné řízení o jejím propuštění vůbec nebylo vedeno, dle náhledu soudu svědčí o naprostém nepochopení zvláštního charakteru daného řízení a jeho shora popsaných specifik. Fyzická proveditelnost zvláštního řízení o propuštění příslušníka ze služebního poměru z důvodu uvedeného v § 42 odst. 1 písm. d) zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, kterou žalobkyně nechápe, spočívá v tom, že propouštěnému příslušníkovi je jako první úkon v řízení doručeno rozhodnutí o jeho propuštění ze služebního poměru, čímž je řízení vůči němu zahájeno. Služební poměr příslušníka v takovém případě v souladu s § 42 odst. 5 písm. a) zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů skončí dnem doručení rozhodnutí o propuštění. Případné odvolání, které je možno podat do 7 kalendářních dnů ode dne doručení rozhodnutí o propuštění, podle § 185 téhož zákona nemá odkladný účinek. Řízení jako takové však nekončí doručením prvostupňového rozhodnutí služebního funkcionáře, jak se mylně domnívá žalobkyně, ale teprve jeho právní mocí. Pokud se tedy propuštěný příslušník proti rozhodnutí odvolá, tak jako to učinila žalobkyně, řízení pokračuje dál před odvolacím orgánem.
(…)
*) Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost žalobkyně proti tomuto rozsudku svým rozsudkem ze dne 11. 10. 2018, čj. 7 As 114/2018-33.
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.