1759/2009
Služební poměr: doplatek služebního příjmu za dobu zproštění služby
Služební poměr: doplatek služebního příjmu za dobu zproštění služby
k § 27 zákona č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky (v textu též „zákon o služebním poměru“)*)
Po dobu, kdy byl policista podle § 27 odst. 1 a odst. 2 zákona č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, zproštěn výkonu služby, náležel mu pouze nárok na výplatu zkráceného služebního příjmu podle § 27 odst. 3 tohoto zákona. Nárok na doplatek rozdílu vznikl až ukončením zproštění výkonu služby. K prodlení s výplatou doplatku po dobu zproštění výkonu služby proto nemohlo dojít a ani nevznikl nárok na výplatu úroků z prodlení.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 11. 2007, čj. 3 Ads 91/2007-65)
Věc:
Marcela B. proti Policii ČR o služební příjem, o kasační stížnosti žalobkyně.Dne 2. 1. 2001 bylo žalobkyni, příslušnici služby cizinecké a pohraniční policie, sděleno obvinění ze spáchání trestného činu. Dne 4. 1. 2001 byla proto zproštěna výkonu služby a její plat byl vyplácen pouze ve výši jeho 60 %.
Po proběhlém trestním řízení byla žalobkyně zproštěna obvinění a dne 11. 2. 2004 ředitel Oblastního ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie Ostrava svým rozhodnutím ukončil k tomuto datu zproštění služby. Svým dalším rozhodnutím ze dne 16. 2. 2004 stanovil, že žalobkyni bude doplacen služební příjem za dobu zproštění výkonu služby, včetně všech náležitostí vyplývajících ze služebního poměru, za dobu, po kterou jí byl služební příjem krácen, a to ve výši 40 % služebního příjmu za dobu od 4. 1. 2001 do 11. 2. 2004. Doplatek služebního příjmu za dobu zproštění výkonu služby byl žalobkyni vyplacen dne 15. 3. 2004.
Následně žalobkyně podala žádost o výplatu úroků z prodlení, kterou rozhodnutím ze dne 22. 3. 2005 ředitel oblastního ředitelství zamítl mj. proto, že se nelze domáhat úroků z prodlení z toho důvodu, že nebyl uspokojen nárok druhého účastníka pracovněprávního vztahu podle § 256 odst. 1 zákoníku práce (č. 65/1965 Sb.). Nárok žalobkyně na doplatek rozdílu služebního příjmu byl totiž uspokojen neprodleně po nabytí právní moci rozhodnutí ze dne 16. 2. 2004 o doplacení rozdílu, o který byl její služební příjem za dobu od 4. 1. 2004 do 11. 2. 2004 zkrácen.
Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, které žalovaná dne 19. 7. 2005 zamítla. Své rozhodnutí zdůvodnila mj. tím, že dle § 27 odst. 4 zákona o služebním poměru, skončí-li zproštění výkonu služby, doplatí se policistovi rozdíl, o který byl jeho služební příjem zkrácen, nejde-li o vymezené výjimky. V daném případě se jednalo o 40 % služebního příjmu, ovšem bez nároku na vyplacení úroků z prodlení, neboť tato skutečnost v zákoně o služebním poměru, ani v jiném právním předpise není uvedena. Námitka žalobkyně tudíž nemá oporu v zákoně. Proto pokud byl žalobkyni rozdíl doplacen dne 15. 3. 2004, když zproštění výkonu služby bylo ukončeno dnem 11. 2. 2004, jednalo se o postup, který byl v souladu s právními předpisy, neboť doplatek rozdílu byl splatný v průběhu měsíce března 2004, a byl uskutečněn ve výplatním termínu stanoveným zaměstnavatelem – nařízení Ministerstva vnitra č. 8/2001, kterým se určuje termín výplaty služebních příjmů. S ohledem na tyto skutečnosti teprve pokud by ve výplatním termínu nevyplatil žalobkyni příslušný rozdíl, ocitl by se v prodlení, s čímž je spojena povinnost uhradit též úroky z prodlení.
Rozhodnutí žalované napadla žalobkyně u Městského soudu v Praze, který žalobu zamítl rozsudkem ze dne 15. 2. 2007. Po dobu zproštění výkonu služby žalobkyně službu fakticky nevykonávala a byla jí vyplácena část služebního příjmu podle § 27 odst. 3 zákona o služebním poměru. Dle městského soudu nevznikl žalobkyni ukončením tohoto režimu nárok na výplatu úroků. Soud odkázal na skutečnost, že v institutu zproštění výkonu služby se projevují specifika služebního poměru. Po dobu, kdy byla žalobkyně zproštěna výkonu služby, jí náležel pouze nárok na výplatu služebního příjmu zkráceného podle § 27 odst. 3 zákona o služebním poměru. Nárok na jeho doplatek vznikl až ukončením zproštění výkonu služby. Proto nemohlo dojít k prodlení a nárok na výplatu úroků z prodlení za dobu zproštění výkonu služby nemohl žalobkyni vzniknout. Doplatek byl žalobkyni vyplacen včas, tedy v nejbližším výplatním termínu poté, kdy jí nárok na výplatu rozdílu vznikl. Ani v tomto případě se tedy žalovaná nedostala do prodlení, které by odůvodňovalo vyplacení úroků.
Rozsudek městského soudu napadla žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížností pro nesprávnost právních závěrů soudu stran prodlení s výplatou části služebního příjmu. Namítala zejména, že se soud nezabýval jejími argumenty ohledně nutnosti aplikace vybraných ustanovení zákoníku práce podle § 155 zákona o služebním poměru a promítnutí skutkových okolností případu do ústavněprávního kontextu. Stěžovatelka vyjádřila domněnku, že i když § 27 zákona o služebním poměru výslovně nestanoví, že kromě nevyplacené části platu za dobu zproštění výkonu služby je třeba vyplatit též úroky z prodlení z nevyplacené části platu za dobu výplaty kráceného služebního příjmu, nelze absenci takového ustanovení vykládat k její tíži. Nebyl zohledněn § 16 zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, podle něhož je plat splatný vždy po vykonání práce. Podle stěžovatelky nárok na plat vzniká a stává se splatným vykonáním práce v jednotlivých měsících, na čemž nic nemění skutečnost, že byla dočasně zproštěna výkonu služby. Zdůraznila, že
„ex lege nedošlo k odložení splatnosti části platu, že tedy nastalo prodlení zaměstnavatele“.
Dodala, že nebyl vůbec aplikován § 256 zákoníku práce. Pravomocná rozhodnutí trestních soudů, v nichž bylo vysloveno, že se nedopustila trestných činů, považuje stěžovatelka za deklaraci nezákonnosti nejen usnesení o zahájení trestního stíhání, ale i souvisejícího rozhodnutí, kterým byla zproštěna výkonu služby, v důsledku čehož jí byl krácen služební příjem. Závěrem podotkla, že vyloučením subsidiární aplikace zákoníku práce a jeho § 256, kdy jí nárok na výplatu úroků z prodlení nenáleží, došlo k zásahu do jejích ústavně zaručených majetkových práv, a bylo tak popřeno její právo obrany proti nezákonnému rozhodnutí státu.Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
Z odůvodnění:
(...) S ohledem na zahájení trestního stíhání stěžovatelky, ke kterému došlo dne 2. 1. 2001, kdy jí bylo sděleno obvinění, ředitel Policie České republiky Správy Severomoravského kraje rozhodnutím ve věcech služebního poměru č. 3, ze dne 3. 1. 2001, podle § 27 odst. 1 a 2 zákona o služebním poměru, zprostil stěžovatelku dnem 4. 1. 2001 výkonu služby, a to do pravomocného skončení trestního řízení. Rozhodnutí o zproštění výkonu služby bylo následně potvrzeno rozhodnutím policejního prezidenta ve věcech služebního poměru ze dne 20. 3. 2001, č. 393. Stěžovatelce byl po celou dobu zproštění výkonu služby vyplácen služební příjem ve výši 60 %. Její argumentace § 16 odst. 1 zákona č. 143/1992 Sb., podle něhož je plat, tj. v nekráceném rozsahu, splatný vždy po vykonání práce, podle Nejvyššího správního soudu není správná, neboť stěžovatelka po celou dobu zproštění výkonu služby službu fakticky nevykonávala a služební příjem jí v plném rozsahu nenáležel. Místo toho jí ze zákona příslušela pouze část služebního příjmu, v jejím případě 60 %. Pouze tato část byla splatná a vždy v příslušných termínech byla stěžovatelce vyplácena.
ex lege
Nejvyšší správní soud v daném ohledu odkazuje na závěry učiněné v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 8. 1994, čj. 6 A 58/94-16, podle kterého právní úprava služebního poměru policisty vychází ze zvláštní povahy
„zaměstnavatele jako primárního nositele veřejné moci, potřeby pevného začlenění policisty do organismu této veřejné moci a účasti na jejím výkonu, ba dokonce – při výkonu státní správy – i z potřeby vůle státu. Nejde tu o modifikaci soukromoprávního pracovního poměru, ale o specifický státně zaměstnanecký poměr veřejného práva ...“
. Proto právní úprava daná zákonem o služebním poměru umožňuje policistu zprostit výkonu služby a vyplácet mu zkrácený služební příjem, jsou-li dány důvody podle § 27 odst. 1 zákona o služebním poměru. Rovněž i proto mezi zákonem o služebním poměru a zákoníkem práce neplatí vztah subsidiární aplikace zákoníku práce, nýbrž podle § 155 zákona o služebním poměru je volena cesta delegace
, kdy se uplatní jen ta ustanovení zákoníku práce, na která zákon o služebním poměru sám odkáže.To, že nebyl aplikován § 256 zákoníku práce, je dáno tím, že se „zaměstnavatel“, resp. Policie České republiky, vůči stěžovatelce nedostal do prodlení. Podstatou prodlení je protiprávní stav, kdy povinný subjekt svůj závazek nesplní řádně a včas, přičemž postačí jen jedna z obou možností. Tím dochází k prodlení, se kterým je spojen nepříznivý odpovědnostní následek v podobě povinnosti uhradit úroky z prodlení. V posuzovaném případě však k žádnému prodlení nedošlo, neboť nedošlo ani k protiprávnímu jednání, jež je jeho základem. Po dobu zproštění výkonu služby se služební příjem v plném rozsahu nevyplácí a služba se nekoná. Po zrušení zproštění výkonu služby se dorovnává jen ta jeho část, která nebyla podle zákona o služebním poměru vyplácena. Nebyl-li „zaměstnavatel“ v prodlení, nemohly ani nastat jeho důsledky v podobě odpovědnosti za prodlení a povinnosti platit úroky z prodlení.
Nejvyšší správní soud k tomuto závěru vedla skutečnost, že příslušný služební funkcionář využil svého oprávnění daného mu § 27 odst. 1 zákona o služebním poměru a rozhodl se stěžovatelku zprostit výkonu služby. Je třeba zdůraznit, že důvodem ke zproštění výkonu služby je mj. ta okolnost, že policista je důvodně podezřelý, že se dopustil trestného činu. Nastane-li tato skutečnost předvídaná § 27 odst. 1 zákona o služebním poměru, není sám o sobě rozhodující výsledek vedeného trestního řízení. Policista může být zproštěn výkonu služby bez ohledu na to, jak trestní řízení dopadne. I to je důsledek výše zmíněných specifik služebního poměru. Ukončení zproštění výkonu služby nastane vlivem pravomocného skončení trestního řízení. Nikoli však samo o sobě, nýbrž až na základě rozhodnutí služebního funkcionáře o zrušení zproštění výkonu služby. To se v případě stěžovatelky uskutečnilo rozhodnutím ředitele oblastního ředitelství Policie ČR ze dne 11. 2. 2004, neboť k pravomocnému skončení trestného stíhání došlo ke dni 3. 2. 2004. Dalším rozhodnutím téhož ze dne 16. 2. 2004 bylo stanoveno, že se stěžovatelce doplatí rozdíl, o který byl její služební příjem po dobu jejího zproštění krácen, což činilo doplatek ve výši 40 % služebního příjmu od 4. 1. 2001 do 11. 2. 2001. Stěžovatelce proto podle § 27 odst. 4 zákona o služebním poměru náležel rozdíl, o který byl její příjem zkrácen. Zákon o služebním poměru nehovoří o dalším příslušenství, jako např. úrocích z prodlení. Jde o logický důsledek toho, že po dobu zproštění výkonu služby, kdy se služba nekoná, policistovi nepřísluší, a to ze zákona, plný, nýbrž příslušně zkrácený služební příjem. Jedná se o náhradu příjmu za období, kdy policista službu nekoná. Policista po dobu zproštění výkonu služby nemá nárok na plný, nekrácený služební příjem. Jak správně v této příležitosti uvedl soud prvního stupně, snížená část služebního příjmu byla stěžovatelce vyplácena v pravidelných výplatních termínech stanovených podle § 16 odst. 1 a 2 zákona č. 143/1992 Sb. a nařízení Ministerstva vnitra č. 8/2001. Nejvyšší správní soud dodává, že doplatek služebního příjmu, který byl po dobu zproštění výkonu služby krácen, se podle § 27 odst. 4 policistovi doplatí, nejde-li o stanovené výjimky. Doplatek služebního příjmu však nelze posuzovat tak, že by jeho jednotlivé části byly splatné vždy ke dni splatnosti jednotlivých služebních příjmů. Doplatek totiž policistovi náleží až po ukončení zproštění výkonu služby. Teprve tehdy vzniká povinnost doplatek vyplatit, což se v případě stěžovatelky stalo dne 15. 3. 2004, kdy nastala, s ohledem na § 16 odst. 1 zákona č. 143/1992 Sb. a nařízení Ministerstva vnitra č. 8/2001, splatnost doplatku, na který vznikl nárok v měsíci únoru 2004.
Stěžovatelka podle Nejvyššího správního soudu též nedůvodně namítá nezákonnost rozhodnutí o zproštění výkonu služby, a to vlivem pravomocného rozhodnutí trestních soudů, kterými byla zproštěna obžaloby. Rozhodnutí o zproštění výkonu služby však bylo zákonné, neboť byly splněny předpoklady k tomu, aby o něm mohl služební funkcionář rozhodnout. Pozdější zproštění obžaloby nemá žádný vliv na zákonnost rozhodnutí o zproštění výkonu služby. Nejvyšší správní soud nesdílí přesvědčení stěžovatelky, že tím, že jí nepřísluší úroky z prodlení, dochází k zásahu do jejích ústavně zaručených majetkových práv, ani to, že je popíráno její právo obrany proti nezákonnému rozhodnutí soudu, ač se jedná o námitku, kterou podle § 109 odst. 4 stěžovatelka uplatnila až poté, kdy bylo vydáno napadené rozhodnutí, a ke které soud nepřihlíží. Stěžovatelka neměla nárok na úroky z prodlení, proto neměla nárok ani na jejich výplatu, a to s ohledem na závěry učiněné výše. Nedochází proto nijak k zásahu do stěžovatelčiných ústavně zaručených majetkových práv. Stěžovatelka přitom blíže nedoložila a ani nekonkretizovala, v čem je popíráno její právo obrany proti nezákonnému rozhodnutí státu.
Nejvyšší správní soud v dané věci shrnuje, že stěžovatelka byla po dobu vedení trestního řízení zákonným způsobem zproštěna výkonu služby. Nepříslušel jí proto plný služební příjem, nýbrž jeho procentní část. Doplatek, o který byl její služební příjem po dobu zproštění zkrácen, jí byl doplacen v nejbližším výplatním termínu po skončení jejího zproštění. Na úrok z prodlení jí proto nevznikl nárok.
*) S účinností od 1. 1. 2007 nahrazen zákonem č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků ozbrojených sborů.
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.