1894/2009
Silniční daň: vozidlo s největší povolenou hmotností alespoň 12 tun; zánik daňové povinnosti
Silniční daň: vozidlo s největší povolenou hmotností alespoň 12 tun; zánik daňové povinnosti
k § 2 odst. 1, § 8 odst. 2 zákona č. 16/1993 Sb., o dani silniční, ve znění účinném pro zdaňovací období roku 2005
k § 13 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb., ve znění zákonů č. 478/2001 Sb., č. 320/2002 Sb. a č. 103/2004 Sb.*)
I. Pro vznik a trvání daňové povinnosti k dani silniční u vozidel s největší povolenou hmotností alespoň 12 tun, určených výlučně k přepravě nákladů a registrovaných v České republice, je irelevantní, zda jde o vozidla
"určená k podnikání"
nebo o vozidla "používaná k podnikání"
; tato vozidla jsou předmětem daně silniční vždy (§ 2 odst. 1 věta druhá zákona č. 16/1993 Sb., o dani silniční).II. Skutečností rozhodnou pro zánik povinnosti k dani silniční (§ 8 odst. 2 zákona č. 16/1993 Sb., o dani silniční) je mimo jiné i "neexistence" uvedeného vozidla, které je registrováno a provozováno v České republice. K tomu postačí, pokud toto vozidlo bude vyřazeno, bez ohledu na to, zda dočasně nebo trvale, rozhodnutím příslušného orgánu z registru silničních vozidel (§ 13 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích). Rozhodnou skutečností však není okolnost, pokud poplatník daně sám fakticky neprovozuje dotčené vozidlo v průběhu zdaňovacího období, např. pro technickou závadu, resp. dočasnou nezpůsobilost k provozu.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 7. 2008, čj. 7 Afs 64/2008-52)
Věc:
Společnost s ručením omezeným ČSAD Rychnov nad Kněžnou proti Finančnímu ředitelství v Hradci Králové o daň silniční, o kasační stížnosti žalobkyně.Finanční úřad v Dobrušce vyměřil žalobkyni platebním výměrem ze dne 10. 4. 2006 silniční daň ve výši 1 548 744 Kč za zdaňovací období roku 2005. Proti platebnímu výměru se žalobkyně odvolala. Finanční úřad v Dobrušce rozhodnutím ze dne 28. 7. 2006 v rámci autoremedury částečně vyhověl odvolání a snížil daň silniční za zdaňovací období roku 2005 z částky 1 548 744 na částku 1 536 894 Kč. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 2. 2. 2007 zamítl.
Proti rozhodnutí žalovaného brojila žalobkyně žalobou u Krajského soudu v Hradci Králové, který rozsudkem ze dne 31. 3. 2008 žalobu zamítl. Krajský soud uvedl, že není sporu o tom, že žalobkyně byla u předmětných vozidel poplatníkem daně silniční. Žalobkyně se však mýlí, pokud má za to, že u vozidel s nejvyšší povolenou hmotností alespoň 12 t došlo k zániku její daňové povinnosti ve smyslu § 8 odst. 2 zákona o dani silniční, ve znění účinném od 16. 1. do 31. 12. 2005, když doložila, že předmětná vozidla nebyla v rozhodném období používána k podnikání nebo v přímé souvislosti s podnikáním (§ 15 odst. 3 zákona o dani silniční). Pro posouzení věci je totiž podle § 2 odst. 1 zákona o dani silniční rozhodné, zda jde o vozidlo s vyšší váhou než 12 t a zda je registrováno v České republice či nikoliv. Předmětná vozidla stěžovatelky tyto zákonné podmínky splňovala. Jelikož ale stěžovatelka nepožádala o jejich dočasné nebo trvalé vyřazení z registru silničních vozidel ve smyslu § 13 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, nemohla ani zaniknout její povinnost k úhradě silniční daně. Poukaz žalobkyně na § 15 odst. 3 zákona o dani silniční je proto nepřípadný, neboť se nedotýká předmětu daně, ale jen stanoví, kdy poplatník není povinen podat daňové přiznání. Byť citované ustanovení zákona o dani silniční není formulováno zcela pregnantně, možnost nepodávat daňové přiznání ještě neznamená, že by zbavovalo stěžovatelku daňové povinnosti.
Proti rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížnost. Namítala, že krajský soud nesprávně vyložil § 15 odst. 3 zákona o dani silniční. S účinností od 16. 1. 2005 totiž došlo k jeho novelizaci zákonem č. 635/2004 Sb. a podle tohoto novelizovaného ustanovení již nejsou předmětem daně vozidla
"určená k podnikání"
, ale vozidla "používaná k podnikání"
. Krajský soud nereflektoval na tuto změnu dikce zákona, která má podstatné důsledky. Není podstatné, zda registrační značky předmětných vozidel byly v depozitu odboru dopravy příslušného městského úřadu, či nikoliv. Rozhodná byla okolnost, že dotčená nákladní vozidla nebyla používána k podnikání, resp. v přímé souvislosti s podnikáním, např. byla mimo provoz. Tuto okolnost stěžovatelka v daňovém řízení jednoznačně prokázala v souvislosti s podaným daňovým přiznáním listinnými důkazy (čestným prohlášením a specifikací jednotlivých měsíců v roce 2005). Jednoznačný není ani výklad § 2 odst. 1 zákona o dani silniční zaujatý krajským soudem, který dovodil, že jedinou a rozhodující skutečností v otázce vzniku daňové povinnosti u vozidel s největší povolenou hmotností alespoň 12 t je registrace těchto vozidel v České republice. Neobstojí názor krajského soudu, že by odevzdáním registrační značky do "depozita" pověřeného úřadu byla naplněna podmínka neregistrace vozidla v České republice, která by měla za následek zánik daňové povinnosti. I taková vozidla jsou nadále registrována a fyzické odevzdání registračních značek má za následek pouze nemožnost provozovat vozidlo v souladu se zákonem. Výklad krajského soudu v tomto směru zakládá nerovnost v přístupu ke stejné skupině vozidel a odporuje smyslu zákona o dani silniční.Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
Z odůvodnění:
(...) V prvním ze stížních bodů stěžovatelka namítala, že krajský soud nesprávně vyložil ustanovení § 2 odst. 1 v návaznosti na § 15 odst. 3 zákona o dani silniční, které bylo změněno zákonem č. 635/2004 Sb. s účinností od 16. 1. 2005.
Podle § 2 odst. 1 zákona o dani silniční předmětem daně silniční byla silniční motorová vozidla a jejich přípojná vozidla registrovaná a provozovaná v České republice, byla-li používána k podnikání nebo k jiné samostatné výdělečné činnosti nebo byla používána v přímé souvislosti s podnikáním anebo k činnostem, z nichž plynoucí příjmy jsou předmětem daně z příjmů u subjektů nezaložených za účelem podnikání podle zvláštního právního předpisu. Bez ohledu na to, zda jsou používána k podnikání, byla předmětem daně vozidla s největší povolenou hmotností alespoň 12 t určená výlučně k přepravě nákladů a registrovaná v České republice.
Podle § 8 odst. 1 zákona o dani silniční
"vzniká daňová povinnost počínaje kalendářním měsícem, v němž byly splněny rozhodné skutečnosti uvedené v § 2 odst. 1. Poplatníci daně z těchto vozidel podávají daňové přiznání podle § 15 u místně příslušného správce daně"
. Podle § 8 odst. 2 citovaného zákona u vozidel uvedených v odst. 1 "zaniká daňová povinnost v kalendářním měsíci, v němž pominuly rozhodné skutečnosti uvedené v § 2 odst. 1. Dojde-li však v průběhu zdaňovacího období ke změně v osobě poplatníka, zaniká daňová povinnost původnímu poplatníkovi uplynutím kalendářního měsíce, který předchází před kalendářním měsícem vzniku daňové povinnosti novému poplatníkovi."
Podle § 15 odst. 3 zákona o dani silniční
"poplatníci, jsou-li provozovateli vozidla s největší povolenou hmotností alespoň 12 t určeného výlučně k přepravě nákladů (§ 2 odst. 1), s kterým nepodnikají, nepoužívají jej při samostatné výdělečné činnosti nebo v přímé souvislosti s podnikáním (včetně pronájmu vozidla), ani vozidlo neprovozují pro cizí potřeby, nepodávají daňové přiznání, nemají-li daňovou povinnost u dalšího vozidla".
Zásadní v předmětné věci je otázka, zda krajský soud vyložil v souladu se zákonem § 2 odst. 1 v návaznosti na § 15 odst. 3 zákona o dani silniční, a to s ohledem na změnu, k níž došlo od 16. 1. 2005, tedy zda v důsledku novelizace § 15 odst. 3 citovaného zákona zanikla daňová povinnost stěžovatelky u vozidel, která jsou jinak předmětem daně, pokud je stěžovatelka přestala používat k podnikání (byla-li mimo provoz), nebo tomu tak není.
Především je třeba poukázat na skutečnost, kterou již zmínil v napadeném rozsudku i krajský soud, a to, že vznik a zánik daňové povinnosti je upraven v § 8 zákona o dani silniční. Stěžovatelce vznikla daňová povinnost podle zákona o dani silniční počínaje kalendářním měsícem, v němž splnila rozhodné skutečnosti uvedené v § 2 odst. 1 citovaného zákona. Těmito skutečnostmi je jednak existence vozidla, které je registrováno a provozováno v České republice, a jednak okolnost, že toto vozidlo je používáno k podnikání nebo přímé souvislosti s ním anebo k činnostem z nichž plynou příjmy, jež jsou předmětem daně z příjmů u subjektů nezaložených za účelem podnikání podle zvláštního právního předpisu. Podle věty druhé tohoto ustanovení, která je vůči větě prvé ve vztahu speciality, však platí, že předmětem daně z příjmů jsou vždy vozidla s největší povolenou hmotností alespoň 12 t určená výlučně k přepravě nákladů a registrovaná v České republice, a to bez ohledu na to, zda jsou používána k podnikání.
Jak správně uvedl krajský soud, nebylo v předmětné věci mezi účastníky sporu o tom, že předmětná vozidla jsou vozidla s největší povolenou hmotností alespoň 12 t určená výlučně k přepravě nákladů a že byla v rozhodném období registrovaná v České republice, ani že by stěžovatelce nesvědčilo postavení poplatníka daně silniční ve smyslu § 4 zákona o dani silniční.
Za daného skutkového stavu proto nelze dospět k jinému právnímu závěru, než jaký dovodilo jak finanční ředitelství, tak i krajský soud, a to, že stěžovatelce vznikla daňová povinnost k dani silniční, když jako poplatník silniční daně splňovala zákonné skutečnosti předpokládané § 2 odst. 1 věta druhá zákona o dani silniční. Argumentace stěžovatelky, že nejde o vozidla
"určená k podnikání"
, ale o vozidla "používaná k podnikání"
, je proto irelevantní a zcela míjí podstatu věci, protože podle věty druhé § 2 odst. 1 zákona o dani silniční se jedná o zcela nerozhodnou okolnost. Krajský soud proto správně dovodil, že stěžovatelce u předmětných vozidel vznikla daňová povinnost.V souladu s § 8 odst. 2 zákona o dani silniční je i závěr krajského soudu, že pokud u předmětných vozidel nedošlo k jejich vyřazení z registru silničních vozidel, nepominuly rozhodné skutečnosti uvedené v § 2 odst. 1 zákona o dani silniční. Je tomu tak proto, že stěžovatelka nepředložila v řízení před správními orgány, ani v řízení před krajským soudem žádný důkaz o tom, že by vozidla nebyla v průběhu roku 2005 registrovaná v České republice nebo že by v průběhu tohoto zdaňovacího období došlo ke změně v osobě poplatníka, ani že by se nejednalo o vozidla s největší povolenou hmotností alespoň 12 t určená výlučně k přepravě nákladů.
Poukaz stěžovatelky na § 15 odst. 3 zákona o dani silniční rovněž není případný, protože toto ustanovení nemá žádné důsledky pro vznik nebo zánik daňové povinnosti z titulu zákona o dani silniční. Nejedná se totiž o hmotněprávní ustanovení, které by mělo dopady do hmotněprávního postavení stěžovatelky, ale pouze o procesní ustanovení, které je k § 15 odst. 1, 2 citovaného zákona, jakož i k § 40 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. Domněnka stěžovatelky, vyslovená již ve správním řízení o hmotněprávních dopadech tohoto ustanovení, proto nemá žádné opodstatnění.
lex specialis
Stěžovatelka však důvodně poukazovala na to, že není zcela přiléhavý názor krajského soudu o tom, že v důsledku dočasného vyřazení z registru silničních vozidel, již tato vozidla nejsou součástí registru. Tato skutečnost však nemá vliv na zákonnost napadeného rozsudku. Vyřazením vozidla z tohoto registru (bez ohledu na to, zda se jedná o dočasné nebo trvalé vyřazení) je totiž příslušným orgánem podle § 13 zák. č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, rozhodnuto o tom, že toto vozidlo, byť může být nadále fakticky tímto orgánem evidováno (dočasné vyřazení), je vyřazeno z "registru". Takové vozidlo pak nemůže být v souladu se zákonem provozováno na pozemních komunikacích v České republice. Pod termínem
"vozidlo registrované v České republice"
je proto třeba chápat takové vozidlo, které má vydanou příslušnou státní poznávací značku, není vyřazeno z registru a opravňuje jeho provozovatele (vlastníka) k provozu tohoto vozidla na pozemních komunikacích v České republice. (...)*)
S účinností od 1. 7. 2006 bylo ustanovení změněno zákonem č. 226/2006 Sb. a s účinností od 1. 1. 2009 zákonem č. 383/2008 Sb.
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.