Vydání 2/2004

V daném případě jde o věc, která na Nejvyšší správní soud přešla podle ustanovení § 132 s. ř. s. z Vrchního soudu v Praze. Podle tohoto ustanovení dokončí Nejvyšší správní soud ve věcech neskončených vrchními soudy, v nichž byla přede dnem účinnosti s. ř. s. dána jejich věcná příslušnost, řízení zahájená před těmito soudy. V předmětné věci bylo přede dnem 1. 1. 2003 zahájeno řízení a byla dána věcná příslušnost vrchního soudu, neboť obsahem žaloby byl návrh na přezkoumání rozhodnutí vydaného ústředním orgánem státní správy. Podle ustanovení § 130 odst. 1 s. ř. s. se řízení o žalobách podaných podle části páté hlavy druhé občanského soudního řádu, ve znění účinném k 31. 12. 2002, o nichž nebylo rozhodnuto do dne nabytí účinnosti soudního řádu správního, dokončí podle ustanovení části třetí hlavy druhé dílu prvního tohoto zákona (tedy podle ustanovení o řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu - § 65 a násl.). Účinky procesních úkonů v těchto řízeních učiněných zůstávají zachovány a posoudí se přiměřeně podle ustanovení soudního řádu správního. To se však netýká věcí, o nichž má od 1. 1. 2003 jednat a rozhodovat soud v občanském soudním řízení; v takových případech postupuje Nejvyšší správní soud podle ustanovení § 68 písm. b) s. ř. s.

V posuzovaném případě se věcně jedná o rozhodnutí podle § 8 odst. 1 zákona č. 110/1964 Sb., o telekomunikacích: správní orgány tu rozhodovaly o telekomunikačních úhradách žalobce jako účastníka telefonní stanice ve správním řízení zahájeném na návrh poskytovatele telefonní služby, podle jehož tvrzení žalobce řádně neplatil telekomunikační úhrady. Předmětem řízení je tak spor mezi poskytovatelem telefonní služby a účastníkem telefonní stanice o dlužnou telekomunikační úhradu a její výši. I když - na rozdíl od stávající právní úpravy, podle níž je poskytování telekomunikačních služeb založeno na smluvním vztahu mezi uživatelem telekomunikační služby a jejím poskytovatelem - byl v době vzniku sporu vztah mezi uživatelem a poskytovatelem telekomunikační služby založen jiným způsobem (tj. zřízením telefonní stanice na základě přihlášky o účastnickou telefonní stanici), nemění tato skutečnost nic na tom, že jde o povinnost plnění za poskytnuté služby, tedy o povinnost uživatele platit za poskytnuté telefonní služby úhradu v rozsahu tehdy stanoveném Telefonním řádem (tj. měsíční základní sazbu a hovorné) a o oprávnění poskytovatele telefonních služeb jen v takto stanoveném rozsahu úhradu požadovat; řízení o takovém právu je proto třeba považovat za věc spadající do práva soukromého. I když otázky řízení se řídí obecnými předpisy správního řízení, rozhodující význam pro posouzení charakteru věci má právo hmotné, nikoliv právo procesní, neboť v případě věcí projednávaných podle novelizované části páté občanského soudního řádu jde vždy o rozhodnutí orgánu veřejné správy, který se v procesních otázkách řídí právními předpisy veřejného práva.

Ochrana soukromých práv, která jsou předmětem řízení před správním orgánem, není zajištěna soudním přezkumem ve správním soudnictví, ale postupem podle části páté občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2003. Soukromým právům je tak poskytována větší ochrana, neboť zatímco ve správním soudnictví soud provádí přezkum správního rozhodnutí s možností takové rozhodnutí v případě zjištěné nezákonnosti pouze zrušit a věc vrátit správnímu orgánu k novému projednání, v řízení podle nové části páté občanského soudního řádu je soud povolán k tomu, aby v případě, kdy dospěje k závěru, že o věci mělo být rozhodnuto jinak, než rozhodl správní orgán, sám o věci rozhodl, a nahradil tak rozhodnutí správního orgánu.