Školství: odložení kontroly studia; dodatečný zápis
k zákonu č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění účinném do 30. 6. 2010
I pokud vnitřní předpisy vysoké školy výslovně neupravují možnost odložit průběžnou kontrolu studia (registraci) nebo stanovit termín dodatečného zápisu, tyto možnosti jsou dány povahou institutu individuálního studijního plánu, jehož podrobnosti nejsou těmito předpisy upraveny. Odložení kontroly studia a stanovení dodatečného zápisu na jiný den, než ve kterém se konají pro studenty bez individuálního studijního plánu, je tudíž v rámci určení podmínek, za nichž je individuální studijní plán stanoven, přípustné a v souladu s vnitřními předpisy žalované i se zákonem č. 111/1998 Sb., o vysokých školách.
(Podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2013, čj. 11 A 78/2010-170)*)
Věc:
Ing. Zbyněk Ch. proti Univerzitě Karlově v Praze o odklad průběžné kontroly studia (registraci) a stanovení dodatečného termínu zápisu.
Děkan Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy (dále jen "děkan") rozhodnutími ze dne 9. 10. 2009 rozhodl o ukončení přerušení studia žalobce a o odkladu registrace a dodatečném zápisu do akademického roku 2009/2010 ke dni 5. 1. 2010. Žalobce se v daném termínu do dalšího úseku studia nezapsal, proto mu byl stanoven náhradní termín zápisu na den 21. 1. 2010. Výzva o náhradním termínu byla zveřejněna na úřední desce dne 5. 1. 2010 a sejmuta dne 2. 2. 2010. Žalobce se dne 21. 1. 2010 sice dostavil na studijní oddělení, ale odmítl se zapsat z toho důvodu, že nechtěl připustit kontrolu splnění povinností za uplynulý úsek studia. O tomto odmítnutí byl proveden písemný zápis, který student podepsal. Děkan tuto skutečnost posoudil podle čl. 6 odst. 4 Studijního a zkušebního řádu Univerzity Karlovy v Praze (dále jen "studijní řád univerzity") jako nesplnění požadavků vyplývajících ze studijního programu a podle čl. 12 odst. 1 písm. b) téhož předpisu ukončil studium žalobce rozhodnutím ze dne 3. 2. 2010. Děkan dne 11. 2. 2010 dále rozhodl o nepovolení dodatečného zápisu předmětů. Rektor Univerzity Karlovy (dále jen "rektor") dne 29. 3. 2010 potvrdil rozhodnutí děkana o ukončení studia.
Žalobce podal proti uvedeným rozhodnutím děkana a rektora žalobu u Městského soudu v Praze, který usnesením ze dne 3. 9. 2010, čj. 11 A 78/2010-78, zastavil řízení o žalobě v části, v níž žalobce napadl rozhodnutí děkana o ukončení studia a rozhodnutí rektora, kterým bylo potvrzeno uvedené rozhodnutí děkana, a v části v níž se domáhal uložení povinnosti rektorovi vyřídit stížnost podanou žalobcem na proděkana (výrok č. I usnesení). Dále městský soud žalobu odmítl v části, v níž se žalobce domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí děkana o ukončení přerušení studia a o odkladu registrace (výrok č. II usnesení). Právní věc žaloby proti rozhodnutí děkana o dodatečném zápisu do akademického roku 2009/2010 ke dni 5. 1. 2010 městský soud vyloučil k samostatnému projednání a rozhodnutí (výrok č. III usnesení) a konečně rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV usnesení).
Žalobce podal proti tomuto usnesení kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 15. 9. 2011, čj. 7 Ans 3/2011-118, zamítl. Žalobce následně podal ústavní stížnost, o které rozhodl Ústavní soud nálezem ze dne 31. 1. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3476/11, č. 25/2012 Sb. ÚS, tak, že výrok II. usnesení městského soudu čj. 11 A 78/2010-78 a rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 7 Ans 3/2011-118 zrušil.
Městský soud se proto znovu zabýval kauzou žalobce, který se domáhal přezkoumání několika rozhodnutí žalované. Městský soud předestřel souhrn argumentů žalobce, obsažených ve všech jeho žalobách a jejich doplněních. Všechny žaloby vedené u městského soudu se shodovaly v osobě žalobce a žalované, týkaly se jednoho studia žalobce a později vydaná rozhodnutí napadená žalobou vycházely z těch dříve vydaných, tedy spolu souvisely. Městský soud proto uvedená řízení v souladu s § 39 odst. 1 s. ř. s. spojil ke společnému projednání pod sp. zn. 11 A 78/2010.
Městský soud se tedy znovu zabýval mimo jiné i rozhodnutími děkana o ukončení přerušení studia a o odkladu registrace. V rozhodnutí o ukončení přerušení studia děkan uvedl, že tak učinil k žádosti žalobce na základě dokladu o zaplacení poplatků za delší studium. Žalobce byl v rozhodnutí poučen, že může do třiceti dnů od jeho doručení podat rektorovi žádost o jeho přezkoumání. Rozhodnutím o odkladu registrace děkan vyslovil souhlas s odkladem registrace za 2. ročník studia do dne 5. 1. 2010 a s dodatečným zápisem do 3. ročníku akademického roku 2009/2010 ke dni 5. 1. 2010. V odůvodnění tohoto rozhodnutí děkan uvedl, že tak vyhověl žádostem žalobce (žalobce požádal, aby mohl skládat zápočty a zkoušky z předmětů dříve zapsaných po dobu celého akademického roku 2009/2010). Žalobce byl v rozhodnutí poučen, že může do třiceti dnů od jeho doručení podat rektorovi žádost o jeho přezkoumání.
Ve vztahu k rozhodnutí o ukončení přerušení studia žalobce namítl, že toto rozhodnutí je v části, v níž uvádí, že má žalobce opět
status
studenta, v rozporu se zákonem.
Kogentní
§ 61 zákona o vysokých školách, totiž stanoví, že osoba, které bylo studium přerušeno, se stává studentem dnem opětovného zápisu do studia. Žalobce se domníval, že tudíž až do rozhodnutí o ukončení studia studentem nebyl a na rozhodování o jeho právech a povinnostech měly být v souladu s § 105 zákona o vysokých školách použity obecné předpisy upravující správní řízení, tedy správní řád. Žalobce dále uvedl, že rozhodnutí o odkladu registrace bylo zmatečné, neurčité a nepřezkoumatelné, neboť předpisy, které se na věc vztahovaly, termíny "
registrace
" a "
dodatečný zápis
" neznají. Uvedený pojem je užit pouze ve Studijním a zkušebním řádu Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy (dále jen "studijní řád fakulty"), dle něhož však žalobce nestudoval, a v opatření děkana - harmonogramu pro akademický rok, který však není vnitřním předpisem žalované nebo Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy. Možnost odložit registraci však nezná ani uvedený studijní řád fakulty.
Žalobce doplnil, že dne 21. 1. 2010 se dostavil na studijní oddělení za účelem zápisu, kde mu bylo sděleno, že nejprve musí být provedena průběžná kontrola za 2. ročník studia. Žalobce se však domníval, že kontrolován být nemohl, neboť v danou chvíli nebyl studentem, a tedy nebyl s Matematicko-fyzikální fakultou Univerzity Karlovy v žádném vztahu, který by mohl pravomoc provést kontrolu založit. Tvrzení, že zápisu bezprostředně předchází kontrola studijních povinností, ostatně nemá oporu v žádném právním předpisu.
Žalobce dále argumentoval, že žalovaná chybně posoudila žalobcovu žádost o možnost vykonat zkoušky z dříve zapsaných předmětů po dobu celého akademického roku 2009/2010 jako žádost o prodloužení individuálního studijního plánu. Takový výklad byl nesprávný, neboť o stanovení individuálního studijního plánu může požádat pouze student, kterým žalobce v dané chvíli nebyl. Studijní předpisy nadto možnost "
prodloužení
" individuálního studijního plánu vůbec neznají, znají pouze jeho "
stanovení
".
Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že dne 29. 9. 2009 jí bylo doručeno oznámení žalobce, že požadované poplatky za delší studium, kvůli nimž mu bylo studium přerušeno, již uhradil (uvedené doložil výpisem z účtu) a že žádá o obnovení studia. Současně žalobce požádal o možnost vykonat zápočty, klasifikované zápočty a zkoušky z předmětů, zapsaných v akademickém roce 2007/2008 a 2008/2009 po dobu akademického roku 2009/2010. Naposled uvedená žádost byla ze strany žalované posouzena jako žádost o prodloužení individuálního studijního plánu, neboť žalobce před přerušením studia podle individuálního studijního plánu studoval: byl mu stanoven rozhodnutím ze dne 22. 10. 2008 a spočíval v rozložení aktuálního (tj. druhého) ročníku do dvou let (akademické roky 2007/2008 a 2008/2009). Z obsahu žádosti o možnost vykonat zkoušky a zápočty z těchto dvou let v následujícím akademickém roce bylo dle žalované zřejmé, že žalobce žádal, aby bylo v jeho případě postupováno jinak, než je obvyklé, tj. individuálně.
Žalovaná ve vztahu k námitkám žalobce napadajícím rozhodnutí o odkladu registrace uvedla, že pojem "
registrace
" byl použit v souladu s opatřením děkana - harmonogramem pro akademický rok 2008/2009 a byl běžně používán rovněž i v předchozích harmonogramech akademických let s vysvětlením, že se jedná o kontrolu splnění povinností. V harmonogramu pro akademický rok 2009/2010 je namísto pojmu "
registrace
" uveden pojem "
kontrola splnění povinností (dříve registrace)
". Registrace, respektive kontrola splněných povinností, tak probíhá pravidelně každý rok a námitka žalobce je nedůvodná a účelová. Důvodná není ani námitka, že na den 21. 1. 2010 nebyla žalobci žádná kontrola stanovena. Z rozhodnutí o odkladu registrace je zřejmé, že mu byla registrace odložena a zápis byl stanoven na den 5. 1. 2010, přičemž je běžnou praxí, že před zápisem do nového ročníku musí studijní referentka provést registraci za účelem zjištění, zda má student dostatečný počet kreditů pro postup do dalšího ročníku. Termín dodatečného zápisu pak byl žalobci stanoven v souladu s čl. 4 odst. 6 studijního řádu univerzity. Důvodem pro ukončení studia žalobce bylo nezapsání se do dalšího úseku studia. Nešlo o údajný důvod, jak se žalobce domnívá, neboť došlo k naplnění podmínek čl. 4 odst. 6 věty prvé a druhé studijního řádu univerzity, dle něhož pokud se student v daném termínu nezapíše do příslušného úseku studia, zveřejní fakulta na úřední desce výzvu, aby se dostavil k náhradnímu termínu zápisu. Pokud se student nezapíše ani v náhradním termínu, posuzuje se tato skutečnost tak, že nastal případ uvedený v čl. 12 odst. 1 písm. b) studijního řádu univerzity.
Městský soud v Praze odmítl žalobu proti rozhodnutí děkana o ukončení přerušení studia a současně zamítl žaloby proti rozhodnutí děkana o odkladu registrace a dodatečném zápisu do akademického roku 2009/2010, proti rozhodnutí děkana o nepovolení dodatečného zápisu předmětů a proti rozhodnutí rektora, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí děkana o ukončení studia.
Z odůvodnění:
(...) Rozhodnutí o odkladu registrace považuje žalobce za zmatečné, neboť předpisy na věc dopadající instituty "
registrace
" (stejně jako její odklad) a "
dodatečný zápis
" neznají.
K uvedené námitce považuje městský soud za potřebné uvést, že institut registrace je obsažen ve studijním řádu fakulty, jehož čl. 13 odst. 10 stanoví, že "
zkoušky je nutno složit nejpozději k poslednímu dni období určeného harmonogramem akademického roku pro kontrolu studijních povinností za uplynulý úsek studia (tzv. registrace)
", a dále v opatřeních děkana - harmonogramech pro akademické roky 2008/2009 i 2009/2010. Tvrzení žalobce, že tato opatření děkana nejsou vnitřními předpisy žalované ani Matematickofyzikální fakulty Univerzity Karlovy, a nelze se na ně tudíž odvolávat, neodpovídá skutečnosti; opatření děkana - harmonogram akademického roku - je prováděcím předpisem k opatření rektora č. 19/2006, kterým se prozatímně stanoví pravidla pro organizaci studia na Fakultě sociálních věd, První lékařské fakultě, Fakultě tělesné výchovy a sportu, Husitské teologické fakultě, Lékařské fakultě Hradec Králové, Filozofické fakultě, Matematicko-fyzikální fakultě a Lékařské fakultě Plzeň, a který zmocňuje děkana k upravení podrobností o organizaci studia v bakalářských a magisterských studijních programech. V harmonogramu pro akademický rok 2008/2009 je do dne 30. 9. 2008 stanovena "
Registrace - kontrola splnění povinností za akademický rok 2007/2008
"; v harmonogramu pro akademický rok 2009/2010 je sice do dne 25. 9. 2009 stanovena "
Kontrola splnění povinností za akademický rok 2008/2009 (dříve registrace)
". Pojem "
registrace
" už tudíž není aktuálně používaným termínem, avšak tím, že je pojem "
registrace
" obsažen v aktuálním harmonogramu alespoň v této podobě, nemohly vyvstat nejmenší pochybnosti o významu pojmu "
registrace
", jak je použit v rozhodnutí o odkladu registrace. Pro dokreslení vzniklé situace městský soud podotýká, že pojem "
registrace
" byl obsažen rovněž v rozhodnutí ze dne 22. 10. 2008, jímž byl žalobci stanoven individuální studijní plán, a žalobce proti jeho použití zjevně nijak nebrojil.
Městský soud na tomto místě zdůrazňuje, že žalobci byl stanoven individuální studijní plán. Proto je třeba jeho námitky, že o prodloužení individuálního studijního plánu v žádosti ze dne 25. 9. 2009 nežádal, případně že takovou žádost podat nemohl, neboť nebyl v tu dobu studentem a individuální studijní program lze stanovit jen na žádost studenta, považovat za účelové. Jak je patrné z textu žádosti samotné, žalobce požádal "
o možnost vykonat zápočty, klasifikované zápočty a zkoušky z předmětů zapsaných v akademickém roce 2007/2008 a 2008/2009 po dobu akademického roku 2009/2010
". Ačkoli svou žádost výslovně neoznačil jako žádost o stanovení, případně prodloužení individuálního studijního plánu, z obsahu žádosti je nade vší pochybnost zřejmé, že fakticky žádá, aby bylo v jeho případě postupováno individuálně, tj. jinak, než stanoví studijní řád univerzity. Žalobce sám ostatně nenabízí alternativní pohled na to, jak měl - podle jeho názoru - děkan jeho žádost posoudit. Děkan proto postupoval správně, když žádost vyhodnotil jako žádost o prodloužení individuálního studijního plánu (žalobce i žalovaná se shodují v tom, že žalobce měl před rozhodnutím o přerušení studia stanoven individuální studijní plán). Rozhodování o prodloužení individuálního studijního plánu pak je bezpochyby rozhodováním o právech a povinnostech studenta a jako na takové se na něj v souladu s § 68 odst. 1 zákona o vysokých školách nevztahuje správní řád; nic na tom nemění ani skutečnost, že v době podání této žádosti žadatel
status
studenta fakticky neměl.
K námitce, že studijní řád univerzity zná pouze pojem "
stanovení individuálního studijního plánu
" a nikoli "
prodloužení individuálního studijního plánu
", městský soud uvádí, že podle čl. 4 odst. 12 studijního řádu univerzity "
na základě písemné žádosti studenta může děkan povolit absolvování jednoho nebo více úseků studia podle individuálního studijního plánu, jehož průběh a podmínky zároveň stanoví
". Citované ustanovení nehovoří výslovně ani o stanovení, ani o prodloužení individuálního studijního plánu. Dává však děkanovi možnost studium podle individuálního studijného plánu povolit, tzn. rozhodnout, že podle něj lze studovat, což z logiky věci zahrnuje jako jeho stanovení, tak i prodloužení. Neexistuje totiž rozumný důvod, proč by mělo být znemožněno prodloužení individuálního studijního plánu na žádost studenta, pokud jsou splněny všechny podmínky pro studium podle individuálního studijního plánu; takový výklad nemá oporu ani v zákoně, ani neodpovídá smyslu předmětného institutu a byl by bezdůvodně dopadající pouze v neprospěch studentů. (...)
Neexistuje rovněž důvod, proč by osoba, které bylo přerušeno studium, a nemá tudíž aktuálně
status
studenta, nemohla spolu s žádostí o ukončení přerušení studia požádat zároveň o stanovení (či prodloužení) individuálního studijního plánu. Smyslem shora citovaného čl. 4 odst. 12 studijního řádu univerzity je stanovení podmínek, za nichž může být individuální studijní plán povolen, tedy že jej může povolit pouze děkan; že jej může povolit na dobu jednoho nebo více úseků studia; že tak může učinit pouze na žádost osoby, které se bude týkat (tedy ne bez návrhu). Účelem tohoto ustanovení není znemožnit podání žádosti o individuální studijní plán osobě, která v okamžiku podání žádosti nemá
status
studenta. Takový výklad postrádá smysluplné opodstatnění a v projednávané věci by vedl k tomu, že by žalobce musel nejprve požádat o ukončení přerušení studia a až poté, kdy by rozhodnutí o ukončení přerušení nabylo právní moci (a žalobce tak znovu získal
status
studenta), by mohl požádat o prodloužení individuálního studijního plánu. Takový výklad citovaného ustanovení je ryze formalistický a bezdůvodně by zatěžoval žadatele - studenta. Děkan tedy postupoval v souladu s právními předpisy, když zároveň s ukončením přerušení studia rozhodl o tom, že se žalobci prodlužuje individuální studijní plán.
Co se týče pojmů "
odklad registrace
" a "
dodatečný zápis
" použitých v rozhodnutí o odkladu registrace, je třeba je vykládat s ohledem na to, že měl žalobce stanoven individuální studijní plán. Studijní řád univerzity ani Pravidla pro organizaci studia na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy podrobnosti individuálního studijního plánu nestanoví, podle studijního řádu fakulty studentům studujícím podle individuálních studijních plánů určuje formu a časový průběh studia děkan (čl. 9 odst. 2). Ačkoli tedy vnitřní právní předpisy žalované ani Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy výslovně neupravují možnost průběžnou kontrolu studia (registraci) odložit nebo stanovit termín dodatečného zápisu, tyto možnosti jsou dány povahou institutu individuálního studijního plánu, jehož podrobnosti nejsou těmito předpisy upraveny. Právě možnost upravit průběh studia individuálně, tj. rozhodnout o odchylkách od standardního průběhu studia, je podstatou institutu individuálního studijního plánu, bez níž by nebyl prakticky využitelný. Odložení kontroly studia a stanovení dodatečného zápisu na jiný den, než ve kterém se konají pro studenty bez individuálního studijního plánu, je tudíž v rámci určení podmínek, za nichž je individuální studijní plán stanoven, přípustné a v souladu s vnitřními předpisy žalované i se zákonem. Pro úplnost městský soud opakuje, že se na žalobce nevztahuje studijní řád fakulty, a nemohou se na něj tedy vztahovat ani čl. 13 odst. 10 a odst. 17 tohoto předpisu. (...)