Vydání 7/2017

Žalobce podal dne 27. 12. 2012 přihlášku ke studiu na Pedagogické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně (dále jen „fakulta“ a „UJEP“) pro akademický rok 2013/2014 ve studijním programu P7507 - Specializace v pedagogice, studijní obor Hudební teorie a pedagogika. Přihláška obsahuje adresu žalobce. Přípisem ze dne 16. 1. 2013 odeslaným na adresu žalobce vedoucí studijního oddělení fakulty Mgr. J. B. vyzvala žalobce k doložení dokumentů, které je podle vyhlášených podmínek přijímacího řízení nutno přiložit k přihlášce. Podáním ze dne 23. 4. 2013 žalobce doplnil podklady k přijímacímu řízení o ověřené kopie dokladů o absolvování vysokoškolského studia.

Pozvánkou ze dne 3. 6. 2013 děkan fakulty žalobci oznámil, že obdržel jeho přihlášku a zve jej k přijímací zkoušce dne 17. 6. 2013 v 10:00 hodin. K této pozvánce nebyl připojen doklad o jejím odeslání či doručení žalobci. Podáním ze dne 11. 6. 2013 žalobce sdělil děkanovi fakulty, že dosud neobdržel pozvánku k přijímacímu řízení a požádal jej o její dodatečné zaslání. Ze správního spisu nevyplývá, zda byla pozvánka žalobci dodatečně zaslána, nicméně sám žalobce tvrdil, že se tak stalo. Přijímací zkoušky se žalobce nezúčastnil.

Rozhodnutím ze dne 24. 6. 2013 děkan fakulty podle § 50 odst. 3 zákona o vysokých školách rozhodl tak, že se žalobce nepřijímá od akademického roku 2013/2014 ke studiu ve studijním programu P7507 Specializace v pedagogice, studijní obor Hudební teorie a pedagogika. V odůvodnění uvedl, že pro doktorské studium oboru Hudební teorie a pedagogika byla zveřejněna specifikace obsahu přijímací zkoušky formulovaná oborovou radou, ve které bylo stanoveno, že přijímací komise v rámci přijímací zkoušky posoudí relevanci magisterského vzdělání uchazeče s tím, že o přijetí do doktorského studia oboru Hudební teorie a pedagogika se může ucházet pouze absolvent vysokoškolského magisterského studia oborů hudební výchova (na pedagogických fakultách), hudební věda (na filozofických fakultách) a umělecké studium (na hudební akademii). Vzhledem k tomu, že žalobce neabsolvoval na magisterské úrovni studijní obor stanovený ve specifikaci obsahu přijímací zkoušky, navrhla přijímací komise jeho nepřijetí a děkan takto rozhodl.

Na toto rozhodnutí reagoval žalobce žádostí ze dne 12. 7. 2013 o jeho přezkoumání. V této žádosti poukázal na porušení § 48 odst. 3 zákona o vysokých školách s tím, že jedinou a postačující podmínkou pro přijetí ke studiu je řádné ukončení studia v magisterském studijním programu. Dále namítal porušení čl. 3 odst. 5 studijního řádu, podle kterého má studijní oddělení oznámit uchazečům, kteří splňují podmínky pro přijetí, termín přijímací zkoušky nejméně šest týdnů před jejím konáním. Upozornil na to, že pozvánka k přijímací zkoušce byla datována dnem 3. 6. 2013 a byla mu prokazatelně doručena dne 18. 6. 2013, tj. den po konání zkoušky.

Rozhodnutím ze dne 27. 8. 2013 žalovaný zamítl žádost žalobce o přezkoumání předmětného rozhodnutí děkana fakulty. Na základě žaloby podané proti tomuto rozhodnutí Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 21. 1. 2014, čj. 15 A 139/2013-87, uvedené rozhodnutí žalovaného pro vady řízení zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, neboť se žalovaný nezabýval okruhem námitek týkajících se otázky, že univerzita deklarovala splnění podmínek přijímacího řízení tím, že žalobci byla doručena pozvánka k přijímací zkoušce, která mu ovšem v rozporu s interními předpisy byla doručena až den po termínu konání přijímací zkoušky. Kasační stížnost žalovaného proti tomuto rozsudku Nejvyšší správní soud zamítl rozsudkem ze dne 29. 4. 2014, čj. 2 As 23/2014-34.

Následně dne 11. 7. 2014 žalovaný vydal další rozhodnutí, jímž žádost žalobce o přezkoumání rozhodnutí děkana fakulty zamítl a toto rozhodnutí potvrdil.

Žalobce poté podal ke krajskému soudu opět žalobu. Jedno z pochybení žalovaného spatřoval žalobce v neimplementaci § 50 odst. 7 zákona o vysokých školách a ve svérázném a velmi extenzívním výkladu § 49 odst. 1 zákona o vysokých školách. Žalobce konstatoval, že ve vztahu k dosaženému vzdělání je podle § 48 odst. 3 zákona o vysokých školách jedinou nutnou podmínkou pro přijetí ke studiu a připuštění k přijímacím zkouškám řádné ukončení studia v magisterském studijním programu. Podle žalobce § 49 zákona o vysokých školách nijak neřeší absolvování konkrétního studijního programu nebo oboru, jímž byl titul dosažen, nýbrž dává vysoké škole pouze možnost stanovit průběh a formu přijímacího řízení tak, aby v jeho rámci mohla posoudit určité znalosti, schopnosti nebo nadání uchazeče. Žalobce poukázal na porušení § 48 odst. 3 zákona o vysokých školách a čl. 3 odst. 5 Studijního a zkušebního řádu v doktorských studijních programech UJEP ze dne 1. 12. 2013 (dále jen „studijní řád“) spočívající v tom, že žalobci nebylo umožněno prokázání jeho znalostí, schopností či nadání v přijímacím řízení. Pozvánka k přijímacímu řízení byla žalobci doručena až den po jeho konání, nikoli nejméně šest týdnů před konáním přijímací zkoušky, přičemž byla datována 3. 6. 2013, tj. dva týdny před konáním přijímací zkoušky. Podle sdělení proděkana pro studium bylo oznámení o přesném datu a času přijímací zkoušky zveřejněno na internetových stránkách fakulty dne 30. 5. 2013, tj. necelé tři týdny před konáním přijímací zkoušky. Žalobce zdůraznil, že zasláním pozvánky k přijímacímu řízení bylo potvrzeno splnění podmínek vypsaných fakultou, a proto nemohla komise posuzovat relevanci magisterského vzdělání žalobce. Podle žalobce navíc přijímací komisi nepřísluší hodnocení oboru magisterského vzdělání, nýbrž pouze zhodnocení binárním kritériem, zda magisterské studium bylo absolvováno, či nikoli. Žalobce poznamenal, že argumentace žalovaného jde proti filozofii Boloňské deklarace, na jejímž základě se zavádí systém třístupňového vzdělávání (Bc. - Mgr. - Ph.D.), které by mělo být maximálně prostupné a přijetí do dalšího stupně vzdělávání nemůže být podmíněno absolvováním konkrétního oboru v předchozím stupni. Žalobce shrnul, že rozhodnutí o nepřijetí ke studiu se opírá pouze o neadekvátnost oboru dosaženého vzdělání, která ovšem není , a proto je rozhodnutí zmatečné.

Žalobce dále namítal, že není zřejmé, kde se vzalo bodové ohodnocení oboru magisterského vzdělání 40 body, neboť toto hodnocení nebylo známo před konáním přijímací zkoušky a nebylo žalobci nijak oznámeno. Podle žalobce žalovaný současně nerespektoval rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2014, čj. 2 As 23/2014-34. Žalobce podotkl, že pokud komise odesláním pozvánky k přijímacímu řízení deklarovala splnění podmínek pro přijetí, není možné, aby následně hodnotila obor absolvovaného studia 40 body, a tím znemožnila přijetí žalobce z důvodu neabsolvování adekvátního oboru. K argumentaci žalovaného, že fakulta v souladu s § 49 odst. 1 zákona o vysokých školách stanovila další podmínky pro přijetí ke studiu týkající se určitých znalostí, schopností, nadání nebo prospěch ze střední, vyšší odborné či vysoké školy, žalobce zdůraznil, že znalosti, dovednosti, schopnosti i nadání jsou , které lze získat i prokázat bez absolvování jakéhokoli formálního studia. Zároveň nikde v zákoně není stanoveno, že by musel být prokázán prospěch z konkrétního studijního programu. Podle žalobce tedy zákon implicitně neumožňuje stanovit podmínku absolvování konkrétního oboru studia, což znamená, že fakulta stanovila tuto podmínku v rozporu se zákonem. Žalobce dále poukázal na nepřezkoumatelnost závěru žalovaného, že z profilu absolventa studijného oboru Tělesná výchova a sport nevyplývá jeho vybavenost specifickými kompetencemi potřebnými ke studiu v doktorském studijním oboru Hudební teorie a pedagogika, aniž doložil, jaký je profil tohoto absolventa. Žalobce považoval za diskriminační, že byl předem vyloučen z možnosti přijetí ke studiu, aniž dostal možnost přesvědčit o svých kvalitách a schopnostech. Žalobce nesouhlasil ani s argumentem žalovaného, že i kdyby dorazil k přijímacímu řízení, nemohl v žádném případě uspět. Upozornil na to, že v podmínkách přijímacího řízení nebyla nijak zveřejněna kritéria a bodové hodnocení, což podle žalobce dokládají i podmínky přijímacího řízení na fakultu 2014/2015, v nichž chybí zmínka o hranici 85 % získaných bodů jako nutnosti k přijetí a informace o bodovém ohodnocení požadovaného absolvovaného studia.

Žalobce uzavřel, že rozhodnutí děkana fakulty o nepřijetí ke studiu bylo vydáno v rozporu se zákonem a při porušení studijního řádu, a proto měl žalovaný v souladu s § 50 odst. 7 zákona o vysokých školách rozhodnout o přijetí žalobce ke studiu.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě k věci uvedl, že podle § 50 odst. 7 zákona o vysokých školách výsledek přezkumného řízení závisí na rektorovi vysoké školy, který žádost uchazeče posoudí a v případě správnosti předchozího rozhodnutí žádost zamítne, jinak napadené rozhodnutí změní. Žalovaný v této věci námitky uplatněné žalobcem posoudil, s jeho tvrzeními se řádně vypořádal a prověřil rovněž postup předcházející rozhodnutí o nepřijetí ke studiu včetně průběhu přijímacího řízení. Na základě toho dospěl k závěru, že rozhodnutí děkana fakulty je správné, a proto v souladu s § 50 odst. 7 zákona o vysokých školách žádost žalobce zamítl. V souvislosti s namítaným porušením § 48 odst. 3 zákona o vysokých školách žalovaný konstatoval, že žalobce záměrně opomíjí § 49 odst. 1 téhož zákona, který výslovně umožňuje, aby si vysoká škola stanovila jakákoli kritéria, která je nutno pro přijetí splnit. Jestliže oborová rada doktorského studia oboru Hudební teorie a pedagogika, tvořená významnými odborníky příslušného odvětví, dospěla k závěru o účelnosti implementace bonifikace předchozího studia v oboru, je takový postup podle žalovaného plně v souladu se zákonem o vysokých školách. Podmínky přijímacího řízení pro akademický rok 2013/2014 byly zveřejněny v průběhu října 2012, čas k přípravě na přijímací zkoušku považoval žalovaný za dostatečný. Skutečnost, že přesný termín přijímací zkoušky byl znám až tři týdny před jejím konáním, byla způsobena termínem zasedání oborové rady doktorského studijního oboru a časovými možnostmi jejích externích členů. Žalovaný zdůraznil, že pozvánka k přijímacímu řízení byla žalobci odeslána na správnou adresu a e-mail byl odeslán na adresu uvedenou v přihlášce. Případné pochybení ze strany doručovatele listovní zásilky nebo provozovatele e-mailové schránky žalobce nelze klást za vinu UJEP ani žalovanému. Podotkl, že neprodleně po obdržení dopisu žalobce ze dne 11. 6. 2013, že neobdržel pozvánku, zaslala vedoucí studijního oddělení na e-mailovou adresu žalobce uvedenou v přihlášce ke studiu informaci o termínu konání přijímací zkoušky, která byla navíc zveřejněna i na internetových stránkách UJEP. Žalobcem zmiňovanou Boloňskou úmluvu ze dne 19. 6. 1999 žalovaný označil za pouhé deklarování vůle ohledně vysokoškolského vzdělávání neobsahující pravidla pro přijímání studentů. Česká republika inkorporovala pravidla pro přijímání studentů do § 48 a násl. zákona o vysokých školách, který podle žalovaného respektuje jednotlivá ujednání Boloňské úmluvy. Žalovaný dále uvedl, že v případě úmyslu zákonodárce omezit dodatečné podmínky pro přijímání k doktorskému studijnímu programu by tato omezení musela být explicitně uvedena v zákoně o vysokých školách. Výklad žalobce nelze akceptovat, neboť chybí zákonná úprava, která by vysoké škole ukládala aplikovat žalobcem nastíněný postup. K námitce, že žalovaný nespecifikoval, jaký je profil absolventa studijního oboru Tělesná výchova a sport, žalovaný uvedl, že již z vlastního vymezení tohoto oboru lze dovodit jeho vzdálenost od doktorského studijního oboru Hudební teorie a pedagogika, a odkázal na veřejně dostupné zdroje popisující předmětný profil absolventa.

Žalovaný poznamenal, že pozvánky k přijímací zkoušce odesílá fakulta s ohledem na úsporu nákladů obyčejně, nikoli doporučeně, a pro vyloučení pochybností jsou kopie pozvánek archivovány. K tomu navrhl provedení důkazu výslechem svědkyně Mgr. J. B., zaměstnankyně fakulty. Žalovaný odmítl, že by implementování bodového hodnocení za předchozí úspěšné studium bylo diskriminační, a dodal, že jednotlivé hodnocené součásti a jejich bodová ohodnocení vyplývají z přílohy č. 1 zápisu z jednání oborové rady doktorského oboru Hudební teorie a pedagogika konaného dne 25. 6. 2012. Podle žalovaného by bylo v rozporu se zásadami legality a ochrany veřejného zájmu, kdyby byl přijat výklad, podle kterého je rektor veřejné vysoké školy povinen rozhodnout o přijetí studenta pro případnou ojedinělou vadu řízení, pokud je zřejmé, že daný uchazeč nesplňuje podmínky pro přijetí, případně že by s ohledem na výsledek přijímacího řízení přijat nebyl. Žalovaný zdůraznil, že účelem přijímacího řízení je ověření předpokladů jednotlivých uchazečů o studium příslušného studijního oboru. Žalovaný proto označil za podstatné, že s ohledem na absenci vzdělání v oboru nemohl žalobce dosáhnout takového výsledku, který by znamenal jeho přijetí ke studiu, a to ani za předpokladu, že by termín přijímací zkoušky byl stanoven více než šest týdnů před jejím konáním.

Žalobce v replice k vyjádření žalovaného uvedl, že žalovaný záměrně opomněl skutečnost, že v napadeném rozhodnutí sám potvrdil, že byla porušena vnitřní směrnice.

V takovém případě podle žalobce § 50 odst. 7 zákona o vysokých školách neumožňuje nic jiného než změnit rozhodnutí děkana fakulty na „“. Pozdním zasláním pozvánky totiž fakulta zatížila proces přijímacího řízení vadou a znemožnila žalobci prokázat znalosti a dovednosti při přijímací zkoušce. Žalobce konstatoval, že žalovaný až ve svém vyjádření vysvětlil, proč neaplikoval § 50 odst. 7 zákona o vysokých školách, ačkoli toto zdůvodnění mělo být součástí napadeného rozhodnutí, aby bylo přezkoumatelné. Žalobce trval na tom, že absolvovaný magisterský studijní program může být jakýkoli, což neupírá fakultě možnost stanovit další kritéria, ovšem pouze v rozsahu umožněném zákonem. Podle žalobce musí fakulta a její orgány jednat tak, aby byly dodrženy všechny lhůty dané právními normami včetně vnitřních předpisů, tj. volit termíny zasedání svých orgánů s dostatečným předstihem. Žalobce podotkl, že uchazeč o studium platí nemalý administrativní poplatek za přijímací řízení, a proto legitimně očekává, že bude k přijímací zkoušce pozván odpovídajícím způsobem a takovou formou, aby zaslání pozvánky bylo možné zpětně ověřit, což se v daném případě nestalo. Samotná datovaná pozvánka přitom není důkazem prokazujícím její odeslání. Žalobce odmítl, že by se jednalo o drobné administrativní pochybení, neboť žalobci bylo pozdním zasláním pozvánky znemožněno prokázat požadované znalosti, schopnosti, atd. Žalobce zopakoval, že zasláním pozvánky k přijímacímu řízení fakulta potvrdila, že žalobce splňuje podmínky pro přijetí včetně adekvátního oboru magisterského vzdělání. Žalovaným popsaný profil absolventa studijního programu Tělesná výchova a sport označil žalobce za bezpředmětný, neboť tento studijní obor žalobce absolvoval před patnácti lety a za tu dobu došlo ke změně akreditace i profilu absolventa.

Žalovaný v duplice uvedl, že názor žalobce, že jakékoli porušení vnitřních předpisů vysoké školy by znamenalo automaticky důvod pro přijetí ke studiu, není logický a jde proti smyslu přijímacího řízení jako takového. Žalovaný s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 9. 2011, čj. 7 As 79/2011-120, č. 2566/2012 Sb. NSS, dodal, že rektor jako orgán druhého stupně posuzuje, zda uchazeč objektivně vzato splnil podmínky pro přijetí ke studiu. Žalovaný zopakoval, že § 49 odst. 1 zákona o vysokých školách umožňuje, aby si vysoká škola upravila jakékoli podmínky či kritéria pro přijetí ke studiu. Žalobce měl podle žalovaného možnost dostatečně se na přijímací zkoušku připravit. Žalovaný podotkl, že s ohledem na složení oborové rady nebylo možné při stanovení termínu zasedání postupovat striktně direktivně. Zdůraznil, že žádný právní předpis neukládá veřejné vysoké škole odesílat pozvánky doporučeně, a doplnil, že v případě přijímacího řízení lze od uchazeče očekávat aktivitu, nikoli pouze pasivní vyčkávání. K Boloňské úmluvě žalovaný uvedl, že jejím smyslem je primárně zajištění srovnatelnosti dosaženého vysokoškolského vzdělání, nikoli zakotvení absolutní povinnosti přijímat studenty na navazující studium v případě, že dokončili jakékoli předchozí vysokoškolské vzdělání. Přidělení určitého bodového hodnocení za absolvování příslušného magisterského studijního oboru představuje podle žalovaného podmínku, která se týká určitých znalostí a schopností. Žalovaný závěrem vyloučil, že by se on nebo jakákoli součást UJEP dopustili drobného formálního pochybení, a uzavřel, že napadené rozhodnutí je po obsahové i formální stránce bezvadné.

Žalobce ve vyjádření k duplice nesouhlasil s tím, že by škola měla maximální práva pro stanovení jakýchkoli podmínek pro přijímací řízení a zároveň v podstatě žádné povinnosti vůči uchazečům. Žalobce poukázal na důvody, jimiž se žalovaný snaží omluvit chyby a které podle názoru žalobce nemohou obstát (časové možnosti významných vědeckých osobností, množství přihlášek, povinnost uchazečů mít internetové připojení a zjišťovat zásadní informace na webu, atd.). Žalobce znovu zdůraznil, že splnění podmínek účasti v přijímacím řízení bylo potvrzeno zasláním (byť pozdním) pozvánky k přijímacímu řízení. Podotkl, že v podmínkách přijímacího řízení nebylo zveřejněno, jak bude přijímací zkouška hodnocena, což nebylo žalobci oznámeno ani jiným způsobem. Dodal, že v přihlášce byly všechny kontaktní údaje uvedeny a odpovědnost za volbu rozesílat pozvánky obyčejnou poštou nelze přenášet na žalobce. Ve vztahu k navrženému důkazu výslechem svědkyně Mgr. J. B. žalobce uvedl, že tato není ve vztahu k řešené kauze nezaujatá a není zřejmé, proč by si z tisícovky uchazečů měla pamatovat právě žalobce.

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.