Ej 425/2005
Rozhodnutí správního orgánu: náležitosti odůvodnění
k § 47 odst. 3 správního řádu
V odůvodnění správního rozhodnutí nemusí být vždy obsažen podrobný obsah provedeného důkazu; rozhodné jsou konkrétní okolnosti případu (např. do jaké míry je to zapotřebí se zřetelem na rozpory v jednotlivých důkazech, na námitky účastníka řízení apod.). Správní orgán však musí v odůvodnění bezpodmínečně uvést, z kterých důkazů vycházel (§ 47 odst. 3 správního řádu).
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 9. 2005, čj. 2 As 18/2004-68)
Prejudikatura:
srov. č. 638/2005 Sb. NSS.
Věc:
Akciová společnost U. proti Radě pro rozhlasové a televizní vysílání o uložení pokuty za vysílání skryté reklamy, o kasační stížnosti žalované.
Rozhodnutím ze dne 13. 3. 2001 uložila žalovaná žalobci pokutu ve výši 30 000 Kč podle § 8 odst. 1 zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů, za porušení zákazu vysílat skrytou reklamu.
Městský soud v Praze toto rozhodnutí k žalobě zrušil svým rozsudkem z 5. 12. 2003 a vrátil věc žalované k dalšímu řízení: shledal totiž, že odůvodnění rozhodnutí žalované je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Poukázal na to, že pokuta byla žalobci uložena za porušení zákazu skryté reklamy, což žalobce odmítá a tvrdí, že dotyčné pořady skrytou reklamu neobsahovaly. Soud neměl vůbec možnost tento žalobní bod posoudit, neboť konkrétní obsah předmětných pořadů není v odůvodnění napadeného rozhodnutí popsán, ani není zaznamenán v žádné listině založené ve správním spise. Odůvodnění napadeného rozhodnutí žalované se o obsahu pořadů zmiňuje pouze hodnotícím způsobem. Uvádí, že se jednalo o propagování pojistného produktu pojišťovny a o propagaci řady produktů dřevozpracujícího družstva s tím, že množství informací o výrobcích družstva nepochybně překročilo limit nutný pro běžnou informovanost o produkci. Bez přesně zjištěného skutečného stavu věci doloženého ve správním spise a uvedeného v odůvodnění napadeného rozhodnutí, např. přepisu pasáží, ve kterých naplnění skryté reklamy žalovaná spatřuje, však soud nemůže zhodnotit, zda žalobcem odvysílané pořady skutečně obsahovaly skrytou reklamu a zda žalobci byla právem uložena pokuta. Městský soud dále dovodil, že je třeba přisvědčit žalobci i v tom, že odůvodnění rozhodnutí žalované není dostatečně individualizováno tak, aby nebylo zaměnitelné s jinými jeho vysíláními v rozhodné době, protože v rozhodnutí není uveden čas, místo, kanál a způsob odvysílání předmětných pořadů.
Žalovaná (stěžovatelka) v kasační stížnosti proti tomuto rozsudku namítá, že soud rozhodl bez jednání, ač mu podáním ze dne 26. 2. 2003 sdělila, že nesouhlasí s rozhodnutím ve věci samé bez jednání. Dále tvrdí, že žalobou napadené rozhodnutí má veškeré náležitosti podle § 47 správního řádu. Z odůvodnění zrušeného rozhodnutí je patrno, co v předmětných pořadech zaznělo a co stěžovatelka následně vyhodnotila jako skrytou reklamu. Konkrétně ve druhém odstavci tohoto odůvodnění je jednoznačně uvedeno, že v rámci reportáže byl propagován pojistný produkt pojišťovny K., zcela konkrétně pak skutečnost, že byly vyjmenovány veškeré výhody, které bude mít ten, kdo s touto pojišťovnou uzavře povinné smluvní pojištění vozidla. V dalším odstavci je pak, opět zcela konkrétně, uvedeno, že pořad propagoval výrobky dřevozpracujícího družstva L., zejména zdůrazňoval jejich vysokou kvalitu a výhody. Nelze tedy dost dobře akceptovat závěr soudu, že v odůvodnění není konkrétní obsah pořadů zaznamenán; navíc obsah pořadů je zaznamenán i v materiálu programového odboru Úřadu Rady pro rozhlasové a televizní vysílání ze dne 18. 4. 2000, který je součástí spisu.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
Z odůvodnění:
Jak již opakovaně judikoval mj. Vrchní soud v Praze i Nejvyšší správní soud (např. v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 2. 2005, čj. 3 Ads 21/2004-55 – nepublikováno), při ukládání sankce za tzv. jiný správní delikt neodpovídá ustanovení § 47 odst. 2 správního řádu, je-li popis skutku obsažen jen v odůvodnění, a nikoliv ve výroku rozhodnutí. Taková skutečnost však nezpůsobuje nepřezkoumatelnost správního rozhodnutí pro nesrozumitelnost ve smyslu § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Soud, který takové rozhodnutí přezkoumává ve správním soudnictví, musí v souladu s § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. posoudit, zda uvedené porušení ustanovení o řízení před správním orgánem mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé. Tak tomu zpravidla nebude, je-li skutek, v němž je spatřován jiný delikt, odpovídajícím způsobem popsán v odůvodnění rozhodnutí.
I v posuzovaném správním rozhodnutí žalované popis skutku ve výroku rozhodnutí chybí. Vymezení skutku je však obsaženo v druhém a třetím odstavci odůvodnění tohoto rozhodnutí. Zde je uvedeno, že ve dnech 25. 11. do 1. 12. 1999 odvysílal původní účastník řízení v rámci týdeníku s názvem „Studio K+“ reportáž o akci, kterou pořádala pro své hosty pojišťovna K. V rámci této reportáže je propagován pojistný produkt této pojišťovny – smluvní pojištění vozidel. Představitel pojišťovny v rámci rozhovoru informoval o tom, jaké výhody bude mít ten, kdo pojistnou smlouvu na tento typ pojištění s pojišťovnou K. uzavře. Do další verze tohoto týdeníku, vysílané od 2. 12. do 9. 12. 1999, byl zařazen pořad s názvem „Dřevo je náš život“ věnovaný dřevozpracujícímu družstvu L. V rámci tohoto pořadu byla propagována celá řada produktů družstva, byla zdůrazňována jejich vysoká kvalita a výhody.
Podle názoru Nejvyššího správního soudu vymezení skutků, za které byla uložena pokuta, je, byť až v odůvodnění správního rozhodnutí, dostatečně specifikováno tak, aby nemohlo dojít k záměně s jinými skutky. Ostatně i žalobci bylo zřejmé, za jaké skutky mu byla sankce uložena.
Žalobou napadené správní rozhodnutí však trpí další vadou, které je činí nepřezkoumatelným. V rozporu s ustanovením § 47 odst. 3 správního řádu z něho není zřejmé, z jakých zjištění (důkazů), pokud se týká skutkového stavu, žalovaný vycházel. Nesporně samotný podrobný obsah („přepis“) provedeného důkazu (skutkového zjištění) nemusí být vždy obsažen v odůvodnění rozhodnutí. Záleží vždy na konkrétních okolnostech případu, např. do jaké míry je to zapotřebí se zřetelem na rozpory v jednotlivých důkazech, se zřetelem na námitky účastníka řízení apod. Vždy však musí být uvedeno, ze kterých důkazů (skutkových zjištění) správní orgán vycházel. V daném případě však rozhodnutí neobsahuje ani poukaz na určitý podklad ve spise, přičemž navíc ve správním spise písemnost či jiný důkaz, z kterých by byl zřejmý vlastní podrobný obsah dotyčných pořadů, chybí. Takovýmto dostatečným podkladem nemůže být jen zcela kusá „analýza záznamu vysílání ve dnech 29. 11. - 5. 12. 1999 – K., a.s.“, předložená k zasedání žalované na den 18. 4. 2000, která podrobný popis obsahu pořadů neobsahuje.
Jestliže tedy, vzhledem k uvedenému, Městský soud v Praze právem zrušil žalobcem napadené rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost (pro nedostatek důvodů rozhodnutí), pak, pokud rozhodl bez jednání, postupoval v souladu s § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.