2884/2013
Služební poměr: kázeňský přestupek
Služební poměr: kázeňský přestupek
k § 174 odst. 1 písm. a) a § 186 odst. 2 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (v textu jen "služební zákon")
k čl. 36 Listiny základních práv a svobod
Jakkoli § 186 odst. 2 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, oproti § 174 odst. 1 písm. a) citovaného zákona neuvádí výslovně, že účastník má právo klást svědkům otázky, v souladu se zásadou spravedlivého procesu (čl. 36 Listiny základních práv a svobod) je nutné právo klást svědkům otázky považovat za součást práva hájit se dle § 186 odst. 2 zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Absenci kompletního výčtu práv účastníků v § 186 odst. 2 oproti § 174 odst. 1 písm. a) zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů nelze vykládat ve smyslu vyloučení práva účastníka být vyrozuměn o datu výslechu, výslechu se účastnit a klást svědkům otázky.
(Podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 2. 2013, čj. 7 Ca 210/2009-52)
Prejudikatura:
rozsudky Evropského soudu pro lidská práva ze dne 23. 4. 1997, Van Mechelen a ostatní proti Nizozemsku
(stížnosti č. 21363/93, č. 21364/93, č. 21427/93 a č. 22056/93, Reports 1997-III) a ze dne 28. 2. 2006, Krasniki proti České republice
(stížnost č. 51277/99)*).Věc:
Michal S. proti policejnímu prezidentovi o uložení kázeňského trestu.Žalobce dne 27. 12. 2008 řídil své osobní motorové vozidlo po tramvajovém pásu, nereagoval na znamení autohlídky Policie České republiky k zastavení a před hlídkou ujížděl. Křižovatku projel na červený světelný signál a v průběhu pronásledování překračoval maximální povolenou rychlost. Po zastavení vozidla na žádost hlídky nepředložil doklady potřebné k řízení a odmítl se podrobit vyšetření, zda není ovlivněn alkoholem. Dále se dne 12. 1. 2009 po vystoupení z vozu odmítl podrobit vyšetření, zda není ovlivněn alkoholem.
Ze záznamu o ústním jednání ze dne 12. 2. 2009 vyplynulo, že žalobci byl poskytnut čas k prostudování spisového materiálu, po němž k věci uvedl a podepsal: "
Potvrzuji, že jsem dne 30. 12. 2008 a 27. 1. 2009 převzal záznamy o zahájení řízení o jednání, které má znaky přestupku a dnešního dne jsem si prostudoval spisový materiál
[...]. K věci dále nemám nic, co bych uvedl
."Ředitel Policie České republiky Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy (dále jen "ředitel policie") rozhodnutím ze dne 17. 3. 2009 uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích a uložil mu kázeňský trest odnětí služební hodnosti asistent.
Proti rozhodnutí ředitele policie podal žalobce odvolání, ve kterém mimo jiné namítl, že v rozporu s § 174 odst. 1 písm. a) služebního zákona mu nebyla dána možnost klást otázky svědkům a být přítomen výpovědi svědků. Žalovaný rozhodnutím ze dne 20. 7. 2009 změnil rozhodnutí ředitele policie tak, že část výroku začínající "
ze spáchání přestupku
[...]" byla pozměněna na "ze spáchání jednání, které má znaky přestupku
[...]". Žalovaný dále rozhodnutí ředitele policie potvrdil a konstatoval, že žalobci byl oprávněně na základě § 51 služebního zákona uložen kázeňský trest odnětí služební hodnosti asistent. Žalovaný dále uvedl, že předložený spisový materiál neobsahoval písemnosti, podle kterých by žalobci bylo umožněno využít svého práva klást otázky svědkům. Žalovaný také poukázal na skutečnost, že žalobce do záznamu o ústním jednání ze dne 22. 1. 2009 uvedl, že nemá, co by k věci dále uvedl - tudíž žalovaný považoval shromážděné důkazy pro vydání rozhodnutí za dostatečné. Po přihlédnutí k závažnosti jednání, ke způsobu spáchání, ke všem okolnostem a v neposlední řadě i skutečnosti, že se žalobce uvedeného jednání dopustil ve dvou případech v krátkém časovém intervalu po sobě, měl žalovaný za to, že uznání žalobce vinným je oprávněné a uložený kázeňský trest je v jeho případě adekvátní.Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu, ve které mimo jiné namítal, že mu v rozporu s § 174 odst. 1 písm. a) služebního zákona nebyla dána možnost klást otázky svědkům. Žalovaný se podle něj s touto jeho námitkou vypořádal nedostatečně, když se omezil pouze na konstatování, že žalobce do záznamu o ústním jednání ze dne 22. 1. 2009 uvedl: "
Nemám, co bych k věci dále uvedl
". To však nevysvětluje, proč mu nebyla dána možnost využít práva na kladení otázek svědkům při protokolaci jejich výpovědí, když o konání takovéhoto úkonu ani nebyl vyrozuměn. Tato nenapravitelná vada pak způsobila nezákonnost vydání rozhodnutí. Žalobce už ve svém odvolání vyjádřil taktéž námitku o dokazování pomocí ve spisu založených úředních záznamů a připomenul rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2006, čj. 7 Ca 104/2005-26, č. 1422/2007 Sb. NSS, dle kterého je-li možné v dané věci vyslechnout svědky, nemůže podstata dokazování spočívat pouze v provedených úředních záznamech, ale je nutné svědky vyslechnout, a to i za přítomnosti policisty, s nímž je vedeno příslušné řízení ve věci služebního poměru, aby mohly svědkům být kladeny otázky a policista tak měl i reálnou možnost vyjádřit se ke skutečnostem, které tito svědci uvádějí
.Žalovaný ve vyjádření k žalobě mimo jiné uvedl, že podklady pro rozhodnutí služebního funkcionáře upravuje § 180 služebního zákona a jako důkazy mohou sloužit doklady i jiné písemnosti nebo záznamy. Ze spisového materiálu, zejména protokolů o výslechu svědků a záznamu kamerového systému ze dne 12. 1. 2009, byl podle názoru žalovaného dostatečně zjištěn stav věci, o němž nebyly důvodné pochybnosti. Protokol o podání vysvětlení žalobce ze dne 27. 12. 2008 byl ve zjevném nesouladu s úředními záznamy policistů. Záznam o zjištěných skutečnostech ze dne 12. 1. 2009, i záznamy kamerového systému jednoznačně potvrdily žalobcovo protiprávní chování. Žalovaný byl nucen konstatovat účelovost tvrzení žalobce, což tento nepřímo potvrdil, když dne 12. 2. 2009 po poučení a po prostudování spisového materiálu, jehož součástí jsou i protokoly o výslechu svědků i CD s obrazovými záznamy, uvedl v záznamu o ústním jednání: "
K věci dále nemám nic, co bych uvedl
." Tím nevyužil své právo vyjádřit se před vydáním rozhodnutí k jeho podkladům, ke způsobu jejich zjištění, popřípadě navrhnout jejich doplnění.Městský soud v Praze rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
(...) Podle § 174 odst. 1 písm. a) služebního zákona má účastník právo "
nahlížet do spisu a pořizovat si z něj výpisy, navrhovat důkazy a činit jiné návrhy po celou dobu řízení, na poskytnutí informací o řízení potřebných k hájení svých práv a oprávněných zájmů, vyjádřit v řízení své stanovisko, klást otázky svědkům a znalcům
".Podle § 180 odst. 2 služebního zákona je důkazem vše, "
co může přispět k zjištění skutkového stavu věci, zejména výpovědi a vyjádření účastníka, svědků a jiných osob, doklady a jiné písemnosti nebo záznamy, odborná vyšetření, znaleckého posudky, potvrzení, listiny, protokoly o ohledání a pořízená dokumentace skutkového děje
".Podle § 186 odst. 2 služebního zákona musí být příslušníkovi "
před uložením kázeňského trestu dána možnost vyjádřit se k věci, navrhovat důkazy a hájit se
".Ze správního spisu plyne, že kromě výslechu zasahujících policistů, kteří byli poučeni dle § 55 správního řádu, a výslechu A., jako účastníka řízení o kázeňském přestupku (účasten jednání žalobce v obou případech), probíhaly výslechy osob formou podání vysvětlení dle § 61 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky (resp. § 12 zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky*)). Žalobce nebyl přítomen žádnému úkonu správního orgánu, při kterém bylo zaznamenáno tvrzení zasahujících policistů nebo policistů přítomných protiprávnímu jednání žalobce. Ze spisu neplyne, že by byl o výslechu policistů někdy vyrozuměn.
Hlava I části dvanácté služebního zákona stanoví obecná ustanovení pro řízení ve věcech služebního poměru. Hlava IV služebního zákona upravuje řízení o kázeňském přestupku a o jednání, které má znaky přestupku. Vztah Hlavy I a Hlavy IV je vztah obecné a speciální úpravy, kdy platí, že nestanoví-li speciální úprava jinak, platí pravidlo obecné. Jakkoli § 186 odst. 2 služebního zákona oproti § 172 odst. 1 písm. a) citovaného zákona neuvádí výslovně, že účastník má právo klást svědkům otázky, soud má za to, že v souladu se zásadou spravedlivého procesu (čl. 36 Listiny základních práv a svobod; dále jen "Listina") je nutné považovat právo klást svědkům otázky za součást práva hájit se dle § 186 odst. 2 služebního zákona. Absenci kompletního výčtu práv účastníků v § 186 odst. 2 oproti § 172 odst. 1 písm. a) služebního zákona nelze vykládat ve smyslu vyloučení práva účastníka klást svědkům otázky, být vyrozuměn o datu výslechu a výslechu se i účastnit.
Možnost zúčastnit se výslechu svědka a klást mu otázky je součástí práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 1 a odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.). Právo na spravedlivý proces je zakotveno v čl. 36 a násl. Listiny. Kárně obviněnému musí být dána adekvátní a náležitá příležitost, aby zpochybnil výpověď svědka proti sobě a kladl mu otázky, a to buď v okamžiku jeho výpovědi, nebo v pozdějším stadiu (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 23. 4. 1997, též rozsudek ze dne 28. 2. 2006,
Van Mechelen a ostatní proti Nizozemsku
, stížnosti č. 21363/93, č. 21364/93, č. 21427/93 a č. 22056/93, Reports 1997-III, bod 51; mutatis mutandis
Krasniki proti České republice
, stížnost č. 51277/99, body 75-76).Žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí uvádí, že spis neobsahuje "
písemnosti, podle kterých bylo odvolateli umožněno využít svého práva ve smyslu § 174 odst. 1 písm. a) služebního zákona, a klást otázky svědkům
". Žalovaný tak měl zjevně za to, že žalobce nemohl klást otázky svědkům, neboť takový výslech svědků proveden nebyl. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaného plyne, že skutkový stav byl prokázán úředními záznamy "zúčastněných osob
" a rozporem tvrzení žalobce s tvrzením zakročujících policistů a výpovědí A. ze dne 27. 1. 2009.Dle § 180 odst. 2 služebního zákona "[d]
ůkazem je vše, co může přispět k zjištění skutkového stavu věci, zejména výpovědi a vyjádření účastníka, svědků a jiných osob, doklady a jiné písemnosti nebo záznamy, odborná vyjádření, znalecké posudky, potvrzení, listiny, protokoly o ohledání a pořízená dokumentace skutkového děje
". Soud je toho názoru, že skutková zjištění na základě tvrzení osob, která uvádějí, co zaznamenaly svými smysly, lze učinit pouze na základě provedení jejich svědeckých výpovědí při respektování práva účastníka na obhajobu (být předem vyrozuměn o datu provedení výslechu a účastnit se jej, klást otázky svědkům). Dané nelze obcházet pořízením úředního záznamu o vysvětlení dle § 61 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb., jehož účelem je zjištění skutečností pro zahájení řízení o deliktním jednání (zde přestupku), tedy zda došlo k protiprávnímu jednání, a identifikace osoby, která se takového jednání dopustila, nikoli prokázání odpovědnosti za protiprávní jednání. Záznam o vysvětlení dle § 61 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb. není podkladem ve smyslu § 180 odst. 2 služebního zákona, kterým lze bez dalšího prokázat skutkové okolnosti, a to právě z toho důvodu, že takovýto úkon správního orgánu zakládá nevyrozumění účastníka řízení o provedení podání vysvětlení. Obdobné deficity zajištění práva na obhajobu v sobě zahrnuje výslech účastníka odlišného řízení, zde nadstrážmistra A., jehož výslech dne 27. 1. 2009 byl proveden v rámci řízení o jeho kázeňském přestupku, nikoli kázeňského přestupku žalobce.Pomine-li soud nepřezkoumatelnost rozhodnutí správních orgánů v rozsahu prokázání skutkového stavu, jelikož z rozhodnutí není zcela zřejmé, o jaké konkrétní podklady správní orgány opírají svá skutková zjištění, lze mít za to, že skutečnost, že žalobce řídil vozidlo dne 27. 12. 2008, a tím naplnil znaky přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikací dle § 22 odst. 1 písm. d) a f) bodu 2, 5 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, měl žalovaný za prokázanou výpovědí nadstrážmistra A., jenž dle záznamu o ústním jednání ze dne 12. 2. 2009 mj. sdělil: "
vozidlo VW Passat řídil muž jménem Michal S., který svého jednání po zastavení litoval
". Jak výše uvedeno, výslech nadstrážmistra A. nebyl proveden formou svědecké výpovědi, o které by byl žalobce vyrozuměn. Z důvodu popření práva žalobce na obhajobu pro danou procesní vadu nebylo možné o takto vadně provedený důkaz opřít skutkové zjištění žalovaného o tom, že vozidlo řídil žalobce. Vada řízení - provedení důkazu v rozporu s právem na obhajobu dle § 186 odst. 2 služebního zákona tak měla vliv na zákonnost rozhodnutí.Jelikož ve správním spise nejsou jiné vypovídající podklady než tvrzení zasahujících policistů (záznam kamery neobsahuje jednání žalobce), nemohl žalovaný opřít svá skutková zjištění o protiprávním jednání žalobce dne 12. 1. 2009 jinak než ze svědeckých výpovědí H. a V., které sice byly provedeny řádně formou svědecké výpovědi, avšak žalobce nebyl o provedení výslechu svědků vyrozuměn, a tedy ani účasten.
Skutková zjištění žalovaného se opírají o vadně provedené "
výslechy
" zúčastněných osob, aniž by byl žalobce v rámci práva na obhajobu dle § 186 odst. 2 služebního zákona vyrozuměn o jejich výslechu a následně výslechu přítomen, přestože tomu nebránila žádná objektivní skutečnost. Prohlášení žalobce po seznámení s podklady ("K věci dále nemám nic, co bych uvedl
") je bez právních účinků ve smyslu dodatečného vzdání se práva na obhajobu. Takovéto prohlášení lze vyložit ve smyslu stanoviska žalobce k obsahu podkladů, nikoli k formě jejich pořízení, zejména pokud žalobce nebyl poučen v souladu s právem na obhajobu o provedení výslechu předem, a tudíž se jich nemohl účastnit a klást otázky svědkům. Procesní vady správního řízení nemohou být zhojeny prohlášením účastníka, zejména pokud se takto účastník výslovně neprojevil.Skutkové zjištění žalovaného se tak opíralo pouze o vadně provedené výslechy osob, které byly přítomny jednání žalobce. Vada provedení takových výslechů měla vliv na zákonnost rozhodnutí, proto soud napadené rozhodnutí dle § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. zrušil pro podstatné vady řízení spočívající v porušení práva žalobce na obhajobu dle § 186 odst. 2 služebního zákona. Podle § 78 odst. 4 s. ř. s. soud vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení k doplnění dokazování provedením výslechu osob, které byly přítomny jednání žalobce, při respektování práva žalobce na obhajobu, aby byl o provedení výslechu předem zpraven a mohl klást otázky svědkům. (...)
*)
Neoficiální český překlad rozsudku viz např. Přehled rozsudků Evropského soudu pro lidská práva, ASPI, č. 2/2006, s. 86.
*)
S účinností od 1. 1. 2009 nahrazen zákonem č. 273/2008 Sb.
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.