Vydání 12/2006

Žalobce byl příslušníkem Hasičského záchranného sboru České republiky; podle § 10 odst. 1 zákona o Hasičském záchranném sboru se na služební poměr příslušníků Hasičského záchranného sboru užije zákon ČNR č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, nestanoví-li tento zákon jinak a s vyloučením některých taxativně stanovených ustanovení. Podle § 13 zákona o Hasičském záchranném sboru je příslušník Hasičského záchranného sboru povinen vykonávat službu svědomitě a řádně podle svých sil, znalostí a schopností, prohlubovat své odborné znalosti, udržovat fyzickou zdatnost a to prokazovat zkouškou odborné a fyzické způsobilosti. Podle § 28 odst. 1 písm. a) zákona o služebním poměru, který se na posuzovanou věc rovněž použije, je povinen plnit svědomitě a řádně úkoly uložené mu zákony a dalšími obecně závaznými předpisy, jakož i úkoly uložené mu rozkazy a pokyny služebních funkcionářů a nadřízených. Ustanovení § 5 odst. 2 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, stanoví, že řidič nesmí řídit vozidlo bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo v takové době po jeho požití, kdy by mohl být ještě pod jeho vlivem. Podle Rozkazu č. 1/1996 (Řád chemickotechnické služby v požární ochraně) je hasič povinen hlásit při nástupu služby neprodleně nadřízenému veliteli indispozici či jiné důvody, které mu zabraňují použít prostředky chemickotechnické služby [bod 20.b)] a podle Rozkazu č. 3/1996 (Řád strojní služby v požární ochraně) je řidič a strojník povinen každou indispozici, která snižuje schopnost k řízení požárního automobilu, neprodleně nahlásit bezprostředně nadřízenému veliteli (bod 37). Služebnímu zařazení hasič - strojník v 7. platové třídě (což bylo žalobcovo zařazení) odpovídá podle služebního platového řádu (nařízení vlády č. 79/1994 Sb.) činnost: řízení a obsluha speciální požární techniky a vyprošťovacích zařízení při zásahu. Podle § 106 odst. 1 písm. d) zákona o služebním poměru, který na posuzovanou věc rovněž dopadá, může být příslušník Hasičského záchranného sboru propuštěn ze služebního poměru, jestliže porušil služební přísahu nebo služební povinnost zvlášť závažným způsobem.

Ačkoliv žalobce se ke skutkové stránce věci, tj. zda nastoupil dne 3. 10. 2001 do služby pod vlivem alkoholu, vyjadřuje v tom směru, že si této skutečnosti nebyl vědom, popřípadě, že byl závěry rozboru krve překvapen, anebo - při jednání soudu - že požil kapky proti kašli, nemá soud pochybnosti o tom, že jak trubicemi ALTEST, tak rozborem krve bylo prokázáno, že žalobce byl v době nástupu do služby pod vlivem alkoholu. Prvá dechová zkouška trubicí ALTEST v 7.20 hodin 3. 10. 2001 byla podle služebního záznamu z téhož dne pozitivní s délkou zabarvení téměř k rysce, rozbor krve odebrané v 9.10 hodin prokázal hladinu alkoholu 0,59 g/kg. Proto pro vyslovení úvahy o prvé námitce [tvrzení o tom, že se žalobce nedopustil porušení povinností stanovených příslušnými předpisy uvedenými v napadených rozhodnutích, zejména porušení § 5 odst. 2 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích] je rozhodující určení okruhu povinností (a to jak povinností stanovených obecně závaznými předpisy, tak rozkazy nadřízených služebních funkcionářů), jež tímto jednáním porušil.

Soud nejprve obecně poznamenává, že podstatnou náplní žalobcova služebního zařazení strojník - řidič je řízení složité požární techniky včetně její obsluhy při zásahu. Jestliže výše citovaná zákonná ustanovení vyžadují, aby příslušník Hasičského záchranného sboru vykonával službu svědomitě a řádně, přičemž § 5 odst. 2 písm. b) citovaného zákona č. 361/2000 Sb. zakazuje řidiči řídit vozidlo pod vlivem alkoholu, pak žalobce svým jednáním bez jakýchkoli pochybností způsobil, že službu, jejímž obsahem je ochrana života a zdraví osob, k čemuž se rovněž zavázal služební přísahou, nemohl vykonávat vůbec, natož svědomitě a řádně. Na tom nic nemění subjektivní připravenost k výkonu služby. Bylo žalobcovou povinností uloženou zákonem zdržet se požívání alkoholických nápojů v takové době před nástupem do služby, aby mohl vykonávat svědomitě a řádně službu, jež spočívá v řízení vozidel a jejich obsluze. Nejvyšší správní soud proto neshledává právní kvalifikaci, kterou žalovaný na tento skutek užil, nesprávnou. Jistě nešlo o přímé porušení ustanovení § 5 odst. 2 písm. b) citovaného zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, neboť v řízení vozidla žalobci zabránili jeho nadřízení, nicméně aplikace tohoto ustanovení ve spojení s ustanoveními zákona o Hasičském záchranném sboru (§ 13) a zákona o služebním poměru [§ 28 odst. 1 písm. a)] vymezujícími základní povinnosti příslušníka skýtají dostatečnou oporu pro vyslovení závěru, že žalobce povinnosti příslušníka porušil. Na tomto závěru nemůže ničeho změnit ani žalobcovo tvrzení, že ne při každé směně řídil vozidlo; podstatné je, že řízení vozidel a obsluha techniky byly náplní jeho práce a v případě nutnosti zásahu by býval musel tyto povinnosti plnit. V řízení o propuštění ze služebního poměru pak orgán I. stupně hodnotil toto porušení jako zvlášť závažné, kterýžto stupeň intenzity porušení právní povinnosti stanoví § 106 odst. 1 písm. d) zákona o služebním poměru jako podstatný znak, jehož naplnění zakládá možnost propustit příslušníka ze služebního poměru. Nejvyšší správní soud tedy dospěl k názoru, že žalobce porušil citovaná ustanovení předpisů upravujících služební poměr příslušníka Hasičského záchranného sboru ve spojení s § 5 odst. 2 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. Hodnocení intenzity tohoto porušení provedené v napadených rozhodnutích spjaté se specifiky funkce, kterou žalobce zastával (hasič - strojník), se nevymyká mezím, které zákon pro takové posouzení skýtá.

Pokud jde o námitku dvojího postihu za tentýž skutek, Nejvyšší správní soud jí nepřisvědčuje. Smysl a účel uložení kázeňského trestu a propuštění ze služebního poměru jsou zcela odlišné. Uložením kázeňského trestu je příslušník Hasičského záchranného sboru postižen za to, že svým jednáním naplnil skutkovou podstatu kázeňského přestupku (§ 33 zákona o služebním poměru), přičemž uložení kázeňského trestu nepatří mezi důvody pro propuštění. Propuštění příslušníka ze služebního poměru je jedním ze způsobů jeho skončení. V případě propuštění podle § 106 odst. 1 písm. d) služební funkcionář posuzuje, zda došlo k porušení služební přísahy nebo služební povinnosti tak závažným způsobem, že je vyloučeno další setrvání příslušníka v řadách Hasičského záchranného sboru. Nejde tedy o potrestání za stejné jednání, neboť propuštění není z hlediska právního trestem, i když subjektivně tak může být vnímáno. Každé protiprávní jednání může vyvolat následky spočívající ve vyvození různého druhu odpovědnosti (trestní, kázeňské, za škodu atd.). Za nepřípustné by soud považoval pouze současné či postupné uplatnění takového druhu odpovědnosti, které se vzájemně vylučují (například trestní a kázeňské podle § 37 zákona o služebním poměru). Zákon o Hasičském záchranném sboru ani zákon o služebním poměru nebrání tomu, aby došlo k uložení kázeňského trestu a současně propuštění ze služebního poměru. Souběhu pak nebrání ani skutečnost, že v posuzovaném případě by v důsledku propuštění byl kázeňský trest (snížení hodnosti na dobu jednoho roku) fakticky nevykonatelný. Posuzování efektivity uloženého kázeňského trestu ostatně není věcí soudu. Soud rovněž dává za pravdu vyjádření žalovaného, že k propuštění ze služebního poměru mohlo v posuzovaném případě dojít i bez kázeňského potrestání - v tomto ohledu je odůvodnění napadeného rozhodnutí nepřesné, nicméně pro posouzení důvodnosti této i poslední námitky (zmatečnost napadeného rozhodnutí v odůvodnění, pokud jde o domněnku, že by nevydáním rozhodnutí o kázeňském přestupku došlo k porušení principu neviny) bez právní relevance.