67/2004
Rozhodnutí správního orgánu a nicotnost
Rozhodnutí správního orgánu: nicotnost
k § 76 odst. 2 soudního řádu správního
k § 67 zákona č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu,1) ve znění zákona č. 13/1998 Sb. (v textu též "zákon o střelných zbraních")
Ačkoliv § 67 zákona č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu, stanovil, že dozor nad jeho dodržováním a dodržováním předpisů vydaných k jeho provedení vykonávají orgány policie, uvedený zákon nestanovil nic o tom, kdo vlastně tímto "orgánem" v rámci policie je. Nedostatek působnosti státního orgánu má za následek nicotnost vydaného aktu a tuto nicotnost soud vysloví z úřední povinnosti bez ohledu na to, zda taková žalobní námitka byla uplatněna.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2003, čj. 6 A 82/2000-43)
Prejudikatura:
shodně Soudní judikatura
ve věcech správních č. 737/2001.Věc:
Akciová společnost T. v P. proti Ministerstvu vnitra o pokutu podle zákona o střelných zbraních.Policejní prezidium České republiky uložilo žalobci dne 11. 2. 2000 z důvodu porušení § 13 a § 26 odst. 2 zákona č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu, pokutu ve výši 2500 Kč.
Proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně podal žalobce odvolání. V odvolacím řízení pak žalovaný dne 27. 6. 2000 napadené rozhodnutí změnil, když ve výroku svého rozhodnutí uvedl, že Policejní prezidium České republiky, ředitelství služby správních činností policie, jako orgán dozoru podle ustanovení § 67 zákona č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu, ukládá podle ustanovení § 68 odst. 1 citovaného zákona žalobci pokutu ve výši 5000 Kč. Tato pokuta byla uložena za porušení povinnosti stanovené v ustanovení § 13 zákona o střelných zbraních, tj. neoznámení příslušnému okresnímu ředitelství policie převod vlastnictví zbraní na jinou osobu, ačkoliv žalobce u jednoho kusu brokovnice Remington vz. 870 a u osmi kusů brokovnic značky Benelli M3TS90, ráže 12/76, takový převod uskutečnil. Pokuta byla rovněž uložena za porušení § 26 odst. 2 zákona o střelných zbraních, neboť žalobce před znehodnocením samopalu vz. 61, ráže 7,65 mm, které bylo provedeno v době od 11. 11. do 26. 11. 1998, nepředložil tuto zbraň příslušnému okresnímu ředitelství policie ke kriminalistické expertize, a také za porušení § 14 zákona o zbraních a střelivu, jelikož žalobce u jednoho kusu brokovnice Remington vz. 870 jako zbraně podléhající registraci, kterou vlastnil v době od 15. 9. 1998 do 8. 2. 1999, nevedl evidenci.
Žalobce se včas podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí správních orgánů obou stupňů. Zejména namítal, že základem pro správné posouzení jednání žalobce je skutečnost, že žalobce jako podnikatel, který podniká na základě oprávnění vydaného v souladu se zákonem č. 38/1994 Sb., veškeré zbraně dodával do výzbroje Armády České republiky a Policie České Republiky. Byly-li tedy zbraně, střelivo nebo munice dodávány žalobcem Armádě České republiky nebo jiným veřejným ozbrojeným sborům, nevztahuje se na tyto zbraně a střelivo zákon o střelných zbraních.
Žalovaný se ve svém vyjádření k žalobě zabýval výkladem pojmů "zbraň ve výzbroji" a "vojenská zbraň", přičemž zdůraznil, že se tyto pojmy v žádném případě nekryjí.
Soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného včetně řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že obě rozhodnutí trpí vadami, jež vyvolávají jejich nicotnost. I bez návrhu proto vyslovil, že jak rozhodnutí správního orgánu I. stupně, tak rozhodnutí správního orgánu II. stupně (žalovaného) jsou nicotná.
Z odůvodnění:
Soud musel zkoumat, zda pokuta byla uložena k tomu příslušným orgánem a v rámci jeho pravomoci. Nedostatek působnosti státního orgánu má za následek nicotnost vydaného aktu a k této nicotnosti soud přihlíží z úřední povinnosti bez ohledu na to, zda takováto žalobní námitka byla uplatněna.
Podle zákona o střelných zbraních (§ 67) vykonávají dozor nad jeho dodržováním a dodržováním předpisů vydaných k jeho provedení "orgány" policie a Ministerstva vnitra. Tyto "orgány" mohou v případech stanovených tímto zákonem rovněž ukládat a vybírat pokuty.
Zákon o střelných zbraních ale nestanoví nic o tom, kdo vlastně tímto "orgánem" v rámci policie je. Navíc toto označení používá pouze ve vztahu k dozorové činnosti a k ukládání sankcí podle § 68 zákona o střelných zbraních. Jinak zákon o střelných zbraních v konkrétních případech správních činností (např. § 6 odst. 2, § 8, 9, 11 odst. 1 a 2, § 13, § 16 odst. 4 a další) zakládá příslušnost okresního ředitelství policie, popřípadě policie jako celku nebo Ministerstva vnitra.
Zákon č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Policii ČR"), v § 3 stanoví organizaci a řízení Policie České republiky (dále jen "policie"). Policii tvoří Policejní prezidium České republiky, které činnost policie řídí, útvary s působností na celém území republiky a útvary s územně omezenou působností. V policii působí služba pořádkové policie, služba kriminální policie, služba dopravní policie, služba správních činností, služba cizinecké a pohraniční policie, služba rychlého nasazení, služba železniční policie a letecká služba.
Pro označení jednotlivých příslušníků policie užívá zákon o policii označení "policista", pro označení jednotlivých složek označení "útvar" nebo "služba". Pojem "orgán policie" zákon o Policii ČR neužívá a ani jej nezná (užívá-li pojmu "orgán", pak spíše ve spojení "nadřízený služební orgán", např. § 34b odst. 5). Ani zákon ČNR č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů, tento pojem nevymezuje, a užívá-li jej, pak podobně jen v instančních vazbách ("odvolací orgán" podle § 85 odst. 1 a § 132 a násl. ve smyslu "služební funkcionář příslušný k rozhodnutí o odvolání").
Ministerstvo vnitra je podle kompetenčního zákona samo orgánem státní správy a z ničeho nevyplývá, že některé jeho organizační složky by mohly být samostatnými "orgány" s vlastní působností, stanovenou zákonem a od působnosti ministerstva odlišnou. Pak je tedy pojem "orgán Ministerstva vnitra" zavádějící a lze jej ústavně konformně vyložit jen tak, že tu zákonodárce mířil na založení
kompetence
Ministerstva vnitra jako orgánu státu samotného a že zákonné vyjádření je pouhou redundancí.U pojmu "orgán policie" je ale situace jiná.
Podle Ústavy (čl. 79 odst. 1) lze ministerstva a jiné správní úřady zřídit a jejich působnost stanovit pouze zákonem. Vymezuje-li zákon o střelných zbraních působnost "okresního ředitelství policie", "policejního prezidia" apod., pak je taková úprava jistě ústavně korektní. Tyto organizační jednotky podle zákona existují a jsou přesně vymezeny; založí-li zákon takové jednotce pravomoc rozhodováním zasahovat do práv a povinností třetích osob ve správním řízení, stává se z ní "správní úřad", "správní orgán", u něhož lze vymezit pravomoc i příslušnost. Zakládá-li ale zákon o střelných zbraních pro rozhodování o právech a povinnostech extraneů působnost "orgánu policie", který ani nezřizuje, ani neodkazuje na zákon jiný (např. zákon o Policii ČR), a jiný zákon také tento pojem nedefinuje, pak tu nutně vzniká zásadní nejistota o tom, kdo vlastně pokutu může uložit nebo o povinnosti účastníka řízení rozhodnout.
Vznikající dohady o tom, zda zákon o střelných zbraních "orgánem policie" měl na mysli okresní ředitelství, policejní prezidium, některou službu nebo útvar policie, nebo z jiného pohledu snad ředitele okresního ředitelství, policejního prezidenta, ředitele služby nebo někoho zcela jiného, považuje soud za ústavně zcela nepřípustné, a to nejen s ohledem na ustanovení zmíněného čl. 79 odst. 1 Ústavy, ale také s přihlédnutím k čl. 2 odst. 2 a čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle nichž lze státní moc uplatňovat a povinnosti ukládat jen v případech a v mezích stanovených zákonem.
V této souvislosti lze poukázat na § 2 zákona o střelných zbraních, v němž je uvedeno, že tento zákon kromě jiného stanoví působnost správních úřadů v oblasti střelných zbraní a střeliva. To se ovšem zákonodárci nezdařilo, protože působnost při ukládání pokut stanovil způsobem, který nedovoluje policii v těchto věcech rozhodovat v souladu s Ústavou; ustanovení zakládající pravomoc "orgánu policie" ukládat takovéto pokuty je tedy neaplikovatelné. Tento nedostatek byl již odstraněn novým zákonem o zbraních, jímž je zákon č. 119/2002 Sb., jenž nabyl účinnosti dnem 1. 1. 2003. V rozsuzované věci je však nutno vyjít z úpravy založené zákonem č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu, podle něhož byla žalobci pokuta uložena.
Z vyložených důvodů proto Nejvyšší správní soud vyslovil i bez návrhu rozsudkem nicotnost rozhodnutí správních orgánů obou stupňů (§ 76 odst. 2 s. ř. s.).
(zdi)
1 Pozn.: Zákon č. 288/1995 Sb. byl zrušen zákonem č. 119/2002 Sb., o zbraních; k orgánům dozoru viz nyní jeho § 75.
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.