Vydání 1/2020

[16] Průběh habilitačního řízení není mezi účastníky sporný. Z obsahu správního spisu plyne, že řízení bylo zahájeno na návrh stěžovatele, jeho součástí byly všechny požadované náležitosti. Všichni tři oponenti doporučili habilitační práci k obhajobě a habilitační komise jednomyslně schválila návrh na jmenování stěžovatele docentem. Na zasedání vědecké rady FFÚ dne 4. 11. 2015 byla prezentována zpráva habilitační komise a doporučení oponentů. Stěžovatel přednesl svou habilitační přednášku, v rozpravě zodpověděl otázky oponentů i členů rady (vystoupili tři členové a jedna čestná členka). Z 37 členů rady bylo přítomno 30 členů, rozdáno bylo 30 hlasovacích lístků, odevzdán byl stejný počet (žádný nebyl neplatný), přičemž 15 hlasů se vyslovilo pro návrh a 15 hlasů proti návrhu. Jelikož počet hlasů nebyl dostatečný, bylo habilitační řízení zastaveno. Proti postupu při habilitačním řízení podal stěžovatel námitky, jimž nebylo žalobou napadeným rozhodnutím vyhověno (viz odstavec [2]).

[17] Sporným není ani soudní přezkum žalobou napadeného rozhodnutí rektorky. Vysoká škola je vykonavatelem veřejné správy, neboť jako státem autorizovaný privilegovaný subjekt uskutečňuje habilitační řízení, v rámci něhož rozhoduje o právech a povinnostech uchazečů o jmenování docentem ve správním řízení (viz rozsudek čj. 7 As 66/2010-119, odstavce 45 a 64, srov. též rozsudek ze dne 17. 12. 2009, čj. 9 As 1/2009-141, str. 8 a 9).

[18] Stěžovatel činí spornou zákonnou úpravu § 72 odst. 10 zákona o vysokých školách. Stěžejní otázkou je, zda neschválení návrhu na jmenování uchazeče docentem vědeckou radou v tajném hlasování, resp. rozhodnutí o zastavení habilitačního řízení, musí být odůvodněné.

[19] Z úpravy habilitačního řízení (§ 71 a 72 zákona o vysokých školách) je zřejmé, že ověření vědecké (nebo umělecké) kvalifikace a pedagogické způsobilosti uchazeče (§ 72 odst. 1 zákona o vysokých školách) bylo svěřeno vědecké radě. Závěry oponentů habilitační práce a habilitační komise výsledek hlasování vědecké rady nijak závazně nepředurčují. Pro vědeckou radu jsou toliko podkladem, obdobně jako další dokumenty přiložené uchazečem k jeho návrhu (§ 72 odst. 2 věta druhá zákona o vysokých školách). Na veřejném zasedání vědecké rady se koná habilitační přednáška, obhajoba habilitační práce a rozprava, ve které musí být uchazeči dána možnost vyjádřit se k posudkům oponentů, obhajovat habilitační práci a vyslovit se k dosavadní vědecké (nebo umělecké) a pedagogické činnosti. Následně se vědecká rada o návrhu na jmenování uchazeče docentem usnáší v tajném hlasování (§ 72 odst. 9 věta druhá zákona o vysokých školách).

[20] Pokud vědecká rada návrh na jmenování uchazeče docentem neschválí (návrh nezíská většinu hlasů všech členů vědecké rady), platí, že rada habilitační řízení zastavuje (§ 72 odst. 10 zákona o vysokých školách). Právním následkem neschválení návrhu je tedy rozhodnutí, a to rozhodnutí vědecké rady o zastavení habilitačního řízení. Pokud vědecká rada návrh schválí, postoupí jej rektorovi, který uchazeče jmenuje docentem (§ 71 zákona o vysokých školách), anebo s návrhem z věcných důvodů nesouhlasí a předloží jej k projednání a usnesení vědecké radě vysoké školy (§ 72 odst. 11 věta druhá zákona o vysokých školách).

[21] Co se týče postavení rektora, je proto zapotřebí odlišit dvě situace. První je situace, kdy rektor nesouhlasí s návrhem na jmenování uchazeče docentem podle § 72 odst. 11 věty druhé zákona o vysokých školách. Tehdy je jedním ze samosprávných akademických orgánů, který se podílí na ověření vědecké (nebo umělecké) kvalifikace a pedagogické způsobilosti uchazeče tím, že se závěrem vědecké rady má možnost věcně polemizovat a zvrátit jej. Druhou je situace, kdy rektor rozhoduje o námitkách proti postupu při habilitačním řízení, jimž nevyhověl děkan, podle § 72 odst. 14 zákona o vysokých školách. V projednávané věci se jedná o posléze uvedený případ.

[22] Pozitivním výstupem habilitačního řízení je jmenování docentem, které činí rektor. Naopak negativním výstupem je rozhodnutí o zastavení habilitačního řízení, které činí vědecká rada. Jelikož s neschválením návrhu na jmenování uchazeče docentem vědeckou radou je spojena rozhodnutí o zastavení habilitačního řízení, tedy rozhodnutí, jímž se toto řízení končí, je zřejmé, že je postup vědecké rady způsobilý zasáhnout do veřejného subjektivního práva uchazeče, a to práva na přístup k odpovídající profesní kvalifikaci za splnění zákonných podmínek a zákonem předepsaným způsobem, které v sobě odráží současně svobodu vědeckého bádání i svobodu povolání (srov. též odstavec [34]). V této souvislosti je třeba závěry městského soudu korigovat.

[23] Odůvodňování postupu kolegiálního orgánu není v praxi nijak výjimečné, přičemž bez dalšího nelze vyloučit ani v případě posouzení návrhu, o němž se hlasuje v tajném hlasování [viz úprava zákona o vysokých školách před novelou provedenou zákonem č. 552/2005 Sb., blíže viz odstavec [30]; srov. též rozsudek ze dne 4. 7. 2018, čj. 10 As 60/2018-45, č. 3770/2018 Sb. NSS, odstavec 17, podle něhož návrh akademického senátu fakulty na odvolání děkana, o němž se senát usnáší tajným hlasováním (§ 27 odst. 4 věta první zákona o vysokých školách), musí být odůvodněn].

[24] V projednávané věci je však klíčové, že se nejedná o otázku odůvodnění pozitivního nebo negativního rozhodnutí, nýbrž rozhodnutí fiktivního. Rozhodnutí o zastavení habilitačního řízení je totiž pouhým zákonným důsledkem absence většiny hlasů všech členů vědecké rady ve prospěch návrhu na jmenování uchazeče docentem. Vědecká rada se usnáší pouze o (tj. o tom, zda předpoklady a výkon uchazeče pro jmenování docentem ), nikoli o (tj. o tom, zda jsou předpoklady a výkon uchazeče pro jmenování docentem ). Důvody této zákonné úpravy jsou ryze praktické, jelikož měla-li by vědecká rada hlasovat o jmenování i o nejmenování uchazeče docentem, nemusela by (bez bližší procedurální úpravy) dospět k žádnému závěru. Ve spojení s tajností hlasování (k tomu viz odstavce [25] až [32]) je však jejím důsledkem též faktická nemožnost odůvodnění ne-schválení (absence schválení) návrhu uchazeče na jmenování docentem, resp. rozhodnutí o zastavení habilitačního řízení. Zatímco v případě schválení návrhu na jmenování lze důvody legitimně spojit s odůvodněním samotného návrhu, konkrétní důvody, proč většina všech členů vědecké rady nehlasovala pro návrh, při respektování tajné volby zjistit nelze. Důvody by bylo teoreticky možné spojit s návrhem na nejmenování uchazeče docentem, o něm se však nehlasuje. Jediným důvodem rozhodnutí o zastavení řízení je proto nedostatečný počet hlasů pro návrh na jmenování.

[25] Zároveň je v projednávané věci důležité i to, že zákonodárce od odůvodnění postupu vědecké rady upustil. Zákon o vysokých školách (ve znění účinném od 1. 1. 2006) tak již odůvodnění neschválení návrhu na jmenování uchazeče docentem vědeckou radou, resp. jejího rozhodnutí o zastavení řízení, nevyžaduje. To však samo o sobě neznamená, že vědecká rada rozhoduje v tajném hlasování svévolně (bez jakýchkoliv kritérií).

[26] Účelem tajného hlasování je vytvořit skutečné podmínky pro to, aby každý hlasující mohl vyjádřit svou vůli zcela svobodně. Pokud zákon předpokládá, že je hlasování založeno na určitých kritériích, zaručuje se tím každému možnost hlasovat výhradně v souladu s těmito kritérii. Hlasování tak není spojeno s nežádoucími úvahami nad možnými pozitivními či negativními důsledky toho či onoho rozhodnutí pro jednotlivé hlasující. Nejde tedy o to spojit hlasování s možností každého rozhodnout se v souladu s čímkoliv, tj. podle libosti. Smyslem tajného hlasování není zákonná kritéria popřít, nýbrž zajistit jejich faktické naplnění. Jde o ochranu jednotlivých hlasujících, nikoli o spojené s členstvím v orgánu. Rovněž v této souvislosti je třeba závěry městského soudu korigovat.

[27] Jelikož se v habilitačním řízení v souladu s § 72 odst. 1 zákona o vysokých školách ověřuje pouze vědecká (nebo umělecká) kvalifikace a pedagogická způsobilost, je každý člen vědecké rady povinen hodnotit uchazeče výhradně na základě těchto kritérií. V případě vědecké (nebo umělecké) kvalifikace tak činí zejména na základě habilitační práce a její obhajoby a dalších vědeckých a odborných (nebo uměleckých) prací, v případě pedagogické způsobilosti na základě hodnocení habilitační přednášky a předcházející pedagogické praxe. V této souvislosti soud zdůrazňuje, že neopomenutelnou součástí hodnocení je též výkon uchazeče na zasedání vědecké rady. Jelikož hlasování následuje po vystoupení uchazeče, je hodnocení v nezanedbatelné míře též bezprostřední reakcí především na přednesenou habilitační přednášku a odpovědi uchazeče na otázky oponentů, případně členů rady. Zákonná kritéria mohou být blíže rozvedena vnitřními předpisy vysoké školy (v projednávané věci konkrétně Řádem habilitačního řízení a řízení ke jmenování profesorem VŠE ve spojení s Kritérii uplatňovanými při habilitačním řízení a řízení ke jmenování profesorem na VŠE, které jsou součástí správního spisu). Každý člen vědecké rady je povinen předpoklady uchazeče pro jmenování docentem poměřit uvedenými zákonnými kritérii a na tomto základě hlasovat pro návrh, či proti němu [jelikož úspěšný je uchazeč, který získá většinu hlasů všech členů rady, platí, že rovněž neplatný či neodevzdaný hlas je fakticky hlasem proti]. Právě tajnost hlasování zajišťuje členům vědecké rady podmínky, které jim umožňují jejich povinnost splnit.

[28] S tímto modelem je nevyhnutelně spojeno i to, že stanovení minimální úrovně vědecké (nebo umělecké) kvalifikace a pedagogické způsobilosti pro jmenování docentem a poměření této úrovně s předpoklady a výkonem uchazeče je individuální a vnitřní záležitostí jednotlivých členů vědecké rady. Tento pouvoir je jim dán z titulu členství ve vědecké radě, jakožto významným představitelům příslušných oborů, kteří byli vybráni ve spolupráci děkana a akademického senátu fakulty [§ 29 a § 27 odst. 1 písm. f) zákona o vysokých školách]. Svou úvahu projevuje člen vědecké rady výhradně hlasováním. Není povinen ji před uchazečem, ostatními členy vědecké rady či třetími osobami jakkoli obhajovat, a to ani před hlasováním, ani po něm. Nemusí proto uchazeči ani sdělit výhrady, pro něž v jeho očích neobstál. Nic z toho však členům vědecké rady neodpírá možnost uchazeče (pozitivně či negativně) hodnotit. Především v případě, kdy v dosavadním průběhu habilitačního řízení bylo hodnocení uchazeče výhradně kladné a člen rady (třeba až v reakci na výkon uchazeče na zasedání vědecké rady) hodlá hlasovat proti návrhu, měl by být jakožto významný představitel příslušného oboru schopen své výhrady vůči uchazeči veřejně vznést a obhájit, přestože mu zákon takovou povinnost neukládá. V konečném důsledku se totiž právě v takovýchto a obdobných postojích členů vědecké rady odráží úroveň habilitačního řízení, jehož jsou nepostradatelnou součástí.

[29] Výsledek úvahy člena vědecké rady tedy zákon navenek omezuje pouze hlasem pro návrh, či hlasem proti návrhu. Obligatorním výstupem vědecké rady je proto pouze výsledek hlasování jejích členů. Získá-li uchazeč nadpoloviční většinu hlasů všech členů vědecké rady, splňuje zákonná kritéria, tj. jeho vědecká (nebo umělecká) kvalifikace a pedagogická způsobilost je pro jmenování docentem dostatečná. Pokud naopak potřebný počet hlasů nezíská, zákonná kritéria nesplňuje. Z uvedeného plyne, že samotný výsledek hlasování (počet hlasů) je důvodem pro schválení návrhu na jmenování uchazeče docentem, a tedy postoupení návrhu na jmenování rektorovi, anebo pro neschválení návrhu na jmenování uchazeče docentem, a tedy zastavení habilitačního řízení.

[30] Teoreticky si lze představit i modely jiné. Vědecká rada by se mohla o návrhu usnášet ve veřejném hlasování. Tehdy by stanovení minimální úrovně vědecké (nebo umělecké) kvalifikace a pedagogické způsobilosti pro jmenování docentem a poměření této úrovně s předpoklady a výkonem uchazeče bylo předmětem (veřejné) diskuse vědecké rady. V úvahu přichází i model smíšený, podle něhož by se vědecká rada usnášela v tajném hlasování, zároveň by však byla povinna svůj závěr obhájit. Tímto způsobem (resp. jednou z možných variant) bylo postupováno podle zákona o vysokých školách před novelou provedenou zákonem č. 552/2005 Sb. Pokud vědecká rada v tajném hlasování neschválila návrh na jmenování uchazeče docentem, bylo habilitační řízení zastaveno a rada se následně usnášela většinou hlasů všech členů na odůvodnění rozhodnutí o zastavení řízení (§ 72 odst. 10 věta první a třetí zákona o vysokých školách ve znění účinném do 31. 12. 2005).

[31] Lpění na veřejnosti hlasování zvyšuje pravděpodobnost jeho pokřivení, tedy hlasování podle jiných než zákonných kritérií, a to v neprospěch i ve prospěch uchazeče. Hlasování totiž může být snáze ovlivněno možnými (byť domnělými) pozitivními či negativními důsledky spojenými s tím či oním veřejným rozhodnutím pro jednotlivé hlasující. Obdobnému riziku je hlasování vystaveno i v případě smíšeného modelu. Hlasování o návrhu je sice tajné, pokud je však vědecká rada svůj závěr povinna obhájit, jsou její členové nuceni (byť následně) odtajnit důvody svých individuálních rozhodnutí, přičemž poctivost jejich jednání je zapotřebí předpokládat (viz § 7 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). Smysl tajného hlasování je tím popřen. Lze se důvodně domnívat, že mimo jiné proto zákonodárce tento model opustil a vytvořil pro vědeckou radu (a její členy) takové podmínky, které jí v nejširším možném rozsahu umožní práva uchazeče reálně naplnit a ochránit. Jinými slovy upřednostnil v tomto ohledu ochranu před ochranou .

[32] Zákonná úprava rozhodná pro projednávanou věc zároveň vychází z toho, že odůvodnění výsledku hlasování nemusí k ochraně práv jednotlivce přispět. Nelze sice vyloučit, že by odůvodnění výsledku hlasování nemohlo být v konkrétním případě věrným hodnocením předpokladů a výkonu uchazeče, což ostatně platí i pro model rozhodný v projednávané věci, neboť ani ten členům vědecké rady neodpírá možnost uchazeče (pozitivně či negativně) hodnotit (viz odstavec [28]). Odůvodnění by však mohlo být i jen formální či dokonce fiktivní. Tak by tomu bylo zpravidla tehdy, pokud by členové vědecké rady hlasovali podle jiných než zákonných (tj. nežádoucích) kritérií. Jelikož vědecká rada hlasuje o návrhu na jmenování uchazeče docentem, nikoli o návrhu na jeho nejmenování, je věrné zdůvodnění nedostatků uchazeče i ve veřejném a smíšeném modelu fakticky značně ztíženo (srov. odstavec [24]); ostatně i proto se lze legitimně domnívat, že byl smíšený model zákonodárcem opuštěn. Nic z toho k reálné a efektivní následné ochraně ve správním či soudním řízení nepřispívá. Povinné odůvodňování (ve veřejném či smíšeném modelu) je navíc nutně spojeno s výše uvedeným rizikem pokřivení hlasování, jemuž rozhodná právní úprava umožňuje v (relativně) nejvyšší možné míře čelit.

[33] Následná ochrana uchazeče se týká řádnosti průběhu habilitačního řízení. Rektor (případně posléze soud) proto námitkám proti postupu při habilitačním řízení vyhoví typicky tehdy, trpělo-li řízení procesními vadami, které mohly mít vliv na jeho výsledek (např. pokud uchazeči nebyla na veřejném zasedání vědecké rady dána možnost vyjádřit se k posudkům oponentů nebo se vyslovit ke své dosavadní vědecké nebo umělecké a pedagogické činnosti). Důvody vedoucí k zastavení habilitačního řízení posuzuje jen v souvislosti s výsledkem hlasování vědecké rady (např. pokud nebyl návrh na jmenování uchazeče docentem i přes dostatečný počet hlasů schválen). Nepřísluší mu posuzovat správnost úvahy vědecké rady, resp. nahrazovat její uvážení uvážením vlastním, proto nemůže vyhovět námitkám, podle nichž uchazeč (věcné) podmínky vědecké (nebo umělecké) kvalifikace či pedagogické způsobilosti splňuje.

[34] Ochrana se týká i postupu, který by byl šikanózní či diskriminační. Přístup ke jmenování docentem nepramení z práva na vzdělání. Oproti přístupu k vysokoškolskému vzdělání (viz rozsudek čj. 9 As 1/2009-141, str. 7 a 8) se totiž o vysokoškolskou vzdělávací činnost nejedná (§ 2 odst. 1 zákona o vysokých školách, podle něhož je vysokoškolská vzdělávací činnost určena typem studijních programů, jimiž jsou programy bakalářský, magisterský a doktorský, argument ), přičemž odlišný závěr neplyne ani z rozsudku Krajského soudu v Brně čj. 30 A 73/2012-73, na který se stěžovatel odvolával. Dotýká se však přístupu k odpovídající profesní kvalifikaci, jež v sobě odráží současně svobodu vědeckého bádání i svobodu povolání. Platí totiž, že úspěšný uchazeč získá v rámci akademického a vědeckého prostředí (a to potenciálně na všech vysokých školách řídících se zákonem o vysokých školách) privilegované postavení (viz rozsudek čj. 7 As 66/2010-119, odstavec 45). Získání profesní kvalifikace musí vysoká škola umožnit v souladu s demokratickými principy [§ 1 písm. b) zákona o vysokých školách], především tedy s vyloučením diskriminace založené např. na pohlaví či rase. Pokud je uchazeč navíc akademickým pracovníkem vysoké školy (§ 70 odst. 1 zákona o vysokých školách), dotýká se habilitační řízení i právní sféry samotné vysoké školy, jelikož pouze docenti a profesoři mohou garantovat kvalitu a rozvoj studijního programu uskutečňovaného danou vysokou školou (§ 70 odst. 4 zákona o vysokých školách). V této souvislosti soud uvádí, že i přesto shledal s ohledem na výše uvedené právní závěry (viz odstavce [24] a [32]) zákonnou úpravu souladnou s ústavním pořádkem a věc proto nepředložil Ústavnímu soudu.

(...)