1863/2009
Služební poměr příslušníků Policie ČR: porušení služební přísahy zvlášť závažným způsobem
Služební poměr příslušníků Policie ČR: porušení služební přísahy zvlášť závažným způsobem
k § 106 odst. 1 písm. d) a § 108 odst. 3 zákona č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie ČR (v textu též „služební zákon“)*)
Za zvlášť závažné úmyslné porušení služební přísahy [§ 106 odst. 1 písm. d) zákona č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie ČR, ve spojení s § 108 odst. 3 téhož zákona], je třeba považovat takové jednání policisty, který po spáchání dopravní nehody ovlivňoval přímé svědky této nehody ve svůj prospěch a po zjištění pravdivého stavu věci z místa nehody ujel, aby dalšímu šetření dopravní nehody zabránil.
(Podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 9. 2007, čj. 9 Ca 296/2005-46**) )
Prejudikatura:
č. 849/2006 Sb. NSS, č. 896/2006 Sb. NSS a č. 1646/2008 Sb. NSS.Věc:
Jaroslav V. proti Policejnímu prezidiu České republiky o propuštění ze služebního poměru.Ředitel Policie ČR, Správy Severomoravského kraje, dne 18. 7. 2005 rozhodl podle § 106 odst. 1 písm. d) služebního zákona o propuštění žalobce ze služebního poměru příslušníka Policie ČR pro porušení služební přísahy zvlášť závažným způsobem; služební poměr byl ukončen v souladu s § 108 odst. 3 téhož zákona.
Žalobce brojil proti tomuto rozhodnutí odvoláním, které žalovaný dne 24. 10. 2005 zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil. Z odůvodnění rozhodnutí žalovaného především vyplývá, že žalobce dne 13. 7. 2005 v době nemoci řídil osobní vozidlo značky Škoda, kterým v době kolem 19.40 hod. v prostoru čerpací stanice v Klimkovicích narazil do stojanu pro čerpání pohonných hmot číslo a poškodil jej. V prostoru čerpací stanice byl přítomen Petr K., kterého žalobce oslovil s tím, aby se policejní hlídce, kterou přivolala obsluha čerpací stanice Lenka F., přihlásil jako viník nehody s tím, že žalobce je v pracovní neschopnosti a nemá řidičský průkaz. Petr K. souhlasil a žalobce mu předal doklady od vozidla. Kolem 20.15 hod. se na místo dostavil nadporučík Š. z Policie ČR, obvodního oddělení Bílovec. Z jeho úředního záznamu ze dne 13. 7. 2005 vyplynulo, že se po jeho příjezdu na místo jako řidič vozidla přihlásil pan K., který sdělil, že ke zranění osob nedošlo, předložil technický průkaz od vozidla a smlouvu o pojištění s tím, že vozidlo není jeho, hodlá jej koupit od majitele, který se nachází v prostorách prodejny čerpací stanice, a že k havárii došlo při zkoušení vozu. Jeho sdělení potvrdila i Lenka F. Nato npor. Š. prověřil majitele vozidla, tj. žalobce, který vysvětlení pana K. potvrdil s tím, že vozidlo neřídil, chtěl je prodat, za tím účelem nechal pana K. vozidlo vyzkoušet a přitom došlo k nehodě. Tato vysvětlení npor. Š. nepřesvědčila, proto znovu vyzval a poučil pana K. a paní F. o pravdivosti výpovědi, nato označili paní F. a pan K. jako viníka nehody žalobce. Npor. Š. s tímto novým zjištěním seznámil žalobce a vyzval jej, aby na místě vyčkal příjezdu příslušníků dopravních nehod. Žalobce nasedl do vozidla s tím, že mu předloží osobní doklady, z místa nehody však ujel směrem na Ostravu-Porubu. Pro posouzení odvolání žalovaný považoval zjištěný skutkový stav za objektivní, mající oporu ve spisové dokumentaci, a zdůraznil, že jednání žalobce je v rozporu se služební přísahou podle § 6 odst. 2 služebního zákona. Podle žalovaného má žalobcovo neukázněné jednání vysoce negativní vliv na ostatní policisty, na další zaměstnance Policie ČR i veřejné mínění a v tom je současně spatřováno poškození Policie ČR na veřejnosti. Jednání žalobce je v příkrém rozporu s povinnostmi, morálkou a etikou chování policisty a je proto zvlášť závažným a úmyslným porušením služební přísahy ve smyslu § 106 odst. 1 písm. d) a § 108 odst. 3 služebního zákona. Tvrzení žalobce, že z místa dopravní nehody ujel poté, co mu měl nadporučík Š. vyhrožovat, že na místo zavolá
„speciální jednotku, která ho spoutá a fyzicky napadne“
žalovaný považoval za účelové, a vzhledem ke skutečnosti, že žalobce byl sám zkušeným policistou, za nereálné. Další tvrzení žalobce o tom, že poté co opustil místo dopravní nehody nebyl ze strany policistou kontaktován ve svém bydliště je podle žalovaného vyvráceno úředním záznamem npor. Š., který se žalobce na pokyn dozorčí služby snažil v místě trvalého bydliště dostihnout.Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce žalobou, v níž především namítal neúplné a nesprávné vymezení hypotézy právní normy obsažené v § 106 odst. 1 písm. d) služebního zákona s tím, že žalovaný měl přihlédnout k tomu, že dne 13. 7. 2005, kdy došlo k události, byl žalobce od 22. 6. 2005 v pracovní neschopnosti z důvodu nemoci a s Petrem K. se dohodl, že on je řidičem žalobcova vozidla, které narazilo do jednoho z čerpacích stojanů, protože, že žalobce měl obavy z postihu za to, že je v době pracovní neschopnosti mimo místo bydliště. Žalobce dále poukázal na to, že pro něj náraz do čerpacího stojanu v důsledku mokrého a kluzkého povrchu znamenal šok, pod jehož vlivem jednal zkratkovitě a nepřiměřeně, na čemž se podílel i jeho nepříznivý zdravotní stav. Za takových okolností je jeho reakce lidsky i pochopitelná a omluvitelná, když po uplynutí určité doby jeho šok z události pominul a pochopil nesprávnost svého počínání, chtěl situaci vysvětlit přivolanému policistovi panu Š. a rovněž žádal o provedení dechové zkoušky. Žalobce popřel, že by z místa dopravní nehody ujel a svým jednání úmyslně mařil řádné prošetření nehody. Poukázal dále na nevhodné a arogantní chování policisty Š. vůči jeho osobě, zejména s ohledem na jeho zdravotní stav, a uvedl, že policistovi Š. oznámil, že na místě nehody nezůstane, vzdálí se do svého bydliště vzdáleného pouze několik set metrů a zde bude vyčkávat příjezdu příslušných policejních orgánů, kterým celou situaci objasní. Žalobce se tedy své odpovědnosti v žádném případě nevyhýbal, o čemž svědčí i to, že na místě dopravní nehody zanechal doklady k vozidlu, ve kterých bylo uvedeno i jeho telefonní číslo. Podle žalobce žalovaný dále při hodnocení intenzity porušení služební přísahy nepřihlédl k tomu, že byl v době události na předmětném místě žalobce jako civilní osoba v občanském oděvu, že se neprokazoval služebním průkazem policisty, choval se slušně a korektně a svým chováním nijak nepoškozoval Policii ČR na veřejnosti. Nekonkretizovaný závěr žalovaného o tom, že jednání žalobce má vysoce negativní vliv na ostatní policisty, na další zaměstnance Policie ČR a na veřejné mínění, proto nemá oporu v provedeném dokazování. Žalovaný měl dále přihlédnout k jeho osobě a dosavadnímu postoji k plnění služebních povinností, k tomu, že žalobce sloužil u policie 23 let a že měl dobré studijní a pracovní výsledky v praktickém výkonu služby, za což mu bylo uděleno ocenění, medaile a byl pravidelně odměňován, přičemž nikdy nebyl kázeňsky trestán.
Ve svém vyjádření k žalobě žalovaný především uvedl, že tvrzení žalobce o tom, že byl v šoku, je zjevně účelové; zdůraznil dále, že žalobce svým jednáním úmyslně ztěžoval a mařil řádné objasnění a prošetření dopravní nehody, a protože z místa nehody ujel, nebylo možno provést dechovou zkoušku ani fotodokumentaci jeho vozidla. Pokud žalobce popíral, že z místa nehody ujel a mařil vyšetřování, je tato skutečnost popisována panem K., npor. Š. i paní F. V místě bydliště nebyl posléze žalobce zastižen. K žalobcově poukazu na to, že po celou dobu vystupoval jako civilní osoba v občanském oděvu, neprokazoval se služebním průkazem policisty, choval se slušně a korektně, žalovaný uvedl, že služební přísaha zavazuje příslušníka Policie ČR nejen ve službě, ale i v době jeho volna a pracovní neschopnosti. Podstatou řízení o propuštění ze služebního poměru pro úmyslné zvlášť závažné porušení služební přísahy je správní uvážení příslušného služebního funkcionáře s personální pravomocí, zda konkrétní jednání žalobce lze kvalifikovat jako porušení služební přísahy a tato úvaha je součástí odůvodnění rozhodnutí.
Městský soud v Praze žalobu zamítl.
Z odůvodnění:
Podstatou sporu při přezkoumání zákonnosti postupu žalovaného je posouzení, zda byly dány důvody podle § 106 odst. 1 písm. d) a § 108 odst. 3 služebního zákona k propuštění žalobce ze služebního poměru příslušníka Policie ČR pro porušení služební přísahy zvlášť závažným způsobem a k ukončení služebního poměru pro úmyslné zvlášť závažné porušení služební přísahy dnem doručení napadeného rozhodnutí, či nikoliv.
(...) Žalobce v podané žalobě předně namítal, že žalovaný při zkoumání intenzity porušení služební přísahy žalobce nepřihlédl k jeho osobě, k jeho dosavadnímu postoji k plnění služebních povinností, k situaci, v níž došlo k porušení služební přísahy, ke způsobu a intenzitě konkrétních povinností, k důsledkům porušení služební přísahy pro Policii ČR a k tomu, zda svým jednáním způsobil Policii ČR škodu. Soud tuto žalobní námitku nepovažuje za opodstatněnou. Je tomu tak proto, že v průběhu správního řízení vyšly správní orgány obou stupňů z dostatečně zjištěného skutkového stavu, zejména z přímých důkazů – výpovědí svědků dopravní nehody, kterou dne 13. 7. 2005 žalobce v prostoru čerpací stanice v Klimkovicích způsobil, a sice Petra K. a obsluhy čerpací stanice Lenky F., jakož i ze záznamu průmyslové kamery, kde je nehodový děj zachycen. Na základě skutečností zjištěných v průběhu řízení bylo postaveno najisto, že žalobce poté, co způsobil dopravní nehodu, ovlivňoval Petra K. a Lenku F. tak, aby Petr K. přivolané policii sdělil, že nehodu způsobil sám, ve stejném smyslu měla vypovídat i Lenka F. Tito svědci dopravní nehody zprvu na žádost žalobce vypovídali v jeho prospěch, později si po poučení policisty, který se dostavil na místo vyšetření nehody, npor. Š., uvědomili nesprávnost svého jednání, svou výpověď změnili a uvedli pravdu. Tato skutečnost je zřejmá nejen ze sdělení Petra K., Lenky F. a kamerového záznamu, ale vyplývá i ze sdělení vyšetřujícího policisty npor. Š. a policistů dopravního inspektorátu, kteří byli na místo nehody přivoláni - podpraporčíka Tomáše S. a praporčíka K. Ze sdělení Petra K., Lenky F. a nadporučíka Š. je rovněž zřejmé, že žalobce z místa nehody ujel, ačkoliv byl před tím npor. Š. vyzván, aby vyčkal příjezdu policistů z dopravního inspektorátu. Petr K. a Lenka F. k tomu konkrétně uvedli, že se žalobce se svým vozidlem prudce rozjel, policista se jej snažil z vozu vytáhnout, dveře u vozu byly otevřené, rozjezd žalobcova vozu byl tak prudký, že zahvízdaly i pneumatiky. Žalobce tedy z místa nehody přes výzvu přítomného policisty ujel a jak vyplývá z dále zjištěného skutkového stavu nebyl posléze v místě bydliště kontaktní, neumožnil tak ani odběr krve na vyšetření na možnosti alkoholu ani došetření vlastní dopravní nehody (auto, kterým nehodu způsobil, odjel). Podle stanoviska soudu je takové jednání žalobce v hrubém rozporu se shora citovaným § 6 odst. 2 služebního zákona, tedy služební přísahou, kterou žalobce jako policista složil a ve které se zavázal, že bude čestným statečným a ukázněným příslušníkem Policie ČR a bude chránit práva občanů, veřejný pořádek, bezpečnost a ústavní zřízení České republiky s nasazením vlastního života a při plnění služebních povinností se bude vždy řídit Ústavou a zákony a v souladu s nimi i rozkazy a pokyny svých nadřízených. Pokud v této souvislosti žalobce namítal, že byl v době dopravní nehody v pracovní neschopnosti a s Petrem K. se dohodl pro obavy z postihu, že v době pracovní neschopnosti není v místě bydliště, že v nárazu do čerpacího stojanu došlo důsledku mokrého a kluzkého povrchu a že v důsledku šoku jednal zkratkovitě a nepřiměřeně, že po celou dobu vystupoval jako civilní osoba v občanském oděvu, neprokazoval se služebním průkazem policisty, choval se slušně a svým chováním nijak nepoškozoval Policii ČR, má soud ve shodě se žalovaným za to, že taková obrana žalobce nemůže zvrátit rozhodnutí služebního funkcionáře v personální pravomoci o propuštění žalobce ze služebního poměru, neboť jednání žalobce, který po spáchání dopravní nehody nabádá jiné osoby k nepravdivé výpovědi v jeho prospěch, poté s delším časovým odstupem (v podaném odvolání uváděl žalobce
„půlhodina čekání“
) vyčkal příjezdu vyšetřujícího policisty npor. Š., kterému sdělil nepravdivý popis událostí, a poté, kdy přímí svědci nehody Petr K. a Lenka F., po poučení nadporučíka Š. svou výpověď v neprospěch žalobce změnili, pak žalobce, přestože byl vyšetřujícím policistou nadporučíkem Š. poučen a vyzván, aby vyčkal příjezdu skupiny policistů dopravních nehod, z místa nehody předmětným vozem odjel a v místě bydliště již poté nebyl k zastižení, soud hodnotí jako jednání policisty, které je v příkrém rozporu s povinnostmi, morálkou a etikou příslušníků Policie ČR, jejichž dodržování je ze strany ostatních zaměstnanců Policie ČR, jakož i veřejnosti, právem očekáváno i v době mimo službu, tj. i v době trvání pracovní neschopnosti a v civilním oděvu. Závěr žalovaného o tom, že žalobcovo jednání mělo vysoce negativní vliv na ostatní policisty a další zaměstnance Policie ČR i na veřejné mínění a že v tom spatřuje poškozování Policie ČR na veřejnosti, soud sdílí a má za to, že jednání žalobce bylo zvlášť závažným úmyslným porušením služební přísahy a bylo právem důvodem k propuštění žalobce ze služebního poměru policisty podle § 106 odst. 1 písm. d) služebního zákona. Podle závěru soudu je z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí zřejmý úsudek o obsahu a rozsahu neurčitého právního pojmu „porušení služební přísahy zvlášť závažným způsobem“
, který žalovaný vyložil a konfrontoval jej se skutkovými zjištěními projednávané věci a správně usoudil, že jednání žalobce spočívající v porušení služební přísahy dosáhlo takové intenzity, že naplňuje zákonný znak zvlášť závažného porušení.Žalovaný správní orgán I. stupně rovněž správně přihlédl k jednání žalobce, který po zjištění pravdivého skutkového stavu dopravní nehody neuposlechl výzvy vyšetřujícího policisty nadporučíka Š. a z míst nehody ujel, v místě bydliště nebyl kontaktní a neumožnil tak policistům šetřícím dopravní nehodu učinit další běžné úkony s tím související, zejména vyšetřit, zda žalobce před nehodou nepožíval alkoholické nápoje. Žalobce si přitom s ohledem na své služební postavení a zařazení v Policii ČR musel být vědom důsledků svého jednání, a i v tomto ohledu nejednal proto čestně, statečně a ukázněně a porušil služební přísahu zvlášť závažným způsobem, jak žalovaný správní orgán správně uvedl (srov. č. 849/2006 Sb. NSS). Z obsahu odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí je rovněž zřejmé, že žalovaný i správní orgán I. stupně přihlédli k obsahu policejního materiálu, jehož součástí jsou i zjištění učiněná k osobě žalobce a jeho dosavadnímu postoji k plnění povinností policisty, když i přes kladná hodnocení osoby žalobce a jeho služebních povinností měli za to, že způsob a intenzita porušení služební přísahy jednáním žalobce jsou důvodem pro postup podle § 106 odst. 1 písm. d) služebního zákona. Skutečnost, že se žalovaný těmito okolnostmi zabýval, je zřejmá z důvodů, které v odůvodnění svého rozhodnutí v projednávané věci uvedl a soud pro stručnost na jeho závěry odkazuje. (...)
*) S účinností od 1. 1. 2007 nahrazen zákonem č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů.
**) Kasační stížnost žalobce proti tomuto rozsudku Nejvyšší správní soud zamítl rozsudkem ze dne 21. 5. 2008, čj. 3 Ads 30/2008-95, č. 1646/2008 Sb. NSS.
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.