Vydání 10/2018

Číslo: 10/2018 · Ročník: XVI

3786/2018

Služební poměr: náhrada škody za služební úraz

Služební poměr: náhrada škody za služební úraz
k zákonu č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění účinném ke dni 26. 10. 2017
I. V zákoně č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, není ustanovení, které by služebnímu orgánu bránilo zahájit řízení o náhradě škody za služební úraz (nemoc z povolání) z moci úřední. Zahájí-li služební funkcionář takové řízení z moci úřední, je vázán vymezením předmětu tohoto řízení při jeho zahájení.
II.
Subsumpce
uplatněného nároku pod kategorii „
náhrada za bolest
“ či „
náhrada za ztížení společenského uplatnění
“ není otázkou vymezení předmětu řízení, ale otázkou právního posouzení věci. Předmět řízení totiž účastník neurčuje vymezením právního posouzení věci, naopak činí tak pomocí vylíčení rozhodných skutkových okolností (skutku) a formulací toho, čeho se domáhá.
(Podle rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 5. 2018, čj. 22 Ad 17/2017-33)
Prejudikatura:
č. 11/1976 Sb. NS.
Věc:
Bc. Vladislav F. proti řediteli Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje o náhradu za ztížení společenského uplatnění.
Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 10. 2017, jímž bylo zamítnuto žalobcovo odvolání a potvrzeno rozhodnutí náměstka ředitele krajského ředitelství pro ekonomiku (dále jen „služební orgán I. stupně“) ze dne 30. 11. 2016, kterým byla deklarována odpovědnost České republiky – Policie České republiky – Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje v rozsahu 100 % za škodu vzniklou dne 16. 11. 2013 poškozením zdraví, a kterým nebyla poskytnuta náhrada za ztížení společenského uplatnění.
Žalobce namítal, že pokud žalovaný v odvolacím řízení dospěl k závěru, že žalobci nenáleží ztížení společenského uplatnění, ale bolestné, měl mu tento dílčí nárok přiznat.
Žalovaný zdůraznil, že v rámci řízení před služebním orgánem I. stupně nebylo požádáno o bolestné, resp. nebyl předložen posudek o bolestném. Proto v odvolacím řízení nemohlo dojít k rozšíření předmětu řízení o nárok, k němuž nebyla vznesena žádost a k němuž ani služební funkcionář I. stupně z tohoto důvodu neprovedl dokazování. Akcentoval, že podle občanskoprávní judikatury (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2012, sp. zn. 25 Cdo 2974/2010) představují ztížení společenského uplatnění a bolestné dva samostatné nároky, které nelze směšovat.
Krajský soud v Ostravě rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
D.
a.
[15] Krajský soud předem svého hodnocení konstatuje, že zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů neobsahuje žádná zvláštní ustanovení o řízení ve věcech náhrady škody, pročež je třeba aplikovat obecná ustanovení o řízení obsažená v § 169 až §182 a § 190 až § 194 zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů.
b.
[16] Je pravdou, že zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů obsahuje ustanovení o odpovědnosti bezpečnostního sboru za škodu (§ 98 až § 111), zde jde však o ustanovení svou povahou vesměs hmotněprávní, neupravující procesní stránku věci. Je přitom třeba dodat, že zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů upravuje v § 206 až § 208 i promlčení.
[17] Podle § 206 odst. 1 zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů „[p]
rávo se promlčí, jestliže nebylo uplatněno ve stanovené lhůtě. K promlčení práva se přihlédne jen v případě, že bezpečnostní sbor nebo účastník, vůči němuž se právo uplatňuje, se práva promlčení dovolá. Promlčené právo nelze v takovém případě přiznat
.
[18] Podle § 206 odst. 2 zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů „[j]
estliže příslušník uplatní svoje právo a v zahájeném řízení řádně pokračuje, promlčecí lhůta po dobu řízení neběží. To platí i o právu, které bylo pravomocně přiznáno a pro které se vede řízení k nařízení výkonu rozhodnutí
“.
[19] Podle § 207 odst. 3 zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů „[l]
hůta pro uplatnění nároku na náhradu škody činí 2 roky; začne běžet dnem, kdy se poškozený dozví, že škoda vznikla a kdo za ni odpovídá
“.
[20] I právě citovaná ustanovení pokládá krajský soud za ustanovení čistě hmotněprávní, svým obsahem zcela korespondující s typicky hmotněprávními ustanoveními § 609 a násl. občanského zákoníku, jakož i s dříve účinnými typicky hmotněprávními ustanoveními § 100 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, či § 329 a násl. zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 31. 12. 2011.
c.
[21] Podle § 178 odst. 1 zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů „[ř]
ízení se zahajuje na žádost účastníka nebo z podnětu bezpečnostního sboru
“.
[22] Podle § 178 odst. 2 zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů „[ř]
ízení je zahájeno dnem, kdy
a)
je žádost účastníka doručena věcně příslušnému služebnímu funkcionáři, nebo
b)
služební funkcionář učiní první úkon vůči účastníku, jestliže se zahajuje řízení z podnětu bezpečnostního sboru
“.
[23] Za situace, kdy zvláštní ustanovení upravující řízení o náhradě škody v zákoně o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů absentují, konstatuje krajský soud, že tu není ustanovení, které by služebnímu orgánu bránilo zahájit toto řízení z moci úřední podle § 178 odst. 1, odst. 2 písm. b) zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů.
[24] Tomu nebrání ani hmotněprávní úprava promlčení obsažená v § 206 až § 208 zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, která počátek lhůty pro promlčení nároku váže k okamžiku uplatnění nároku příslušníkem. Jednak se jedná o úpravu promlčení, tzn. bezpečnostní sbor není povinen v řízení námitku promlčení uplatnit, pročež. § 206 až § 208 na věc vůbec nemusejí dopadnout; jednak se jedná o hmotněprávní úpravu nemající vliv na skutečnost, zda řízení bylo zahájeno a probíhá.
d.
[25] Krajský soud se proto zabýval dále otázkou, kdy, čím a s jakým předmětem bylo řízení, z něhož vzešlo napadené rozhodnutí, zahájeno.
[26] S ohledem na obsah záznamu o poučení poškozeného ze dne 16. 4. 2015, především pak s ohledem na tam obsaženou větu „
Doručením tohoto záznamu bude zahájeno řízení ve věcech škody na zdraví.
“ dospěl k závěru, že k zahájení řízení došlo již seznámením žalobce s tímto záznamem, tzn. k zahájení řízení došlo dne 16. 4. 2015, a to z moci úřední prvním úkonem služebního orgánu.
[27] Pokud by tomu tak nebylo, nemělo by ani smysl poučovat žalobce o jeho právech jako účastníka zahájeného řízení, tj. o jeho právech podle § 174 písm. b) zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů.
[28] Řízení nemohlo být v tomto případě zahájeno až žádostí žalobce, neboť žádná taková žádost dni 16. 4. 2015 nepředchází.
[29] Předmětem řízení pak podle uvedeného záznamu jsou všechny „
věci škody na zdraví
“, které byly v uvedeném záznamu výslovně vyjmenovány, tzn.
-
náhrada za ztrátu na služebním příjmu po dobu neschopnosti ke službě,
-
náhrada za ztrátu na služebním příjmu (výdělku) po skončení neschopnosti ke službě (pracovní neschopnosti),
-
náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění,
-
náhrada účelně vynaložených nákladů spojených s léčením,
-
náhrada věcné škody, i
-
jednorázové mimořádné odškodnění.
[30] Tak totiž služební orgán I. stupně vymezil předmět řízení a tímto vymezením jsou až do skončení řízení, resp. případného částečného skončení řízení o některém z jednotlivých nároků, služební orgány všech stupňů vázány.
[31] Z uvedeného vyplývá, že došlo-li k takovému zahájení řízení, nelze dovozovat jednak, že by k zahájení řízení došlo až předložením posudku o ztížení společenského uplatnění dne 18. 5. 2015 [k otázce, zda by toto předložení bylo možno považovat za „
žádost
“ ve smyslu § 178 odst. 1, odst. 2 písm. a) zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů viz odst. 35. tohoto odůvodnění], ani že by předmětem řízení byl toliko dílčí nárok žalobce na náhradu za ztížení společenského uplatnění.
[32] Konečně skutečnosti, že řízení bylo vedeno již před předložením posudku, si byl vědom i služební orgán I. stupně, pokud při určení osoby oprávněné k provádění „
dalších
“ úkonů v řízení ze dne 12. 5. 2016 uvedl, že „
dosavadní úkony v řízení byly prováděny předsedou komise k projednávání náhrad škod na zdraví
“.
[33] Stěžejní důvod napadeného rozhodnutí, že dílčí nárok na náhradu za bolest nebyl předmětem řízení, proto neobstojí.
e.
[34] Krajský soud pokládá za potřebné podotknout, že v žádném případě nezpochybňuje závěry pracovněprávní judikatury o tom, že jednotlivé dílčí nároky na náhradu škody z pracovního úrazu či nemoci z povolání jsou nároky samostatnými a samostatně uplatnitelnými (především závěry stanoviska občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ČSR ze dne 27. 1. 1975, sp. zn. Cpj 37/74, č. 11/1976 Sb. NS, či rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. 6 Co 1001/87, in Bulletin Nejvyššího soudu ČSR, č. 2/89). Akcentuje toliko, že způsob zahájení konkrétního přezkoumávaného řízení brání závěru, že uvedené řízení bylo vedeno jen o jednom z těchto nároků.
f.
[35] Krajský soud by však nemohl aprobovat rozhodnutí žalovaného ani v případě, že by se ztotožnil s žalovaným v tom, že k zahájení řízení došlo až předložením posudku o ztížení společenského uplatnění dne 18. 5. 2015, a to ani ve světle judikatorních závěrů prezentovaných v odst. 34. tohoto odůvodnění.
[36] Krajský soud by – s ohledem na absenci výslovné žádosti – neměl problém s výkladem, podle kterého předložil-li žalobce dne 18. 5. 2015 lékařský posudek služebnímu orgánu, sledoval tak nepochybně jasný cíl – přiznání náhrady škody podle tohoto posudku. Lze tedy aprobovat dílčí závěr žalovaného, že (pokud by tu nebylo dřívějšího zahájení řízení), došlo by tímto úkonem k zahájení řízení podle § 178 odst. 1, § 178 odst. 2 písm. a) zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů a na tento úkon by bylo možno pohlížet jako na „
žádost
“ ve smyslu uvedených ustanovení.
[37] Krajský soud však nesouhlasí se závěrem žalovaného, že touto „
žádostí
“ požádal žalobce právě a jen o ztížení společenského uplatnění, pročež se v případě uplatnění bolestného až v odvolacím řízení ocitá mimo předmět řízení.
[38]
Subsumpce
uplatněného nároku pod kategorii „
náhrada za bolest
“ či „náhrada
za ztížení společenského uplatnění
“ totiž není otázkou vymezení předmětu řízení, ale otázkou právního posouzení věci. Předmět řízení totiž účastník ani podle zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů neurčuje vymezením právního posouzení věci, naopak i zde tak činí pomocí vylíčení rozhodných skutkových okolností (skutku) a formulací toto, čeho se domáhá. To vyplývá z § 175 odst. 2 vět prvé a druhé zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů: „
Podání se posuzuje podle svého obsahu. Musí z něj být patrno, kdo je činí, které věci se týká a co se navrhuje.
[39] V této souvislosti lze argumentovat též skutečností, že ani občanskoprávní soud posuzující uplatněné nároky v pracovněprávních věcech není vázán účastníkovým právním posouzením věci – srov. § 118a odst. 2 o. s. ř.
[40] Má-li být předložení posudku dne 18. 5. 2015 pokládáno za „
žádost
“, pak z ní jasně vyplývá, čeho se jejím prostřednictvím žalobce domáhá – odškodnění 1 000 bodů podle vyhlášky č. 440/2001 Sb., tj. 120 000 Kč.
[41] Přílohou tohoto posudku je zpráva MUDr. Š., z níž plynou i rozhodné skutkové okolnosti: „[S]
děluje, že před rokem se zúčastnil v listopadu 2013 rizikového zákroku, kdy přišel do přímého kontaktu s HIV HEPC pozitivním pachatelem
[…]
od té doby se objevuje strach, napětí, obavy z budoucnosti
[…]
problémy v práci i v rodině, připadá si odtažen ze společnosti a izolován. Bojí se o život, zhoršuje se mu nálada a má strach, jak vše dopadne
[…]
Trvalo to cca rok, nejhorší byly první 3 měsíce, kdy doslova žil ve strachu a nejistotě. Naštěstí má vše zdárně za sebou, nyní je již plně stabilizován.
[42] Předmětem řízení je tedy i podle této „
žádosti
“ 120 000 Kč jako odškodnění strachu, napětí a obav z budoucnosti po rizikovém zákroku z listopadu 2013, kdy žalobce přišel do přímého kontaktu s HIV HEPC pozitivním pachatelem, přičemž tento strach, napětí a obavy již odezněly.
[43] Krajský soud opakuje, že otázka, zda je odškodnění strachu, napětí a obav z budoucnosti po rizikovém zákroku z listopadu 2013, kdy žalobce přišel do přímého kontaktu s HIV HEPC pozitivním pachatelem, přičemž tento strach, napětí a obavy již odezněly, subsumovatelné pod pojem „
náhrada za bolest
“ či pod pojem „
náhrada za ztížení společenského uplatnění
“ je již právním posouzením věci, nikoli otázkou vymezení předmětu řízení.
[44] Právě uvedený předmět řízení se ani v odvolacím řízení nezměnil. Proto ani z tohoto pohledu neobstojí závěr žalovaného o tom, že se žalobce snažil nepřípustně rozšiřovat předmět odvolacího řízení. (…)

Zasílání aktuálního vydání na e-mail


Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.