Vydání 8/2008

(...) V řízení před služebními funkcionáři bylo postaveno na jisto, že stěžovatel dne 13. 7. 2005 svým osobním vozem, v době, kdy se nacházel ve stavu práce neschopných, způsobil dopravní nehodu, přičemž ovlivňoval její svědky tak, aby tito posléze svědčili v jeho prospěch. Argumentuje-li stěžovatel, že po celou dobu vyšetřování byl v civilním oděvu a nedovolával se své příslušnosti k Policii České republiky, pak Nejvyšší správní soud dodává, že i přesto, jak je patrno z výpovědí Petra K. a Lenky F., které jsou součástí spisu, tito o jeho služebním poměru věděli. Jak naprosto správně konstatoval soud, policista je vázán služební přísahou jak v době výkonu služby, tak mimo ni, kdy se nachází v civilním oděvu. Tudíž i v době pracovní neschopnosti, pokud služební poměr příslušníka Policie České republiky trvá, je tento vázán služební přísahou a svým jednám je povinen ji naplňovat. Z jednání, kterým se stěžovatel snažil ovlivňovat svědky dopravní nehody, je zřejmý naprostý opak..

(...) Nejvyšší správní soud se zcela ztotožňuje se soudem v tom, že z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí je zřejmý úsudek o obsahu a rozsahu neurčitého právního pojmu "", který žalovaný vyložil a konfrontoval se skutkovými zjištěními, a správně usoudil, že jednání žalobce spočívající v porušení služební přísahy dosáhlo takové intenzity, že naplňuje znak jejího zvlášť závažného porušení. Služební funkcionáři tak dostáli požadavkům, které na ně klade správních soudů, představovaná rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 10. 2004, čj. 1 As 10/2003-58, publikovaným pod č. 896/2006 Sb. NSS.

Podle Nejvyššího správního soudu si stěžovatel, s ohledem na své služební postavení, musel být vědom nesprávnosti, tak i důsledků svého jednání, což je uvedeno i v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 1. 2006, čj. 6 As 60/2004-56, publikovaném pod č. 849/2006 Sb. NSS. Tudíž i přes dosavadní kladná hodnocení stěžovatel svým jednáním naplnil důvody pro postup podle § 106 odst. 1 písm. d) zákona o služebním poměru. Právní úprava klade na příslušníky Policie České republiky zvláštní nároky, což je dáno jejími specifickými úkoly převážně na úseku zabezpečování veřejného pořádku a bezpečnosti. Proto i takové jednání, které by u jiného případně nevyústilo v nepříznivé pracovněprávní následky, u příslušníků Policie České republiky může vést až k jejich propuštění ze služebního poměru.

Protože se jednalo o důvod propuštění podle § 106 odst. 1 písm. d) zákona o služebním poměru, soudu nelze vytýkat to, že shledal správným a zákonným postup služebních funkcionářů podle § 108 odst. 3 téhož zákona, podle kterého při propuštění z důvodu podle § 106 odst. 1 písm. d) je služební poměr ukončen dnem doručení rozhodnutí o propuštění. V posuzovaném případě tedy dnem 20. 7. 2005. Opačný postup by byl navíc v rozporu se zákonem, a stěžovatele by zjevně ve svých důsledcích zvýhodnil. Stěžovatelovo propuštění ze služebního poměru krátce před tím, než měl být ukončen služební poměr na základě jeho žádosti ze dne 6. 5. 2005, nelze v žádném případě hodnotit jako neúčelné, jak uvedl ve svém rozhodnutí soud. K ukončení služebního poměru propuštěním došlo za doby jeho trvání, což bylo v daném ohledu rozhodující. Skutečnost, že se tomu tak stalo v době, kdy již bylo zřejmé, že služební poměr stěžovatele skončí ke dni 31. 7. 2005, nemá relevanci. Propuštění ze služebního poměru je důsledkem stěžovatelova jednání a úmyslného porušení služební přísahy zvlášť závažným způsobem. Namítá-li stěžovatel, že tímto postupem byl zbaven nároků podle § 114 a násl. zákona o služebním poměru, pak Nejvyšší správní soud dodává, že tyto nároky přísluší policistům, kteří po celou dobu služby řádně a příkladě plnili služební povinnosti a nezpronevěřili se služební přísaze a jejímu obsahu. (...)