Vydání 1/2006

Rozhodnutím ze dne 13. 3. 2001 uložila žalovaná žalobci pokutu ve výši 30 000 Kč podle § 8 odst. 1 zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů, za porušení zákazu vysílat skrytou reklamu.

Městský soud v Praze toto rozhodnutí k žalobě zrušil svým rozsudkem z 5. 12. 2003 a vrátil věc žalované k dalšímu řízení: shledal totiž, že odůvodnění rozhodnutí žalované je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Poukázal na to, že pokuta byla žalobci uložena za porušení zákazu skryté reklamy, což žalobce odmítá a tvrdí, že dotyčné pořady skrytou reklamu neobsahovaly. Soud neměl vůbec možnost tento žalobní bod posoudit, neboť konkrétní obsah předmětných pořadů není v odůvodnění napadeného rozhodnutí popsán, ani není zaznamenán v žádné listině založené ve správním spise. Odůvodnění napadeného rozhodnutí žalované se o obsahu pořadů zmiňuje pouze hodnotícím způsobem. Uvádí, že se jednalo o propagování pojistného produktu pojišťovny a o propagaci řady produktů dřevozpracujícího družstva s tím, že množství informací o výrobcích družstva nepochybně překročilo limit nutný pro běžnou informovanost o produkci. Bez přesně zjištěného skutečného stavu věci doloženého ve správním spise a uvedeného v odůvodnění napadeného rozhodnutí, např. přepisu pasáží, ve kterých naplnění skryté reklamy žalovaná spatřuje, však soud nemůže zhodnotit, zda žalobcem odvysílané pořady skutečně obsahovaly skrytou reklamu a zda žalobci byla právem uložena pokuta. Městský soud dále dovodil, že je třeba přisvědčit žalobci i v tom, že odůvodnění rozhodnutí žalované není dostatečně individualizováno tak, aby nebylo zaměnitelné s jinými jeho vysíláními v rozhodné době, protože v rozhodnutí není uveden čas, místo, kanál a způsob odvysílání předmětných pořadů.

Žalovaná (stěžovatelka) v kasační stížnosti proti tomuto rozsudku namítá, že soud rozhodl bez jednání, ač mu podáním ze dne 26. 2. 2003 sdělila, že nesouhlasí s rozhodnutím ve věci samé bez jednání. Dále tvrdí, že žalobou napadené rozhodnutí má veškeré náležitosti podle § 47 správního řádu. Z odůvodnění zrušeného rozhodnutí je patrno, co v předmětných pořadech zaznělo a co stěžovatelka následně vyhodnotila jako skrytou reklamu. Konkrétně ve druhém odstavci tohoto odůvodnění je jednoznačně uvedeno, že v rámci reportáže byl propagován pojistný produkt pojišťovny K., zcela konkrétně pak skutečnost, že byly vyjmenovány veškeré výhody, které bude mít ten, kdo s touto pojišťovnou uzavře povinné smluvní pojištění vozidla. V dalším odstavci je pak, opět zcela konkrétně, uvedeno, že pořad propagoval výrobky dřevozpracujícího družstva L., zejména zdůrazňoval jejich vysokou kvalitu a výhody. Nelze tedy dost dobře akceptovat závěr soudu, že v odůvodnění není konkrétní obsah pořadů zaznamenán; navíc obsah pořadů je zaznamenán i v materiálu programového odboru Úřadu Rady pro rozhlasové a televizní vysílání ze dne 18. 4. 2000, který je součástí spisu.

Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.