1781/2009
Rozpočty: kontrola rozpočtové kázně
Rozpočty: kontrola rozpočtové kázně
k § 16 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (v textu též „daňový řád“, „d. ř.“)
k zákonu č. 552/1991 Sb., o státní kontrole (v textu též „zákon o státní kontrole“)
Územní finanční orgány při provádění kontroly rozpočtové kázně postupují podle § 16 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, a nikoliv podle zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 11. 2008, čj. 5 Afs 36/2008-146)
Věc:
Společnost s ručením omezeným SEBATEX proti Finančnímu ředitelství v Ústí nad Labem o odvod prostředků státního rozpočtu a o penále, o kasační stížnosti žalobce.Žalobce převzal od Výzkumného ústavu textilních strojů Liberec, a.s., projekt „
Vývoj zkrácené technologie výroby přízí bavlnářského charakteru
“ a stal se tak příjemcem investičních dotací ze státního rozpočtu. Na základě smlouvy o podmínkách poskytnutí a využití finančních prostředků ze státního rozpočtu ČR na podporu výzkumu a vývoje Ministerstvo průmyslu a obchodu (dále jen „ministerstvo“) žalobci poskytlo v roce 1998 formou dotace
v rámci řešení uvedeného projektu částku 6 000 000 Kč na pořízení investic a částku 4 000 000 Kč na úhradu neinvestičních nákladů. Smlouvou byly vlastní zdroje, které měl žalobce vynaložit na projekt, určeny na 13 000 000 Kč a výše celkových nákladů projektu v roce 1998 tak činila 23 000 000 Kč. Kontrolou správce daně zjistil nedodržení podmínek smlouvy o poskytnutí dotace
.Správce daně žalobci předepsal platebním výměrem ze dne 11. 1. 2002 odvod neoprávněně zadržených prostředků státního rozpočtu ve výši 6 000 000 Kč a platebním výměrem z téhož dne žalobci sdělil penále za neoprávněné zadržení prostředků státního rozpočtu za období od 1. 1. 1999 do 9. 1. 2002 ve výši 6 000 000 Kč.
Proti těmto platebním výměrům podal žalobce odvolání. Žalovaný rozhodnutími: 1) ze dne 31. 1. 2003 zamítl odvolání žalobce proti platebnímu výměru správce daně ze dne 11. 1. 2002; 2) ze dne 3. 3. 2003 zamítl i odvolání žalobce proti platebnímu výměru téhož správce daně ze dne 11. 1. 2002. Žalobce z důvodu nejasné identifikace úhrad neprokázal správnost užití účelově poskytnutých dotačních prostředků.
Žalobce napadl obě rozhodnutí žalobou u Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci. Ten žalobu odmítl pro nesplnění podmínky řízení. Nejvyšší správní soud usnesení krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud žalobu znovu projednal. Žalovaný mimo jiné namítal, že správce daně měl kontrolu nakládání s dotací provést na základě zákona o státní kontrole, nikoliv na základě daňového řádu.
Krajský soud rozsudkem ze dne 31. 10. 2007 žalobu zamítl. Konstatoval, že u správy daní odkazuje ustanovení § 1 odst. 1 písm. a) zákona č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech (dále jen „zákon o územních finančních orgánech“), na daňový řád, zatímco u správy odvodů za porušení rozpočtové kázně odkazuje § 1 odst. 1 písm. b) téhož zákona na § 44 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon č. 218/2000 Sb.“). Ustanovení § 44 zákona č. 218/2000 Sb. odpovídá § 30 zákona č. 576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky České republiky a obcí v České republice (dále jen zákon „o rozpočtových pravidlech“); obě citovaná ustanovení jsou nadepsána jako „
Porušení rozpočtové kázně
“. V souzené věci přitom nejde o celou správu dotací, nýbrž o odvody za porušení rozpočtové kázně ve smyslu § 1 odst. 1 d. ř. Rozhodujícím procesním předpisem je tak daňový řád, nikoli procesní předpisy jiné. Podle ustanovení § 1 odst. 2 d. ř. je pak finanční úřad oprávněn činit opatření potřebná ke zjištění, stanovení a splnění daňových povinností, zejména právo daň vybrat a vymáhat. I provádění kontroly se proto bude řídit daňovým řádem.Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností. Kromě jiného namítal, že s ním nebyl sepsán protokol v intencích zákona o státní kontrole, a místo toho mu byla předložena „
pouze
“ zpráva o daňové kontrole podle daňového řádu.Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti k této námitce uvedl, že finanční úřady nepostupují podle zákona o státní kontrole. Se stěžovatelem byla projednána zpráva v souladu s § 16 d. ř. Poté, co byla zpráva stěžovateli předložena k projednání, stěžovatel vznesl námitku proti nezapočtení vlastních zdrojů s tím, že doloží další důkazy, které však správci daně nepředložil a zprávu podepsal.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
Z odůvodnění:
(...) Ani čtvrtou námitku neshledal Nejvyšší správní soud důvodnou. O této námitce uvážil následovně. Podle § 1 odst. 1 zákona o územních finančních orgánech (ve znění platném v době rozhodování správního orgánu) „
územní finanční orgány jsou správní úřady, které
a) vykonávají správu daní, odvodů a záloh na tyto příjmy, včetně jejich příslušenství, a správních poplatků jimi vyměřovaných a vybíraných podle zvláštního právního předpisu,
b) spravují dotace; správou dotací se rozumí kontrola účelové
dotace
, návratné finanční výpomoci, půjček a příspěvků poskytovaných ze státního rozpočtu České republiky a ze státních fondů České republiky a výkon správy odvodů za porušení rozpočtové kázně podle zvláštního právního předpisu (dále jen ‘správa dotací‘). Stanoví-li tak zvláštní právní předpis, je součástí správy dotací i oprávnění dotace
poskytovat,c) ...
“ (odkazy vynechány).Podle § 1 odst. 1 d. ř. v relevantním znění „
tento zákon upravuje správu daní, poplatků, odvodů, záloh na tyto příjmy a odvodů za porušení rozpočtové kázně (dále jen ‚daně‘), které jsou příjmem státního rozpočtu České republiky (dále jen ‚rozpočet republiky‘), rozpočtů obcí, rozpočtů okresních úřadů (dále jen ‘územní rozpočty‘) a státních fondů České republiky (dále jen ‘fondy‘)
“ (odkazy vynechány).Podle § 1 odst. 2 d. ř. v relevantním znění se „
správou daně ... rozumí právo činit opatření potřebná ke správnému a úplnému zjištění, stanovení a splnění daňových povinností, zejména právo vyhledávat daňové subjekty, daně vyměřit, vybrat, vyúčtovat, vymáhat nebo kontrolovat podle tohoto zákona jejich splnění ve stanovené výši a době. Správce daně má způsobilost být účastníkem občanského soudního řízení ve věcech správy daní a v tomto rozsahu má i procesní způsobilost
“ (odkazy vynechány).Podle § 1 odst. 3 d. ř. v relevantním znění „
podle tohoto zákona postupují územní finanční orgány a další správní i jiné státní orgány České republiky, jakož i orgány obcí v České republice věcně příslušné podle zvláštních zákonů ke správě daní (dále jen ‘správce daně‘), daňové subjekty, jakož i třetí osoby stanovené v tomto zákoně
“ (odkazy vynechány).Podle § 78 zákona č. 218/2000 Sb. se „
porušení rozpočtové kázně, ke kterému došlo před účinností tohoto zákona (1. 1. 2001) a které bylo zjištěno za jeho účinnosti, posuzuje podle dosavadních právních předpisů
“. Předpisem, který upravoval rozpočtová pravidla před účinností výše uvedeného zákona, byl zákon o rozpočtových pravidlech (č. 576/1990 Sb.).Podle § 30 odst. 1 zákona o rozpočtových pravidlech, nadepsaného „
porušení rozpočtové kázně
“, „neoprávněně použité nebo zadržené prostředky státního rozpočtu republiky nebo státních fondů republiky jsou subjekty, kterým byly poskytnuty, povinny odvést ve stejné výši státnímu rozpočtu republiky, popřípadě státnímu fondu republiky. Zároveň jsou tyto subjekty povinny zaplatit penále ve výši 1 promile denně z neoprávněně použitých nebo zadržených prostředků, nejvýše však do výše této částky
“. Dle odst. 6 téhož ustanovení „odvod neoprávněně použitých nebo zadržených částek, jakož i penále, uloží územní finanční orgán
“.Podobnou námitkou (domáhající se rovněž aplikace jiného právního předpisu než daňového řádu, v daném případě zákona č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole) se zabýval Nejvyšší správní soud již v rozsudku ze dne 24. 3. 2006, čj. 5 Afs 173/2004-74, dostupném na www.nssoud.cz, ve kterém dospěl k následujícímu závěru: „
Ve smyslu výše uvedených ustanovení v případě neoprávněného použití nebo zadržení prostředků poskytnutých ze státního rozpočtu, je porušitelům rozpočtové kázně uložena povinnost odvést do státního rozpočtu neoprávněně použité nebo zadržené prostředky včetně penále. V praxi to znamená, že momentem porušení některé z podmínek pro poskytnutí prostředků státního rozpočtu či jejich nevrácení ve stanoveném termínu se tyto prostředky stávají neoprávněně použitými či zadrženými prostředky a tímto momentem vzniká tomu, kdo porušil podmínky nebo nevrátil poskytnuté prostředky ve stanoveném termínu, povinnost odvést tyto prostředky do státního rozpočtu formou odvodu za porušení rozpočtové kázně včetně penále. Povinnost subjektu odvést tyto prostředky státnímu rozpočtu nastává ze zákona v okamžiku porušení rozpočtové kázně. Neoprávněně zadržené prostředky jsou splatné na účet místně příslušného finančního úřadu. Odvod neoprávněně použitých nebo zadržených prostředků poskytnutých ze státního rozpočtu není tedy možné provést jiným způsobem, než prostřednictvím místně příslušného finančního úřadu. Tento postup se taktéž vztahuje na splátky návratných finančních výpomocí neuhrazené v termínu jejich splatnosti. Neuhrazená splátka návratné finanční výpomoci přestává být následující den po termínu splatnosti řádnou splátkou návratné finanční výpomoci a stává se zadrženými prostředky poskytnutými ze státního rozpočtu. Odvod těchto prostředků včetně penále uloží místně příslušný finanční úřad.
Odvody za porušení rozpočtové kázně jsou podle § 1 odst. 1 daňového řádu zahrnovány pod legislativní zkratku ‚daně‘ a jejich správu provádí vždy místně příslušný finanční úřad, který postupuje při správě odvodů dle příslušných ustanovení daňového řádu. Co se rozumí správou daně, je uvedeno v ustanovení § 1 odst. 2 daňového řádu. Správou daní se rozumí mimo jiné právo činit opatření potřebná ke zjištění, stanovení a splnění daňových povinností, zejména právo daň vybrat a vymáhat. Místně příslušný finanční úřad je oprávněn postupem podle daňového řádu zjišťovat, zda prostředky poskytnuté subjektu ze státního rozpočtu byly použity tak, jak bylo při jejich poskytnutí určeno, a může rozhodnout o odvodu neoprávněně použitých nebo zadržených prostředků ze státního rozpočtu.
Stěžovatel se tedy nesprávně domnívá, že správní orgány měly v řízení a rozhodování o vrácení návratné finanční výpomoci provést finanční kontrolu
dotace
podle zákona č. 320/2001 Sb., tak jak to ukládá zákon č. 218/2000 Sb. Finanční kontroly prováděné dle tohoto zákona nelze ztotožnit se správou daní ve smyslu daňového řádu. Tyto se zabývají širšími souvislostmi hospodaření např. hospodárností, efektivností apod. a jejich kontrolní závěry jsou svým charakterem daleko širší než posouzení finančního úřadu, zda došlo nebo nedošlo k porušení rozpočtové kázně. K výše uvedené námitce stěžovatele Nejvyšší správní soud uzavírá, že finanční úřad postupoval správně, pokud daňové řízení vedl dle příslušných ustanovení daňového řádu a odvod uložil s odkazem na ustanovení § 77 zákona č. 218/2000 Sb., za porušení ustanovení § 30 zákona č. 576/1990 Sb., o rozpočtových pravidlech
“.Tento rozsudek i následná
judikatura
Nejvyššího správního soudu (srov. např. rozsudek ze dne 10. 7. 2008, čj. 1 Afs 80/2008-104, www.nssoud.cz) potvrzují, že územní finanční orgány při provádění kontroly rozpočtové kázně, do níž spadá i kontrola čerpání dotací, postupují podle daňového řádu. Tento závěr vyplývá z § 30 odst. 6 zákona o rozpočtových pravidlech ve spojení z § 1 odst. 1 až 3 d. ř. Na ustanovení § 30 zákona o rozpočtových pravidlech (jež bylo nadepsáno „Důsledky porušení rozpočtové kázně
“) explicitně odkazoval v příslušném časovém období § 1 odst. 1 d. ř. V souzené věci jde právě o odvody za porušení rozpočtové kázně ve smyslu § 1 odst. 1 d. ř. Rozhodujícím procesním předpisem je tak daňový řád, nikoli procesní předpisy jiné. Podle § 1 odst. 2 d. ř. je pak finanční úřad oprávněn činit opatření potřebná ke zjištění, stanovení a splnění daňových povinností. I provádění kontroly se proto bude řídit daňovým řádem. Zákon o státní kontrole je obecným právním předpisem, podle něhož postupují kontrolní orgány všude tam, kde vykonávají správní dozor na základě pravomoci jim svěřené zvláštním zákonem a přitom zvláštní zákon nestanoví pro provádění této kontroly jiný postup (§ 8 odst. 2 zákona o státní kontrole). V oblasti „správy daní
“ v širším slova smyslu, jak ji definuje § 1 odst. 1 a 2 d. ř., je tímto zvláštním právním předpisem právě daňový řád, který obsahuje podrobnou úpravu provádění daňové kontroly v § 16, a proto se zde zákon o státní kontrole nemůže uplatnit ani subsidiárně. Kromě toho je třeba zdůraznit, že při provádění daňové kontroly má daňový subjekt minimálně plně srovnatelný, či spíše širší rozsah procesních práv než kontrolovaná osoba podle zákona o státní kontrole. Lze tedy uzavřít, že se stěžovatel mýlí, pokud se domnívá, že finanční orgány měly v projednávaném případě provést kontrolu čerpání dotace
podle zákona o státní kontrole. (...)Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.