79/2004
Služební poměr příslušníků Policie ČR
Služební poměr příslušníků Policie ČR: odvolání z funkce ředitele útvaru ochranné služby
k § 3 odst. 8 zákona ČNR č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění zákona č. 26/1993 Sb.
k § 17 zákona ČNR č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky
I. Ustanovení § 3 odst. 8 zákona ČNR č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, podle něhož ředitele útvaru ochranné služby, který zajišťuje ochranu prezidenta České republiky a ochranu objektů, v nichž pobývá prezident České republiky, jmenuje a odvolává ministr vnitra se souhlasem prezidenta České republiky, má nejen kompetenční, ale i hmotněprávní charakter. Jednou z nutných podmínek pro jmenování či odvolání z funkce ředitele uvedeného útvaru je udělení souhlasu se jmenováním do této funkce či odnětí souhlasu při odvolání z funkce prezidentem České republiky; je-li tedy souhlas s výkonem funkce prezidentem České republiky odvolán, je výkon takové funkce pro konkrétní osobu znemožněn.
II. Odvolání souhlasu se jmenováním do uvedené funkce prezidentem České republiky je zvláštním důvodem pro převedení na jinou funkci, a to vedle důvodů uvedených v ustanovení § 17 zákona ČNR č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky.
III. Nikdo nemá subjektivní právo, a tedy ani právní nárok, na ustanovení do zmíněné funkce. Odvolání z takové funkce proto není zkrácením subjektivních práv, která by byla pod soudní ochranou; soud proto žalobu proti rozhodnutí o odvolání z funkce jako nepřípustnou odmítne [§ 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 68 písm. e) s. ř. s.].
(Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 8. 2003, čj. 5 A 126/2001-43)
Věc:
Antonín M. v T. proti Ministerstvu vnitra o odvolání z funkce ředitele útvaru pro ochranu prezidenta České republiky a objektů, v nichž prezident České republiky pobývá.Ministerstvo vnitra rozhodlo dne 25. 5. 2001 o odvolání žalobce z funkce ředitele útvaru pro ochranu prezidenta České republiky a objektů, v nichž prezident pobývá, a o jeho převedení do personální pravomoci policejního prezidenta. Ministr vnitra dne 13. 8. 2001 rozklad žalobce zamítl. Rozhodnutí ministra vnitra napadl žalobce žalobou doručenou Vrchnímu soudu v Praze dne 8. 10. 2001. Protože věc nebyla Vrchním soudem v Praze skončena do 31. 12. 2002, byla podle § 132 s. ř. s. postoupena Nejvyššímu správnímu soudu k dokončení řízení.
V žalobních námitkách žalobce především uvedl, že naříkané rozhodnutí je neplatné, neboť podle ustanovení § 17 zákona ČNR č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, může být policista převeden na jinou funkci pouze z taxativně uvedených důvodů, avšak žalobou napadené rozhodnutí žádný takový důvod neuvedlo. Rovněž nesouhlasil s tím, že podmínkou pro jmenování do funkce a odvolání z funkce ředitele útvaru pro ochranu prezidenta je souhlas, popřípadě odvolání souhlasu, prezidenta České republiky.
Ze spisu vyplynulo, že prezident republiky sdělil dopisem ze dne 8. 5. 2001 ministru vnitra, že pominul jeho souhlas se jmenováním žalobce do funkce ředitele blíže specifikovaného útvaru pro ochranu prezidenta České republiky a objektů, v nichž prezident pobývá, a požádal o odvolání žalobce z funkce.
Nejvyšší správní soud žalobu jako nepřípustnou odmítl podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Z odůvodnění:
Podle § 2 s. ř. s. poskytují soudy ve správním soudnictví ochranu veřejným subjektivním právům fyzických i právnických osob způsobem stanoveným tímto zákonem a za podmínek stanovených tímto nebo zvláštním zákonem a rozhodují v dalších věcech, v nichž tak stanoví tento zákon.
Organizaci a řízení policie blíže upravuje zákon ČNR č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, v ustanovení § 3. Podle odstavce 7 tohoto ustanovení v čele útvaru ochranné služby, který zajišťuje ochranu prezidenta České republiky a ochranu objektů, v nichž pobývá prezident České republiky, stojí ředitel. Podle odstavce 8 téhož ustanovení pak ředitele útvaru ochranné služby uvedeného v odstavci 7 jmenuje a odvolává ministr se souhlasem prezidenta České republiky.
Jedná se o zákonné ustanovení, které má sice převážně kompetenční charakter, ale má rovněž dopad hmotněprávní.
Znamená to, že jednou z nutných podmínek pro jmenování či odvolání z funkce ředitele útvaru ochranné služby, který zajišťuje ochranu prezidenta České republiky a ochranu objektů, v nichž pobývá prezident České republiky, je udělení souhlasu prezidenta se jmenováním do této funkce či odnětí souhlasu prezidentem při odvolání z funkce.
Odvolání souhlasu prezidentem České republiky je tak zvláštním důvodem pro převedení na jinou funkci (odvolání z funkce).
Postup při odvolání z funkce a převedení na jinou funkci je upraven v ustanovení § 17 zákona ČNR č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky; podle odst. 3 tohoto ustanovení se provede odvoláním policisty z dosavadní funkce a jeho ustanovením do jiné funkce v témže druhu služby a není-li to možné, v jiném druhu služby.
Pro výkon funkce zvláště vyjmenované v ustanovení § 3 odst. 7 a 8 zákona ČNR č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, (tedy funkce ředitele útvaru ochranné služby, který zajišťuje ochranu prezidenta České republiky a ochranu objektů, v nichž pobývá prezident České republiky) je zákonem upravena zvláštní podmínka, kterou je udělení (či odnětí) souhlasu prezidentem České republiky. Jedná se tedy o zvláštní podmínku pro výkon této funkce. Odpadne-li splnění takové podmínky (je-li tedy souhlas s výkonem funkce ředitele útvaru ochranné služby prezidentem České republiky odvolán), výkon takové funkce je pro konkrétní osobu znemožněn. Odvolal-li prezident České republiky svůj souhlas s výkonem funkce ředitele útvaru ochranné služby žalobcem, pak odpadla možnost, aby žalobce tuto funkci vykonával; proto byl ministr vnitra nucen žalobce z funkce rozhodnutím odvolat, popř. jej převést do personální pravomoci policejního prezidenta.
Rozhodnutím o ustavení příslušníka Policie ČR do funkce nebo o odvolání z funkce ředitele útvaru ochranné služby, který zajišťuje ochranu prezidenta České republiky, ministr vnitra pověřuje určitou osobu výkonem oprávnění a povinností, které zákon s touto funkcí spojuje, nebo ji tohoto výkonu zprošťuje. Na pověření výkonem takové funkce a její výkon však není subjektivní právo, a tedy ani právní nárok.
Nejedná se tedy o zkrácení práva žalobce, pokud byl do funkce ředitele ustanoven rozkazem ministra vnitra (po předchozím souhlasu prezidenta republiky - jako zákonné podmínky pro ustanovení do funkce), tuto funkci po nějaký čas vykonával a poté, co prezident svůj souhlas s ustavením žalobce do funkce ředitele útvaru ochranné služby zajišťujícího ochranu prezidenta písemně zrušil, byl z funkce rozkazem ministra vnitra odvolán. Odvoláním z funkce ředitele útvaru pro ochranu prezidenta České republiky a objektů, v nichž prezident pobývá, a převedením do personální pravomoci policejního prezidenta nebyl žalobce krácen na svých subjektivních právech, která by byla pod soudní ochranou.
Domáhá-li se žalobce přezkoumání rozhodnutí, které je z přezkoumání podle tohoto nebo zvláštního zákona vyloučeno, je žaloba dle ustanovení § 68 písm. e) s. ř. s. nepřípustná. Z uvedeného důvodu soud návrh odmítá pro nepřípustnost podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
(ani)
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.