Vydání 1/2008

Číslo: 1/2008 · Ročník: VI

1444/2008

Rozpočty: porušení rozpočtové kázně; nevrácení dotace

Ej 412/2007
Rozpočty: porušení rozpočtové kázně; nevrácení dotace
k § 44 odst. 1 písm. b) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla)
Odstoupil-li poskytovatel
dotace
(Státní fond rozvoje bydlení) účinně od smlouvy o poskytnutí
dotace
z prostředků tohoto fondu na výstavbu nájemních bytů a její příjemce peněžní prostředky neprodleně fondu nevrátil, dopustil se porušení rozpočtové kázně ve smyslu § 44 odst. 1 písm. b) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), neboť neoprávněně zadržoval prostředky poskytnuté ze státního fondu.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 9. 2007, čj. 2 Afs 58/2007-56)
Věc:
Statutární město Hradec Králové proti Finančnímu ředitelství v Hradci Králové o odvod za porušení rozpočtové kázně, o kasační stížnosti žalobce.
Mezi žalobcem a Státním fondem rozvoje bydlení (dále též "fond") byla dne 10. 7. 2001 uzavřena smlouva o poskytnutí
dotace
z prostředků tohoto fondu ve výši 14 080 000 Kč na výstavbu čtyř bytových domů v Hradci Králové, Pražské ulici. Od této smlouvy fond "rozhodnutím ředitele" ze dne 14. 4. 2003 účinně odstoupil ve smyslu § 48 občanského zákoníku, přičemž smlouva byla zrušena
ex tunc
. V odstoupení od smlouvy byl stěžovatel vyzván, aby poskytnutou dotaci vrátil neprodleně fondu na uvedený bankovní účet. To však stěžovatel neučinil a dotaci vrátil až dne 3. 12. 2003.
Finanční úřad v Hradci Králové (dále též "správce daně") rozhodnutím ze dne 24. 11. 2003 stanovil žalobci odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši 14 080 000 Kč podle § 44 rozpočtových pravidel. Žalobce se proti tomuto rozhodnutí odvolal. Žalovaný však odvolání zamítl.
Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou. Krajský soud žalobu zamítl, neboť shledal, že pokud stěžovatel nevrátil finanční prostředky poskytnuté mu fondem neprodleně poté, co ředitel fondu od smlouvy o poskytnutí
dotace
odstoupil, dopustil se porušení rozpočtové kázně, neboť tyto finanční prostředky neoprávněně zadržoval.
Žalobce (stěžovatel) v kasační stížnosti nesouhlasí s právním posouzením otázky týkající se aplikace právních předpisů na vztah mezi stěžovatelem a fondem. Poukazuje na to, že předmětná smlouva o poskytnutí
dotace
na výstavbu nájemních bytů odkazuje v čl. VI. na použití občanského zákoníku, pokud jde o záležitosti jí výslovně neupravené. Podle stěžovatele je tak smlouva právním úkonem uzavřeným v režimu soukromého práva. Právním důsledkem odstoupení od smlouvy je pak její zrušení od samého počátku. Stěžovateli tím vznikla povinnost poskytnuté prostředky vrátit (ostatně v odstoupení od smlouvy k tomu byl vyzván se specifikací účtu, na který tak měl učinit) a pokud by tak neučinil, byla druhá smluvní strana (fond) oprávněna po něm prostředky požadovat soudní cestou. Jiné prostředky smluvní partneři v soukromoprávním vztahu k dispozici nemají a ani mít nemohou. Stěžovatel má za to, že s ohledem na odstoupení od smlouvy právní vztah mezi ním a fondem zanikl, a nebylo tak možné aplikovat § 44 rozpočtových pravidel. Naopak, došlo-li k odstoupení od smlouvy v souladu s občanským zákoníkem, řídí se i další nároky smluvních stran tímto zákonem, a příslušné kroky tak měl vůči stěžovateli činit fond. Rozhodnutí správce daně i žalovaného tedy považuje za nicotná. Vzhledem ke všemu uvedenému navrhuje napadený rozsudek krajského soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
Z odůvodnění:
(...) V daném případě je mezi účastníky řízení nesporný skutkový stav věci. Sporným v daném případě zůstává, zda se stěžovatel tímto jednáním dopustil porušení rozpočtové kázně podle § 44 rozpočtových pravidel a zda byly finanční orgány oprávněny stanovit mu odvod za porušení rozpočtové kázně podle citovaného zákona. Uvedené spadá pod důvod kasační stížnosti podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. ("nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení").
Podle § 44 odst. 1 písm. b) rozpočtových pravidel, ve znění rozhodném pro danou věc (tj. ve znění účinném do 31. 12. 2003), je porušením rozpočtové kázně neoprávněné použití nebo zadržení peněžních prostředků poskytnutých ze státního rozpočtu, státního fondu, Národního fondu nebo státních finančních aktiv jejich příjemcem. Odstavec druhý tohoto ustanovení, v rozhodném znění, ukládá osobám, které porušily rozpočtovou kázeň, povinnost odvést do státního rozpočtu, státního fondu, státních finančních aktiv nebo Národního fondu odvod za porušení rozpočtové kázně ve stejné výši, v jaké byla rozpočtová kázeň porušena. Odstavec třetí pak stanoví, že odvod za porušení rozpočtové kázně, jakož i penále uloží finanční úřad, v jehož obvodu územní působnosti má tento subjekt trvalý pobyt nebo sídlo, a to v řízení podle zvláštního předpisu, kterým je zákon ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků.
Je nepochybné, že odstoupením ze strany fondu došlo ke zrušení smlouvy o poskytnutí
dotace
a smluvní strany byly povinny si vrátit poskytnutá plnění. Stěžovatel tak byl povinen poskytnutou dotaci vrátit. Jednalo-li by se o běžnou soukromoprávní smlouvu, např. smlouvu darovací, byl by obdarovaný povinen dárci vrátit dar, a pokud by tak dárce neučinil, byl by obdarovaný oprávněn dárce žalovat v občanskoprávním řízení. V tom lze stěžovateli přisvědčit. V daném případě se však nejedná o takovou soukromoprávní smlouvu, nýbrž o smlouvu o poskytnutí
dotace
ze státních prostředků, která je svým charakterem smlouvou veřejnoprávní. K výkladu veřejnoprávních smluv srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 9. 2007, sp. zn. 2 Afs 173/2006. Režim takové smlouvy je ovládán předpisy práva veřejného, občanského zákoníku, tak jako v tomto případě, lze užít jen pro otázky ve smlouvě neupravené jinak. Přitom ovšem není na vůli smluvních stran, které otázky ponechají v režimu občanského zákoníku, mohou tak totiž učinit jen ohledně otázek, pro které veřejnoprávní předpis nestanoví závazné podmínky. Smlouva o poskytnutí
dotace
totiž vychází z rozpočtových pravidel, jimiž je její obsah vymezen a od nichž se volním projevem stran nelze odchýlit. Ustanovení § 17 rozpočtových pravidel předpokládá uzavírání dohod o poskytnutí
dotace
mezi poskytovatelem a žadatelem s poukazem na zvláštní předpis. Uzavírání takových smluv v případě předmětných dotací řeší § 3 odst. 4 zákona č. 211/2000 Sb. a nař. vlády č. 481/2000 Sb. V daném případě smlouva uzavřená mezi žalobcem a Státním fondem rozvoje bydlení upravovala především dodržení podmínek pro poskytnutí a čerpání
dotace
, přičemž v čl. IV. výslovně odkazovala na následky porušení rozpočtové kázně ve smyslu § 44 zákona č. 218/2000 Sb., pouze v závěrečných ustanovení a jen pro případ otázek touto smlouvou výslovně neupravených odkázala na užití občanského zákoníku (čl. VI. smlouvy). Proto také bylo možné od této smlouvy odstoupit podle občanského zákoníku, ovšem důsledky odstoupení je třeba opět řešit v kontextu s předpisy veřejného práva. Dispozice poskytovatele
dotace
nelze užít tam, kde povinnost vrácení prostředků do státního rozpočtu vyplývá z veřejnoprávního předpisu. Mezi poskytovatelem a příjemcem
dotace
uzavřením smlouvy nevzniká občanskoprávní vztah reflektující jejich vůli a není a nemůže být na jejich vůli, jak bude s dotací naloženo po odstoupení od smlouvy. Charakter poskytnutých prostředků se tím nijak nezměnil, stále šlo o prostředky státního rozpočtu.
Jednalo-li se v daném případě o prostředky poskytnuté ze státního fondu (Státní fond rozvoje bydlení je bezpochyby státním fondem, viz zákon č. 211/2000 Sb., o Státním fondu rozvoje bydlení a o změně zákona č. 171/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky ve věcech převodů majetku státu na jiné osoby a o Fondu národního majetku České republiky, ve znění pozdějších předpisů), které byly na základě smlouvy uzavřené mezi stěžovatelem a fondem poskytnuty jako
dotace
na výstavbu bytových domů, bylo třeba jejich neprodlené navrácení fondu po odstoupení od smlouvy, tj. jejich neoprávněné zadržení (přičemž neoprávněnost je třeba spatřovat v tom, že smlouva o poskytnutí
dotace
byla zrušena, a odpadl tedy titul, na základě něhož byl stěžovatel oprávněn s dotací disponovat) posuzovat nikoli v režimu občanského zákoníku, nýbrž v režimu rozpočtových pravidel. Nebylo tak na fondu, aby podal žalobu k civilnímu soudu a v rámci tohoto řízení požadoval po stěžovateli vrácení poskytnuté
dotace
z titulu bezdůvodného obohacení, jak se domnívá stěžovatel, ale na příslušném správci daně, aby poté, co byl o této skutečnosti zpraven, postupoval podle rozpočtových pravidel. V daném případě tím, že stěžovatel neoprávněně zadržoval prostředky poskytnuté ze státního fondu, porušil rozpočtovou kázeň ve smyslu § 44 odst. 1 písm. b) rozpočtových pravidel. Příslušný správce daně tak byl nejen oprávněn, nýbrž povinen uložit stěžovateli odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši poskytnuté
dotace
(§ 44 odst. 3 rozpočtových pravidel, v rozhodném znění). Nelze tak jeho rozhodnutí, ani rozhodnutí žalovaného považovat za nicotná a nebylo namístě, aby krajský soud jejich nicotnost vyslovil.

Zasílání aktuálního vydání na e-mail


Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.