Vydání 11/2024

(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2024, čj. 6 As 85/2024-47)

Žalobkyně b) dne 10. 11. 2023 jako svolavatelka žalovanému oznámila, že se dne 15. 11. 2023 bude od 17:30 do 20:30 hodin konat na Staroměstském náměstí shromáždění s následným průvodem po trase Kaprova – náměstí Jana Palacha – Mánesův most až na Malostranské náměstí (dále jen „shromáždění“). Jako účel shromáždění uvedla údaj „“. Žalobce a) se tohoto shromáždění účastnil.

Ministerstvo vnitra, odbor bezpečnostní politiky, přijalo dne 15. 11. 2023 stanovisko, v němž analyzovalo trestněprávní kvalifikaci schvalování útoků teroristického hnutí Hamás ze dne 7. 10. 2023, respektive podpory teroristických hnutí Hamás či Islámský džihád. V rámci stanoviska ministerstvo i přes uznání jisté nejednoznačnosti vyhodnotilo jako potenciálně trestněprávně heslo „“ (česky: Od řeky až k moři/Palestina bude svobodná) s tím, že toto sporné heslo může být důvodem i pro zásah do práva shromažďovacího, jelikož v aktuálním kontextu je primárně používáno jako symbol jednoznačně volající po omezení práv obyvatel státu Izrael, či po jeho (jejich) zničení. V „“ Užití sporného hesla by s ohledem na jeho dlouhodobé využívání teroristickými organizacemi a jeho vnímání občany státu Izrael a jinými osobami židovského původu dle ministerstva naplňovalo důvody k rozpuštění shromáždění dle § 12 odst. 4 i 5 shromažďovacího zákona, či mohlo být důvodem zákazu shromáždění dle § 10 odst. 1 písm. a) téhož zákona.

Zástupci žalovaného se obratem z ministerstva přesunuli na místo shromáždění, kde pořadatelům prezentovali uvedené stanovisko a požádali je, aby sporné heslo na shromáždění nepronášeli, jinak by mohlo dojít k rozpuštění shromáždění. Po skončení shromáždění, na němž bylo od použití sporného hesla organizátory v obavě z jeho rozpuštění upuštěno, žalobcům zástupce žalovaného na zvukově obrazový záznam vysvětlil, že slogan „.“ Na dotaz, zda jde pouze o slogan (heslo) „“, nebo i o jeho další verze, zástupce žalovaného odpověděl, že nejde o jiné verze, ale vztahuje se to případně i na českou verzi sporného hesla: „“K dotazu žalobce a), co ze shromáždění (i s přihlédnutím k tomu, jak probíhala v minulosti) zavdává žalovanému příčinu se domnívat, že se jedná o volání po genocidě, zástupce žalovaného odpověděl, že „“. V návaznosti na upozornění žalobce a), že několikrát v průběhu minulých shromáždění upozorňovali, že nevolají po genocidě, a že první shromáždění se konalo za izraelské oběti prvotního útoku, zástupce žalovaného na dotaz, proč by shromáždění rozpouštěl, uvedl, že „“ Ke sdělení účastníků shromáždění, že kontext sloganu dodávají oni, nikoliv společnost, uvedl, že „[…].“ Na další dotazy dodal, že „[…]“, po přerušení žalobkyní b) dotazem, zda četl tiskovou zprávu Sdružení přátel Palestiny a ASM ke spornému heslu, zástupce žalovaného uvedl, že tiskovou zprávu nečetl, ale z jeho pohledu to nemá význam, neboť posuzují situaci na místě konání daného shromáždění a projevy toho shromáždění. Uvedené žalobce a) popřel, neboť zástupce žalovaného řekl, že posuzují to, jak je sporné heslo vnímáno ve společnosti. Druhý zástupce žalovaného k tomu doplnil, že jde o kontext, neboť „[…]“, s čímž ale oba žalobci nesouhlasili. Dle žalobce a) je při existenci více výkladů sporného hesla nutno hledět na kontext toho, kdo sporné heslo pronáší a s jakým záměrem. Druhý zástupce žalovaného k tomu uvedl, že „“, s čímž opět žalobci nesouhlasili. Zástupce žalovaného dále uvedl, že „[…] […]“, proti čemuž se žalobci znovu ohradili.

Žalobci se v reakci na tyto události společnou žalobou na ochranu před nezákonným zásahem podle § 82 a násl. s. ř. s. u Městského soudu v Praze domáhali určení, že uložení zákazu, respektive zabránění provolávání hesla „“ pod pohrůžkou rozpuštění shromáždění adresovanou zástupcem žalovaného žalobkyni b) jako svolavatelce shromáždění před jeho započetím dne 15. 11. 2023 bylo nezákonné.

Městský soud rozsudkem ze dne 28. 2. 2024, čj. 9 A 141/2023-58, žalobu zamítl. Vyhodnotil, že mezi účastníky nebylo sporu o tom, že varování před rozpuštěním shromáždění v případě, že by bylo provoláváno sporné heslo, představovalo pokyn správního orgánu přímo zkracující žalobce na jejich právech, jenž byl zaměřen přímo proti nim. Sporná byla pouze otázka nezákonnosti takového zásahu žalovaného. Městský soud dovodil, že v tomto případě se jednalo o pokyn zástupce žalovaného při střetu různých práv, k němuž měl pravomoc podle § 8 odst. 4 shromažďovacího zákona v situaci, kdy vyhodnotil, že by provolávání sporného hesla mohlo směřovat k výzvě popírat a omezovat osobní a politická práva osob pro jejich národnost, původ, politické smýšlení a náboženské vyznání. S ohledem na nutnost reagovat na novou okolnost v podobě porady na ministerstvu, jež vyústila ve vydání stanoviska, které byl žalovaný jednající v přenesené působnosti povinen respektovat, nebyl prostor pro stanovení podmínek předem podle § 8 odst. 2 shromažďovacího zákona, ale žalovaný musel reagovat až faktickým pokynem na místě. Skutečnost, že jejich dřívější shromáždění nebyla zakázána ani rozpuštěna, přitom podle městského soudu žalobcům nezaložila legitimní očekávání, že k takovému zásahu do shromažďovacího práva nedojde v budoucnu, neboť k tomu nepostačuje prostá pasivita správního orgánu.

Dále se městský soud zabýval akceptovatelností sporného hesla. Městský soud vyšel z znaleckého posudku podaného prof. JUDr. PhDr. Miroslavem Marešem, Ph.D., při ústním jednání v jiném řízení vedeném před městským soudem, jehož předmětem byl zákaz shromáždění na podporu sporného hesla, jež se mělo konat dne 5. 12. 2023 před budovou ministerstva. S ním se městský soud seznámil z odůvodnění rozsudku ze dne 18. 12. 2023, čj. 14 A 166/2023-84, podle kterého sporné heslo může mít vedle mírumilovného významu též význam násilný, směřující k potlačení základních práv a svobod. Městský soud též zohlednil vývoj judikatury zahraničních soudů z Německa, Nizozemí a Francie, které se provoláváním sporného hesla zabývaly, a na rozdíl od 14. senátu, který žalobě proti zákazu shromáždění vyhověl, se ztotožnil se striktnější linií zahraniční judikatury představované pozdějšími rozhodnutími vyšších soudů, jež uznaly, že veřejný zájem může v tomto případě převážit nad svobodou projevu. Poukázal též na to, že zde posuzovaný pokyn žalovaného byl méně striktním zásahem do práv žalobců než samotný zákaz konání shromáždění či jeho rozpuštění, pročež jej nelze hodnotit podle stejných kritérií. Podle městského soudu v tomto případě nebylo namístě aplikovat závěry rozsudků Evropského soudu pro lidská práva ze dne 8. 7. 2008, , stížnost č. 33629/06, a ze dne 8. 6. 2010, , stížnost č. 4870/02, jichž se žalobci dovolávali. Ke spornému heslu se totiž aktuálně hlásí teroristické hnutí Hamás, proti němuž směřují sankce schválené orgány Evropské unie, a v důsledku toho tento slogan nelze oddělit od reálného a aktuálního nebezpečí pro veškeré obyvatele Izraele, že jejich základní práva a svobody budou zásadním způsobem potlačeny. S ohledem na globální přesah užití sporného hesla je nelze chápat jen izolovaně v kontextu České republiky, přičemž (aniž by městský soud chtěl zpochybňovat jiné vnímání sporného hesla ze strany žalobců) nelze přehlížet jeho nepřípustné významy, jež nemají charakter. Mezi řekou Jordánem a Středozemním mořem hrozí reálné a aktuální nebezpečí, že v případě úspěchu Hamásu či obdobných uskupení bude nastolen politický režim potlačující základní práva a svobody obyvatel Izraele. Aniž by šlo o rozhodující fakt, stejně tak podle městského soudu nelze přehlížet, že provolávání sporného hesla vedlo k veřejně vyjádřeným obavám ze šíření antisemitismu a že u některých osob může vzbuzovat silný pocit ohrožení, což při aktuálním vývoji na Blízkém východě není zcela iracionální. Rozsudky Evropského soudu pro lidská práva nejsou aplikovatelné i proto, že se zabývaly možností trestněprávního postihu projevu.

Konečně městský soud podotkl, že účelem shromáždění bylo poukázat na nelidské životní podmínky Palestinců, přičemž tento legitimní účel bylo možné naplnit bez ohledu na to, zda bude hlásáno sporné heslo. Jak prohlásili sami účastníci shromáždění, tento účel také naplněn byl i bez něj. I když stanovisko ministerstva mohlo trpět věcnými chybami, nebyla dle městského soudu sporná v něm uváděná existence nikoliv marginálních a přitom zcela nepřijatelných významů sporného hesla, a proto stanovisko bylo dostatečným podkladem pro žalovaného, který s ohledem na časovou tíseň mohl vyjít právě z něj a nebyl povinen zjišťovat osobní motivace jednotlivých účastníků k šíření sporného hesla. V krátkých lhůtách, které má žalovaný pro omezení práv shromažďujících se k dispozici, je prověřování osoby svolavatele v praxi neuskutečnitelné. Pokud žalovaný upozornil svolavatelku shromáždění předem na to, že by provolávání sporného hesla bylo vyhodnoceno jako důvod jeho rozpuštění, postupoval šetrně k právům žalobců způsobem, který považoval za ústavně konformní Ústavní soud v nálezu ze dne 5. 5. 2015, sp. zn. II. ÚS 164/15, č. 88/2015 Sb. ÚS.

Žalobce a) (stěžovatel) podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost. Městský soud podle něj pochybil při výkladu a aplikaci § 8 odst. 2 a 5 shromažďovacího zákona ve spojení s čl. 17 odst. 2 a 4 a čl. 19 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a čl. 10 a čl. 11 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.; dále jen „Úmluva“), jelikož nerespektoval smysl a účel svobody projevu a shromažďovacího práva, čímž vybočil z mantinelů čl. 4 odst. 4 Listiny.

Stěžovatel v první řadě nesouhlasil s tím, že pokyn žalovaného byl pokynem podle § 8 odst. 4 shromažďovacího zákona. Ať již šlo o pokyn bez zákonného podkladu, anebo o nepřiměřený pokyn porušující § 8 odst. 5 shromažďovacího zákona, šlo o zásah nezákonný.

Stěžovatel trval na tom, že sporné heslo lze použít způsobem souladným s právními předpisy a že spadá do oblasti chráněné svobodou projevu, potažmo svobodou shromažďování. Třebaže sporné heslo může být používáno i v kontextech či subjekty, které vyzývají k násilí či nenávisti, není to důvod pro jeho paušální zákaz. Stěžovatel se plně ztotožnil se závěry rozsudku městského soudu čj. 14 A 166/2023-84, v kontrastu s nimiž závěry napadeného rozsudku nemohou obstát. Sporné heslo totiž vzniklo dlouho předtím, než vznikl Hamás, jako rýmovaná výzva k osvobození Palestiny a Palestinců a je často démonizováno v rámci lživého mediálního narativu, dle kterého jsou všichni Palestinci teroristé, kteří si přejí vyvraždění Izraelců. Městský soud bohužel zcela nekriticky převzal takto motivovaná tvrzení a důkazy žalovaného, ač by u takto silně polarizovaného tématu měly soudy postupovat nanejvýše opatrně a citlivě tak, aby byla zachována politická práva obou stran názorového spektra.

V dané věci podle stěžovatele nemohl mít ani městský soud, ani žalovaný jakékoliv pochyby o tom, že ze strany žalobců nehrozí jednání podřaditelné pod § 10 odst. 1 písm. a) shromažďovacího zákona. Sporné heslo bylo provoláváno na několika shromážděních, která se konala od 15. 10. 2023 až do 15. 11. 2023, přičemž prvotní shromáždění se konalo i za izraelské oběti útoku ze dne 7. 10. 2023, přičemž též na dalších demonstracích se mluvčí vždy od radikálních subjektů a postojů distancovali, nebylo na nich vyzýváno k terorismu a tato shromáždění se konala i s podporou Židů, kteří nesouhlasí s porušováním lidských práv v Gaze. Po vydání rozsudku čj. 14 A 166/2023-84 je heslo opět používáno, a to bez jakýchkoliv incidentů, čímž byly vyvráceny obavy zmíněné městským soudem v bodech 174 až 176 napadeného rozsudku. Městský soud přitom podle stěžovatele nesprávně vyhodnotil poukaz žalobců na předchozí užívání sporného hesla jako argument legitimním očekáváním, ač jím stěžovatel poukazoval na to, že si žalovaný byl vědom poklidného průběhu předchozích shromáždění a že mu byly známy osoby organizátorů, stejně jako nenásilný kontext provolávání sporného hesla. Že je sporné heslo stálicí nenásilných propalestinských shromáždění a že nemá jednoznačně nenávistný charakter, stejně jako absenci propojení českých propalestinských hnutí s projevy radikalismu, potvrdil i znalecký posudek podaný ve věci sp. zn. 14 A 166/2023.

Za chybný stěžovatel považoval závěr městského soudu, podle něhož žalovaný nebyl povinen prověřovat osobu svolavatele. Předchozí zkušenosti, zejména v případě pravidelně organizovaných shromáždění, jako tomu bylo v případě žalobců, jsou okolností, již měl žalovaný zvážit, obzvláště v kontextu dlouhodobých a korektních vztahů mezi propalestinskou scénou a zástupci žalovaného. Z těchto vztahů přitom městský soud nesprávně dovodil absenci xenofobie na straně žalovaného, ačkoliv stěžovatel poukazoval na systémovou (nikoliv individuálně motivovanou) diskriminaci propalestinských názorových proudů, jež je po období migrační krize v roce 2015 v české společnosti přítomná.

Stěžovatel nesouhlasil ani s odmítnutím městského soudu přihlédnout k rozsudku ve věci , neboť v dané věci se Evropský soud pro lidská práva zabýval právě možností zákazu symbolu, který má přípustné i nepřípustné významy. Povinnost restriktivního přístupu k výjimečnému omezení svobody projevu zdůraznil i nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2010, sp. zn. I. ÚS 1990/08, č. 63/2010 Sb. ÚS, přičemž toto pravidlo se neomezuje jen na trestněprávní zásahy do svobody projevu. V rozsudku ve věci dospěl Evropský soud pro lidská práva k závěru, že svoboda projevu převáží dokonce i v případě explicitně násilného sloganu s ohledem na to, že jeho užití žádné násilnosti nedoprovázely. Stěžovatel se přitom ztotožnil se závěry rozsudku č. j. 14 A 166/2023-84, podle nichž sporné heslo, ač je Hamás zmiňuje ve své chartě, nelze považovat za nerozlučně spjaté s tímto teroristickým hnutím a nelze uzavřít, že toto heslo Hamás nadobro „unesl“. Stěžovatel nemá žádný vliv na to, co činí či prohlašuje Hamás, a odmítl, aby soud napadeným rozsudkem sporné heslo takovým hnutím přisuzoval a vytvářel jim monopol na jeho užívání. Žalobcům by naopak mělo být umožněno používat heslo v nenásilných formách, naplňovat je pozitivním významem, a tím oslabovat vliv radikálních teroristických hnutí v diskusi.

Za v demokratické společnosti nepřijatelný pak stěžovatel považoval závěr městského soudu, podle něhož je použití sporného hesla nutné vnímat z pohledu širší veřejnosti, a nikoliv z pohledu svolavatele, jelikož by vedl k eliminaci menšinových závěrů a umožnil by většině, aby připisovala opozičním názorovým proudům postoje, které reálně nezastávají. Hodnocení oponentních názorových proudů zprostředkovaná médii nemohou být rozhodující, a pokud se o ně městský soud opírá, jde o ukázkový případ tzv. „veta provokatérů“ zmiňovaného Evropským soudem pro lidská práva v rozsudku ve věci .

Konečně stěžovatel odmítl, že by bylo pro věc významné, že byl účel shromáždění naplněn. Sporné heslo má pro stěžovatele silný symbolický význam a je samo o sobě předmětem názorových neshod mezi příznivci Palestiny a sionisty. Zákaz tohoto hesla ministerstvem je pro stěžovatele důvodem, proč o něj bojovat před soudem.

Nejvyšší správní soud rozsudek Městského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.