Vydání 11/2008

(...) Stěžejním bodem kasační stížnosti je námitka týkající se výpočtu výsledku přijímací zkoušky stěžovatele, tzv. „skóre“. Podle stěžovatele mělo být toto skóre vypočítáno bez přihlédnutí k výsledkům ověření jeho schopností v češtině plynně reagovat na běžné otázky denního života. S tím velmi úzce souvisí tvrzení stěžovatele, že úroveň jeho znalosti českého jazyka byla dostačující ke studiu na předmětném gymnáziu. Pro posouzení důvodnosti této námitky je třeba vycházet z § 60 odst. 4 školského zákona. Toto ustanovení ukládá řediteli školy hodnotit uchazeče v přijímacím řízení podle znalostí uchazeče vyjádřených hodnocením na vysvědčení z předchozího vzdělávání a dále výstupního hodnocení uchazeče ze základního vzdělávání, pokud bylo uchazeči vydáno, dále dle výsledků přijímací zkoušky nebo talentové zkoušky, je-li stanovena, a dalších skutečností, které osvědčují vhodné schopnosti, vědomosti a zájmy uchazeče. Pro hodnocení těchto kriterií musí ředitel školy vypracovat systém hodnocení, který musí být transparentní, jednotný a jednoznačný. Dostát těmto požadavkům je náročné, zákon řediteli školy ponechává volnost v rozhodnutí, zda přijímací zkoušky připraví sám, či zda využije služeb některého z odborných subjektů specializovaného na tvorbu testů k ověřování znalostí a na způsoby jejich hodnocení. Jak je uvedeno výše, zodpovědným za zvážení negativ i pozitiv jednotlivých způsobů přípravy konkrétního obsahu přijímacího řízení je ředitel školy. Lze obecně konstatovat, že v případě, kdy podobu přijímacího řízení tvoří sama škola, může se zaměřit na určité prioritní okruhy znalostí, které při vzdělání preferuje, nese však veškerou zodpovědnost za objektivitu a zákonnost zkoušky a její hodnocení. Je proto obvyklé, že ředitelé školy využívají profesionálů v této oblasti, mezi které patří i společnost SCIO CZ, s. r. o. Tato společnost se specializuje na přípravu přijímacích zkoušek na střední a vysoké školy, ředitel předmětného gymnázia rozhodl o tom, že při přijímacím řízení využije jí připravené testy a výsledky budou vyhodnoceny počítačovým programem téže společnosti. Jako rozhodující kritérium pro přijetí uchazeče ke studiu bylo hodnoceno tzv. skóre, počítané jako vážený percentil výsledků jednotlivých zkoušek (český jazyk, matematika, obecné studijní předpoklady) a prospěchu ze základní školy (druhé pololetí 8. třídy a první pololetí 9. třídy) každého uchazeče.

Ustanovení § 20 odst. 4 školského zákona, umožňující cizincům na žádost prominout zkoušku z českého jazyka a ověřit jejich znalosti jazyka rozhovorem, z uvedeného způsobu hodnocení výjimku nestanoví. Nelze akceptovat interpretaci stěžovatele, dle níž by výsledek ověření znalosti českého jazyka dle § 20 odst. 4 školského zákona v přijímacím řízení vůbec nebyl hodnocen. Účelem citovaného ustanovení je snížení případného handicapu žáků, jejichž mateřským jazykem není čeština, a v důsledku toho mohou být oproti ostatním žákům znevýhodněni. Pokud by nechtěli být ve znalostech českého jazyka srovnáváni s ostatními žáky, na jejich žádost jim je tato zkouška prominuta, namísto ní se však musí podrobit ověření znalosti jazyka formou rozhovoru. Forma rozhovoru minimalizuje možnost nepochopení zadání písemného testu, dovoluje upřesnění otázky a v daných souvislostech je objektivnějším prostředkem ověření znalostí. Výsledek rozhovoru je však nutno zahrnout do hodnocení výsledku přijímacího řízení, v daném případě do tzv. skóre. Pokud by se tak nestalo, nebylo by možno porovnat výsledek přijímacího řízení žáků skládajících zkoušku z českého jazyka a uchazečů, kteří se namísto ní podrobili rozhovoru, a vydat objektivní rozhodnutí o výsledku přijímacího řízení v souladu s § 60 odst. 4 školského zákona. Ustanovení § 20 odst. 4 školského zákona umožňuje uchazeče, který osvědčí potřebnou schopnost porozumění a konverzace v českém jazyce, ohodnotit vysokým počtem bodů i bez ověřování zvládnutí některých složitých gramatických jevů, které jsou předmětem „klasické“ zkoušky. Pokud se stěžovatel domníval, že samotné zahrnutí výsledku rozhovoru nahrazující zkoušku z českého jazyka je v rozporu se zákonem, pak Nejvyšší správní soud z uvedených důvodů neshledal tuto námitku opodstatněnou. (...)