Vydání 10/2005

Číslo: 10/2005 · Ročník: III

671/2005

Škoda způsobená při výkonu veřejné moci

Ej 245/2005
Rozhodování ve věcech soukromoprávních: škoda způsobená při výkonu veřejné moci
k zákonu č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (v textu též „zákon č. 82/1998 Sb.“)
k § 46 odst. 2 soudního řádu správního
O nároku na náhradu škody způsobené při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, rozhodují soudy v občanském soudním řízení.
(Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 5. 2005, čj. Na 12/2005-8)
Věc:
Ing. Ladislav S. v Z. proti Ministerstvu financí o náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím a nesprávným úředním postupem státních orgánů.
Žalobce dne 11.1. 2005 podal u Nejvyššího správního soudu žalobu, kterou se domáhal přezkoumání „rozhodnutí Ministerstva financí ze dne 26. 7. 2004“. Z listin přiložených k žalobě přitom vyplynulo, že žalobce podáním ze dne 30. 1. 2004 uplatnil u žalovaného podle zákona č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu škody ve výši 12 178 351 Kč způsobené mu v rámci daňového řízení nezákonnými rozhodnutími a nesprávným úředním postupem Finančního úřadu ve Zlíně a Finančního ředitelství v Brně. Přípisem ze dne 26. 7. 2004, který je napadán žalobou, žalovaný žalobcově žádosti částečně vyhověl, a to ve výši 14 333 Kč.
Nejvyšší správní soud žalobu odmítl.
Z odůvodnění:
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou, zda se může věcí zabývat meritorně a rozhodnout ji, a dospěl k závěru, že v daném případě je na místě postup podle § 46 odst. 2 s. ř. s., podle něhož soud návrh odmítne, domáhá-li se navrhovatel rozhodnutí ve sporu nebo v jiné právní věci, o které má jednat a rozhodnout soud v občanském soudním řízení, anebo domáhá-li se návrhem přezkoumání rozhodnutí, jímž správní orgán rozhodl v mezích své zákonné pravomoci v soukromoprávní věci. (...)
Předmětem rozhodování v dané věci je oprávněnost žalobcova nároku na náhradu škody způsobené mu nezákonnými rozhodnutími a nesprávným úředním postupem státních orgánů při výkonu veřejné moci. Podmínky, za nichž stát odpovídá za takovou škodu, stanoví zákon č. 82/1998 Sb. Tento zákon je součástí soukromého práva. Odpovědnostní vztahy podléhající právní regulaci tohoto zákona jsou tak vztahy soukromoprávními. Tento závěr plyne jak z teorie občanského práva, tak i z praktické aplikace zákona (srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. 4. 2002, sp. zn. Pl. ÚS 18/01). Právní vztahy vzniklé na základě zákona č. 82/1998 Sb. se subsidiárně řídí občanským zákoníkem (§ 26 zákona č. 82/1998 Sb.).
Dle § 14 zákona č. 82/1998 Sb. se nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím uplatňuje u orgánu uvedeného v § 6 tohoto zákona, kterým bylo v daném případě Ministerstvo financí. U tohoto úřadu též žalobce svůj nárok uplatnil. O tomto nároku sice úřad
de facto
rozhoduje, nejedná se však formálně ani materiálně o rozhodnutí správního orgánu vydané v oblasti veřejné správy, kterým by bylo zasahováno do veřejného subjektivního práva žalobce [§ 2, § 4 odst. 1 písm. a), § 65 s. ř. s.]; naopak jde
de iure
o uznání (akceptaci) či odmítnutí nároku protistrany v občanskoprávním vztahu. Ustanovení § 15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. pak stanoví, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. I z tohoto ustanovení je zřejmé, že poškozený (žalobce) se má u soudu domáhat přímo svého nároku, a nikoli pouze přezkoumání rozhodnutí žalovaného.
Vzhledem k právní povaze předmětného právního vztahu (občanskoprávní odpovědnostní vztah) věc nespadá do pravomoci soudů ve správním soudnictví, na vrcholu jejichž hierarchie stojí Nejvyšší správní soud. Podle § 7 odst. 1 o. s. ř. totiž spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány, projednávají a rozhodují soudy v občanském soudním řízení. Protože na danou věc se nevztahuje uvedená zákonná výjimka, spadá do pravomoci soudů rozhodujících v občanském soudním řízení.
Nejvyšší správní soud proto podle § 46 odst. 2 s. ř. s. žalobu odmítl, neboť žalobce se podanou žalobou domáhal rozhodnutí v právní věci, o které má jednat a rozhodnout soud v občanském soudním řízení. Tímto rozhodnutím bylo řízení ve správním soudnictví ukončeno a žalobce se v intencích uděleného poučení může domáhat ochrany svých soukromých práv u obecného soudu v občanském soudním řízení.
(ani)

Zasílání aktuálního vydání na e-mail

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.