1696/2008
Služební poměr: Hasičský záchranný sbor České republiky; podmínky nároku na výsluhový příspěvek a odchodné
Služební poměr: Hasičský záchranný sbor České republiky; podmínky nároku na výsluhový příspěvek a odchodné
k § 224 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění zákona č. 626/2004 Sb. a zákona č. 530/2005 Sb.
k § 21 zákona č. 238/2000 Sb., o Hasičském záchranném sboru České republiky a o změně některých zákonů*)
k § 58 zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění zákona č. 203/1994 Sb.**)
Občanští zaměstnanci Hasičského záchranného sboru České republiky, kteří vykonávali některé administrativní a pomocné činnosti na základě § 58 zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, se účinností zákona č. 238/2000 Sb. ke dni 1. 1. 2001 nestali příslušníky Hasičského záchranného sboru České republiky ve služebním poměru.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 6. 2008, čj. 3 Ads 28/2008-47)
Věc:
Josef O. proti České republice – Hasičskému záchrannému sboru ČR o výsluhový příspěvek a odchodné, o kasační stížnosti žalobce.Pracovní smlouvou ze dne 15. 2. 1994 vznikl žalobci tímto dnem pracovní poměr u Institutu civilní ochrany ČR (dále jen „ICO ČR“), resp. u Regionálního úřadu civilní ochrany Brněnského kraje – chemické laboratoře Tišnov. ICO ČR byl organizační složkou Ministerstva obrany, které bylo pověřeno výkonem státní správy v oblasti civilní ochrany. V ICO ČR mohli být zaměstnáni jak vojáci z povolání, tak i civilní, občanští zaměstnanci Ministerstva obrany.
V souvislosti s přechodem výkonu státní správy na úseku civilní ochrany z Ministerstva obrany na Ministerstvo vnitra byl pracovní poměr žalobce ke dni 1. 1. 2001 delimitován na Hasičský záchranný sbor ČR (dále jen „HZS ČR“). Dohodou o změně pracovní smlouvy ze dne 22. 1. 2001 byl žalobce zařazen na druh práce č. 19.9.01, správní rada – vedoucí pracovník chemické a radiační kontroly. Pracovní poměr k HZS ČR byl následně ukončen ke dni 30. 11. 2001 a rozhodnutím ředitele HZS ČR ze dne 28. 11. 2001 byl žalobce ke dni 1. 12. 2001 na základě své žádosti přijat do služebního poměru příslušníka HZS ČR. Po ukončení služebního poměru ke dni 31. 12. 2006 byla žalobci rozhodnutím ředitelky Kanceláře krajského ředitele HZS Jihomoravského kraje ze dne 29. 1. 2007 na základě § 224 zákona č. 361/2003 Sb. započtena doba rozhodná pro výsluhový příspěvek a odchodné v délce 5 let a 30 dnů.
Žalobcovo odvolání proti tomuto rozhodnutí žalovaný zamítl dne 15. 5. 2007 a rozhodnutí I. stupně potvrdil.
Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce žalobou u Krajského soudu v Brně, který ji rozsudkem ze dne 20. 12. 2007 zamítl. Krajský soud předeslal, že výsluhové nároky přísluší pouze zaměstnancům státu v kvalifikovaném pracovním poměru, který zákon označuje jako služební poměr. Vzhledem k tomu, že žalobce byl občanským zaměstnancem Regionálního úřadu civilní ochrany Brno, neměl nárok na výsluhový příspěvek nebo odchodné, který náleží toliko vojákům z povolání. Žalobce se nestal příslušníkem HZS ČR ve smyslu zákona č. 133/1985 Sb., či zákona č. 238/2000 Sb. delimitací ani následně uzavřenou dohodou o změně pracovního poměru, nýbrž teprve rozhodnutím ze dne 28. 11. 2001. Soud poznamenal, že každý zaměstnanec HZS ČR není současně jeho příslušníkem. To vyplývá z § 3 zákona č. 238/2000 Sb., podle něhož úkoly hasičského záchranného sboru plní jak příslušníci hasičského záchranného sboru ve služebním poměru, tak občanští zaměstnanci hasičského záchranného sboru v pracovním poměru. Pro stanovení výsluhového příspěvku a odchodného tak není rozhodný charakter vykonávané práce, nýbrž splnění formálních podmínek služebního poměru příslušníků HZS ČR. Žalobci tudíž nevznikly výluhové nároky za dobu, kdy byl občanským zaměstnancem Regionálního Úřadu civilní ochrany ČR a následně HZS ČR.
Podle soudu žalobce nemůže namítat diskriminaci, pokud se dobrovolně rozhodl nestát se příslušníkem ozbrojeného sboru – Armády ČR, ale pracoval zde jako občanský zaměstnanec. Tím si zvolil režim, kterým se jeho pracovní poměr řídil, včetně nároků po odchodu ze zaměstnání. Bylo by diskriminační, pokud by výsluhové příspěvky a odchodné nebyly přiznány osobám, které byly v důsledku delimitace nuceně převedeny ze služebního poměru u Armády ČR k HZS ČR. Diskriminace se však v žádném případě nemůže týkat občanských zaměstnanců, kterým výluhové nároky vůbec nevznikly.
Proti rozsudku Krajského soudu v Brně brojil žalobce (stěžovatel) kasační stížností. Jeho pracovní poměr k ICO ČR podle něj nebyl ukončen ke dni 31. 12. 2000, ale byl delimitován na HZS ČR, který vznikl ke dni 1. 1. 2001. Stěžovatel má za to, že HZS ČR je nástupnickou organizací nejen pro zaměstnance hasičských záchranných sborů okresů, měst Plzeň, Praha, Brno a Ostrava, ale i pro zaměstnance oddělení civilní ochrany okresů a zaměstnance civilní ochrany pod Ministerstvem obrany. Tato skutečnost vyplývá i z dohody o změně pracovní smlouvy ze dne 22. 1. 2001 a následného postupu zaměstnavatele. Ke dni 1. 1. 2001 byli proto všichni zaměstnanci shora uvedených sborů převedeni do služebního poměru v souladu s § 21 odst. 1 zákona č. 238/2000 Sb., přičemž jediným zákonným předpokladem pro vznik tohoto služebního poměru byla existence pracovního poměru k HZS ČR ke dni 1. 1. 2001, což stěžovatel splňoval. Ustanovení § 21 odst. 3 zákona č. 238/2000 Sb. při vymezení doby rozhodné pro přiznání nároků vyplývajících ze služebního poměru nerozlišuje, ze které organizace byli příslušníci k HZS ČR ke dni 1. 1. 2001 převedeni. Stěžovatel proto trval na tom, že do doby rozhodné pro výsluhové nároky měla být započtena i doba pracovního poměru v organizacích, jejichž právním nástupcem byl HZS ČR. Výklad krajského soudu, že § 21 odst. 3 zákona č. 283/2000 Sb. se nevztahuje na příslušníky HZS ČR, kteří byli delimitováni ze zařízení civilní ochrany, je podle něj v rozporu s ústavními principy České republiky, neboť vede k diskriminaci této skupiny příslušníků HZS ČR.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
Z odůvodnění:
Ustanovení § 224 odst. 2 zákona č. 361/2003 Sb. stanoví, že do doby rozhodné pro výsluhové nároky se započtou doby, po které trval služební poměr podle zvláštních právních předpisů na území České republiky, včetně doby trvání služebních poměrů na území československého státu do 31. prosince 1992, do nabytí účinnosti tohoto zákona.
Podle odstavce 3 tohoto ustanovení se do doby rozhodné pro výsluhové nároky započtou též doby pracovního poměru, které se podle zvláštních právních předpisů posuzují jako doby služebního poměru. Zákon zde odkazuje na § 21 odst. 3 zákona č. 238/2000 Sb.
Zásadní otázkou v projednávané věci je, zda lze dobu pracovněprávního vztahu stěžovatele u ICO ČR a následně u HZS ČR do 30. 11. 2001 považovat na základě § 224 odst. 2 a 3 zákona č. 361/2003 Sb. za dobu služebního poměru, případně za dobu pracovního poměru, která se jako doba služebního poměru posuzuje podle zvláštních právních předpisů.
Nejvyšší správní soud předně zjistil, že pracovní smlouva založila pracovní poměr stěžovatele řídící se zákonem č. 65/1965 Sb., zákoníkem práce. Stěžovatel byl tedy občanským zaměstnancem ICO ČR, nikoli vojákem z povolání ve služebním poměru. Za dobu tohoto zaměstnání mu proto nepřísluší výsluhové nároky podle § 224 odst. 2 zákona č. 361/2003 Sb.
Co se týče doby zaměstnání u HZS ČR do 30. 11. 2001, lze konstatovat následující. V souvislosti s delimitací došlo k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů z Ministerstva obrany na Ministerstvo vnitra, resp. na HZS ČR. Tato změna na straně zaměstnavatele se však nikterak nedotkla samotného charakteru pracovněprávního vztahu stěžovatele. Pracovní poměr občanského zaměstnance se tedy nezměnil na služební poměr příslušníka HZS ČR. Základní podmínkou pro vznik služebního poměru podle § 21 odst. 1 zákona č. 238/2000 Sb. totiž nebyl pracovní poměr k HZS ČR ke dni 1. 1. 2001, jak se stěžovatel mylně domníval, nýbrž zvláštní pracovní poměr příslušníka, na který se vztahovala úprava odchylná od zákoníku práce obsažená v části třetí zákona č. 133/1985 Sb., účinná do 31. 12. 2000. To dokládá i fakt, že občanští zaměstnanci, kteří před 1. 1. 2001 vykonávali v HZS ČR některé administrativní a pomocné činnosti na základě § 58 zákona č. 133/1985 Sb., se ani po účinnosti zákona č. 238/2000 Sb. nestali příslušníky ve služebním poměru, a nadále plní úkoly hasičského záchranného sboru v pracovním poměru uzavřeném podle zákoníku práce.
Občanští zaměstnanci civilní ochrany okresů a občanští zaměstnanci civilní ochrany Ministerstva obrany se tedy nemohli stát příslušníky HZS ČR pouze na základě změny zaměstnavatele. Nejvyšší správní soud zde poznamenává, že stěžovatel byl do služebního poměru přijat teprve ke dni 1. 12. 2001 na vlastní žádost. Z uvedeného vyplývá, že dobu pracovního poměru stěžovatele u HZS ČR do 30. 11. 2001 nelze posoudit jako dobu služebního poměru podle § 224 odst. 3 zákona č. 361/2003 Sb., neboť § 21 odst. 3 zákona č. 238/2000 Sb. se na stěžovatele nevztahuje.
Nejvyšší správní soud tak přisvědčil krajskému soudu, že dobu pracovněprávního vztahu k ICO ČR a HZS ČR do 30. 11. 2001 nelze stěžovateli započíst do doby rozhodné pro výsluhové nároky podle § 224 zákona č. 361/2003 Sb.
Nejvyšší správní soud se rovněž ztotožnil se závěrem krajského soudu, že nelze považovat za diskriminaci, jestliže se § 21 odst. 3 zákona č. 238/2000 Sb. nevztahuje na občanské zaměstnance civilní ochrany, kteří byli delimitováni k HZS ČR. Výsluhový příspěvek a odchodné patří mezi dávky, na které vzniká nárok právě v důsledku plnění speciálních povinností příslušníka HZS ČR. Na tyto dávky tedy nemohl vzniknout nárok občanským zaměstnancům pouze na základě změny zaměstnavatele bez toho, že by plnili speciální povinnosti vyplývající ze služebního poměru či pracovního poměru příslušníka upraveného v části třetí zákona č. 133/1985 Sb., účinné do 31. 12. 2000. Ustanovení § 21 odst. 3 zákona č. 238/2000 Sb. proto nevede k nedůvodnému znevýhodnění občanských zaměstnanců delimitovaných k HZS ČR.
*) Ustanovení bylo s účinností od 1. 1. 2007 zrušeno zákonem č. 362/2003 Sb.
**) Ustanovení bylo s účinností od 1. 1. 2001 zrušeno zákonem č. 237/2000 Sb.
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.