65/2004
Rozhodnutí správního orgánu a nepřezkoumatelnost
Rozhodnutí správního orgánu: nepřezkoumatelnost
k § 76 odst. 1 písm. c) soudního řádu správního
k § 7 odst. 3 zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, ve znění zákona č. 167/1999 Sb.
Rozhodnutí úřadu práce o vyřazení uchazečky o zaměstnání z evidence uchazečů o zaměstnání podle § 7 odst. 3 zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, odůvodněné pouhým poukazem na to, že nedoložila potvrzení o pracovní neschopnosti za dobu pěti dnů, je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů rozhodnutí.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2003, čj. 6 A 42/2001-56)
Prejudikatura:
srov. též Soudní judikatura
ve věcech správních č. 892/2001 a Výběr soudních rozhodnutí ve věcech správních (příloha Správního práva) č. 76/1995.Věc:
Magdalena Z. v Ž. proti Ministerstvu práce a sociálních věcí o vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání.Rozhodnutím Úřadu práce Brno-město byla žalobkyně podle § 7 odst. 3 zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, dnem 7. 2. 2000 vyřazena z evidence uchazečů o zaměstnání, a to z důvodu úmyslného maření součinnosti s úřadem práce při zprostředkování zaměstnání. Odvolání žalobkyně proti tomuto rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo žalovaným dne 21. 4. 2000 zamítnuto a současně bylo napadené rozhodnutí v odvolacím řízení potvrzeno.
Žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného brojila žalobou u Městského soudu v Praze, který věc postoupil usnesením ze dne 7. 3. 2001 věcně příslušnému Vrchnímu soudu v Praze. Vrchní soud v Praze o věci nerozhodl do 1. 1. 2003, proto v souladu s § 132 s. ř. s. věc postoupil Nejvyššímu správnímu soudu k dokončení řízení.
Žalobkyně namítala, že byla vyřazena z evidence uchazečů o zaměstnání, ačkoliv pro takové rozhodnutí nebyly splněny podmínky předpokládané ustanovením § 7 odst. 3 zákona o zaměstnanosti. Z toho totiž vyplývá, že se uchazeč musí způsobem v tomto ustanovení předvídaným chovat soustavně nebo alespoň v několika případech, nikoliv pouze jednou, jak tomu bylo v případě žalobkyně. Navíc na straně uchazeče o zaměstnání musí být dán úmysl zprostředkování zaměstnání mařit, který dle tvrzení žalobkyně prokázán rovněž nebyl.
Z obsahu správního spisu vyplynulo, že žalobkyně, uchazečka o zaměstnání vedená v evidenci uchazečů o zaměstnání na Úřadu práce Brno-město, se dne 4. 2. 2000 nedostavila na sjednanou návštěvu. Proto jí byla dne 10. 2. 2000 zaslána výzva, aby se na úřad práce dostavila v náhradním termínu, nejpozději do 18. 2. 2000. Tuto výzvu žalobkyně obdržela až 16. 2. 2000. Aniž žalobkyni byl znám obsah zaslané výzvy, dostavila se na úřad práce sama z vlastní iniciativy dne 14. 2. 2000. Omluvila se, že si spletla datum a den 4. 2. 2000 zaměnila za den 14. 2. 2000. Na vyžádání úřadu práce navíc dne 15. 2. 2000 předložila kopii potvrzení lékaře, že v době od 27. 1. 2000 do 4. 2. 2000 byla nemocná. Protože však nebyl předložen i doklad o pracovní neschopnosti za období od 7. 2. 2000 do 11. 2. 2000, dospěl Úřad práce Brno - město k závěru, že žalobkyně svým jednáním úmyslně mařila součinnost s úřadem práce při zprostředkování zaměstnání, a rozhodl o jejím vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání. V odvolacím řízení pak bylo napadené rozhodnutí žalovaným potvrzeno a odvolání zamítnuto.
Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě setrval na stanovisku, že podmínky pro postup podle § 7 odst. 3 zákona o zaměstnanosti byly naplněny. Žalobkyně totiž nedodržela pokyny úřadu práce, se kterými byla řádně seznámena, a ani dodatečně předložené lékařské potvrzení zcela jasně neprokázalo vážné důvody neplnění těchto povinností.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného, včetně řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.
Z odůvodnění:
Podle § 7 odst. 3 zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, může být uchazeč o zaměstnání z evidence vyřazen, jestliže bez vážných důvodů odmítne nastoupit do vhodného zaměstnání nebo jestliže úmyslně maří součinnost s úřadem práce při zprostředkování zaměstnání; v těchto případech bude znovu zařazen do evidence uchazečů o zaměstnání nejdříve po uplynutí doby tří měsíců. Podle § 7 odst. 2 citovaného zákona je uchazeč o zaměstnání povinen poskytovat úřadu práce na jeho vyzvání potřebnou součinnost při zprostředkování zaměstnání. Zprostředkováním zaměstnání se pro účely zákona o zaměstnanosti, podle jeho ustanovení § 4 odst. 1, rozumí činnost zaměřená na vyhledávání vhodného zaměstnání pro občana, který se o práci uchází, a na vyhledávání zaměstnanců pro zaměstnavatele, který hledá nové pracovní síly. Součástí zprostředkování zaměstnání je též činnost informační a poradenská.
Úmysl mařit součinnost s úřadem práce při zprostředkování zaměstnání je v odůvodnění rozhodnutí správního orgánu I. stupně spatřován pouze v tom, že žalobkyně nedoložila potvrzení o pracovní neschopnosti v období od 7. 2. 2000 do 11. 2. 2000 a ani žádný jiný hodnověrný důkaz o době nepřítomnosti. Nepostačilo, že doložila, proč se na úřad práce nemohla dostavit v původně stanovený den 4. 2. 2000, tj. z důvodu nemoci od 27. 1. 2000 do 4. 2. 2000. Navíc byla dne 14. 2. 2000 při jednání na úřadu práce akceptována její omluva, že si uvedené datum 4. 2. 2000 zaměnila za den 14. 2. 2000, v kterýžto den se sama na úřad práce dostavila. V tento den žalobkyně navíc neměla ponětí o tom, že jí byla zaslána výzva, aby se dostavila na úřad práce v termínu nejpozději do 18. 2. 2000 (tuto výzvu obdržela až dne 16. 2. 2000), a nemohla tedy uvádět žádná účelová tvrzení ve svůj prospěch, neboť jednala v dobré víře. Rovněž na vyžádání ihned následujícího dne předložila kopii potvrzení lékaře o tom, že byla v době od 27. 1. 2000 do 4. 2. 2000 nemocná.
Jak správní orgán I. stupně, tak odvolací orgán vyšly z toho, že nepředložení dokladu o pracovní neschopnosti od 7. 2. 2000 do 11. 2. 2000 lze považovat za úmyslné maření součinnosti s úřadem práce při zprostředkování zaměstnání. Tento závěr není však v rozhodnutích správních orgánů obou stupňů nijak zdůvodněn a ani z obsahu správního spisu nevyplývá nic, z čeho by bylo možno dovodit, že neoznámením pracovní neschopnosti žalobkyně v uvedené době nějakým způsobem mařila součinnost s úřadem práce při zprostředkování zaměstnání.
Nejvyšší správní soud proto zrušil napadené rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí a současně vyslovil, že věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení [§ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s., § 78 odst. 1 a 4 s. ř. s.].
(zdi)
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.