Vydání 11/2024

(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2024, čj. 1 As 15/2024-33)

Žalobce coby svolavatel oznámil dne 27. 11. 2023 žalovanému konání shromáždění dne 5. 12. 2023 od 13:00 do 15:00 hod. před budovu Ministerstva vnitra s předpokládaným počtem účastníků 100, a to za následujícím účelem:

„From the River to the Sea, Palestine will be freeOd řeky k moři bude Palestina svobodná.“

Žalovaný rozhodnutím ze dne 30. 11. 2023 konání shromáždění . Učinil tak na základě § 10 odst. 1 písm. a) zákona o právu shromažďovacím, jelikož účel shromáždění podle jeho názoru směřoval k výzvě popírat nebo omezovat osobní a politická práva osob pro jejich národnost, původ, politické smýšlení a náboženské vyznání. S poukazem na stanovisko Ministerstva vnitra k problematice protiizraelských demonstrací ze dne 15. 11. 2023 žalovaný konkrétně uvedl, že podstatou hesla je otázka územní suverenity nad prostorem mezi řekou Jordán a Středozemním mořem. V dlouhodobém měřítku se toto heslo objevuje zejména u organizací a hnutí, které volaly či stále volají po úplném zničení státu Izrael. Jde o požadavek na ukončení nejen židovské suverenity, ale také židovské etnicity v regionu, a to za jakoukoli cenu, násilí nevyjímaje, což ukazují teroristické útoky hnutí Hamás ze dne 7. 10. 2023. Tento význam hesla považoval žalovaný za . Žalovaný poukazoval též na to, že Hamás deklaroval osvobození od řeky po moře jako cíl i ve své revidované chartě z roku 2017. Heslo používá i Islámský džihád či íránský prezident. S tímto heslem v českém prostředí nesouhlasí Federace židovských obcí v ČR, Učená společnost, prof. N. a Mgr. T. či bezpečnostní analytik M. M., proti antisemitismu se obecně vyjádřil i prezident Petr Pavel. Žalovaný odkázal i na skutečnost, že v Bavorsku je toto heslo trestně stíhatelné jako teroristický symbol. Heslo bylo přitom třeba hodnotit právě v kontextu teroristického útoku ze dne 7. 10. 2023.

Žalobce rozhodnutí napadl před Městským soudem v Praze, který rozsudkem ze dne 18. 12. 2023, čj. 14 A 166/2023-84, rozhodnutí žalovaného zrušil. Žalovanému vytkl, že jeho závěr o převažujícím významu hesla nebyl dostatečně podložen. Ve správním spise totiž nebyl obsažen dostatek podkladů, který by umožnil učinit o převažujícím významu hesla závěr. Stanovisko Ministerstva vnitra, na které se žalovaný ve svém rozhodnutí odvolal, považoval městský soud za nekonkrétní a přepjatě jednostranné. Jeden z využitých zdrojů [esej prof. R. Kelleyho s názvem „From the River to the Sea to Every Mountain Top: Solidarity as Worldmaking“.Washington, D.C.: Taylor & Francis. vydání č. 48 (čtvrté číslo). s. 69-91] žalovaný vytrhl z kontextu, jelikož účelem citované eseje nebylo přisoudit heslu jednoznačný požadavek na odsun většiny židovského obyvatelstva z oblasti. Z dalšího použitého zdroje (článku v arabském písmu ze zpravodajského portálu Al Jazeera) poté nebylo patrné, že by měl heslo používat i Islámský džihád.

Městský soud proto ke zjištění významu hesla a jeho užití sám ustanovil jako znalce prof. M. Mareše. Ten na ústním jednání popsal genezi hesla, jeho proměny v čase a v různých kontextech. Ze znaleckého posudku podle městského soudu vyplynulo, že existuje až pět různých významů hesla, z nichž pouze dva jsou jednoznačně spojené s voláním po násilí vůči židům. Informační význam hesla v současné době závisí od kontextu a osobních názorů toho, kdo jej hlásá, přičemž znalec nedokázal určit, zda převažuje používání hesla v jeho extrémistickém nebo nenásilném smyslu. V České republice nicméně podle něj převládá spíše mírnější smysl tohoto hesla. Používá jej spíše levicové či anarchistické spektrum osob. Nejsou zde vyšší počty sympatizantů teroristických praktik či extrémistických uskupení, a to ani sekulárních palestinských separatistických hnutí, ani islamistických organizací.

S ohledem na citovaný znalecký posudek a další provedené důkazy dospěl městský soud k závěru, že nadále „“. Nebylo možné tak uzavřít, že Hamás nadobro unesl heslo, resp. že od 7. 10. 2023 nemůže mít toto heslo jiný než extrémistický význam, jako je tomu například u poválečného používání symbolu hákového kříže nebo hesla „Na Stráž“. Jednoznačně extremistický význam hesla nebylo možné dovodit ani ze srovnávacího přehledu aktuálních rozhodnutí správních soudů v Evropě, které hodnotí heslo nejednotně. Pro závěr, že je heslo používáno v jeho radikálním, genocidním významu, bylo tak podle městského soudu nutné přihlédnout ke všem „“. To však žalovaný neučinil a proto pochybil.

Městský soud konkrétně upozornil, že ačkoli žalobce deklaroval účel shromáždění jako podporu hesla v jeho nenásilné původní podobě, žalovaný mu vtiskl znak podpory radikálního řešení, proti kterému se sám žalobce stavěl. Žalovaný navíc nezohlednil časovou prodlevu mezi útokem Hamásu a svolaným shromážděním a svoji přechozí praxi, kdy nezasáhl na místě proti skandování hesla účastníky předchozích shromáždění, resp. dříve nepřijal mírnější omezení shromažďovacího práva vedoucí k zamezení prezentace hesla. Stejně tak nehodnotil osobu svolavatele (žalobce), konkrétně zda (ne)poskytuje záruku, že účel shromáždění nebude zneužit k popírání nebo omezování práv. Nezohlednil ani význam místa, na kterém žalobce shromáždění svolal (před budovu Ministerstva vnitra). Dle městského soudu však šlo o místo vhodné, odpovídající okolnostem věci (konkrétně změně v přístupu k heslu deklarované právě ze strany Ministerstva vnitra) a neohrožující židovskou komunitu. Konečně žalovaný nevzal v úvahu ani průběh předchozích propalestinských shromáždění, které proběhly v klidné, bezproblémové atmosféře. To podle městského soudu svědčí spíše o umírněném způsobu projevu hesla.

Pokud by tato referenční kritéria a východiska žalovaný zohlednil, nemohl by podle názoru městského soudu shledat důvod pro (preventivní) zásah do shromažďovacího práva v podobě zákazu shromáždění. Městský soud proto uzavřel, že v této věci převážila nutnost respektovat též názory, které některé osoby šokují či uráží, jestliže jejich projevení nepřekročí v demokracii akceptovatelnou míru. Zákaz žalobcem řádně ohlášeného shromáždění proto shledal nedůvodným. Současně však dodal, že tento závěr žalovanému nebrání stanovit podmínky pro konání shromáždění, udělovat pokyny k zajištění jeho průběhu či v případě potřeby rozpustit probíhající shromáždění, naznal-li by, že shromáždění neprobíhá v souladu s ohlášeným záměrem, tzn. že heslo není hlásáno v jeho umírněném významu, ale v radikálním kontextu, jak se k němu hlásí některé extremistické či teroristické organizace.

Žalovaný (stěžovatel) napadl rozsudek městského soudu kasační stížností. Stěžovatel předně zpochybnil . Namítal, že nelze odůvodnit zákaz shromáždění hodnocením osoby svolavatele či osoby oprávněné za svolavatele jednat. Ani u osob náležících k extremistickým skupinám či projevujícím extremistické názory nelze vyloučit, že hodlají svého práva využít v zákonných mezích. Je navíc otázkou, zda bylo možné v krátké lhůtě stanovené k rozhodnutí o zákazu shromáždění (v délce 3 dnů) vůbec získat z přesvědčivých zdrojů informace, které by umožnily osobu svolavatele hodnotit.

Za druhé, stěžovatel nesouhlasil s názorem městského soudu ohledně . Podle jeho názoru argumentace městského soudu nereflektovala historický vývoj práva shromažďovacího a existenci nových technologií a trendů (živé vysílání, sdílení na sociálních sítích, streamování atd.), s jejichž využitím může docházet k vnímání shromáždění větší částí společnosti. Zpochybnil proto závěr městského soudu, že svoláním shromáždění mimo místa spjatá s židovskou komunitou nemohlo dojít k ohrožení dotčené skupiny obyvatel. Ministerstvo vnitra, před jehož budovou žalobce shromáždění svolal, je navíc ústředním orgánem státní správy odpovědným za veřejný pořádek a bezpečnost. Stěžovatel proto namítl, že konání shromáždění, jehož účel směřuje k výzvě popírat nebo omezovat práva, právě před budovou Ministerstva vnitra, mohl být vnímán jako signál státu na vzdání se hájení práv ohrožených skupin obyvatel.

Za třetí, stěžovatel nesouhlasil ani s požadavkem městského soudu na . Časovou prodlevu dvou měsíců nepovažoval za natolik dlouhou, aby bylo možné od útoku odhlédnout. Aktuálnost dovodil i ze stanoviska Nejvyššího státního zastupitelství k možnostem právního posouzení nenávistných projevů v souvislosti s teroristickým útokem hnutí Hamás ze dne 30. 11. 2023. Pokud jde poté o předchozí praxi, provolávání hesla nebylo podle stěžovatele „hlavní esencí“ předchozích shromáždění: na některých shromážděních nedocházelo k provolávání hesla, na některých shromážděních nebylo dobré ozvučení, a tudíž řečníkům nešlo dobře rozumět, a na některých shromážděních bylo heslo provoláváno až během přesunu z jednoho místa na jiné některými účastníky shromáždění. Nelze proto zobecňovat postup u rozdílných shromáždění, jejichž jádrem nebyla podpora hesla. Konečně namítl, že městskému soudu bylo z doplnění žaloby známo vedení jiného řízení pod sp. zn. 9 A 141/2023, jež se týkalo užívání hesla a dřívějšího postupu stěžovatele. Nelze proto tvrdit, že by před vydáním rozhodnutí městského soudu nedocházelo k mírnějším postupům stěžovatele proti skandování hesla na shromážděních.

Za čtvrté, stěžovatel rozporoval rovněž samotné hodnocení městského soudu, pokud jde o . Namítal, že je nelze zobecňovat, neboť jejich účely byly různorodé: například za objektivní zpravodajství ohledně Palestiny anebo proti zabíjení civilistů v Gaze. Naproti tomu v této věci byl oznámený účel natolik konkrétní a specifický, že neexistoval mírnější prostředek, který by do práva svolavatele zasahoval méně a šetrněji, či vůbec. Užitím mírnějších prostředků, kterými by bylo omezeno vyjádření podpory hesla u shromáždění, které má vyjádřit právě podporu hesla, by fakticky vedlo k zákazu shromáždění.

Konečně za páté, stěžovatel setrval na své pozici v otázce . Uvedl, že je nadále toho názoru, že podpora hesla směřuje k výzvě popírat a omezovat osobní a politická práva osob pro jejich národnost, původ, politické smýšlení a náboženské vyznání. Konkrétně namítal, že městský soud nevzal dostatečně v potaz současný kontext užití hesla a jeho vývoj. V tomto směru stěžovatel poukázal na některé závěry znaleckého posudku prof. M. Mareše, konkrétně že některé z významů hesla jsou extremistické, že se kontext hesla měnil a že je užíváno i v „širším palestinském spektru“ u Lidové fronty pro osvobození Palestiny, což je organizace, kterou Evropská unie považuje za teroristickou. Připomněl, že znalec potvrdil, že v minulosti se význam měnil i u jiných hesel, jako je například heslo „Na Stráž“. Rovněž svastika má hlubší historii. Jiné než extremistické významy hesla připustil ostatně i stěžovatel ve svém rozhodnutí. Bylo nicméně třeba brát v potaz právě současný kontext užití hesla a jeho vývoj.

Žalobce ve svém vyjádření uvedl, že stěžovatel v kasační stížnosti v podstatě nepředložil žádné argumenty, proč byl zákaz shromáždění nezbytný v demokratické společnosti z důvodu ochrany práv a svobod druhých. Jeho argumentace navíc nijak nereagovala na příslušné pasáže městského rozsudku. Nepokoušela se ani vypořádat s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva. Podle žalobce aktuálnost určité události zpravidla nebude mít vliv na právní dovolenost určitého projevu, nýbrž pouze na společenskou vhodnost takového projevu. Postup stěžovatele navíc považoval za nelogický, neboť do 15. 11. 2023 na předchozích shromážděních nezasahoval, zatímco po tomto datu zasahovat začal. To podle žalobce ukázalo, že pokus o zákaz, resp. kriminalizaci hesla byl především pokusem o politický zásah do svobody projevu, kterému se stěžovatel nekriticky podřídil. Ode dne 18. 12. 2023, kdy byl rozsudek městského soudu vyhlášen, bylo navíc heslo opětovně skandováno, přičemž ani stěžovatel v kasační stížnosti netvrdil, že by to přinášelo jakékoli ohrožení pro českou demokratickou společnost.

Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.