Vydání 7-8/2015

Z obsahu spisového materiálu je zřejmé, že rozhodnutím Vojenského úřadu sociálního zabezpečení ze dne 16. 12. 2010 byl žalobci přiznán výsluhový příspěvek. Z tohoto rozhodnutí je zřejmé, že žalobci byla započítána doba služby v rozsahu 19 roků 9 měsíců a 5 dnů, tedy 19 ukončených roků činné služby. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce námitky, ve kterých argumentoval shodně jako v posléze podané žalobě, přičemž namítal, že mu dle jeho názoru nesprávně nebyla započtena doba pracovního poměru u Hasičského záchranného sboru okresu Žďár nad Sázavou, která se dle jeho názoru měla do rozhodné doby započíst jako pracovní poměr, který je podle zvláštních předpisů posuzován jako doba služebního poměru. Podané námitky byly zamítnuty a námitkami napadené rozhodnutí bylo potvrzeno žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 14. 4. 2011. V odůvodnění žalovaný uvedl, že pracovní poměr žalobce u Hasičského záchranného sboru v období od 1. 2. 1996 do 31. 5. 1996 nelze započíst proto, že žalobce nebyl ke dni účinnosti zákona č. 238/2000 Sb. v pracovním poměru, z tohoto důvodu se jeho pracovní poměr podle § 21 odst. 1 citovaného zákona nezměnil v poměr služební. Ustanovení § 21 zákona č. 238/2000 Sb. se proto na žalobce nevztahovalo, jeho pracovní poměr nezískal charakter služebního poměru a nemůže tak být započten do rozhodné doby pro nárok výsluhového příspěvku.

Ve spise je založena pracovní smlouva, kterou žalobce uzavřel s Hasičským záchranným sborem dne 1. 2. 1996, jako sjednaný druh práce je provádění hasebních prací, záchrana osob a věcí při požárech a mimořádných událostech, provádění soustavné fyzické a odborné přípravy, práce na požární stanici typu ošetřování techniky, úklid apod. Opatřením ředitele Hasičského záchranného sboru okresu Žďár nad Sázavou ve věcech personálních ze dne 11. 3. 1996 byl žalobce ke dni 1. 2. 1996 jmenován do hodnosti rotmistr jako hasič Hasičského záchranného sboru okresu Žďár nad Sázavou.

Žalobce v žalobě namítal, že mu měla být uznána do doby rozhodné pro výsluhové nároky i doba pracovního poměru u Hasičského záchranného sboru, a to zejména s přihlédnutím k § 224 odst. 3 služebního zákona. Soud tuto námitku shledal důvodnou.

V daném případě je nesporné, že žalobce byl v období od 1. 2. 1996 do 31. 5. 1996 hasičem u Hasičského záchranného sboru okresu Žďár nad Sázavou, tuto činnost vykonával na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 2. 1996. Nesporná je tedy i skutečnost, že žalobce vykonával uvedenou činnost hasiče v rámci pracovněprávního poměru, a to podle v té době platného zákona o požární ochraně.

Rozhodnutí o přiznání výsluhového příspěvku žalobci bylo vydáno v souvislosti s tím, že dnem 30. 11. 2010 žalobce ukončil služební poměr vojáka uplynutím stanovené doby. O výsluhových náležitostech tedy bylo rozhodováno podle zákona o vojácích z povolání.

Podle § 143 odst. 1 tohoto zákona, není-li stanoveno jinak, je dobou trvání služebního poměru rozhodnou pro nárok na výsluhový příspěvek a jejich výši "". Tímto zvláštním právním předpisem je služební zákon, který v § 224 odst. 1 stanoví, že "[p]", přičemž "[d]" (§ 224 odst. 2 služebního zákona), "[d]" (§ 224 odst. 3 služebního zákona), s výjimkou doby, která je uvedena pod písm. a) až písm. d) tohoto ustanovení.

Z uvedených ustanovení vyplývá, že do rozhodné doby pro nárok na výsluhový příspěvek se s přihlédnutím ke znění § 143 zákona o vojácích z povolání započítává nejen doba trvání činné služby vojáka, ale také doba trvání služebního poměru v bezpečnostních sborech podle služebního zákona, resp. také doba pracovního poměru, který se podle zvláštních právních předpisů posuzuje jako doba služebního poměru.

Bylo třeba posoudit, zda pracovní poměr, v jehož rámci žalobce vykonával hasiče Hasičského záchranného sboru, lze posoudit jako služební poměr, tak jak je upraveno v § 224 odst. 3 služebního zákona.

Z obsahu spisového materiálu vyplývá, že žalobce pracoval u Hasičského záchranného sboru na základě pracovní smlouvy, současně je zřejmé, že po vzniku pracovního poměru byl jmenován do hodnosti rotmistra. Lze tedy dovodit, že žalobce v důsledku uvedených skutečností byl v postavení příslušníka Hasičského záchranného sboru. Šlo přitom o pracovní poměr podle části třetí zákona o požární ochraně a na žalobce jako na příslušníka hasičského sboru se vztahovaly odchylky od zákoníku práce, jež byly v uvedené části tohoto zákona upraveny. To znamená, že pracovněprávní vztah žalobce jako příslušníka Hasičského záchranného sboru byl upraven jednak zákoníkem práce, jednak se na jeho postavení vztahovaly odchylky, které byly uvedeny v § 43 - § 57a zákona o požární ochraně.

Ze znění zákona o požární ochraně je nepochybné, že hovoří o příslušníkovi Hasičského záchranného sboru, a to v případech, kdy se obsah uzavřeného pracovněprávního vztahu řídí částí třetí tohoto zákona, kde jsou stanoveny výrazné odchylky od obecné úpravy, jež je provedená zákoníkem práce. Například je vhodné poukázat na povinnost složit slib podle § 48 zákona o požární ochraně, povinnosti příslušníků upravené v § 53 téhož zákona, jmenování do hodností, jejich odnětí či nošení stejnokroje. Skutečnost, že zákon o požární ochraně rozlišoval příslušníky Hasičského záchranného sboru na jedné straně a na straně druhé zaměstnance, kteří vykonávali administrativní či pomocné činnosti, je zřejmá z § 58 odst. 1 tohoto zákona. Na zaměstnance se nevztahovaly odchylky od zákoníku práce, tito zaměstnanci nebyli oprávněni nosit stejnokroj a neměli hodnosti, neměli postavení příslušníka Hasičského záchranného sboru.

Jestliže z § 224 odst. 3 služebního zákona vyplývá, že "[d]", je nutno, a to nejen proto, že uvedené ustanovení obsahuje odkaz na § 21 odst. 3 zákona č. 238/2000 Sb., učinit závěr, že určitý pracovní poměr, který byl vykonáván podle zvláštních právních předpisů, má charakter odlišný od běžných pracovněprávních vztahů. Služební poměr je zvláštním a kvalifikovaným pracovním poměrem, který se vztahuje k zaměstnancům státu, kteří plní povinnosti za podmínek, jež jsou poněkud odlišné od běžných pracovněprávních vztahů (např. nošení stejnokrojů, vztah nadřízenosti a podřízenosti apod.).

Pojem "" tedy nelze vázat na existenci či vznik služebního poměru ve smyslu zákona č. 238/2000 Sb., jelikož i z předcházející právní úpravy z roku 1985 (část třetí zákona o požární ochraně zrušená novelizačním zákonem č. 237/2000 Sb.) je nepochybné, že se v určitých případech hovoří o příslušnících Hasičského záchranného sboru. Nejde tedy o terminologii, která by byla zavedena zákonem č. 238/2000 Sb., nelze dovodit, že by se tento termín vztahoval jen na ty osoby, u kterých došlo ke změně jejich postavení v důsledku účinnosti zákona č. 238/2000 Sb., tedy na osoby, které ke dni účinnosti uvedeného zákona byly v pracovním poměru.

I za platnosti části třetí zákona o požární ochraně příslušníci Hasičského záchranného sboru měli odlišné postavení od běžných zaměstnanců, kteří vykonávali administrativní či pomocné činnosti. Uvedená část zákona byla nahrazena zákonem č. 238/2000 Sb., a z § 21 tohoto zákona je pak zřejmé, že bylo výslovně deklarováno, že příslušníci Hasičského záchranného sboru se považují za příslušníky ve služebním poměru. Je pravdou, že z § 21 odst. 1 a odst. 2 vyplývají určité podmínky, které žalobce nesplňoval (existence pracovního poměru ke dni účinnosti zákona, opakované složení služební přísahy), protože již v pracovním poměru ke dni účinnosti tohoto zákona nebyl. Pro posouzení otázky, zda dobu pracovněprávního vztahu žalobce u Hasičského záchranného sboru lze považovat za dobu započitatelnou do doby rozhodné pro výsluhový příspěvek, je však rozhodné znění § 21 odst. 3 zákona č. 238/2000 Sb. Podle tohoto ustanovení se příslušníkům (příslušníkům Hasičského záchranného sboru) do doby trvání služebního poměru započítávají doby, které byly započítávány podle dosavadních předpisů pro pracovní poměr příslušníka Hasičského záchranného sboru. Je zřejmé, že § 21 odst. 3 hovoří obecně o příslušnících Hasičského záchranného sboru, a z tohoto ustanovení nevyplývá, že by za příslušníky Hasičského záchranného sboru bylo nutno považovat pouze ty pracovníky, kteří ke dni účinnosti zákona č. 238/2000 Sb. funkci příslušníka fakticky vykonávali a ve vztahu k nimž bylo výslovně deklarováno, že jejich pracovní poměr se posuzuje jako služební poměr. Právní závěr žalovaného o tom, že žalobce v důsledku toho, že nebyl v pracovním poměru k Hasičskému záchrannému sboru ke dni účinnosti zákona č. 238/2000 Sb., nezískal postavení osoby, na kterou je nutno hledět jako na osobu mající služební poměr, z § 21 odst. 3 zákona č. 238/2000 Sb. nevyplývá. Takovýto závěr nevyplývá ani z § 224 odst. 3 služebního zákona, podle něhož se do rozhodné doby pro výsluhové nároky započtou "". Z § 224 odst. 3 služebního zákona vyplývá, že se započtou doby pracovního poměru, které jsou podle zvláštních zákonů posuzovány jako doby služebního poměru. Z uvedeného ustanovení nevyplývá, že k zápočtu pracovního poměru může dojít pouze tehdy, jestliže je ve vztahu ke konkrétnímu příslušníkovi změna pracovního poměru na služební poměr fakticky deklarována v důsledku účinnosti zákona č. 238/2000 Sb. Naopak ze znění § 224 odst. 3 služebního zákona vyplývá, že do rozhodné doby se započtou doby pracovního poměru, které se "" jako doby služebního poměru. Je nesporné, že pracovní poměr příslušníka Hasičského záchranného sboru se podle zvláštního zákona (zákon č. 238/2000 Sb.) za služební poměr považuje. Pokud by soud přistoupil na stanovisko, že lze započítat pouze pracovní poměr těch příslušníků, kteří vykonávali tuto činnost ke dni účinnosti zákona č. 238/2000 Sb., musela by tato skutečnost vyplývat výslovně z některého z ustanovení buď služebního zákona či zákona č. 238/2000 Sb. Tak tomu však není.

Z výše uvedeného učinil soud závěr, že v případě, že žalobce vykonával činnost příslušníka Hasičského záchranného sboru, a jím předložené doklady tomu nasvědčují, bylo třeba započíst do doby trvání služebního poměru pro nárok na výsluhový příspěvek i dobu, po kterou byl v pracovním poměru jako příslušník Hasičského záchranného sboru.

Z výše uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, pro žalobou napadené rozhodnutí podle § 78 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). V dalším řízení žalovaný správní orgán znovu rozhodne o námitkách, které žalobce podal proti rozhodnutí I. stupně, a to při respektování právního názoru, který soud vyslovil v tomto rozsudku (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

Pro úplnost soud uvádí, že argumentaci rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 6. 2008, čj. 3 Ads 28/2008-47, č. 1696/2008 Sb. NSS, nepovažuje za správnou, neboť předmětem posouzení ve věci řešené Nejvyšším správním soudem byla otázka, zda se v případě výkonu administrativních prací pracovní poměr měnil v poměr služební. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že pro to, aby k této změně došlo, by muselo být zjištěno, že žalobce vykonával činnost, která se řídila částí třetí zákona o požární ochraně, tedy činnost příslušníka Hasičského záchranného sboru. Uzavřel, že nebylo-li tomu tak, ke změně pracovního poměru na služební nedošlo. Z uvedeného rozsudku vyplývá, že pro posouzení otázky změny pracovního poměru na služební je to, jakou faktickou činnost pracovník koná. bylo vyjádřeno, že vykonával-li pracovník činnost příslušníka Hasičského záchranného sboru, jeho pracovní poměr je považován za poměr služební. Z uvedeného rozsudku nevyplývá, že tato změna je vázána na existenci pracovního poměru ke dni účinnosti zákona 238/2000 Sb.