2812/2013
Školství: přípustnost odvolání proti rozhodnutí mateřské školy zřízené
Školství: přípustnost odvolání proti rozhodnutí mateřské školy zřízené církví; příslušnost k rozhodnutí o odvolání
k § 35 odst. 1 a § 183 odst. 1 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon)*)
I. Na rozhodování mateřské školy zřízené registrovanou církví nebo náboženskou společností o ukončení předškolního vzdělávání podle § 35 odst. 1 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), se vztahuje správní řád z roku 2004.
II. Proti rozhodnutí mateřské školy zřízené registrovanou církví nebo náboženskou společností o ukončení předškolního vzdělávání podle § 35 odst. 1 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), lze podat odvolání, o němž přísluší rozhodnout Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2013, čj. 1 As 160/2012-41)
Prejudikatura:
č. 1409/2007 Sb. NSS, č. 1911/2009 Sb. NSS a č. 2437/2011 Sb. NSS; nálezy Ústavního soudu č. 3/1997 Sb. a č. 240/2005 Sb.Věc:
a) Ondřej M. a b) Monika S. proti Mateřské škole Sion o ukončení předškolního vzdělávání, o kasační stížnosti žalobce a).Žalovaná je školskou právnickou osobou ve smyslu § 8 odst. 6 a § 124 až § 140 školského zákona. Jejím zřizovatelem je v souladu s § 8 odst. 6 školského zákona ve spojení s § 7 odst. 1 písm. e) zákona č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů (zákon o církvích a náboženských společnostech), Sbor Jednoty bratrské v Hradci Králové - Sion, jako organizační jednotka registrované církve, jíž bylo přiznáno oprávnění k výkonu zvláštního práva zřizovat církevní školy.
Dne 1. 5. 2007 podala žalobkyně b) přihlášku svého syna - žalobce a) do žalované mateřské školy a zároveň podepsala "
dohodu o podmínkách školky Sion
". V dohodě žalobkyně b) potvrdila, že byla seznámena a souhlasí s křesťanským zaměřením žalované, v níž jsou děti vedeny k důležitým životním hodnotám, jako je zájem jeden o druhého, láska k pravdě, čestnost, upřímnost atd., které vycházejí z křesťanských hodnot. Součástí programu jsou biblické chvilky a další křesťanské prvky (písně atd.). Dále žalobkyně b) souhlasila s finančními podmínkami žalované a zavázala se je řádně dodržovat (zejména včasné a úplné placení poplatků). Žalobkyně b) v dohodě rovněž potvrdila, že byla seznámena s "řádem školky Sion
" a souhlasí s ním. Následně začal žalobce a) počínaje 1. 9. 2008 docházet do žalované mateřské školy.V září 2009 byli rodiče dětí navštěvujících žalovanou mateřskou školu informováni o změnách ceníku s platností od 1. 10. 2009. Došlo ke zvýšení rodičovského příspěvku s možností požádat o dotovaný (nižší) příspěvek. Dne 30. 9. 2009 se ohledně této otázky konalo setkání rodičů, na něž rodiče žalobce a) nepřišli. V průběhu následujících dvou měsíců probíhala poměrně rozsáhlá písemná i ústní komunikace mezi žalovanou (její ředitelkou a zástupcem ředitelky) a rodiči žalobce a), zejména jeho otcem. Podstatou této diskuse byl nesouhlas rodičů žalobce a) se změnou výše rodičovského příspěvku v průběhu školního roku. Dopisem datovaným 9. 12. 2009 oznámila ředitelka žalované a její zástupce rodičům žalobce a) ukončení předškolního vzdělávání žalobce a) k 31. 12. 2009. Z dopisu vyplývá, že důvodem pro tento akt byla jednak špatná komunikace a nedostatečná spolupráce mezi žalovanou a rodiči žalobce a), jednak neuhrazení dlužných plateb rodičovského příspěvku za měsíce říjen a listopad.
Žalobci napadli předmětný dopis jako správní rozhodnutí ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. žalobou u Krajského soudu v Hradci Králové a domáhali se jeho zrušení. Krajský soud usnesením ze dne 25. 1. 2011, čj. 30 A 5/2010-55, žalobu odmítl, neboť dle jeho názoru rozhodnutí ředitelky církevní mateřské školy o ukončení předškolního vzdělávání podle § 35 školského zákona není rozhodnutím v oblasti státní správy. O žalobě proti takovému rozhodnutí je příslušný rozhodnout soud v občanském soudním řízení. Současně krajský soud žalobce poučil, že do jednoho měsíce od právní moci usnesení mohou podat žalobu k Okresnímu soudu v Hradci Králové. Ke kasační stížnosti žalobců a) a b) Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 27. 7. 2011, čj. 1 As 53/2011-109, č. 2437/2011 Sb. NSS, usnesení krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dospěl totiž k závěru, že rozhodnutí mateřské školy o ukončení předškolního vzdělávání podle § 35 odst. 1 školského zákona podléhá přezkumu ve správním soudnictví bez ohledu na povahu zřizovatele mateřské školy. Současně krajskému soudu uložil, aby se zabýval otázkou, zda je v dané věci aplikovatelný nějaký procesní předpis, a pokud ano, zda umožňuje podat proti napadenému rozhodnutí mateřské školy opravný prostředek.
Krajský soud tedy pokračoval v řízení a po provedeném ústním jednání usnesením ze dne 24. 9. 2012, čj. 30 A 5/2010-146, žalobu žalobců opět odmítl; současně druhým výrokem věc postoupil k vyřízení opravného prostředku Sboru Jednoty bratrské v Hradci Králové - Sion (tj. zřizovateli žalované). Třetím výrokem rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Krajský soud uvedl, že v případě tzv. veřejných zřizovatelů mateřských škol se na rozhodování o ukončení předškolního vzdělávání sice nevztahuje správní řád [§ 165 odst. 2 písm. b) ve spojení s § 183 odst. 2 školského zákona], nicméně z úřední činnosti je soudu známo, že praxe správních orgánů připouští podání odvolání, o němž rozhoduje krajský úřad. Dále krajský soud na základě zásady rovnosti dovodil, že odvolání musí být přípustné i v případě tzv. neveřejných zřizovatelů, tedy i proti rozhodnutím mateřské školy zřízení registrovanou církví. Při úvahách o existenci odvolacího orgánu soud zvažoval mezi krajským úřadem, školskou radou a zřizovatelem a přiklonil se ke zřizovateli - Sboru Jednoty bratrské v Hradci Králové - Sion.
Posledně uvedené usnesení krajského soudu napadl žalobce a) další kasační stížností. Tvrdí, že se krajský soud odchýlil od závazného právního názoru vyjádřeného v předchozím rozsudku Nejvyššího správního soudu a že argumentace krajského soudu je nelogická. Žalobce a) uvedl, že se krajský soud v rozporu s názorem Nejvyššího správního soudu nezabýval tím, zda je na věc aplikovatelný nějaký procesní předpis a zda tento předpis umožňuje podat proti napadenému rozhodnutí opravný prostředek. Žalobce a) se domníval, že na řízení o ukončení předškolního vzdělávání ve školském zařízení neveřejného zřizovatele se žádný procesní předpis nevztahuje, což dovodil z § 183 odst. 2 školského zákona. Pokud podle tohoto ustanovení platí, že podle správního řádu nerozhoduje ani ředitel školy zřízené veřejným zřizovatelem, tím spíše to musí platit pro rozhodování školy soukromé. Na školu zřízenou neveřejným zřizovatelem nelze aplikovat § 183 odst. 3 školského zákona, a tudíž zde neexistuje nadřízený orgán s pravomocí rozhodovat o odvolání. Podle žalobce a) krajský soud přecenil zásadu dvojinstančnosti, pokud dovodil, že odvolací orgán existovat musí, jinak by byla porušena zásada rovnosti. V rozporu s judikaturou Nejvyššího správního soudu pak ke konkrétnímu odvolacímu orgánu došel vylučovací metodou, ačkoliv zde musí být výslovné a pochybnosti nevzbuzující založení
kompetence
. Krajský soud přikázal věc rozhodnout právnické osobě, která není správním orgánem a žádný právní předpis jí nesvěřuje pravomoc rozhodovat v oblasti veřejné správy. Zřizovatele nelze směšovat s orgánem, který vykonává dozor a rozhoduje o opravných prostředcích. Kontrolní roli neplní ani tzv. veřejní zřizovatelé. Povinnost podat odvolání žalobci a) nic dobrého nepřináší a jde o omezení žalobce a) v jeho právu na přístup k soudu. Úvaha krajského soudu svědčí podle žalobce spíše o samoúčelném upřednostnění zájmu na zachování procesního pořádku a čistoty právního systému před ochranou subjektivních práv, o něž v řízení jde. Žalobce a) se domnívá, že postupem krajského soudu dochází k porušení jeho práva na projednání věci v přiměřené lhůtě.Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že je soukromým právním subjektem podnikajícím v oblasti školství. Je přesvědčena, že postupovala v souladu s podmínkami školského zákona. Splnění těchto podmínek však nemůže být dle jejího názoru předmětem přezkumu před správním soudem, neboť nebyla zřízena veřejným zřizovatelem. Správní soud tedy není věcně příslušný k projednání sporu, jedná se o občanskoprávní spor. Žalovaná respektuje názor krajského soudu, že o odvolání má rozhodovat Sbor Jednoty bratrské v Hradci Králové - Sion.
Nejvyšší správní soud výrok I. a III. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 9. 2012 zamítl. Výrok II. uvedeného usnesení zrušil a věc postoupil Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy.
Z odůvodnění:
IV. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
(...)
IV. A) Aplikace relevantního procesního předpisu a existence opravného prostředku
[18] Ustanovení § 183 odst. 1 školského zákona obsahovalo až do 31. 12. 2011, tedy i v době ukončení předškolního vzdělávání žalobce a), pravidlo, že "[p]
okud tento zákon nestanoví jinak, vztahuje se na rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti státní správy podle tohoto zákona správní řád
". Druhý odstavec téhož ustanovení pak vylučoval použití správního řádu při rozhodování podle některých taxativně uvedených paragrafů zákona. S účinností od 5. 3. 2009 byl novelou provedenou zákonem č. 49/2009 Sb., kterým se mění školský zákon mezi tyto paragrafy vložen též § 165 odst. 2 písm. b). Ten stanovil, že ředitel školy a školského zařízení, které zřizuje stát, kraj, obec nebo svazek obcí, rozhoduje o právech a povinnostech v oblasti státní správy mimo jiné v případě ukončení předškolního vzdělávání podle § 35 školského zákona.[19] Na základě citovaných ustanovení krajský soud dovodil, že na rozhodování mateřské školy zřízené registrovanou církví či náboženskou společností o ukončení předškolního vzdělávání se nevztahuje správní řád. Tato úvaha je chybná. Rozhodování podle § 165 odst. 2 písm. b) školského zákona, které bylo vyloučeno z dosahu správního řádu, se týká pouze škol a školských zařízení zřízených státem, krajem, obcí nebo svazkem obcí, tedy tzv. veřejnými zřizovateli. Toto ustanovení však nehovoří nic o rozhodování škol a školských zařízení zřízených registrovanou církví či náboženskou společností, resp. dalšími tzv. neveřejnými zřizovateli (viz k tomu § 8 školského zákona). Na rozhodování posledně zmiňovaných subjektů proto plně dopadal § 183 odst. 1 školského zákona, a jednalo-li se o rozhodování v oblasti veřejné správy, muselo se dít podle správního řádu. Že se v případě rozhodování mateřské školy o ukončení předškolního vzdělávání o veřejnou správu jedná, dovodil zdejší soud již v předchozím rozsudku ze dne 27. 7. 2011, čj. 1 As 53/2011-109, č. 2437/2011 Sb. NSS.
[20] Žalobce a) v tomto ohledu namítá, že by bylo
absurdní
, aby rozhodování mateřských škol zřízených tzv. veřejnými zřizovateli o ukončení předškolního vzdělávání správnímu řádu nepodléhalo, zatímco u škol zřízených neveřejnými zřizovateli byl postup podle správního řádu povinný. Věc však není tak jednoduchá. Je skutečností, že od účinnosti školského zákona podléhalo rozhodování mateřské školy zřízené tzv. veřejnými zřizovateli o ukončení předškolního vzdělávání správnímu řádu. K vynětí tohoto rozhodování z dosahu správního řádu došlo již zmíněným zákonem č. 49/2009 Sb., a to na základě pozměňovacího návrhu poslance Waltera Bartoše. Ten svůj návrh v podrobné rozpravě konané dne 3. 12. 2008 komentoval poněkud zjednodušeně tak, že jde o vyjmutí správního řádu z přijímacího řízení, a to ve dvou variantách. "Ta tvrdší varianta předpokládá vyjmutí správního řízení při přijímání do mateřských škol, do základních škol, středních škol i přestupu z jedné školy na druhou. A pak je taková měkčí varianta, o které jsme mluvili např. s panem ministrem na podvýboru pro školství, a to je varianta, která v podstatě vyjímá správní řád pouze z přijímacího řízení na středních školách.
" Při hlasování v třetím čtení dne 19. 12. 2008 prošla varianta "tvrdší
" [tj. vynětí rozhodování podle § 165 odst. 2 písm. b), e), f) a g) školského zákona z dosahu správního řádu]; viz tisk č. 573, Poslanecká sněmovna, V. volební období, digitální repozitář, www.psp.cz].[21] Je zřejmé, že tímto výsledkem zákonodárného procesu bylo poněkud překvapeno Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. K věci obratem vydalo právní výklad (dostupný na http://www.msmt.cz/dokumenty/pravni-vyklad-k-postupu-prirozhodov ani-reditele-podle-165), v němž uvedlo, že vyloučení uvedeného rozhodování z režimu správního řádu zakládá vnitřní rozpornost školského zákona, což je v rozporu s ústavními principy. K vyloučení správního řádu nemůže podle ministerstva dojít, pokud nebyla současně doplněna speciální procesní úprava. I po nabytí účinnosti zákona č. 49/2009 Sb. má podle ministerstva škola zřízená tzv. veřejným zřizovatelem postupovat při rozhodování podle § 165 odst. 2 písm. b), e), f) a g) školského zákona podle správního řádu. S účinností od 1. 1. 2012 pak byla tato výluka použití správního řádu ze školského zákona odstraněna novelou provedenou zákonem č. 472/2011 Sb., kterým se mění školský zákon. Jak uvedla důvodová zpráva, stalo se tak kvůli "
odstranění nesrovnalostí vyplývajících z novely provedené zákonem č. 49/2009 Sb.
"[22] Nejvyšší správní soud k popsané situaci připomíná judikaturu Ústavního soudu, podle níž vyloučení použití obecných předpisů o správním řízení při neexistenci jiných zakládá rozpor s čl. 2 odst. 3 Ústavy, čl. 2 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod [nálezy ze dne 5. 11. 1996, sp. zn. Pl. ÚS 14/96, N 114/6 SbNU 323, č. 3/1997 Sb., a ze dne 26. 4. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 21/04, N 90/37 SbNU 241, č. 240/2005 Sb.). Na základě uvedené judikatury lze pochybovat o tom, zda zákaz užití správního řádu na rozhodování podle § 165 odst. 2 písm. b), e), f) a g) školského zákona bez toho, aby zákonodárce upravil vlastní procesní postup takového rozhodování, lze mít za souladný s ústavním pořádkem. Problematika rozhodování tzv. veřejného zřizovatele, o nějž v citovaném ustanovení jde, nicméně není předmětem nynějšího řízení před Nejvyšším správním soudem, a proto zde není ani prostor pro přerušení řízení a předložení věci k rozhodnutí Ústavnímu soudu. Uvedením těchto souvislostí však soud hodlal demonstrovat, že aplikace správního řádu na rozhodování mateřské školy zřízené tzv. neveřejným zřizovatelem není
absurdní
, neboť vynětí stejného rozhodování škol zřízených tzv. veřejnými zřizovateli z dosahu správního řádu jeví značné ústavní deficity.[23] Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že na rozhodování mateřské školy zřízené registrovanou církví nebo náboženskou společností o ukončení předškolního vzdělávání podle § 35 odst. 1 školského zákona se vztahuje správní řád. Použití správního řádu na toto rozhodování přitom platí i po účinnosti již zmiňovaného zákona č. 472/2011 Sb., který odstranil původní § 183 odst. 1 školského zákona. Aplikaci správního řádu je totiž nutné dovodit jak ze stávajícího znění § 183 odst. 1 školského zákona , tak z § 1 odst. 2 správního řádu.
a contrario
[24] Správní řád v § 81 odst. 1 umožňuje proti správnímu rozhodnutí podat odvolání, nestanoví-li zákon jinak, a dále upravuje řízení o něm. Jelikož školský zákon v tomto případě odvolání nevylučuje, je třeba jej považovat za přípustné, existuje-li orgán, který je o něm oprávněn rozhodnout.
[25] Pro úplnost Nejvyšší správní soud konstatuje, že nesouhlasí s úvahami krajského soudu o existenci opravného prostředku v projednávané věci založenými na blíže neurčené praxi správních orgánů a na zásadě rovnosti. Opravný prostředek proti správnímu rozhodnutí stejně jako řízení o něm musí být jednoznačně upraveny zákonem a jejich dovozování z obecných právních zásad či dokonce z praxe orgánů výkonné moci nelze obecně připustit, neboť by se takový postup dostával do rozporu s čl. 2 odst. 3 a 4, případně též s čl. 79 odst. 1 Ústavy.
IV. B) Existence orgánu rozhodujícího o opravném prostředku
[26] Žalobce má jistě pravdu v tom, že mezi základní zásady rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob správními orgány nepatří rozhodování ve dvou stupních (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 2005, čj. 2 As 47/2004-61, č. 1409/2007 Sb. NSS). Pro rozhodování určitého (i odvolacího) orgánu v konkrétní věci je naopak třeba existence tří druhů norem, z nichž každá upravuje odlišný aspekt věci - tedy kdo (kompetenční norma), jak (procesní norma) a o čem (hmotněprávní norma) má rozhodovat (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 12. 2008, čj. Komp 1/2008-107, č. 1911/2009 Sb. NSS).
[27] V projednávané věci je nepochybně dána norma hmotněprávní, kterou prezentuje § 35 odst. 1 školského zákona stanovící zákonné podmínky ukončení předškolního vzdělávání. Rovněž je k dispozici norma procesní, a to v podobě správního řádu, jenž upravuje postup odvolacího orgánu. Zbývá tedy zjistit, zda existuje norma kompetenční, která určuje, kdo je v dané věci odvolacím orgánem.
[28] Podle § 89 odst. 1 správního řádu je odvolacím správním orgánem nejblíže nadřízený správní orgán, nestanoví-li zákon jinak. Ustanovení § 178 odst. 1 správního řádu určuje, že "[n]
adřízeným správním orgánem je ten správní orgán, o kterém to stanoví zvláštní zákon. Neurčuje-li jej zvláštní zákon, je jím správní orgán, který podle zákona rozhoduje o odvolání, popřípadě vykonává dozor.
" V projednávaném případě školský zákon nestanoví žádný orgán, který by vyhovoval citovanému ustanovení správního řádu. Argumentaci krajského soudu, že by takovým orgánem mohl být zřizovatel, neboť vykonává nad mateřskou školou dozor, nelze přijmout. Školský zákon zřizovateli žádné dozorové pravomoci nad školou či školským zařízením nepřiznává; jeho úlohou je spíše zajistit hmotný a finanční substrát potřebný ke zřízení školy či školského zařízení. Zřizovatel může též disponovat některými jmenovacími oprávněními. O dozoru však nemůže být řeč.[29] Podle § 178 odst. 2 správního řádu pak platí, že "[n]
elze-li nadřízený správní orgán určit podle odstavce 1, určí se podle tohoto odstavce
". Tento druhý odstavec mimo jiné uvádí, že nadřízeným správním orgánem právnické nebo fyzické osoby pověřené výkonem veřejné správy se rozumí orgán, který podle zvláštního zákona rozhoduje o odvolání; není-li takový orgán stanoven, je tímto orgánem orgán, který tyto osoby výkonem veřejné správy na základě zákona pověřil. Žalovaná v projednávané věci je přitom právnickou osobou (specifickým typem školskou právnickou osobou), na niž byl přenesen výkon veřejné správy v oblasti školství. Jak bylo již výše uvedeno, školský zákon neuvádí výslovně žádný orgán, který by rozhodoval o odvolání proti rozhodnutí mateřské školy zřízené registrovanou církví či náboženskou společností. Zbývá tedy prověřit, kdo žalovanou pověřil výkonem veřejné správy.[30] Z § 142 školského zákona plyne, že právnické osobě, která vykonává činnost školy nebo školského zařízení, vzniká právo poskytovat vzdělávání a školské služby a právo vydávat doklady o vzdělání stanovené tímto zákonem, jakož i nárok na přidělování finančních prostředků ze státního rozpočtu nebo z rozpočtu územního samosprávného celku účinností zápisu školy a školského zařízení do rejstříku škol a školských zařízení. Obdobně podle § 151 odst. 2 téhož zákona dnem právní moci rozhodnutí o výmazu z rejstříku tato práva a nárok zanikají. Školský zákon podrobně upravuje v § 145 až § 150 proces zápisu i výmazu z rejstříku. Orgán, který rejstřík vede, je přitom oprávněn žádost o zápis zamítnout ze zákonem specifikovaných důvodů (např. není-li žádost v souladu s dlouhodobým záměrem vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy České republiky nebo příslušného kraje nebo nejsou-li dány předpoklady pro řádnou činnost školy nebo školského zařízení po stránce personální, materiální a finanční). Rovněž je oprávněn i z úřední povinnosti rozhodnout o výmazu z rejstříku, např. jestliže právnická osoba, která vykonává činnost školy nebo školského zařízení, závažným způsobem nebo opakovaně poruší právní předpisy související s poskytováním vzdělávání a školských služeb).
[31] Z uvedených ustanovení podle názoru Nejvyššího správního soudu vyplývá, že zápis do rejstříku škol a školských zařízení je třeba považovat za ono pověření výkonem veřejné správy na základě zákona, o němž hovoří správní řád. Orgánem, který vede rejstřík škol a školských zařízení, je obecně krajský úřad (viz § 143 odst. 1 školského zákona). V některých případech výslovně specifikovaných v § 143 odst. 2 téhož zákona je však vedení rejstříku škol a školských zařízení svěřeno Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy. Mezi tyto případy spadají též mateřské školy a školská zařízení zřízená registrovanými církvemi nebo náboženskými společnostmi, kterým bylo přiznáno oprávnění k výkonu zvláštního práva zřizovat církevní školy. Jestliže tedy Ministerstvu školství mládeže a tělovýchovy přísluší rozhodovat o zápisu a výmazu mateřské školy zřízené registrovanou církví nebo náboženskou společností, je příslušné též projednat a rozhodnut odvolání, které bylo podáno proti rozhodnutí takové mateřské školy o ukončení předškolního vzdělávání ve smyslu § 35 odst. 1 školského zákona.
[32] Nejvyšší správní soud uzavírá, že proti rozhodnutí mateřské školy zřízené registrovanou církví nebo náboženskou společností o ukončení předškolního vzdělávání podle § 35 odst. 1 školského zákona lze podat odvolání, o němž přísluší rozhodnout Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy. V souladu s § 68 písm. a) s. ř. s. je žaloba proti správnímu rozhodnutí nepřípustná také tehdy, nevyčerpal-li žalobce řádné opravné prostředky v řízení před správním orgánem, připouští-li je zvláštní zákon, ledaže rozhodnutí správního orgánu bylo na újmu jeho práv změněno k opravnému prostředku jiného. Před podáním žaloby ke správnímu soudu byl tedy žalobce a) povinen vyčerpat opravný prostředek v podobě odvolání k Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy.
*)
S účinností od 1. 1. 2012 byl § 183 dále změněn zákonem č. 472/2011 Sb.
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.