Vydání 12/2006

Žalobce (stěžovatel) uplatnil v kasační stížnosti důvod uvedený v § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Poukazoval na to, že postup správního orgánu ve správním řízení vykazuje vady spočívající v tom, že při zjišťování skutkové podstaty byl porušen zákon takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost celého řízení. Stěžovatel uvedl, že podáním ze dne 21. 10. 2002 adresovaným správnímu orgánu a nazvaným "podnět k přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení" došlo k zahájení správního řízení o mimořádném opravném prostředku. Skutečnost, že správní orgán vydal rozhodnutí nazvané "oznámení zahájení řízení o přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení", v němž uvedl řadu pochybení, kterých se dopustil a která odůvodňovala změnu napadeného kolaudačního rozhodnutí, přesto však napadené rozhodnutí do zákonem stanovené tříleté lhůty nepřezkoumal, nemůže jít k tíži stěžovatele.

Po skutkové stránce stěžovatel uvedl, že se dozvěděl, že na jeho pozemcích byla zřízena stavba - příjezdová komunikace k obchodnímu centru Carrefour, a to bez jeho souhlasu a bez toho, že by byl účastníkem řízení. Stěžovatel nebyl účastníkem řízení a nemohl se vyjádřit k jeho předmětu; přesto byla stavba zkolaudována, čímž bylo významně zasaženo do jeho vlastnických práv. O této skutečnosti se dozvěděl až dne 13. 9. 2002, kdy mu katastrální úřad oznámil, že jeho pozemky byly rozděleny a byl změněn způsob jejich využití a že tato změna byla vyvolána návrhem společnosti E., s. r. o. V takovém postupu správního orgánu spatřoval stěžovatel zásadní pochybení, a proto podal podnět k přezkoumání kolaudačního rozhodnutí, které bylo vydáno v rozporu se zákonem. Správní orgán nejprve uznal svá pochybení a obeslal známé účastníky řízení "oznámením zahájení řízení o přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení"; dalším rozhodnutím ze dne 13. 1. 2003 nazvaným "Sdělení k podnětu ve věci přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení" však sdělil, že lhůta pro přezkoumání rozhodnutí dle § 68 správního řádu již uplynula, a proto nelze napadené rozhodnutí přezkoumat. Rovněž tak skutečnost, že byla nesprávným postupem správního úřadu účastníku řízení odňata možnost účastnit se řízení, mohlo-li to mít podstatný vliv na rozhodnutí, je sice podle § 62 odst. 1 písm. c) správního řádu důvodem pro obnovu řízení, avšak povolení či nařízení obnovy je rovněž omezeno lhůtou, která též uplynula. Správní orgán uvedl, že z uvedených důvodů nelze již zahájit řízení o přezkoumání rozhodnutí ani povolit či nařídit obnovu řízení.

Protože byl způsoben stav, který stěžovatel nevyvolal a který bezprostředně zasahoval do jeho práv, podal stěžovatel žalobu proti celému postupu správního orgánu. Soud měl tedy přezkoumat celý postup správního orgánu, a ne se omezit pouze na výsledek nesprávného postupu, tedy na "sdělení" ze dne 13. 1. 2003. Z uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadené usnesení krajského soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu a uplatněného důvodu, v němž stěžovatel tvrdí, že Krajský soud v Brně měl zrušit napadené rozhodnutí žalovaného, označené jako "sdělení", které v podstatě ukončilo řízení zahájené k podnětu stěžovatele, a to proto, že řízení před správním orgánem bylo stiženo vadami [§ 109 odst. 2, 3 a § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.].

Kasační stížnost není důvodná.

Nejvyšší správní soud v souzené věci vycházel předně z ustanovení § 65 odst. 1 s. ř. s., podle něhož má žalobní legitimaci ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti (dále jen "rozhodnutí").

Úkon správního orgánu, který je předmětem přezkoumání soudu, je sdělení, neformální dopis, kterým správní orgán oznámil stěžovateli, že lhůty pro řízení o obnově řízení i pro přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení již uplynuly. Takový intimát skutečně není rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s., kterým by se zakládaly, měnily, rušily nebo závazně určovaly práva nebo povinnosti stěžovatele. Sdělení není schopno soudního přezkumu; je proto vyloučeno z přezkoumání soudem ve správním soudnictví a žalobu proti němu podanou správní soud odmítne [§ 68 písm. e), § 70 písm. a) s. ř. s.]. Krajský soud tedy postupoval správně.

Namítá-li stěžovatel, že soud v předcházejícím řízení měl přezkoumat celý postup správního orgánu, a ne se omezit pouze na jeho výsledek, je možno připomenout, že odmítá-li důvodně soud žalobu podle § 46 s. ř. s., jak tomu bylo i v tomto případě, nemůže se již zabývat přezkoumáním postupů, které sdělení předcházely. Výsledek takového případného přezkoumání by na věci nic nezměnil, neboť akt sám soudní kognici nepodléhá a na faktu jeho existence soud nic změnit nemůže.

I přes zamítavý výrok, nad rámec důvodů tohoto rozhodnutí, však soud považuje za potřebné poukázat také na to, že žalobce nebyl zbaven možnosti brojit proti meritornímu rozhodnutí ve věci, totiž kolaudačnímu rozhodnutí Magistrátu Města Brna, odboru dopravy, ze dne 21. 12. 1999, a to za předpokladu, že skutečně byl účastníkem řízení - bez ohledu na to, zda s ním tak správní orgán jednal. Nebylo-li žalobci jako účastníku řízení předmětné rozhodnutí doručeno, nemohlo ani nabýt právní moci. Mohl tedy na správním orgánu požadovat doručení předmětného rozhodnutí a poté proti němu brojit řádným procesním postupem (odvoláním). Pokud by ani tak nebyl úspěšný a jeho odvolání by bylo zamítnuto, nemá poté uzavřenu cestu ke správnímu soudu.

Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji zamítl (§ 110 odst. 1 s. ř. s.).