Vydání 9/2009

(...) Žalovaný si především pro účely nového posouzení jednání žalobce z hlediska způsobu porušení služební přísahy neujasnil, co je vlastně skutkovým důvodem pro propuštění žalobce ze služebního poměru. Žalobce byl dle rozhodnutí služebních funkcionářů propuštěn pro jednání spočívající nesprávném zpracování návrhu na obžalobu pro státní zastupitelství, konkrétně v předložení návrhu na obžalobu s uvedením, že alkohol na místě nebyl u řidiče zjištěn, a bez přiložení protokolu o lékařském vyšetření při ovlivnění alkoholem, přestože tento odběr sám nařídil, protokol se zkumavkou a se vzorkem krve osobně převzal a protokol označil číslem jednacím. Následně se v popisu skutkového stavu věci v rozhodnutí I. stupně již uvádějí skutkové okolnosti, které nejsou vztahovány k osobním úkonům žalobce, když je zde uvedeno, že protokol s odebranou krví "byl" odeslán k rozboru a po rozboru "byl" zaslán zpět na SKPV OŘ PČR. Z uvedeného jednání správní orgány zřejmě dovodily, že žalobce sám zajistil a následně se mu do jeho dispozice i do vyšetřovacího spisu dostaly důkazy, které měl při zpracování návrhu na obžalobu učinit součástí hodnocení jednání řidiče dopravní nehody, a zajistit tak náležitou trestní odpovědnost na základě všech shromážděných podkladů. To znamená, že pokud jiné jednání (např. nesprávná koordinační činnost při vyšetřování, která by musela být prokázána s ohledem i na úkoly jiných policistů a složek) nebylo důvodem pro propuštění žalobce, což je zřejmé z výroku vydaného rozhodnutí, pak hodnocení porušení služební přísahy mělo být vztahováno právě k takovému jednání žalobce spočívajícímu v soustřeďování všech podstatných zjištění pro podání obžaloby a ve zpracování spisu, přičemž pozornost prokazování správnosti podkladů měla být věnována zejména dvojímu odlišnému záznamu o dopravní nehodě ze dne 13. 11. 2003. Hodnocení jednání žalobce při podávání návrhu na obžalobu tedy nezáleží jen na tom, jakým způsobem, zda svědomitým nebo liknavým a neúplným probíhalo vyšetřování dopravní nehody ze strany žalobce či jiných pracovníků policie, ale zejména na tom, kdo a v rámci jaké pravomoci a v jakých podmínkách zavinil či způsobil, že se výsledky odběru krve nepromítly do vyšetřovacího spisu, jakým způsobem se stalo, že ve vyšetřovacím spise není podklad s údaji o vyšetření krve jako ve spise na poznámky, přičemž protokol ve spise na poznámky, údajně zpracovaný žalobcem, nadto není vůbec podepsán. Jinými slovy, k relevantnímu skutku bylo zapotřebí zkoumat, zda žalobce skutečně hrubě zavinil a nese závažnou odpovědnost za opatřené důkazy, za nakládání s těmito důkazy a jejich řádné zdokumentování ve vyšetřovacím spise do doby podání návrhu na obžalobu. Již městský soud ve svém dřívějším rozsudku ze dne 16. 5. 2006 z provedených důkazů, jimiž jsou úřední záznamy, vzal za prokázané, že řidič byl převezen k lékaři a ten mu krev odebral, přičemž pochybení žalobce tento soud spatřoval v tom, že se žalobce dále o vyšetření krve pravděpodobně nestaral, v tomto pochybení však neshledal úmysl žalobce nezaložit protokol o odběru krve do vyšetřovacího spisu. Tento soud zhodnocením úředního záznamu pprap. Š. a rozporů v tomto záznamu ohledně založení dvou odlišných protokolů o nehodě v silničním provozu ze dne 13. 11. 2003 a dále logickým usuzováním i z dalšího důkazu - listiny o odběru krve na zdravotním středisku ve Zbraslavicích - shledal nevěrohodnost úvahy, že by byly vyhotoveny 2 protokoly tak, že by žalobce s těmito protokoly manipuloval. Soud také naznačil, že by ve věci rozhodující služební funkcionář měl zvážit podmínky, za nichž žalobce vykonával šetření nehody, a to co do množství zpracovávaných spisů žalobcem, včetně zajištění práce příslušné složky policie. V této souzené věci k tomu zdejší soud podotýká, že jak i v předchozím řízení založeném na úředních záznamech řady policistů, tak i z doplněného dokazování výpovědí řady policistů i občanských pracovníků Policie ČR nevyplývá srozumitelná koordinace jednotlivých složek policie, jejich náplň práce a pravomoc v daném případě. Výpovědi o proplácení faktury za vyšetření krve jsou nejednoznačné, dovozují se z výpovědí ostatních, ve výpovědích k událostem není postaveno najisto, kdo a jaký úkol měl plnit při vyšetřování nehody, ve výpovědích figuruje řada součinností příslušníků hlídky OOP Zbraslavice i dalších policistů, žalovaný však ve svém rozhodnutí nerozklíčoval, z jaké výpovědi lze skutečně usuzovat na to, že žalobce odpovídal za shromážděný materiál jak o technické kontrole vozidla, tak i za provedení krevní zkoušky, a zda způsobil odlišné zdokumentování, případně zpracování výsledků této zkoušky ve vyšetřovacím spise. Žalovaný zvlášť závažný způsob jednání dovozoval z došlých faktur, nevysvětlil však, jak lze z množství došlých faktur dovozovat hrubé pochybení žalobce spočívající v neprovedení identifikace faktury ve vztahu k provedenému odběru krve v daném případě. Vědomost žalobce v tomto směru nelze opřít, jak žalovaný učinil, o výpověď (správně úřední záznam) paní V., která uvedla skutečnosti toliko jako lékařka z Ústavu soudního lékařství, ani o výpověď pracovnice K. (svědkyně se vyjadřovala k faktuře, která dle žalobce patřila na skupinu dopravních nehod s tím, že žalobce vyšetření nevyžadoval), a ani o výpověď svědků kpt. Bc. Rostislava B., Michala M. a Jiřího J., kteří neuvedli nic, z čeho by bylo možné usuzovat na zvlášť závažné jednání žalobce. Výpověď Bc. Jaroslava N. je zprostředkovaná a odvozená od výpovědi jediného svědka a týká se dvojí protokolace nehody, která byla soudem v předchozím řízení vyhodnocena jako nevěrohodná. Rovněž výpověď kpt. Jaroslava P. odvozující se od sdělení kpt. B. je zprostředkovaná a neprokazuje nic o soustřeďování podkladů ve spise, dovozuje se toliko, že žalobce pravděpodobně telefonicky zmínil potřebu odběru krve. Ze spisu je zřejmé nedostatečné vymezení kompetencí při zpracování faktur ve vztahu ke skupině dopravních nehod, není zřejmé, jaká praxe a ustálené zvyklosti při zacházení s došlou poštou, zmíněné v napadeném rozhodnutí, dokládají hrubé porušení služebních předpisů žalobcem při zpracování spisu. Zcela zavádějící je hodnocení žalovaného, že z výpovědi svědků pplk. H. a paní K. vyplývá, že by žalobce doručil protokol s krví na SKPV. Tito svědkové vypovídali o zvyklostech na SKPV, svědkyně K. vůbec nevěděla, kdo ten den sloužil a kdo jí protokol položil na stůl a vzorek odběru dal do lednice. Žalovanému také unikl rozpor mezi úředním záznamem kpt. P. ze dne 4. 10. 2004 a jeho svědeckou výpovědí ze dne 2. 10. 2006 a dále svědeckou výpovědí nprap. B. ze dne 6. 10. 2006 týkajících se jiných údajů o obdržení pokynu provést u řidiče odběr krve. S uvedeným rozporem se žalovaný v napadeném rozhodnutí nevypořádal.

Žalovaný z provedených důkazů usuzoval na nesplnění povinnosti žalobce podat úplný návrh na obžalobu přes vědomost žalobce o tom, že nařídil odběr krve řidiče, aniž by toto nařízení žalobce ze spisu vyplývalo. Bylo prokázáno, že odběr krve a její vyšetření k danému případu proveden byl, pokud žalobce v tomto směru svůj pokyn popírá, lze jen usuzovat na to, že buď tento pokyn učinil někdo jiný a pak se podílí i na založení této skutečnosti do spisu, nebo jej vydal žalobce a již si nevzpomíná (při vědomí negativní dechové zkoušky), že by v koordinaci úkolů takovou povinnost splnil a vyšetření bylo provedeno. V každém případě se úsudek žalovaného odvíjí od nedbalosti žalobce spočívající v tom, že nepracoval s výsledky šetření, o nichž musel vědět či o nich nevěděl, avšak za daných okolností na ně musel usuzovat. V uvedeném směru z provedeného dokazování nebylo možné postavit najisto, zda šlo o nedbalost žalobce vědomou či nevědomou, a tedy bylo zcela neadekvátní učinit závěr o zvlášť závažném způsobu porušení služebních povinností žalobcem.

Přes uvedené soud zdůrazňuje, že pro posouzení věci není rozhodné, zda žalobce dal či nedal pokyn k odběru krve, rozhodnou je skutečnost, zda, jestliže odběr krve a její vyšetření provedeny byly, byl to žalobce, který závažným způsobem způsobil, že tento důkaz nebyl předložen státnímu zastupitelství. Jak již bylo uvedeno v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2006 je dozajista pochybením při tak závažné nehodě s tragickými následky, že se žalobce o výsledky šetření dále nestaral, tj. zřejmě nedostatečně prostudoval vyšetřovací spis, což souvisí i s tím, že je složitě dovozováno, kdo, kdy a komu protokol o odběru krve a vzorek krve jako zásadní důkazy ve věci předával, nicméně ani v dalším řízení na základě výpovědi svědků nelze spolehlivě odpovědět, v čem spočívá zvlášť závažná odpovědnost žalobce za zpracování návrhu na obžalobu. Podle názoru soudu odpovědnost žalobce musí být dána jednoznačnými důkazy, které postaví najisto, že žalobce si s přihlédnutím ke všem okolnostem měl uvědomit, že ve vyšetřovacím spise chybí protokol o vyšetření krve. Tuto souvislost nelze z provedených důkazů shledat. Muselo by být prokázáno, že žalobce pochybil při koordinaci úkonů, které činil při organizaci vyšetřování. Tato koordinace a nesprávné vedení vyšetřování mu ve skutkové podstatě propuštění ze služebního poměru vytýkány nejsou a jak vyplývá z rozhodnutí vydaném v kázeňském řízení, žalobce byl kázeňsky postižen, a to jen demonstrativním uvedením (slovem ), pouze za pochybení v případě zjišťování technického stavu vozidla. Nelze přehlédnout, že i Krajský soud v Praze ve svém rozsudku, jímž zprostil žalobce obžaloby z trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele, usuzoval na možnost žalobce zařadit do spisu protokol o vyšetření krve s tím, že tomu mohl nahrávat fakt, že nikdo na obviněném známky požití alkoholu nepozoroval, že dechová zkouška byla negativní a výsledek rozboru nehrál v obvinění řidiče prakticky žádnou roli, o čemž svědčí i průběh řízení v trestní věci s obžalovaným řidičem. Krajský soud shledal, že zjištěné počínání žalobce svědčí o tom, že si byl vědom odpovědnosti za obsah vyšetřovacího spisu, a proto následně předmětný protokol o vyšetření krve státní zástupkyni předal, ačkoliv státní zástupkyně ani soud tento důkaz následně nikterak nepostrádaly, ani jej nepožadovaly a nenavrhovaly jako důkaz. I když na výsledku trestního řízení ohledně obvinění žalobce v zásadě nezávisí možnost služebního funkcionáře posoudit skutek žalobce jako porušení služební přísahy, neboť to může spočívat i v jiném jednání než ve zneužití pravomoci veřejného činitele, v daném případě z hlediska zvláštní závažnosti jednání žalobce nelze odhlédnout od hodnocení jednání žalobce v odůvodnění uvedeného rozsudku krajského soudu, neboť se zabývá jednáním žalobce i motivací jeho jednání. Tento závěr soudu pak není v rozporu ani se zjištěními služebních funkcionářů vyplývajícími z provedeného dokazování v této věci. Závěr odůvodnění rozsudku krajského soudu zcela vyloučil úmysl a motiv žalobce záměrně zatajit protokol o vyšetření krve a naznačil úsudek o možné nedbalosti opomenutím pro pracovní vytíženost. Proto odůvodnění rozsudku v trestní věci žalobce lze považovat za hledisko porušení služební povinnosti žalobcem, je-li předmětem řízení jen nesprávné zpracování návrhu na obžalobu na podkladě sledu úkonů a událostí, jichž se nezúčastnil toliko žalobce, ale i mnozí jiní policisté a řadoví zaměstnanci. Žalovaný hodnotí jednotlivé výpovědi a dovozuje z nich, že žalobce měl ve svém držení podstatné důkazy, které v trestním řízení neuplatnil. Úsudek, zda neuplatnění těchto důkazů je zvlášť závažným jednáním žalobce (pomineme-li úmysl, který odmítl Městský soud v Praze ve svém dřívějším rozsudku) však není adekvátně a přesvědčivě vyvozen, neodpovídá provedeným zjištěním. Lze se samozřejmě ztotožnit s příčinou stavu porušení služebních předpisů. Totiž s tím, že žalobce vykázal nesvědomitý přístup při zpracování důkazů v tom, že si minimálně nepovšiml jiného úředního záznamu než byl založen ve vyšetřovacím spise, lze rovněž zčásti přihlédnout i k závažnosti nehody, neboť toto jinak nemůže být hlediskem práce policistů, každá nehoda má být vyšetřena náležitým splněním služebních povinností. Nicméně vzhledem ke skutkovému základu, kterým je neúplné zpracování návrhu na obžalobu a předložení důkazů státnímu zastupitelství, hraje svou úlohu především skutečnost zavinění (zde z nedbalosti) při zpracování právně významného dokumentu a také následky jeho nesprávného či neúplného zpracování. Žalovaný ve svém rozhodnutí za hledisko hodnocení jednání žalobce vzal nestandardní a neprofesionální postup, hrubou nesvědomitost a nedbalost při prošetřování nehody (viz s. 25 napadeného rozhodnutí) směřující ke zmaření včasnosti a důvodnosti trestního stíhání s vyhodnocením, že řidič byl zproštěn obžaloby. Toto hledisko posuzování míry zavinění žalobcova jednání je zavádějící a nepravdivé. Zavádějící je v tom, že se vztahuje nikoliv k hodnocení okolností zpracování návrhu na obžalobu, ale k vlastnímu prošetřování nehody. Nepravdivé je v tom, že řidič v trestním řízení nebyl v konečném důsledku zproštěn obžaloby, nýbrž byl odsouzen k nepodmíněnému trestu, přičemž k této změně došlo pro jiné skutkové a právní hodnocení týkající se jedině technického stavu vozidla. Za úroveň prošetřování technického stavu vozidla nebyl žalobce propuštěn a z trestního rozsudku krajského soudu vyplývá, že ohledně technického stavu vozidla i okolností nehody bylo shromážděno dostatek důkazů k tomu, aby byl řidič odsouzen i bez znaleckého posudku. K odsouzení řidiče nadto došlo za situace, kdy státní zástupkyně i soud již měli žalobce k dispozici poznatek o vyšetření řidiče na alkohol v krvi, což prověřil a doložil žalobce poté, kdy se měl tuto skutečnost dozvědět z výpovědi řidiče obsažené v trestním rozsudku okresního soudu. Jak vyplynulo ze zjištění trestního soudu, žalobce po tomto zjištění kopii protokolu obstaral u Ústavu soudního lékařství, což nasvědčuje tomu, že tento protokol založen ve vyšetřovacím spise nebyl. Přes uvedené, v trestním řízení nebyla důvodem odsouzení řidiče skutečnost, že řidič měl 2 hodiny po nehodě 0,44 promile alkoholu v krvi, ale hrubé porušení pravidel silničního provozu včetně zjištění technického stavu vozidla. V uvedeném směru se hledisko následku jednání žalobce spočívající ve zmaření řízení u soudu ve věci žaloby řidiče přesunulo do odpovědnosti orgánů státního zastupitelství a soudu, kteréžto orgány, jak je zřejmé z trestního rozsudku, k uvedenému zjištění neměly důvod přihlížet.

Sluší se poznamenat, že orgány činné v trestním řízení postupují v předkládání trestních případů soudu v rámci svých kompetencí, kam náleží i koordinace činnosti mezi vyšetřujícími orgány a státním zastupitelství, přičemž státní zastupitelství v případech, kdy nejde o zanedbání provedení důkazu a kdy tento důkaz vyjde najevo, nese kvalifikovanější podíl na úspěšnosti obžaloby, v konečném důsledku odpovědnost za dosažení účelu trestního řízení nese soud. Není standardním postupem policie, že by byly ze služebního poměru propuštěni policisté, jejichž některý návrh na obžalobu postrádá perfektní zpracování (nejde-li o časté a opakované pochybení), a není ani neobvyklým postupem, že by soud státnímu zástupci nevracel obžalobu k dopracování. V daném případě nešlo o zanedbání provedení důkazu na úrovni šetření orgánů Policie ČR, důkaz byl opatřen, nebyl však z různých důvodů, zčásti vinou žalobce, zčásti i tvrzenými a nevyvrácenými pracovními podmínkami (roční fakturace, značné množství proplácených nákladů, technickém sestěhování kriminální služby) předložen státnímu zastupitelství, což bylo v průběhu řízení před soudem žalobcem následně napraveno.

Na základě uvedeného tedy nezbývá než konstatovat, že skutečnosti, které vzal v dané věci žalovaný za hlediska k posouzení jednání žalobce při zpracování návrhu na obžalobu nevypovídají o zvlášť závažném porušení služební přísahy žalobcem, jaké má na mysli § 106 odst. 1 písm. d) služebního zákona. Žalobce vyšel z vyšetřovacího spisu a nebylo prokázáno, že by jiným závažným způsobem než přehlédnutím či opomenutím zavinil neúplné zpracování návrhu na obžalobu. Žalovaný nemohl dospět k závěru o zvlášť závažném porušení služebních povinností žalobcem ani z hlediska zmaření trestního postihu řidiče, když obviněný řidič byl odsouzen, v trestním řízení bylo opomenutí při zpracování obžaloby žalobcem napraveno a toto opomenutí ani nemělo vliv na výsledek trestního řízení. Pochybení žalobce tedy zůstalo bez právně relevantního následku, které žalovaný v napadeném rozhodnutí zvažoval. Z uvedeného je zřejmé, že žalovaný nad míru odpovídající provedeným důkazům vyhodnotil jednání žalobce jako hrubé porušení služebních předpisů, hrubou nesvědomitost a nedbalost a toto jeho hodnocení jako zvlášť závažného porušení služební přísahy neodpovídá všem zjištěným okolnostem, za nichž byl vyšetřovací spis předložen státnímu zastupitelství. (...)